CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Asie 2006
(14. Malajsie, NP Taman Negara)

13.3.2006: 35.den Had Yai - Sungai Kolok - Pasir Maas - Gua Musang

Do Malajsie jsem se chtěl dostat méně využívanou trasou přes východní pobřeží přímo do džungle. Nasedli jsme na ranní vlak třetí třídy (odjezd 6:30) do hraničního Sungai Koloku. Zde jsou čtyří muslimské provincie, ve kterých probíhá boj za odtržení od Thajska. Že není vše v pořádku je vidět na první pohled. Na nádražích hlídkují vojáci se samopaly, ženské zahalené v šátcích a budovy jsou obklopeny pytli s pískem a vedle jsou čerstvě vypískované bunkry. Jen vzezření chlápků se samopaly se mění: zatímco zpočátku mají uniformy, v zastávkách dále už jsou jen v tričkách a někdy by byly i pochybnosti, kdo ty stanici vlastně kontroluje. I tak ale jsou vlakové zastávky, stejně jako jinde v Thajsku, solidně pohodlné a čisté.

Po čtyřech hodinách jsme dojeli do Sungai Koloku. Poslední nákupy a čekal nás kilometr na hranici. Tu tvoří špínou zanesená řeka a hraniční omšelost a zaprášenost. Přechod byl bez problémů a jsem po letech opět v Malajsii. Ta by se dala charakterizovat dvěmi autentickými výroky domorodců na naši adresu: "Price has been changed" a "Maybe". Hodinky posouváme o hodinku (bohužel špatným směrem). Na konci chodníku měla být zastávka autobusu, který by pokračoval do Kota Bharu a všemožné hraniční kšeftíky. Chybělo pár zásadnějších věcí jako směnárna či bankomat.

Milana jsem tam nechal a vydal se zpátky na celnici, odkud vede odbočka do vedlejšího města Rantau Penjang. Po pořádné procházce jsem našel tržiště s bankami a konečně získal ringity (jeden za 6,6 Kč).

Autobus jezdí do Kota Bharu každou hodinu. Pokud chcete pokračovat dál vlakem, je vám Kota Bharu nanic, protože železnice vede po druhé straně řeky z Tumpatu. Proto je nejlepší vystoupit z autobusu už v městečku Pasir Mas, kde autobus zastavuje vedle nádraží. Jen to hlašte řidiči hodně předem, protože tam turisté fakt nevystupují.

Pasir Mas vypadal hektičtěji a ušmoulaněji. Dlouhá fronta, po angličtině ani stopy a ani z nápisů v latince člověk moc moudrý nebyl. Cílem měl být Jerantut - brána do národního parku Taman Negara. Železnice vede skrz džungli, takže se zove Jungle train. Tam jezdí pár rychlíků v noci a jeden brzo ráno. Ten nestíháme a při nočních bychom zas ze slavné jungle train moc neviděli. Vymýšlím skvělý plán, že vezmeme odpolední courák, který nás doveze do půli cesty v Gua Musang, odkuď bychom jeli dál nočním rychlíkem.

Na nádraží se naštosovalo pořádné množství lidí (resp. žen a dětí) a po příjezdu tří vagónů nastal zoufalý boj a plac. My se dostali naštěstí až do středu vagónu. Hlavně děti vidí bělocha asi poprvé a určitě by ho nečekali v přecpaném vlaku třetí třídy. A asi dlouho neuvidí. Cesta byla masakr, vlak zastavoval na každé mezi, stáli jsme v přecpaném a vydýchaném vagónu a díky tomu jsme viděli max příkopy kolem trati. Vzduch se ani nehnul, větrání nefungovalo a neuvěřitelně hnusná ženská se shnilýma zubama se na mě furt culila. Asi dvěstě kilometrů jsme jeli přes 5 hodin. Až ke konci jsme si i sedli a pokochali se džunglí a vesničkami. Každopádně Milan cestu rozdýchával ještě týden.

