CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Asie 2006
(14. Thajsko, Bangkok)

5.3.2006: 27.den Ko Chang - Bangkok

Bus má odjíždět z pevninského přístavu ve dvanáct. O tři hodinky dříve sedáme do taxikářského pickupu, ať nás zaveze na molo, které nám napsal Rakušák. Je to opět to samé, lístek opačně stojí ještě víc a na druhé straně nikdo nečeká. Musíme se další dodávkou odvézt asi 4 kilometry k tomu správnému přístavišti. Svině. A státní linka z přístaviště přímo do Bangkoku by jela za 198 (náš stál 270).

Z našeho autobusu se vyklubal pěkný škopek, televize zkolabovala po 10 minutách, klimatizace po půlhodině a motor nefrčel skoro vůbec. Šnečím tempem jsme se plahočili dálnicí na Bangkok. Abychom náhodou neměli pocit kvapu, zastavujeme na hodinovou pauzu ve spřátelené předražené restauraci.

Za tmy se po dvou letech opět ocitáme na Khao Sanu. Krapet se to tu vylepšilo, nová dlažba, pěší zóny se rozšířily, fungují přechody pro chodce. Začíná sledování vlastních stop. Po 4 týdnech v neznámu se hodí trošek osvědčené jistoty. Jdeme rovnou do 7holders hotel, kde jsme tehdy byli, a kde mají slušné pokojíky, relativní ticho (pokoje nemají okna) a čisto. To už v letadle z Ruzyně sedí Milan, který by měl zítra po poledni vystřídat Marka na cestě. A za chvíli si užije 6hodinové čekání v zasněžené Moskvě.

Výdaje: 662 B (17 $)
Ubytování: 250 B/dvojlůžák (7holder hotel, pokojík s koupelnou na chodbě)
Doprava: taxi na Ko Changu 80, loď na pevninu 90, taxi 30, bus Laem Ngop-Bangkok 270

Thajsko

Bangkok
Zas ten Khao San

Thajsko

Bangkok
Zlatý Buddha ve Wat Termitu

6.3. Bangkok

Den velké výměny. Zaplatil jsem další noc v hotelu a vyrazil jsem s Márou objednaným minibusem na letiště. Kromě nás se ale sešla už jen jedna Češka, která povyprávěla tragikomické historky z Aeroflotu a Marka vysloveně navnadila na let, a nasoukali nás radši do taxíku a za 45 minut jsme byli na druhém terminálu.

Tenhle spoj mi dlouho nezapomene. Jednak, že to musel jet sám, jednak přečkání noci na moskevském letišti s podivnými individui a jeho Iljušin nepatřil mezi nejdůvěryhodnější stroje. Při vzletu a přistání po palubě začaly létat odlupující se plechy ze stropu letadla, záchody věčně obsazené kuřáky, kteří strašně vyhulovali jednu za druhou a nakonec se všichni vožrali. Abych ale Aeroflotu nekřivdil, za 3 týdny jsem měl na letadlo větší štěstí nebo je Marek... (tady byla nastíněna druhá varianta, ale byla krutě vyškrtnuta). Ale všichni ve zdraví doletěli tam, kam měli.

Asi bude autentičtější přepsat kus z emailu (proto bez nabodeníček), kterým mě Marek oblažil po svém návratu. :
Úvodní odstavec radši citovat nebudu, ale pochválen jsem nebyl. Tak dál...
"Pokud Ti snad jeste kolega nevypravel otresne zazitky z letu, tak vez, ze ja jich mam plnou kupu do zasoby. Z tech nejlepsich bych snad zminil, ze klimatizace v Ilyushinu funguje az po vzletu. Takze prvnich 40 minut budes sedet ve 30 stupnich ve svém vlastnim potu a cca 10 minut po vzletu se to teprve zapne (kdyz se pomodlis). Pak zase pro zmenu budes mrznout. Rusaci zacali chlastat ještě nez jsme zvedli klapky, takze hodku po odletu bylo na mol cele letadlo. Zachody slouzi zasadne na koureni, na vykonani potreby zapomen. Bohuzel se leti pres den, takze nevyfasujes ani klapky na oci a rusove vyuzivaji cele letadlo jako jeden velky bulvar ke korzovani, chlastani a klaboseni. Z cehoz vyplyva nula spanku (naprosta nula)! No a perla na zaver. Po pristani v Moskve zacalo cele letadlo nadsene tleskat a piskat. Ze by tim chteli naznacit, ze uspenych pristani zrovna moc není?! Kazdopadne tohle je jenom stripek ze všech otresnych zazitku, ktere mam.
V Praze zavedli nova opatreni, takze jeste před vylezem do priletove haly musis nechat batohy projet rentgenem. Když se me celnik ptal, odkud jedu, tak na mou odpoved z Moskvy hned zacal prudit, ze by rekl spis jihovychodni Asie a copak si to vezu v batohu atd. Prudil kvuli cd, ze pry jestli prokazu jejich legalni puvod. Na moji odpoved, ze mu s radosti ukazu uctenku z kamenne prodejny se zacal smat a rekl: radsi bezte. No debil." Je to hroznej morous, co? A s tímhle já cestuji.

