CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
Austrálie - Grampians NP

68. den: 17. 11. North Victoria

Ke Grampianům chybí ještě 400 kilometrů. Z dálnice sjedu na díru s názvem Violet Town a odsud skrz žlutou krajinu přímo na západ nejpřímější cestu, ať už to má asfalt nebo jen šutry. Míjím pár starých měst z dob zlaté horečky. Jedno má u sebe jakýsi historické piknikoviště, závodní okruh či co. Nicméně kupodivu v tom funguje teplá sprcha za dolar.

Trochu konzumu načepuju v Bendigu do hlavy, do nádrže i do břicha. Centrum objíždím skrz předměstí, kde vyrůstají satelitní vesničky jak z obrázků uprchlických táborů. Každý barák má hrozně malý pozemek a třímetrové ploty jsou do 2 metrů od baráku.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Stawellské zlaté doly

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Dvacet tisíc fotek, ale z Bunjilu jen tahle rozmazanina

Další městečko na cestě je zlatokopecký Stawell, kde se zlato v dole Magdala těží dodnes. Obrovské náklaďáky vyjíždí z děr na drtičku. V informacích rozdá paní rozumy i povídání o historii. Nejslavnější z tohoto města je běžecký závod na 120 metrů, který se běhá přes století na starém stadionku. V centru je hodně kostelů, ale zajímavější věci jsou pár kilometrů odsud. Aborginská původní malůvka tlustého pána a dvou dingů Bunjil shelter je v nedaleké bushi na kopečku s roztroušenými valounovitými skalami. Tady přede mnou zdrhá úžasná ježura. S foťákem ji chytím až pod keřem, kde je už jen zabalená koule o velikosti Critters. Tady je to vůbec nějaké živější a klokani tu hopsaj i přes den.

Na obzoru jsou konečně Grampiany, ale je už večer, tak přes Halls Gap razím na sunsetové vyhlídky Balcones a Red Sunset. Výhledy samozřejmě parádní, zelený koberec, zatopená údolí, skalní stěny… jako Blue Mountains, jen mnohem sušší. Bushí dorazím na další výhledy, zpátky se vracím za tmy, tak na parkovišti rovnou zůstanu ve svém campervanu Fiat500, protože zítra chci jet ještě dál do kopců. Nutno říct, že spací polohu už jsem vypiloval k dokonalosti. Jasná obloha je ideální na pozorování oblohy, kterou prozářilo i několik padajících hvězd. (noc v Grampians na Balcones; benzín 30, nákup 10-litr jogurtu 3.5, čtvrtkila čokolády 2.5, toasťák 0.85, balík mrkve 1.1, velká limonáda 0.8, nektarinky 0.6/ks)

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Grampians

Austrálie

Austrálie Roadtrip
... National Park

69. den: 18. 11. GRAMPIANS NP

Už si slušně přispávám i v autě, ale ani v půl desáté tu není ani noha. Přejíždím k Mackenziovým vodopádům, přes které se pravidelně přehání požáry, tak je to tu ještě z loňska zčernalé a ohořelé lesy jsou pořádně prořídlé. Ale to je pro některé stromy nutné k probuzení. Stezky k vodopádům a na vyhlídky jsou vybetonované chodníčky jak v Americe. Dál pod vodopádem a údolím už to vede normálněji.

Dál tu máme jezero Wartok, zbytky osídlení Zummstein u potůčku, kde rodina vyrvala z hor trochu země na uživení při ceně půl penny za akr a při cestě zpět epesní vyhlídky z Boroko na širé roviny a útesy Grampianů.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Mackenziovy vodopády

Austrálie

Austrálie Roadtrip
...na východě parku

Hlavní turistický okruh je v tzv. Wonderlandu, kde se od přeplněného parkoviště vyráží kolem Great Canyonu (tady už ty názvy zavání vysloveně ironií) na vyhlídku Pinnacle. Cestou jsou hezké skály, skalní ulice, kamenné pokličky, ale je to po schodech, v horku, tak i pár kilometrů jdu strašně dlouho. Z vyhlídky se otevře pohled na údolí s Halls Gapem a přehradou hluboko pod nohami. Na tuto nejslavnější vyhlídku vede stezka i přímo z městečka, po které štráduju dolů a jsem sakra rád, že to nemusím jít obráceně. Dole ve campervanovém Holidayparku se na čerstvě posekané travičce pase stádo klokanů. Lidi jsou jim vysoce na banánu, tak se lehce dá udělat s klokanem i selfíčko, jak se Škromachem. Takhle jsem si teda australský wildlife nepředstavoval. V hlavním krámu ve vsi je hlavním sortimentem tisíc plyšáků, jinak spíš draho. Tak radši jdu omrknout mini botanickou zahradu a po trase přes Venus Bath stoupám kaňonem k parkovišti. Venus bath byly skalní bazénky lákající ke koupeli… kdyby nepadala tma, čehož si člověk všimne, a kdyby v té vodě neplavali červíci či pijavice, čehož už si všimnout nemusí.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Vyhlídky Wonderlandu