Končíme v Gua Musang. Okolí je krásné, stojíme pod krasovou skálou, kolem džungle a město je na první pohled díra s jednou ulicí. Za zatáčkou se ale rozrůstá. Kupujeme lístky za 10 ringitů do půlnočního rychlíku, který pokračuje až do Singapuru. Máme asi 4 hodiny, pokecáme s nádražními zevláky, okoukneme hlavní ulici, nakoupíme a zalezeme se schovat do klimatizovaného kentackého kuřete před stoprocentní vlhkostí a vedrem. Zabíjíme čas jídlem a záchodem. Před půlnocí zalejzáme do dlouhánského prima vlaku, kde hned usínáme.

Bohužel cesta trvala chvíli a za dvě hodiny musíme vystupovat v Jerantutu. Dvě hodiny jsou i na hodinkách, naštěstí je tady ještě živo. Nabídky na hotel odmítáme, ty tři hodinky přeci přečkáme. Po třetí projede poslední vlak a zůstávají už jen pofidérnější existence, takže v kapsách máme připraveny kasry a nože.

Výdaje: 11 $
Ubytování: - (ve vlaku do Jerantutu a na nádraží tamtéž)
Doprava: vlak Had Yai-Sungai Kolok 82 B, bus hranice-Pasir Mas 2.2 R, vlak Pasir Mas-Gua Musang 6.9 R, vlak Gua Musang-Jerantut (2.třída) 10 R
Jídlo: véča-ryba a hranole 7.2 R, voda 2 R, brambůrky 1.6 R, nanuk 0.7 R

14.3. Jerantut - Kuala Tahan - Taman Negara

Po šesté se vydáváme do centra na autobusy. Taxikáři se na sebe významně podívali, ale naštěstí byl klid. Místa odjezdů busů jsme našli brzy, je tu mrtvo a stále tma. První autobus do Kuala Tahan měl jet už v 5:45, tedy asi před půlhodinkou. Další jede v deset. Sakra. Milan zatím pod rouškou tmy zpevnil základy nové budovy. Ke mně přijela babča na motorce a otevřela kasu. Pravděpodobně šéfová dopravní společnosti a rázná paní. Autobus pravděpodobně vůbec neodjel, vedle stojící kraksna měl být asi ten ranní stroj. Řidič ale vyspával opici. Tak vlezla oknem do busu, zakvaltovala, zatopila (tohle ráno jsme měli jediný pocit zimy za celý měsíc) a vyrazila probudit řidiče. Ještě nám dala jízdní řád a ceník s tím, že řidiči jsou pěkný svině, tak abysme věděli. Kouzelná babča. Za čtvrthodiny vyrážíme prázdným busem s řidičem s krví podlitýma očima.

Kuala Tahan je vesnička nad řekou Tahan. Ještě nedávno se do ní dalo dostat pouze lodí. Dnes je už postavena silnice a z Jerantutu (70 km) jsme tu za hodinu a fous. Na druhé straně řeky začíná jedna z nejstarších džunglí na světě rostoucí tu přes 130 miliónu let. Stáří je dáno absencí vulkanických činností a člověk to zatím taky ještě nestačil zlikvidovat. Les je chráněn Národním parkem Taman Negara (v nápaditém překladu to znamená Národní park). Do něj se člověk musí dostat přívozem. V parku je několik treků počínaje několikakilometrovými jednoduchými cestami podél řek až po desetidenní trek na nejvyšší horu kontinentální Malajsie Gunung Tahan (2187 metrů). Vymožeností jsou také turistické chýše, kde se dá na vícedenních trecích přespávat v relativním bezpečí. V lesích žije původní obyvatelstvo Orang Asli a spousta vzácných tvorů.

