AKCIE

Fondy

Akcie v teorii

Akcie v praxi

Nástroje

Burzy a indexy

Vysoké úroky na účet státu

(11. 2. 2011) Další sladké vítězství morálnímu hazardu zasadila Česká republika, respektive Evropská unie. Od 1. ledna, kdy se zvýšilo pojištění vkladů i v českých kampeličkách až do výše 100 tisíc euro se 100% krytím a s povinnosti vyplatit náhradu do 20 pracovních dnů pod pláštíkem "zvýšení důvěryhodnosti evropského bankovního sektoru". Nyní tak již běžný investor nemusí hledat optimální kombinaci výnosu a rizika, protože veškerá rizika převzal stát (Fond pojištění vkladů), potažmo my všichni. Racionální investor do vkladů se tak nyní má řídit pouze podle toho, kde dostane nejvyšší úrok, protože riziko krachu dotyčné finanční instituce se ho prakticky vůbec nedotkne.

Kam podobná absence rizikového faktoru vedla před desetiletím, víme. Tehdy však za ní mohla jenom neznalost a tu si dotyčný taky zaplatil částečně ze svého. V honbě za vysokými procenty vznikaly pofidérní záložny, které pak drtivě zkrachovaly (pravda, u bank to nebylo co do počtu o mnoho lepší). Nicméně tehdy stále visela nad vkladateli hrozba velkého prodlení výplat náhrad s krácením jak do procent, tak do relativně nízkého absolutního limitu. Snad i tato situace je přiměla vzít v potaz faktor rizika. Proto také téměř žádné nové záložny nevznikaly (dnes jich je pouze 16), přeživší se stabilizovaly, chtělo by se říci, že se i zlepšil dozor, který byl přesunut pod ČNB (ale i pod křídly ČNB toho zkrachovalo více než dost). Navzdory vysokým úrokům v minulých letech tak žádné velké vklady nenabíraly. I když ty poslední vzniknuvší se o to dost intenzivně snaží právě vysokými úroky.

Nyní se ale už mohou zase různí šíbři snažit rozjet tento druh podnikání a určitě budou vznikat instituce s historií vymahačské agentury a podobně. Jsem zvědav, jak se počet záložen začne nyní zvyšovat. Pokud ano, tak máme zaděláno na pěkný problém, který v horizontu několika let si zadělá minimálně na 50 miliard korun. Podobně absurdní je toto rozšíření samozřejmě i na banky. Mělo by smysl v případě nějaké neodůvodněné paniky, která zde byla před 2 lety, ale nyní je to naprosto kontraproduktivní, ničí to akorát bankovní systém a potvrzuje tradiční vítězství morálního hazardu, který zaplatí nakonec daňový poplatník. A že tyto (téměř) neomezené záruky mohou poslat do krachu i celý stát ukazuje aktuálně názorně Irsko.

Takže vzhůru pro roční úroky přes 5 % do kampeliček bez rizika. Průšvihy zaplatí jiní (samozřejmě kromě bankéřů a bruselských byrokratů).