CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Asie 2006
(5. - Čína, Longsheng)

16.2.2006: 10. den Longsheng - Guillin - Nanning

Za 10 dnů jsme ujeli sotva 750 kilometrů, tak bylo na čase prásknout do koní a vyrazit do Vietnamu. Nicméně jsme chtěli ještě juknout na fantastická rýžová pole vystavěná po horách v okolí Longshengu. To jest místo severně od Guillinu, kde začínají hory osídlené minoritními kmeny Juo. Na párdenní trek by to bylo fajn, bohužel čas není a dostat se do opuštěných končin je tak na 4 přestupy, což by při dorozumívacích schopnostech nás i místních bylo téměř nemožné. Tak jsme koupili salámovinu ve formě celodenního výletu se vstáváním v 6:30 (130Y).

Do malé dodávky se nás naskládalo asi dvacet. Řidič se s tím moc nepáral, ale kupodivu jsem v tom i usnul. Pomalu jsme se dostávali do hor a projížděli hlubokými údolími. Cesta se měnila v polňačku. Tomu padla za obět jedna pneumatika a čínský řidič vyloudil i jedno anglické slovíčko ("shit"). Zastavujeme ve vesnici dlouhovlasých žen. Ty jsou naštěstí schované a za dalších 50 juanů se předvádějí Němcům v komnatě. To už se kolem nás do výšin zakončených mlhou rozpínala rýžová políčka ve stylu 30 centimetrů hlíny a 50 centimetrů hliněná zídka. Bohužel díky tomu, že byla zima a málo vody, to bylo zežloutlé, sklizené a nové nenasazené.

Čína

Čína
Mostek do Longshengu

Čína

Čína
Tyhle báby se staly našimi stíny následujících 5 hodin

Dojíždíme na konec cesta. Dál už jsou jen kamenné pěšiny. Vesnice je komplet dřevěná, pěkně uhlazená a všude kolem jen rýžová políčka. Vyškrábeme se až do místní hospody s ubytovnou ve velmi rustikálním stylu. Němky, které tu chtěli přespat, jsou vysloveně zděšené. Dobře jim tak za to zdržování u dlouhovlásek. Vedoucí zájezdu z nás vysomruje další peníze na oběd plný místních specialit (docela gut).

Vyrážíme do kopců na trasu v rýžových políčkách. Bohužel si každého rozebrala místní bába a celou cestu šla s ním, něco mlela a občas to prohodila nabídkou skvělých suvenýrů. Ať se dělalo, co se dělalo, těch bab se člověk nezbavil. Štvaly nás neuvěřitelně, ignorovali jsme je totálně, ale byly vytrénované. docela čuměli, že jsme vydrželi a nic si nekoupili. Ostatní pdolehli, ale stejně s ejich nezbavili. Ale okolí bylo fakt skvělé a ani nevadilo, že průběžně poprchávalo.

Cestou zpátky jsme nejdřív strávili hodinu u pneuservisu s hádkou místních, protože bába pneumatikáře, když viděla auto plné bílých hub, se pokusila zvednout cenu. Ještě s jedním Korejcem jsme se nechali vyhodit přímo v Guillinu u vlakového nádraží. Chtěli jsme pokračovat do Nanningu. Tam však jezdí vlak jen v pondělí a pátek a na týden dopředu je vyprodaný. Jsou tady kvanta lidí a slušné záchodky zadarmo (což je v Číně pravidlem). Busy naštěstí jezdí každou hodinu. Jako všude, kupujeme lístek v pokladně, kde po ukázání názvu města a pokusu o jeho vyslovení, ženský napíšou časy a cenu (bývá na různé časy jiná), zarezervují to a vytisknou lístek. Odjezdy jsou z lehce nalezitelných bran na konci terminálu. Případně není problém někoho oslovit s jízdenkou a on člověka ochotně dovede na místo. Vyjíždíme v osm, což díky nové silnici má nemilý důsledek v tom, že v Nanningu budeme proklatě brzo v jednu ráno.

Výdaje: 240 Y (30 $)
Ubytování: - (autobusák v Nanningu)
Výlet na rýžové terasy a trasa Yangshuo - Longsheng - Guillin 130Y, autobus Guillin-Nanning 90Y, oběd kmene Juo 20Y

Čína

Čína
Vesnička pod terasami

Čína

Čína
Rýžové terasy

17.2. Nanning - Pingxiang - Friendship Pass - VIETNAM

Nádraží v Nanningu bylo obrovské, stejně tak velký byl i počet přespavších a chrchlajících chudáků na lavičkách. Našli jsme si volné sedačky na kraji haly u chlápka s husama a pěkným výhledem na kanceláře a úschovnu batohů, kde se proháněly gigantické krysy. Ještě jsem se asi nezmínil o tom, že místní chrchlají a plivou všude kolem sebe, což v setmělé a ztichlé hale dělalo extra humusný dojem.

Nic nás nesežralo a ráno vzali bus do Pingxiangu, jen 20 kilometrů od vietnamské hranice. Byly jsme tam za půlku času, co psal Lonely, protože až na hranici je postavená nová dálnice. K tradiční vodě jsme öd busušky nafasovali i sendviče k snídani. Za českou stovku luxusní spoj. V Pingxiangu začlo pěkně pršet, což vydrželo až do Vietnamu. Na hranice jsme museli motorykšou, která se usmlouvala jen na dolar za osobu. Štreka to byla ještě dlouhá, kor v totální průtrži. Utratili jsme poslední 4 juany za naprosto nepoživatelné sušenky a opustili bez problémů Čínu. Na hranicích skončila i dálnice a dál už jsme se jen vyhýbali kalužím blátivého tankodromu.

Ale vietnamský začátek se hned povedl. Chaotická fronta u prvního okýnka, důležití Vietnamci v uniformách a spoustu blbých keců. Když jsme po půlhodince přešli k dalšímu okénku chtěli poplatek v donzích či juanech (přesně ty 4 juany, co jsme blbci utratili před čárou a dongy jsme neměli, protože směnárna je až za celnicí). Posílají nás zpátky, ať si vyměníme. Tam nás odchytává další blbec a zajímavě se to zašmodrchává, že div nemusíme Vietnam opustit a už do něj nevstoupit. No, vychutnávali si nás s velkou radostí, ještě nás obrali o další podivné poplatky (kdyby jim to aspoň za něco stálo, ale přilepšili si tak o půl dolaru). Směnárna byla nakonec hned další okénko, ale tam nás předtím samozřejmě pustit nemohli. Na úvod jsme si udělali pěknou představu o Vietnamcích pod Márovým heslem "jsou to pěkný svině" a nutno přiznat, že až do jižního Vietnamu jsme tuhle představu neopustili. (PS: možná tam použil jiné ošklivější slůvko od K)

Vyměnili jsme pár dolarů za dongy, kdy se za jeden zelený papír dostane 15900 dongů (na hranicích samozřejmě míň). V zásadě lze vždycky platit v donzích, dolarům se nikdo nebraní, ale přepočítají to většinou horším kurzem a nemají na vrácení. Primárně dolary chtěly jen v turistických kancelářích na autobusy a výlety a v hotelích.