Po dvou hodinách dorazil i Milan na domluvený meetingpoint. Naštěstí mají jen jeden a ne dvanáct jako ve Frankfurtu či tam někde. Abych ho moc na začátek nerozmazlil, dali jsme delší a levnější variantu cesty na Khao San skrz slumíky vlakem na nádraží Hualampong. Poblíž v Čínské čtvrti jsme zašli do chrámu Zlatého Budhy (Wat Termit), což je jedna z nenavštívených věcí, která mi tu odolávala. Menší chrámový komplex se stal domovem pro sochu, která je z pěti tun ryzího zlata. Objevili ji vlastně nedávno, protože před staletími socha dostala nenápadný hliněný kabát, aby zbytečně nelákala barmské nájezdné vyžírky. Pak se na to zapomnělo až do doby než do ní omylem praštil šikovný zedník a zpod hlíny vysvitlo zlato. Dnes pro ni už Thajci staví důstojnější chrám.

Před branou jsme nasedli do červeného busu 53 na Khao San. Milan se zabydlel a vyrazili jsme na žvanec, čerstvé pomerančové džusy a pivo Chang, na které konečně nebudu sám. A na vypitém množství to bylo hned znát. I když vzhledem k objemu litrů i procent alkoholu na láhev stačí dvě až tři.

Výdaje: 361 B (9,3 $)
Ubytování: 250 B/dvojlůžák (7holder hotel)
Doprava: minibus na letiště 50, vlak letiště-hlavák 10, MHD 6
Jídlo: snídaně-tousty a pití 50, nudle na ulici 15, pivo Chang á30..

7.3. Bangkok - Surat Thani

Plány na tohle nečekané protáhnutí cesty původně nebyly, ale to se rychle vymyslelo. Kdyby se měly všechny realizovat, musely by to být tři měsíce. Proto se nejprve škrtla indonéská Sumatra, pak jižní Malajsie s ostrovem Tioman a i můj dávný výmysl na přejití malajského poloostrova od Indiku k Pacifiku. Po rozčarování z Ko Changu jsem chtěl znovu pěkné pláže, neolejové moře a potápění s rybičkama.

To by měly splňovat ostrovy u Krabi, které loni dostaly zásah tsunami. A protože nejlepší pomoc je jet tam a utratit naše majlanty, koupili jsme sdruženou (tentokrát opravdu) jízdenku na místo předloňské pohody Ko Phi Phi. Bohužel zrovna tento ostrov dostal největší zásah a dle některých informací byly všechny levnější chatky smetené z povrchu a místo nich se staví betonové bungalovy. V tom případě by následoval přejezd na Ko Lantu. Je fakt, že na těch řečech něco je, ale nějaký měsíc to tam ještě půjde.

Přes den jsme se ještě škvařili v Bangkoku. Milan se šel nechat unést Královským palácem (vstupné 250 B) a nacvakal asi 150 fotek. Ten jsem si nechal ujít u studené limčy v baru naproti. Spolu jsme prošli aspoň sousední Wat Po (chrám ležícího Buddhy). V půl šesté byl odjezd, ale mám pocit, že i když jsme byli přímo v cestovce, tak na nás zapomněli. Ale to se přes jejich vysmáté tváře nedozvíte. Nakonec nás do něčeho nasoukali a vyrazili jsme asi v osm.

Výdaje: 780 B (20 $)
Noc: - (v busu do Surat Thani)
Doprava: bus+loď Bangkok-Ko Phi Phi 650, MHD 6
Ostatní: smažená rýže 20, vstup Wat Po 50, prádelna 1.5kg hadrů 40, )

Thajsko

Bangkok
Komplex Chrámu ležícího Buddhy

Thajsko

Surat Thani
Noční mlha v Surat Thani