CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Asie 2006
(16. - Malajsie, Batu Cave a Penang island)

20.3.2006: 43. den KL - Batu Cave - Penang

Dopoledne jsem sjeli k Batu Cave, což je hinduistická svatyně v jeskynním komplexu kousek od KL. Právě sem se koná procesí o svátku Taipusan. Zastávky busů jsou rozházeny kolem Central Marketu, tak hledání jedenáctky dá zabrat. Za hodinu jsme daleko na předměstí a vystupujeme pod dálniční křižovatkou naproti skále.

Malajsie

Batu Cave
Vstup do hinduistické Batu Cave

Malajsie

Batu Cave
Útroby chrámu

Komplexu vévodí obrovská zlatá socha a stovky schodů vedoucí do skalní jeskyně. Kolem se prohání drzé opice a v jeskyních slepice a kohouti. Jeskyně je ohromná, ve stěnách různé kapličky, oltáře, vyobrazení hinduistických postaviček a pár krámků se suvenýry. Všechno v jasných barvách vypadá neuvěřitelně kýčovitě. Stěny jeskyně jsou také vymalované jiskřivými pastelovými barvami. Prostě ta klasika z lupnutí LSD. Na konci jeskyně se strop propadl. Bych řekl, že čistě přírodně by to bylo asi hezčí, no ale...

Venku okoukneme blbnoucí opice a želvy v bazénku. Číhneme za ringoš do Art Gallery, což jsou další jeskyňky se zobrazením výjevů z různých příhod a s postavičkami všech jejich Bohů. Zpátky stejným busem, na hotelu bereme bágly a jdeme na hlavní autobusové nádraží.

Tam když vidí bílé kavky, tak se na nás sesype hejno naháněčů, kam jedeme a blabla. Když je ignorujeme, začnou být docela agresivní, hudrovat a jeden začal bodat Milana vysílačkou či čímsi. Státní busy neměly nejideálnější spoj, tak jdeme do oddělení se soukromýma pokladnama. V pokladnách sedí babky a spustí křik jak ve slepičárně. Kupujeme bus do Penangu, co odjíždí za 10 minut. Je naprosto luxusní, sedačky lepší než v letadlovým businessu se spoustu místa.

Nicméně chybička se vloudila. Chtěli jsme pobýt na ostrově Penang, tak jeli jsme přímo tam. Konečná měla být blok od vyhlédnutých hotelů. I když rychlejší a levnější by bylo dostat tam busem do Butterworthu na pevnině, kde je autobusák u přístavu a odkud pendlují trajekty do Georgetownu každou čtvrthodinu. Naší trasou jsme neušetřili peníz ani ten čas, protože bus to zamířil kamsi do útrob ostrova a vyhodil nás někde uprostřed na terminálu Relau. Takže další hledání a čekání na minibus ke Komtaru, což je nepřehlédnutelné komerční centrum s vysokým mrakodrapem. Aspoň jsme se projeli po jednom z nejdelších mostů v Asii. Hmm.

Penang je 30kilometrový ostrov na severozápadě Malajsie. Bylo tu nejstarší britské osídlení od roku 1786, ještě před Singapurem i Melakou. Zůstal tu příjemný koloniální rytmus. Je i jednou z hlavních turistických atrakcí, ale nějaké terno zas ne. Pár templů a chrámů, nová mešita, moře tu stojí za prdlajs, atrakce ve stylu bird parků a hadích farem jsou docela předražené. Ale projet to motorkou může být gut. Také Penang Hill s chladnějším podnebím a zelení je příjemnou oázou ve výhni a skvěle vypadá areál Kek Lok Si Temple působící jak lháská Potala.

Hlavní baťůžkářskou ulicí je opět v Chinatownu Lebuh Chulia, kolem které se soustředí hotýlky, restaurace a kýčoobchody. My zaparkovali na následující dvě noci v zastrčeném ale prostorném hotelu Sin Peng. Majitel byl nějak postižen čistotou, protože všechno myl asi 5x denně. Lidí tu moc nebylo, jen záchody mohli být blíž než na dvorku. Až večer si všímneme, že náš zastrčený hotel stojí v ulici jménem Love Lane a jakési hybridy žen tu čekaly na autobus, ačkoliv naší ulicí žádný neprojíždí.