Malajsie

Taman Negara
Kuala Tahan a říční restaurace

Malajsie

Taman Negara
Menší varani

Silnice končí parkovištěm před obrovským korytem řeky, která je však o dvacet metrů níž, než na co je uzpůsobeno koryto. Ubytování nacházíme po hodinovém čekání v hezkých chatkách Ekoton chalet. Sice jsem moc nepochopil čekání, protože měli prázdno, ale hlavně že na pokoji byla vlastní koupelna a kupodivu i klimatizace. V sousedství byly další možnosti ubytování kolem 10 ringitů za lidský kus.

Něco málo jsme dospali, koupili vodu a přes kameny doskákali k plovoucím restauracím, odkud jezdí přívozy na druhou stranu. Plovoucích restaurací u břehu je asi deset a večeře mají vynikající.

Přívozy pendlují asi tři, takže se není třeba obávat, že by se čekalo déle než 30 sekund. Však si na pěkně narejžují. Vedle toho jsou tu nabídky výletů na velmi blízká místa kolem 30 ringitů a plavby na dlouhých úzkých lodích na vzdálenější místa. I dnes se sem dá dostat z Jerantutu loďmo, jen je to pomalejší a dražší (25 R). Ale zas plavba džunglí má své kouzlo. Význam to má i u některých trekových tras, kdy si ušetříte jednu zbytečnou cestu. Nám se to ale nešiklo, tak jsme si to v parku všechno odšlapali po svých.

14.3. Taman Negara

Vstup do Národního parku byl po vysokých schodech na jejichž konci nás čekala neprostupná džun... Prdlajs, byl tam jeden z nejkýčovitějších a nejupravenějších resortů, které jsem v Malajsii viděl. Všechno naleštěné, našmikané, luxusní velké bungalovy s klimatizací... U toho nástěnka s fotkama zvířat, které lze v resortu potkat včetně čísel chatek, u kterých se zvířata vyskytují a pravděpodobnou dobu. Tam pak mají cedule ve stylu "Monkey crosing". O fous dál potkáváme divoké prase metr od nás, jak se spokojeně přehrabuje v odpadcích. Leckterý návštěvník možná nevystrčí z resortu ani nos.

Přesto se pár odvážlivců asi najde, tak jsme se museli zaregistrovat na recepci parku, zaplatit směšné vstupné (jednorázově 1 ringit!, v Thajsku je to 200 bahtů denně), koupit schématickou mapku a povolenku na foťák (to už teda není směšné, ale trapné).

Je už hodně odpoledne, tak dáváme jen výlet na nejbližší kopec Bukit Terasek. Mělo by to být necelé dva kilometry. Půlkilometr je po betonovém chodníčku. Naštěstí resort končí, cesta divočí, potkáváme první metrové ještěry. Naše trasa odbočuje a nabírá šílené stoupání. Na dalším půlkilometru musíme vystoupat o 300 metrů. Kdysi tu pravděpodobně byly schody, ale příroda tyhlety výdobytky brzy uzemnila. Aspoň že je relativně sucho, takže oblíbené pijavice se nám vyhnuly. I tak je vlhkost ke sto procentům. A i když je přes třicet stupňů, žádné oblečení neuschne. Leje z nás jak z konve. Toho se chytá nejrůznější hmyz a za chvíli by se člověk umlátil. Když se pak v půli kopce kolem nás přeženou ladnou chůzí severští důchodci, šel bych se zahrabat.

Malajsie

Taman Negara
Pohled z výstupu na Bukit Terasek

Malajsie

Taman Negara
Jedna z říček v parku

Ale na vršek jsme se doplazili a mohli se pokochat zeleným kobercem ostatních pahorků. I když to je pouhopouhých 344 metrů nad mořem, kam se hrabou v námaze nějaké loňské guatemalské sopky. Dolů se šlo ještě brutálnější a nepoužívanou stezkou. Ještěže tu byly aspoň stará lana. K resortu jsme došli pak už podél další říčky. Tady se dalo i příjemně pokoupat. Z druhé strany resortu je dokonce kemp a vodácké tábory. Jen míjet takový tábor se stovkou dětí, pro které je běloch raritou, je poněkud únavné.