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Návštěvníci Holidayparku

Sunset mám tentokrát akorát na pustém Lakeview Lookout, odkud se silnička kroutí jednosměrně dalším údolím, jehož hlavní zastávka je Silverbandův vodopád, ke kterému vede asi kilometrová stezka. Po ní skáčou klokani a srny (které se snaží domorodci vyvražďovat, evidentně dost neúspěšně, protože o ně tady docela zakopávám a dlouze při setkání na sebe čumíme). Řečiště je sice suché, ale z vysoké skály teče akorát tolik, že to vydá na průměrný masážní sprchový kout na dokonalou koupel. Jen s tím holením jsem se měl asi chytit toho aktuálního debilního Movemberu než se řezat pod nosem. Zpátky už jdu za tmy a pusté parkoviště se opět stává mojí ložnicí. (noc u Silverband Waterfall, 0$)

70. den: 19. 11. GRAMPIANS NP

I dnes vylejzám až v devět. Přejíždím k visitors centru, kde jsou dva malé wildlife a wetland okruhy, i když ten název je divný tady v nejzastavenější části Grampianů, tak sedí. Na loukách je pár emu a stovky klokanů, i když tihle nechtějí selfie. Zato se perou mezi sebou a docela slušně boxují. Je tady paní z info ve Stawelu, tak chvíli pokecáme. Zajdu vedle do Cultural centra (dobrovolné vstupné 3$), ale kromě zajímavé stavby dle domácí architektury, tu toho moc není. Ale baráček loftového typu krásnej, něco takového bych si uměl představit doma. Kravál na parkovišti tentokrát místo dětí nahrazují černobílý ptačí hladovci. Sjedu na přehradu, kde se už dělá pořádnej hicák. A dál na nejvyšší horu parku – Mount Wiliams (1167 mnm). Po 10 kilometrech silničkou je třeba přidat ještě 2 km pěšo k vysílačům, kde je pořádný fičák, fešná panoramata a důchodcovská výprava na pokrají infarktů.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Grampians

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Mount Williams

Teď už ale Grampians Road přímo k oceánu. Zde už jsou spíše samostatné hory, na které vedou několikahodinové túrky, ale to už beze mě. Přes obydlený kruháč Dunkeld po nějaké té hodině konečně po týdnu uzřím oceán. Ten tu udělal pěknou lagunu kolem ostrovní přírodní rezervace Tower Hill. Na malé ploše uchráněné před nákazou dovezených zvířat žijí pštrosi i koaly. Ty jsem ani nepředpokládal, že by byla šance je vidět. Zato pštrosů a pštrosic se pštrosáčaty se i kolem parkoviště pohybují desítky. Až z nich jde strach, když je třeba se kolem jejich dvoumetrových krků protáhnout. Projdu několik tras, kterými je ostrov protkán, a skenuju větve eukalyptů. Až na okruhu Lava Boardwalk vysoko ve větvích si to dříme jeden méďa. Na fotky nic moc, tak jdu ještě dál, jestli se něco neobjeví blíž. Koala ze záběrů totiž rozhodně neuteče. Už nic, tak se vracím a kochám se jím dlouhé minuty. Je nějakej čipernej, protože i vyplodí několik pohybů a přesouvá se na jinou větev. Ale kukuč má takovej nějakej nasranej. Celá Zuzu po ránu.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
A zpět na cestu

Austrálie

Austrálie Roadtrip
..do Tower Hill

Austrálie

Austrálie Roadtrip
..na pštrosici se pštrosáčaty

Austrálie

Austrálie Roadtrip
..a na méďu koalu

Tohle místo bylo mým nejzápadnějším na australském kontinentu a po pobřeží se začínám vracet zpět k Sydney. V prvním obchodu po 3 dnech beru rovnou celé teplé grilované woolworthské kuře s nádivkou (s večerní slevou za 8$), ciabatou a limču. S tím dojedu na mořskou městskou vyhlídku a pouštím se do obžerství, což tu dělají všichni. A zbytky si rozhodně neodváží, tak to tu vypadá jak v teplickém městském parku.

V mekáči zkouším checkin dalších letů, ale nejde to ani přeposlat emailem, tak nic. Aspoň natáhnu lidovky, které mají fajn věc s tím stažením 30 článků do offlinu. Jedu tmou dál k začátku tzv. Great Ocean Road, kde sjedu do polí a pastvin a po jedenácté konečně zachrním.