CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Asie 2006
(6. - Vietnam, Hanoi)

17.2.2006: 11.den Dong Dang - Lang Son - Hanoi

Takže ve Vietnamu... poslední nenavštívenou zemí z pevninské jihovýchodní Asie zůstal Vietnam. Má přes 80 miliónu obyvatel a 330 tisíc km2 roztáhlých po pobřeží Jihočínského moře jako sliz. Bezmále dva tisíce kilometrů ze severu na jih jsme museli projet komplet. Přes Hanoi, Hue, Hoi An, Nha Trang, Cu Chi a Saigon za 10 dnů.

Lonely se o přechodu vietnamských hranic tímto směrem příliš nezmiňuje, na autobus to tady moc nevypadá, tak jedeme taxíkem do Lang Sonu. Marek by evidentně rád co nejdřív viděl Hanoi, takže se začíná více angažovat, což sebou nese vyšší ceny v podobě 3 dolarů za taxík a následný minibus do Hanoe za sto tisíc dongů. Pofidérní bílé minibusy tu jezdí hodně a šíleně. Ten náš byl plný Korejců. Když míjíme policajty, tak ti vepředu vystupují, obcházejí kontrolu pěšky a nasedají až za zatáčkou. Celou cestu řidiči drží houkačku. Občas to není moc co platné, protože míjíme dva totálně rozmašírované minibusy.

Vietnam

Hanoi
Ulice v centru Hanoie

Vietnam

Hanoi
Hlavní barák Vietnamu - Mauzoleum Ho Chi Minha

Krajinka je významně zalidněnější, všude rýžová pole a domy. Když se blížíme k Hanoi, nijak velkoměstske to nepůsobí. Jen roztáhlé šmutzig-baráčky. Přejíždíme Červenou řeku a vystupujeme ve Staré čtvrti před spřáteleným hotelem Youth. Asi jsme mohli být vybíravější, ale v tu dobu nám omšelejší pokoj s koupelnou za 5 dolarů přišel OK. Pobyt byl ještě v poho, ale nakonec jsme ho opouštěli s nadávkami.

V pobočce Vietcombank (oficiální směnárna s nejlepšími kurzy) jsme vyměnili pořádný peníze za milióny (1000 dongů = 1,40 Kč). Vedle závislosti na čokoládě se projevila podobná závislost i u pizzy. To už bylo horší, protože jsme sice do nějaké šli, ale velikost jak kolo od angličáka za 75 tisíc. Aspoň že se tu točí dobré pivo (14 Kč). A pak už jen večerní couračky městem než se padlo do postele dohnat autobusákový spací deficit.

Výdaje: 25,3 $
Ubytování: 2,5 $ (hotel Youth, ul. Hang Ga; dvojlůžák s koupelnou)
Doprava: bus Nanning-Pinxiang 41Y, mototaxi Pinxiang-hranice 1$, hranice-Long Son 3$, minibus Long Son-Hanoi 100000 Dg
Jídlo: pizza 75000, pivo á10000, voda 5000...
Ostatní: hraniční obštrukce 5000, internet 3000/hod

18.2. Hanoi

Po nechutně brzkém vstávání (asi v 9) jsme si dali čerstvé housky a bagetky v pekárně. Aspoň něco užitečného po těch Francouzích tady zůstalo. Hlavním bodem dnešního dne byl strýček Ho, resp. jeho nabalzamovaná mrtvola v mauzoleu Ho Chi Minha. Před ním je obrovský buzerplac, kam se nesmí vkročit. Tento zákaz se neřeší nějakou cedulkou, ale rozestavěním vojáků, kteří pak musí každou minutu na někoho pískat.

Otevřeno je jen do 11 hodin, vchod je přesně na druhé straně než jsme a věci musíme nechat v úschovně. Zasalutoval nám voják, seřadil do dvoustupu a dovedl k budově, kde si nás převzali další. Zastavit ani fotit se nesmí, za pošourávání se jsme okoukli mrtvolu a jsme venku. Prošli jsme okolní areál, kde toho je dost - Prezidentský palác a domy Ho Chi Minha (nejdřív bydlel v Paláci, pak v domku a nakonec v malé dřevěné chýší na kuří nožce s betonovým bunkrem) se zahradami. Pak je tu malá Jednopilířová pagoda z roku 1028, chrámík a budovatelské muzeum Ho Chi Minha (pro cizince 5000 Dg).

Vietnam

Hanoi
Jeden z kostelů

Vietnam

Hanoi
Jednopilířová pagoda

O něco dál je Vlajková věž s vojenským muzeem a hned naproti park V.I.Lenina s jeho sochou. Chrám Literatury je výborně zachovalý komplex budov, chrámů, stél a zahrad založených v roce 1070 vládcem Ty Thanh Tongem (5000 Dg). Vracíme se a konečně se trefujeme do otevíračky muzea Ho Chi Minha. Brouzdáme kolem městských jezer, na nich rybáři, restaurace a labutí šlapadla. U Západního jezera je pěkný areál Pagody Tran Quoc a chrám Quan Thanh, kterých už ale máme za cestu plný kecky.

