CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Jihovýchodní Asie 2003
(7. Západní Kambodža, Siem Reap)

19. únor 2003: Brutální štreka do Kambodže

Budíček jsem si dal na šestou (z tohoto času byla víc vytrslá recepční, která mě měla vzbudit). Naštěstí můj extra budík za 30 bahtů nezklamal. Po včerejší trudné náladě ani stopy a už jsem se těšil na Angkorské chrámy. Byl to jeden z mých hlavních cestovatelských snů. Jinak z Kambodžy jsem znal ještě tři věci - Phnomphenské muzeum genocidy, pivo Angkor a nášlapné miny. Vyjma toho posledního jsem je chtěl taky zkusit.

Před hotel pro mě přijela motorka, která mě odvezla na shromaždiště ostatních sebevrahů. Po hodinovém čekání se přisunul velký autobus. Šinul se neuvěřitelně pomalu a předjížděli nás i kola. Brzy jsme ztvrdli na parkovišti přes hodinu. Konečně jsme opustili Bangkok. Na dálnici jsme ještě vypustili záchod se všemi ingrediencemi a kolem nás se objevilo panorama dopolední metropole. To, že s řidičem není vše v pořádku, potvrdilo několikasetmetrové couvání na dálnici, když zapomněl odbočit.

Bohužel mnohem méně byl v pořádku autobus. Pomalinku jsme se doplazili k servisu, kde nám vyměnili kola a tloukli do přední poloosy. Po dalším plazení jsme zastavili na dálnici a už se nerozjeli. Po pár hodinách pečení uprostřed pustiny bez stínu nás obklopili poldové a dovezli na jejich základnu. Informace nebyly žádné, snad přespíme na policejní stanici. Co se dělo potom, neví nikdo, ale nějak to nevyšlo a busem jsme se plazili dál na hranice. Po 12 hodinách jsme ujeli 250 kilometrů. To horší nás teprve čekalo. Vyhodili nás v Aratnaya Prathet u cestovky, kde jsme si měli koupit víza. Na hranicích to totiž prý nejde - dlouhé fronty, čekání, byrokracie... Tady to zase nešlo za 20 dolarů. Třicet dolarů tak bylo odfouknuto místním podvodníkům (na hranicích to samozřejmě individuálně jde, je to formalita, trvá to tak 5 minut).

Kambodža

Kambodžská hranice
První krůček za hranicí Kambodži

Kambodža

Kambodža - Poipet
První kambodžské město - Poipet

Při večeři jsem se konečně zakecal se spolucestujícími. Nejlépe to šlo se starším italským párečkem, kteří byli kdysi v Čechách na montážích. Pro moji speciální angloněmčinu je nejideálnější germánská rasa v podobě Švýcarky Elle a Němce Markuse. Bus nás ještě odvezl za město do motelu (double za 200 bahtů, všechen luxus - koupelna, TV, klimatizace). K pokoji jsem vyfasoval i Rhodeislandera Marka, který je na roční praxi v kambodžské nemocnici. Dozvěděl jsem se pár informací, které mediím utíkají, jako jsou vládní nepokoje a občasné střílení do turistů. Prý v naprosté pohodě je okolí Siem Reapu a Angkoru, Phnompenh relativně taky OK, nejhorší je sever.

20. únor 2003: Kambodža

Ráno nás naložili do klasického dobytčáku (náklaďák, kde evidentně před námi jela prasata) a odvezli nás na hranice. Exotika jak z dokumentů minulého století se konala před očima. Všude prach, špína, žebrající děti (Elle měla banány a asi tucet dětí je z ní doslova strhal), tuny zavazadel včetně živých zvířat (to svážete dvacet slepic za nohy a hodíte přes hlavu a na nosič kola hodíte prase). Byli jsme tu jak pěst na oko. Průchod celnicí ale proběhl relativně bez problémů.

Hned za hranicí jsem potkal dva Čechy z Frenštátu - Bibi a Tomáše, kteří sem dojeli individuálně z Ko Changu. Chvíli jsme pokecali a já nasedl do rachotiny, která snad byla před 30 lety autobusem. Řešením nerovnice "počet cestujících > počet sedaček" bylo přinesení dřevěných stoliček z celnice. Časem jsme přesedli do něčeho většího. Kvalita ale zůstala. Přisedli k nám zrovna Bibi a Tom a do Siem Reapu jsme jeli společně. Byli o dost zcestovalejší než já a vraceli se z Myanmaru - Barmy, tak jsme zůstali spolu celou angkorskou Kambodžu.

