CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Asie 2006
(7. Vietnam, Hue - Hoi An)

20.2.2006: 14. den Hue - Hoi An

Že cesta byla špatná asi už zmiňovat nemusím. Místo slibovaných 10 hodin to jelo 15. Vychytl jsem místo hned za řidičem a vidouc jeho jízdu jsem si mohl vychutnávat blížící se smrt. Předjíždění před zatáčkou je tou nejnormálnější věcí. Při průjezdech kontrol řidič rozsvěcoval autobus a všichni stojící Vietnamci lehli na zem, protože se stojící převážet nesmí. Abych si jen nestěžoval, přežili jsme to, potkali jsme naše první (a poslední) Čechy cestou a opustili jsme Severní Vietnam. Další chybka byla při snídani v městě Dong Ha u bývalé demilitarizované zóny (DMZ). Marek si dal vaječnou omeletu, já "jen" rýži, kde ale nějaké vejce taky přistálo.

V noci i ráno pršelo a když pršelo i dopoledne v Hue, kde jsme chtěli zůstat noc, zamluvili jsme si hned pokračování do dalšího města Hoi An. Mezi Hue a Hoi Anem jsou totiž hory, kde by se mělo lámat počasí a během hodiny údajně přejedete z deště ke slunci a teplu o 10 stupňů větším. Kupodivu to byla pravda.

Ale nejdřív Hue, kde nám zůstalo 5 hodin na prohlídku před odpoledním odjezdem. Hue je jedno z nejvýznamnějších královských měst Indočíny a bývalo až do roku 1945 i hlavním městem. Je na seznamu UNESCO. Centrum o několika kilometrech čtverečných je obehnáno hradbami a vodním příkopem. Uprostřed je veliký areál Purpurového města s dalšími mohutnými hradbami. Bohužel tento komplex byl při vietnamské válce srovnán bombami prakticky se zemí. Jinak město už bylo příjemnější. Dokonce i chodníky tu neslouží jen jako parkoviště pro motorky.

Nicméně turismus tu už raší s plnou vervou, takže na desetinásobku je i vstupné do Purpurového města. I přes bomby tam něco zůstalo, od chrámů, domů, zahrad, knihoven po divadlo. V odlehlejších místech jsou ještě stavby, jak je bomby stvořily a někde se snaží Francouzi o kompletní rekonstrukci.

Vietnam

Vietnam
Vlajková věž

Vietnam

Vietnam
Hlavní palác při vstupu do Purpurového Města

Ale vajíčko bylo silnější než síla historie. Marek pozvracel trávníček (tato epizodka tady byla popsána podrobněji, ale cenzura je holt cenzura) a u mě si vajíčko vybralo svoji cestu naštěstí tradičním způsobem na tradičním místě. Mezitím se Marek odpotácel na autobusák, kde jsme nechali baťohy i s krabičkami záchrany. Probrouzdal jsem ještě odlehlejší části Purpurového města, prošel několik muzeí poblíž a šel taky odlehčit lékárničce.

Ve dvě odjíždíme do Hoi An. Podjíždíme hory dlouhým tunelem, následuje mnoho serpentin a na konci se objevuje po 6 dnech slunce a teplo. Na oběd stavíme u příjemného jezera, kde tržby za jídlo nezvedáme. Zastávka je také v Danangu, čtvrtém největším městě, kde toho ale moc k vidění není.

Vietnam

Vietnam
Jedna z nepatrně pobořených budov Hue

Vietnam

Vietnam
Jezero s prvními paprsky po týdnu na vietnamském počasovém předělu

Hoi An (dříve Faifo) byl významný přístav mezi 17. a 19. stoletím. Leží na řece Thu Bon a centrum kolem řeky je plné pitoreskních baráčků. Usidlovali se tu první čínští obchodníci, kteří tu po sobě zanechali mnoho stop.

Autobus nás tradičně odvezl kamsi za centrum do předraženého hotelu s údajným bazénem. Musíme si vymýšlet, že tu přespávat nebudeme, a že pokračujeme na jih, tudíž chceme odvézt ke kanceláři, odkud pak autobusy odjíždí. Stálo to dlouhé čekání, ale povedlo se.

Začíná tour po hotelech. Protože ceny za ubytování ve Vietnamu jsou nejen nízké, ale také za peníze dostanete jako v Číně velmi slušnou úroveň, ptáme se i v hotelích, kam bychom jinde nepáchli. Na druhý pokus jsme skončili v hotýlku Hoi Pho s obrovským pokojem, koupelnou s vanou, terasou, klimoškou, prostě vše za 9 dolarů (a to v Hoi Anu jsou ceny větší než jinde). Čas už byl akorát na relax na nábřeží a posezení na zahrádce s nudlovou večeří a pivem.

Výdaje: 169000 Dg (10,6 $)
Ubytování: 71 000 Dg (hotel Hoi Pho v Hoi Anu)
Doprava: bus Hue-Hoi An, v rámci openticketu)
Jídlo: snídaně-rýže s vejci 8000, véča-nudle se zeleninou 12000, pivo 10000, minerálka 6000
Vstup do Purpurového Města 55000, internet 6000/hod.

21.2. Hoi An

Celý den se touláme po Hoi Anu. A je škoda, že musíme večer pokračovat dál, protože by se tu dalo strávit mnohem víc času. Jednak asi 5 kilometrů z centra je mořské pobřeží a 25 kilometrů je nejdůležitější město Chamské kultury jménem My Son. (vše unesco a vše se uvidí příště)

Ve městě jsou různé památníky, chrámy a pagody, čínské krámky a Čínské Assembly Halls z 18. století, jakési paláce se dvory se zahradami (vstup 75000). Tehdejší různé komunity spojil malý krytý Japonský most. Z architektury dýchají koloniální časy. Vyrážíme dál z města, procházíme venkovskými baráčky se slepicema až mezi rýžová políčka.

Vietnam

Vietnam
Faifské umělecké galerie a barákové vzpomínky na Portugalce

Vietnam

Vietnam
Japonský krytý most

Ještě gáblík u řeky. Vyzvedáváme batohy v hotelu, využijeme sprchu a večer vyjíždíme na další noční štreku do Nha Trangu. Tentokrát už Camel Travel vystřídal o něco lepší TM Brothers. Na noční zastávce jsme opět potkali Čechy z hanoiského busu. Na záchod se procházelo skrz kuchyň, za kterou akorát paní restaurantová myla nádobí a kolem pobíhaly pěkně vypasané krysy. Nějaký bobek na talíři se holt v tý rejži ztratí. Kupodivu jsme si tu nic nedali.

Výdaje: 44000 Dg (2,8 $)
Ubytování: - (v busu do Nha Trangu)
Doprava: bus Hoi An - Nha Trang, v rámci openticketu
Jídlo: oběd-palačinka 8, džus 5, cola 5, véča-rýže se zeleninou 20, voda 6