Výdaje: 64 R (17,3 $)
Ubytování: 23 R/pokoj (hotel Sin Peng)
Doprava: bus do Batu Caves 2, bus KL-Penang 27, minibus Relau-Komtar 1
Ostatní: véča 11.4... vstup Atr Gallery 1

21.3. Georgetown

Celý den jsme courali koloniálním městem - takže katedrály (of the Assumption), čínské temply (Kuan Yin se zákonem přikazující Číňánům, že nesmí používat svíčky delší než 4 stopy, aby neznečišťovali životní prostředí, což pobaví na rušné křižovatce s místními motorovými hýkadly), Sri Mariamman templ ve velmi Malé Indii, pevnost Cornwallis (zbyly jen hradby), Clocktower na paměť královny Viktorie. Mezitím na oběd, i když halvně potřeboval nakrmit foťák, který se dostal do energetické krize.

Malajsie

Penang
Ćínský chrám Kuan Yin

Malajsie

Penang
Evropsky nudný kostel sv. Jiří

U přístaviště trajektů kupujeme lístky na vlak Butterworth - Bangkok. Zpátky do Bangkoku je to 1300 kilometrů, jde to busem s přestupem v Had Yai (což by bylo docela peklo), vlakem (podobně drahé - 98 R, jede jednou denně přímo do Bangkoku a má relativně luxusní lůžkové kajuty) a nebo letadlem (do Bangkoku AirAsia vycházela na 190 R, ale naváznost na další elt byla až moc těsná). Těšili jsme se na vláček, měl jet 21 hodin, odjezd zítra v poledne a v Bangkoku bude v deset ráno.

Uličky tu pro kamióny moc nejsou, tak při vytáčení jeden akorát demoluje kůlnu a na druhé straně ulice plot. Jsme u mešity Kapitana Kelinga, kde se nás ujal Amík, který po 11. září konvertoval k islámu (sic). Provedl nás mešitou, povyprávěl a rozkecali jsme se a zašli do věže na čaj. Tam se k nám přidal ještě jeden echt-muslim. Zajímavá hodinka a máme pěkné fotky s pózami s koránem. Docela bych jim i věřil, že v zájmu víry by klidně tu bombu někam položili. I když tak asi vyznít nechtěli, furt že mír a žádný problém nikde. Skončili jsme v Komtaru, který architekturou i vnitřní útulností připomínal obrovský Prior. Vstup na vyhlídku jsme našli až po setmění, tak jsme se aspoň přežrali sweet&sour fish, grandiózními waflemi a tak. Koupil jsem noviny na procvičení angliny. Na první stránce titulek "Bird flu in Penang" a že za to můžou turisti. Dál článek o tom, jak se turisté rozvalují v Cameron Highlands a vůbec je nezajímá, že jejich odpadky musí zavážet krásná údolí. Bílý turista tu nebude úplný hit.

Výdaje: 35,50 R (9,6 $)
Ubytování: 23 R/pokoj (Sin Peng)
Doprava: - (lístky na vlak v předprodeji za 95/103 dolní/horní lůžko)
Jídlo: oběd-spicy nudle a šejk 8.5, wafle 1.5, véča-sweet-sour fish a pití 5.2... noviny 0.6

22.3. Georgetown - Penang Hill - Kek Lok Si Temple

Projeli jsme ostrov aspoň autobusem. Místní farma zvířat s ptačím parkem, kam chtěl Milan, z plánů vypadla, protože byla včera komplet vybita kvůli ptačí chřipce. Busem 101 jsme jeli k Penang Hillu. Je to echt kraksna, Milan si povídá s místním bláznem, který měl neviditelný mobil. Ze zastávky jsme se plazili do kopce ještě kilometr. Tam byla skoro 100 let stará lanovka/tramvaj ve stylu Petřínské.