Na plovoucí restauraci jsme dali rýži s pečeným kuřetem. Klimatizace je sice dobrá věc, zejména zvenku na sušení oblečení, ale když ji přišroubujete na dřevěnou chatku ve výšce hlavy na palandě, tak si ji zrovna nezamilujete. Nezamiloval si ji ani Milan, takže z ní nic nebylo. Nic se nevyloudilo ani z kohoutků. Aspoň jsme se navidlovali do luxusní chatky s teplou vodou, což ve třicetipěti stupních fakt potřebujete. Ještěže v Malajsii mají drahé pivo a nehrozí noční výlety na tualét.

Výdaje: 44.85 R (12 $)
Ubytování: 13 R/postel (resort Ekoton chalet, třílůžkový dorm ve vlastní moci a AC)
Doprava: bus Jerantut - Kuala Tahan 5.75, přívoz přes řeku 1
Jídlo: véča-kuře a rýže 4.5, džus 2.5, sevenup 1.7; voda 2, čokoláda 0.4
Ostatní: vstup do parku 1, mapa parku *3, povolení na fotografování *5, internet 6/hod

15.3. Taman Negara - Canopy Walkway

Ráno se k nefungující vodě přidala ještě elektřina. Dilema, zde nejsme jen v blbé chatce, kde jsme vše zničili, vyřešil konverzačně bohatý dialog s recepční: "Water?" "No." "Electricity?" "No" "And Evening?" "Maybe".

Nakupujeme zásobu vody na plovoucím obchodě, přeplouváme prudký tok a vyrážíme půldruhého kilometru podél řeky ke Canopy Walkway, neboli k nebeskému chodníčku. Tady je dost lidí, zejména mládeže. Kecáme s malajským turistou a konečně se dozvídáme příčiny přecpaných vlaků a proč je všude tolik dětí. Začali zrovna jarní prázdniny, takže místo školy se furt někde flákají a pletou.

Canopy Walkway jsou džungloidní lávky ukotvené na kmeny stromů v setsakra výšce. V nejvyšších bodech se pohybujete na vratkém, dvacet čísel širokém dřevě 50 metrů nad zemí. Výhledy do horních pater pralesa a do hloubky pod sebou jsou jedinečné. Rozhodně nešetřili ani na počtu ani na délce lávek a dohromady měří bezmála kilometr. Jedna lávka je řešená jako schody. A když pak vidíte zespoda takový úzký šlic, kudy jste před chvílí šli, tak byste se picli, kam to blbec jeden turistickej všude leze. Ale je to sichrovaný, pevně napružený a pletivové zábradlí sahá proklatě vysoko.

Malajsie

Taman Negara
Canopy walkway

Malajsie

Taman Negara
Stezka džunglí do Terrengatu

Za tuhle podívanou chtěli jen 5 ringitů. Vůbec tady ještě nepřišli na to, že turisty je třeba důkladně odírat. Snad díky tomu, že místních turistů je stále více než těch zahraničních a dvojí ceny se nenaučili. Zatím (tak už jo). Pokračujeme podél řeky k městečku Terrengat, z cesty se brzy stala pěšinka a občas ani to ne. Kdybychom věděli, že z toho městečka chytíme loď zpět, asi bychom tam došli, ale takhle to nevycházelo a už jsme stejně polomrtví, tak jsme dali leháro na říční pláži a vydali se zpět na spicy-rybu do plovoucích restauracích.

Výdaje: 30 R (8 $)
Ubytování: 13 R/postel (resort Ekoton chalet)
Canopy Skywalks 5; véča-spicy ryba 4 a hranole 2.5, mangošejk 2, cola 1.5, vody...

