CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Jihovýchodní Asie 2003
(3. Malajsie - Melaka a Kuala Lumpur)

7. únor 2003: Singapur - Johor Bahru - Melaka

Dnes se chceme dostat do malajské Melaky, což je jedno z nejhistoričtějších měst v Malajsii (což zase není takový problém). Ze singapurského nádraží u Queen Street vyjíždí autobusy za hranice do Johor Bahru (městská 170 za 1,20 SIN či klimatizovaný za 2,40 SIN v půlhodinových intervalech). Na hranicích vystupujeme, vyplňujeme papíry a bez problémů procházíme na bus. Když nám ujel, chvíli čekáme a nasedáme na další.

Johor Bahru

Z Johor Bahru už dýchala rozvojová atmosféra. Na nádraží jsme koupili lístky do Melaky. Bus odjížděl za hodinu a za 12 kousků malajské měny, jímž je ringit a jeden vychází na 8 korun. Přesto cenovky zůstávají podobné jako v Singapuru, takže všechno zboží vychází dvakrát levněji a teď už se budeme pohybovat jen v cenovém ráji.

Melaka

Malajsie je kousek od rovníku, tak nás obklopovala hlavně zelená. Dálnice mají prvotřídní a dálkové busy taky, takže jsme přes dvěstě kilometrů hned přejeli. V Melace se po nás vrhli hoteloví naháněči. Naštěstí místo řevvu a tahání do taxíků zůstalo jen u předání letáků. Místním busem č.17 kvality nevalné, kde řidič seděl na dřevěném špalku, jsme dojeli do centra hotýlků u grandhotelu Equatorialu. V buse jsme pokecali s Číňankou, která poradila co, kde a jak. Na druhý pokus jsme si našli hnízdo v Robin´s nest s pohodovou atmoškou a pohodovou cenou 22 ringitů za double a větrák).

Malajsie

Malajsie - Melaka
Koloniální stavby na Bukit Paul

Malajsie

Malajsie - Melaka
Námořní muzeum v Melace

Navečer prolejzáme město. Centrum poznamenali portugalští kolonizátoři a zmalovali ho do červena. Romanťárna byla na vrcholku kopce s ruinami kostela svatého Pavla a pádem sluncem do vln oceánu. Přes davy Japonců jsme se dostali za řeku do autentického Chinatownu. Já debužíroval místní pochutiny a Mára mi je znechucoval. Zrovna zuřila anti-tesco válka a ulice byly oblepené protilibrovskými a protianglickými plakáty.

Melakawitch
Po setmění jsme se dostali k Bukit China. Podle průvodce to mělo být něco největšího čínského mimo Čínu. Nechápete? My to taky nechápali. Asi nějaký čínský chrám na kopci. Podezřelé už bylo, že tu nebyly žádné lampy ani tabule. Po vyšplhání jsme vydedukovali (samozřejmě blbě), že to, co za tmy vidíme, jsou základy bývalé pevnosti, která tu měla být z dob Portugalců. K chrámu to mělo ale daleko a vydali jsme se do hlouby lesů po pěšince. To už byla tma a prázdno jak ve Špidlíkově hlavičce. Kousek od nás se mihly stíny a Mára zas začal mít pocity alá Blair witch.

Bohužel tenhle horor jsem viděl pár dní před odjezdem, takže to klidu nepřidalo. To už jsme konečně zjistili, že ty věci na zemi opravdu nejsou základy pevnosti, protože to má taky náhrobky. Vzhledem k obrovskému počtu hrobů kolem to vypadá, že jsme na největším čínském hřbitově mimo Čínu. Ooops. A když se objevilo obrovské dohořívající ohniště, jen se za mnou ozval Mára, že na to kašle a zmizel. (místo slova "kašlu" asi padlo jiné slůvko). Chvatně jsme zmizeli pryč, na cestu jsme blejskali foťákem a oddychli si u silnice, kde nás skoro převálcoval náklaďák. V hotelu na mě padl ještě jetlag, takže jsem se ve vedru bezmocně převaloval až do rána.

8. únor 2003: Kuala Lumpur (Melaka - Kuala Lumpur - Tanah Rata)

Ráno jsme už nenašli zastávku MHD, tak jsme dojeli na "terminál" taxíkem (10 R). Busy do Kuala Lumpur jezdí po půlhodině za 8 ringitů. Už zdálky na nás civěla dvojčata Petronas tower. Pohled jsme si užívali díky zácpě hodně dlouho. Z kej-el jsme chtěli vypadnou ještě dneska, poslední přímý autobus do Cameron Highlands jel ale už za dvě hodinky (13 ringitů; cesta trvá 5 hodin; jezdí v 13:30 a 15:30).

Kuala Lumpur

Dvě hodiny na K.L. není moc (to jsem si vynahradil o 3 roky později). Naštěstí nejvyšší bod v podobě KL-tower je 20 minut pěšo. KL-tower je telekomunikační věž vysoká téměř půl kilometru. Díky tomu, že je na kopci, je výš než slavné Petronasky. Tam je ale stejně těžké se dostat. Batohy jsme nechali v kanceláři dopravky a vyrazili zkratkou přes kopec. Cestu zpříjemnila kovbojka, když se za šíleného řevu kolem přehnal jeep s drsným týpkem. Jeho problém byl ten, že neseděl v autě, ale byl vláčen zvenku. Za rychlé jízdy se mlátil s posádkou vevnitř. V zatáčce jeep hodil smyk, týpek udělal pár salt a po pár vteřinách se horkotěžko zvedl.

Malajsie

K.L. tower
Kuala Lumpur Tower

Malajsie

Petronas tower
..a sousední Petronas Twin owers

KL-tower
Vyšlápnout kopec k věži v poledním vedru byla fuška, ještěže dál už jel výtah. Za 15 ringitů se objeví město jako na dlani. Téměř na dosah jsou nejvyšší budovy světa - Petronas tower (dneska je už zas někdo předběhl o pár metrů). Vyfasovali jsme sluchátka, kde bylo keců na hodinu čučení. Cestou zpět byla jediným zpestřením budova kualalumpurské burzy, což Mára moc neocenil. Koupili jsme za pár babek od pár babek pár kusů jídla. A po půlhodinovém čekání v podzemí plným výfukových plynů při čtyřiceti stupních jsme se dočkali busu.