Penang Hill bylo rezidenční místo britských kolonialistů. Kopec je vysoký 830 mnm s příjemným klima a nádhernými výhledy na ostrov. Pokud není smog či něco takového jako dneska. Lanovka se nahoru plazí nadvakrát a kolem ní běhají opice. Nahoře je to typické výletní místečko - kiosky, suvenýry, kašničky, lavičky a minitemply. Dají se podnikat výlety po kopcích. Milan našel nevybitý miniptačí park. I když víc než papouchů je tam pavouků nad hlavou.

Malajsie

Penang
Lanovka na Penang Hill

Malajsie

Penang
Malý hindutemlp

Nejkratšími cestičkami s nejpodezřelejšíma uličkama jdeme ke Kek Lok Si Templu. Je na vršku kopce Air Itam. Byl postaven teprve v roce 1890 a je tam toho neuvěřitelně moc - impozantní chrámy, věže, pagody, arkády, sochy, několikastupňová pagoda Desetitisíců Budhů (Ban Po Thar). Různé styly od Číny, Thajska, Barmy až po Indonésii. A na každý záhyb stavby je zamontována žárovka.

I cesta ke chrámu je zajímavá. Vede zastřešenými schody s různými stánky. Procházíme několik bran, mezi jednou je velký vyschlý bazén na jehož dně se plazí stovky želv bojující o sežrání vlastních vajec. Dva komplexy dokonce spojuje lanovka. Potloukáme se tu pěkně dlouho.

Malajsie

Penang
Kek Lok Si Templ vypadal impozantně už zdálky

Malajsie

Penang
Zblízka byl ještě lepší

Zpátky na Komtar jedeme rovnou minubusem 21. Dáváme opět vafle i véču. Jenom k pití zkouším místní limonádu Sarsi, která se chutí podobá Stopanginu. V očekávání celodenní cesty se rozšoupneme s nákupem. Večer fest prší a Milan padá do kanálu, ale až na krvavě a doživotně zničené koleno, ruku a hlavu vyvázl v pohodě.

Výdaje: 59,40 R (16 $)
Ubytování: 23 R/pokoj (Sin Peng)
Doprava: bus Komtar-Penang tramway 1.5, minibus Kek Lok-Komtar 1, lánovka na Penang Hill 4
Jídlo: pizzamenu s chlebem, polévkou a colou 9.1, véča-sweet&sour 3.8 a sarsi limo 2, wafle 2, nákup 14.5 - sůši, vody, chipsy, banány, pečivo, oříšky
Vstup do pagody Desetitisíců Budhů 2

23.3. Georgetown - Butterworth - Had Yai

Dnes měl být den velkého pohodlného přesunu. Zítra dopoledne v Bangkoku a ještě tam něco stihnout. Přejedeme na pevninu trajektem a chodbou přímo na nádraží. Těch pár vteřin na sluníčku nám ale stačilo. Ještěže odteď už bude jen klimoška. Té jsme si užili minutu v klimatizované hale. Vlak dneska nepojede, protože se v noci vytřískal v Thajsku cestou sem, trať je přerušená a tady žádný vlak není. Možná za dva dny. To vědět, tak jsme mohli jet ráno přímo od hotelu do Thajska. Vrátili nám jízdné a mohli jsme se oddat spárům autobusových dohazovačům.

Před nádražím se na nás nalepil černoch, jak z Bronxu. Jediná možnost je asi Had Yai. Dneska si takovýhle parchanti pěkně zarejžují. Ignoruju ho a zkouším obejít další kanceláře. Bohužel ho neignorují další prodejci, a když už něco vypadá nadějně, objeví se černoch a rychle zatáhnou roletu. Zkouším to ještě daleko od něj, a tak se naváží do Milana, který je chvíli od rupnutí. Naštěstí v poledne zmizel na gáblík a ceny spadly o třetinu. Dáváme se do holportu se Švédkou a kupujeme za 28. Lístky dostáváme v autobuse s cenovkou 25, což ještě jde. Opět klasický luxusbus pro 24 lidí. Před hranicí zastavujeme v dutyfree shopu na gábl. Cena za plato 24 plechovek piva je stejná jako v Malajsii za jednu plechovku. Hranice je OK a za ní zřetelně ušmudlanější Thajsko.