Kambodža

Kambodža
Největší město cestou - Sisophon

Kambodža

Kambodžská planina
Většinou byla kolem jen pustina

Hlavní silnice z Thajska nebyla nic jiného než horší polní cesta. Po útrapách, bolavých zadcích a mnoha zastávkách v předražených bistrech jsme doklopýtali po dvou dnech do cíle. Dá se tu platit ledasčím, bahty i místní měnou riel, ale nejvíce frčí dolary. Zato jsme si dali stejně jen místní banány. Ty asi nesplňují euronormy, ale (díky tomu) jsou vynikající a slaďoučké. Období dešťů už bylo dávno pryč. To má jednu výhodu - můžete projet bez problému, mosty totiž nejsou silnou stránkou místní infrastruktury. Jak je ale vše suché, prašné a vyprahlé, země se nejvíce podobá obrázkům ze subsaharské Afriky.

Siem Reap - kde je ta Kambodža?

V Siem Reapu jsme kulili oči. Byl tu asfalt, děti měli oblečení, nikdo nežebral, fungovala tu místní měna, jezdily luxusní autobusy a panovalo tu bezpečí. Ti, co přiletí až do sem vlastně vůbec nevědí, kde byli. Pravá Kambodža začíná pár kilometrů za posledním barákem. Bus nás vysadil přímo v hotelu, ve kterém jsme vzhledem k jeho směšné ceně 3 dolarů za pokoj skončili všichni tři. Ekonomická teorie cenové diskriminace prvního stupně tu ale funguje. Každý národ tu má vlastní ceny. My to měli levnější než Evropani a nejvíc platí Japonci.

Kambodža

Kambodža
Dnešní stavby v okolí Siem Reapu

Kambodža

Angkor Wat
Cíl cesty - Angkor Wat

Západ slunce nad Angkorem

Navečer jsme sedli na taximotorky a zajeli se podívat na sunset. Od 17 hodin se prodávají lístky již na další den. Slov opět nemám, monstrózní, gigantické, úžasné... Škoda jen, že vyháněči z památek úderem šesté pročesávají památky. Angkor Wat je nejzachovalejší a nejnavštěvovanější chrám z celého komplexu. Vše vznikalo v 9. až 13. století v dobách Khmérské říše. Každý panovník chtěl postavit něco krásnějšího a většího. Chrámy se rozkládají na ploše mnoha desítek kilometrů, byly objeveny teprve v minulém století zarostlé džunglí. A některé tak i nechali, z čehož jsou ty nejhezčí fotky, dke stromy obepínají perfektně zdobné stěny s reliéfy dávných lidí a bohů. Dodnes se objevují další a další stavby. Pohybovat se mimo cesty ale není bezpečné, protože miny z dob Pol Pota jsou všudypřítomné. Brzy vás z počtu beznohých lidí začne mrazit.

Vstupné do Angkoru je pěkně mastné (20 $ na jeden den, 40 $ na tři dny a 60 $ na týden) a kontroluje se docela často, takže zadarmiko to nepůjde. Po dvoudenní anabázi do Siem Reapu jsem vzdal výlet do Phnompenhu. Taky Bibi a Tom tu chtěli zůstat jen krátce, takže jsem odjel s nimi už pozítří. Kdovíjak dlouho pojedeme zpátky a 25. musím být na letišti. I tak to bylo jedinečné, ale koupí třídenního lístku neprohloupíte. Určitě bych se tam vrátil, což jsem i za 10 let splnil.

Kambodža

Angkor Wat
Dnes tu vládne Buddha (a dolary)

Kambodža

Angkor Wat
..a pohoda (pokud minete miny)

Vyměnili jsme pár drobných (1$ = 3900 rielů) a zašli do místní hospody, opravdu hodně místní. Já si dal cosi jako kuře. Mé chuťové pohárky moc představivost nemají a biologie taky nebyla na škole moje nejsilnější stránka, ale jako kuře to nechutnalo. Když jsem se začal nípat v kostech, bylo jasné, že to ke kuřeti má hodně daleko. Co to asi je, bylo zjevné při pohledu na mňoukající kočky producírující se všude kolem.