Po zbytek dne už jen brouzdáme klidnými koloniálními ulicemi, občas něco usmlouváme k snědku. Ale potvory jsou to slušný. Žádné dvojnásobky pro bílé, ale standard je hned snad dvacetinásobek. Za smažený kus banánu si řeknou 10 tisíc, za bagetku 20 tisíc. Navíc pouličníci neumějí anglicky ani číslovky, takže smlouvání tu ani moc nejde. Pak jsem si cenu stanovoval podle sebe (většinou jeden až dva tisíce), tu jsem jim dal a vzal si danou věc. Většinou se začali durdit a vytáhli z kapsy padesátitisícovku, jako že chtějí tuhle bankovku. Tak jim naznačím, ať mi vrátí tu tisícovku, co mají v ruce, a že jí vrátím zboží. Rezignovaně mávnou a odejdou. Kupodivu to vždy prošlo.

Vietnam

Hanoi
Prezidentský palác

Vietnam

Hanoi
Věčný Vláďa Leninů

Vietnam

Hanoi
Pagody Tran Quoc

Ulice ve Starém městě jsou děleny podle oboru, co prodávají. Takže v Košíkářské sídlí desítky obchodů s košíkama apod. Na nějakou Jídelní ulici štěstí nemáme, ale nacházíme dokonce supermarket. Originální cédéčka za 13 korun není moc v oficiálních obchodech i s paragonem (se pak hodil na pražském letišti). Podporovaný boj proti kapitalistickým hudebním vyžírkům.

Večer jsme zašli za kulturou na národní Vodní loutkové divadlo, což je severovietnamský ojedinělý prastarý kult vedení loutek "pod" vodou. Představení zobrazuje historii Vietnamu. Docela zajímavé, trvá to necelou hodinku a hraje se to 4x denně. Pak ještě véča a na hotelu jsme stačili udělat strategickou chybu s koupí jízdenek.

Výdaje: Výdaje: 96000 Dg + 2,5 $ (8,5 $)
Ubytování: 2,5 $ (hotel Youth)
Jídlo: 65000 Dg (snídaně v pekárně 10tis., smažené banány 2tis., banány 2tis., ananas 3 tis., véča 29tis...
Vstupy: Chrám literatury 5000, Ho Chi Minhovo muzeum 5000, Vodní loutkové divadlo 20000, Mauzoleum zdarma

19.2. Hanoi

Koupili jsme autobusové open tickety na cestu Hanoi - Saigon (Ho Chi Minhovo město). Pokud potřebujete Vietnam profrčet a zastavit se jen na nejdůležitějších místech, tak ideální věc. Po trase je asi 6 hlavních zastávek, kde můžete zastavit na libovolný počet dní. A pro další cestu se stačí jen nahlásit předem. Ceny lístků jsou různé, páč se na tom přiživuje více cestovek. Některé jsou spíše pro Vietnamce - neuvěřitelné kraksny, zastávky na každém rohu, v uličce se sedí na rybářských štokrdlích a cílové zastávky v pofidérních hotelích dál od centra. Tohle nám taky někde nabídli za 20 dolarů. Salámisticky jsme od našeho hotelu zvolili dražší za 24 od nejstarší backpack cestovky Sinh Café, které by měla být jakousi kvalitnější značkou a tyhle nevýhody odstranit. To, že nakonec nás naše milá paní hotelní nasoukala do kraksny, a že místo Sinh Café je to jakási Camel Travel, jsme zjistili až před autobusem. Chytit blbý bus je smůla, ale takhle jsme se odsoudili k této cestovce hned na 5 spojích, včetně tří nočních.

A že by i jinak byl dnešek nějak užitečným dnem, to ne. Teplota pod dvaceti stupni a zataženo. Zevlujeme po městě, zajdeme na ostrov s chrámem Ngoc Son, ke kterému se vztahuje mnoho pověstí. Přešli do chudších částí k řece. A nákupy a jídlo. V šest večer jsme nastoupili do střepu Camel Travel a vydali se na 15hodinovou pouť do Hue. Museli jsme trošku přidat, protože dní ubývalo a cesta byla ještě dlouhá. Takže jsme bohužel vynechali zátoku Halong s krasovými jehlami (ale to jsme měli už v Yangshuo a budeme mít u Krabi) a rýžové terasy na severu v Sapa, které ale teď v zimě by byly stejně vyprahlé. Však se sem za 8 let vrátím.

Výdaje: 28 $
Ubytování: - (bus do Hue)
Doprava: 24 $ (openticket Hanoi-Hue-Hoi An-Nha Trang-Saigon)
Jídlo: bageta 1tis., véča-kuře+rýže 35tis., sůši 15, džus 4, cola 5...
Vstup do ostrovního chrámu Ngoc Son 3tis.