V Had Yai tradičně nezastavujeme na autobusáku, kam bychom docela potřebovali, ale až zas v centru před kanceláří cestovky. Ptáme se v okolích cestovkách na busy do Bangkoku, ale jsou vyprodané a zbývají jen nějaké šílenosti za 1400 bahtů. Vlakové nádraží je zavřené, tak zamíříme na autobusák, kde snad něco pojede na sever. Jsou to 3 kiláky a tuktuci chtějí stovku (minule stačila dvacka). Chvíli pěšo, než se přihnala průtrž, kdy už nám bylo vše jedno.

Bangkok opět vyprodán, ale sehnali jsem lístek do Chumphonu (350 B) asi na polovině cesty. Za normálních okolností by se tam dalo zakoupat v moři, či doplout na Ko Tao. I na Švéďáky opět zbylo jen tohle. Vyrážíme pozdě večer, tak zanechávám Švédku Milanovi napospas. V noci to jelo slušně, i když to byla kraksna. Možná se i chvíli spalo. (16,6$)

24.3.2006: 46.den Chumphon - Bangkok

Do Chumphonu jsme přijeli před třetí ráno. Vyhodili nás v temné uličce nedaleko centra. Autobusák mají nový a postavený úžasných 10 kilometrů od centra, kam se lze dostat jenom taxíkem. Nechápu. Odsud jede bus až v jedenáct. Milan se se Švédkou vydávají na průzkum a na mě tu zbyl na krafání Švéd. By mě zajímalo, kolik lidí přes zimu zůstane ve Švédsku, protože jsou tady všude.

Průzkumná rota přišla po dvou hodinách. Za chvíli měl jet courákový vlak, který by dojel do Bangkoku večer. To se moc nelíbilo zejména Milanovi po vzpomínkách na jungle train a na thajskou železnici bych pěťák nevsadil, když by člověk měl zítra chytit to letadlo. Došli jsme k další cestovce u železnice, odkud jezdily busy každou hodinu za 270. Jestli vlak dojel nevím, ale my jsme si v rychlosti určitě nepomohli. Autobus zastavoval na každé mezi a byl neuvěřitelně přecpaný.

Malajsie

Penang
Fotky dál až v Moskvě, tady aspoň k tématu georgetownské přístaviště

Thajsko

Bangkok
...a příjezd do Bangkoku po mostě Rámy VIII.

Na bangkocké jižní nádraží jsme přijeli navečer totálně zničení. Do Banglamphu jsme sjeli městskou číslo 30 a skončili opět v 7holders hotelu. Vzmohli jsme se jen večeři, nakup pití a na tradiční závěrečné nákupy či kulturní thajské zážitky jsme ani nevzdechli.

Výdaje: 583 B (15 $)
Ubytování: 250 B/pokoj (7holders hotel)
Doprava: bus Chumphon-Bangkok 270, MHD 8
Jídlo: véča 39, pivo 45, láhev džusu 25, voda 5, cola 9...

25.3.2006 47.den Bangkok - Moskva

Den odjezdu by za normálních okolností byl konec cesty, ale nás jeden z nejzajímavějších dnů ještě čekal. Dopoledne jsme měli ještě čas na courání kolem, po nábřeží a na nákup zásob do Moskvy. Minibus jsme si objednali včera u té samé cestovky jako před 3 týdny. Cena ale vzrostla o půlku (75). No nic, příruční batoh jsme narvali k prasknutí hadrama a jídlem. V Moskvě se k velkým batohům nedostaneme. Na letišti jsme poslední bahty věnovali na odletový poplatek (500) a na zmrzlinu u KFC. Iljušin je sice poněkud dřevní stroj, ale zase se tu může vesele telefonovati při vzletu a přistání. Je asi fakt, že tady není jakou elektroniku narušit. Letěli jsme za světla, takže jsem občas něco zahlédl dole, když nebylo zrovna zataženo. Ale to bylo skoro furt. Jen ten cigaretový kouř ze záchodů si mohli odpustit. (680 B - 17,7 $)