16.3. Taman Negara - Canopy Walkway

Další den v pralese. Voda i elektřina se umoudřila. K snídani dávám banánovo-medové roti (cosi jako palačinka) a džusy. Přeplouváme přívozem na třetí stranu soutoku řeky. Tady turistická infrastruktura není žádná, jenom domorodá vesnice. Děti se před námi zavírají do domu, ale my nejsme strýčkové z Belgie, takže pokračujeme do džungle a jeskyně Gua Tellinga.

Malajsie

Taman Negara
Trocha domorodců

Malajsie

Taman Negara
Vstup do jeskyně

Je to jen přes 3 kilometry, ale na takové trosky to stačí. Přes kopce, doly a varany se najednou cesta výrazně zvětšuje a zpohodlňuje. Až k jeskyni není ani mrtváčka. Jeskyně v podstatě nic moc, ze začátku škvíra, na dně polovyschlá říčka, ale když člověk sleduje provaz, proplazí se desítky metrů do větších prostorů, kde všude na stěnách a stropech visí netopýři. Věčně tu lítají a ten pocit v malé jeskyni mezi stovkami netopýrů připomínal Ptáky od Hitchkoka.

Vyplazili jsme se na čerstvý vzduch a setřeli ze sebe netopýří trus. Za pár minut jsme potkali první hlučící skupinku malajských táborníků na cestě k jeskyni. Za minutu prošla další dvacetičlenná skupinka následovaná zástupem britských důchodců vedených průvodcem a během půlhodiny jsme minuli asi 150 lidí, kteří mířili k jeskyni. Po druhé hodině totiž přijeli lodě s lenochama. Nutno přiznat, že ráno se mi tenhle nápad taky nezdál z nejblbějších. Skoro bych řekl, že oni moc unesené komentáře o jeskyni psát nebudou. Hlavně se tam víc než 10 lidí nenacpe.

Malajsie

Taman Negara
Záhyb jeskyně Gua Tellinga

Malajsie

Taman Negara
To je zas ostuda

Zpátky jsme cestu ztratili a doslova zakopáváme o bodrou ženu ve vesnici původních obyvatel Orang Asli. Má to vypadat, že bydlí v chýších, chodí v nejskromnějších hadrech, ale nějak to nehraje takhle blízko města. Hned vedle je totiž přístaviště turistických lodí, vesnice je samozřejmě umělá a jen na kasírování turistů za jedinečný zážitek se setkáním s domorodci (i s loďkou to máte v Tahanu za 40 ringošů). Kdyby bylo více síly a času, mohlo by se odsud udělat pěkné kolečko džunglí, ale při našem tempu asi těžko. Taky vodopády 6 kilometrů od centrály parku by byly fajn, mít další den. Tradiční večer ve formě nudlové véči, opice v korunách stromů při sklence moku, trocha internetu, vyprání a sušení před klimatizací, nákup a loučení s poslední echt-přírodou na cestě.

Výdaje: 37,1 R (10 $)
Ubytování: 13 R/postel (resort Ekoton chalet)
Jídlo: snídaně-roti 2.5, véča-nudle 4.5, džusy 2...

17.3. Kuala Tahan - Jerantut - Kuala Lumpur

První bus z Taman Negary měl jet kolem sedmé. Spolucestující si hodil do busu batoh a na půlhodiny zmizel. My jsme ji zatím trávili s řidičem. Místo šesti ringitů chtěl šest dolarů. Vytáhli jsme na něj jízdní řád i s tarify, což ho ale neoslnilo, že prej "price has been changed", a že je to v dolarech. Tak určitě. Pobesedovali jsme a jedem plantážema palem, které se táhnou za obzor a nabíráme lidi po okolních vesnicích.

Z Jerantutu jezdí busy do Kuala Lumpuzru v 8:30, 10:30, 14:30 a 16. První nám o fous ujel, takže máme dvě hoďky na menu místního bufetu skládajícího se ze smažené rýže a džusu za dvacet kaček. Teď už všude vedou dálnice. Překonáváme docela slušné průsmyky a po čtyřech hodinkách dorážíme na předměstské nádraží Pekeliling.