CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
Austrálie - Australské Alpy, Mount Kosciuszko

65. den: 14. 11. Outback (tak trošku)

Ráno jak vymalované. Hned za rohem je ospalé historické Carcoar. V devět jsem ve městečku Cowra, v íčku s milou obsluhou jako všude a s wifinou, tak to tu půjde i bez půldolarových zmrzlin v mekáči. Naberu nějaké rozumy a drb, že o zítřejší víkend jsou vstupy do národních parků zdarma, což se mi akorát na ten nejdražší park hodí, tak cesta má aspoň svůj cíl – nejvyšší hora kontinentu.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Carcoar

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Australské železnice

Po zdlábnutí rybiček razím dál pustou krajinou, kde žlutá stále vládne. Před městem Young mě svádí Scenic road, která k němu 30 kilometrů míří polňačkou mezi stromky přes lokální hřebínky. Tady už vidím klokany v životní velikosti. Ale zatím moc nehopsají, protože jsou rozšmelcováni na silnici. Kol silniček od Cootamundry přes Gundagai a Tumut se začínají zvedat zalesněné kopce Australských Alp. Těch 40 dnešních stupňů by bylo záhodno taky využít a zaláká hladina Bloweringové přehrady (i zde jsou podél ní tábořiště). Jen přehrada je napůl vyschlá, tak se musí ujet ještě kilometr po jejím dně. Na břehu už to tak lákavě nevypadá, na otevřeném prostoru docela fučí, jsou vlny a dno plné šutrů. Tak dál do kopců, kde automat skoro nefunguje, nedá se to rozjet, okamžitě přeřazuje na debilní stupně, tak ještě že to má tu polomanuální variantu. Škoda, že tohle rozhekané prdítko není žluté, mohl bych se důstojně zařadit k Přibáňovým trabantům, kteří kolem za pár měsíců taky pojedou.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Krajinky

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Australské Alpy

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Yarrangobillské jeskyně

Austrálie

Austrálie Roadtrip
a termální bazén vedle

Další zajížďkový turistický loop vede kolem Yarrangobillských jeskyní. Je jich tu hned několik (parkovné 3$, vstupné do jeskyní 20-35$), ale teď je tu mrtvo a na parkovišti zbylo jen stádo klokaní rodinky. Skoro vůbec se nebojí. Spíš tu sockují, nebo si užívají čerstvě posekané travičky na piknikovištích. Chvíli na sebe čumíme, až když už jdu hodně blízko, odhopkají svým srandovně vznešeně pomalým způsobem. Kromě zavřených jeskyní je tu i pár tras, některé vedou až do úvodních hal krápníkových jeskyní s propadlými stropy a skalními stěnami nad řekou. Podél ní vede stezka až k přírodnímu termálnímu koupališti. Ani tady není žádná noha, tak tu blbnu v bazénu až do tmy. Zpátky nazdařbůh zkusím jít po cestě, která naštěstí vede k autu. Tím nad koupalištěm objevím ideální parkoviště se sprchou, tak je o místě další kouzelné noci pod měsíčkem rozhodnuto. (noc u Yarrangobilly Caves; 22$)

66. den: 15. 11. MOUNT KOSCIUSZKO

Po deštivé noci vstávám do slunce pěkně v sedm a dojíždím lesňačkou na hlavní silnici. Trocha památek na zlatou horečku a ranní piknik na Třímílové přehradě, která je obsypaná campervany. To už jsem ve vyšších polohách, stromy zmizely a straší tu lyžařské středisko po sezoně. Pustotou a prázdnotou 60 kilometrů k prvním dnešním lidem jedu až do pstruhové Adaminaby, kde na jejich počest mají i velkou sochu stojícího pstruha. I tady ale člověk může najít ještě pustější silnici a ještě prázdnější region. Tou si to zkracuju na hlavní silnici národním parkem se slovutný názvem Great Alpine Road.

Hlavní letovisko národního parku je podhorské a příjezerní Jindybyne s krámy, benzínem, apartmány. Jenže to, že nemám už žádné jídlo, si vzpomenu až pak v horách. Nutella a dva banány není ideální potrava na celodenní trek a slezení nejvyšší hory Austrálie.

K ní se člověk přiblíží 35kilometrovou horskou silničkou na Charlotte Pass. Na mýtnici mně jen zasalutují a zapíší do statistik a můžu se kroutit nahoru. Kolem hejna kakaduů, mrtvoly vombitů a dost Poláků, které sem táhne možná nejslavnější polský geografický pojem – nejvyšší hora kontinentu pojmenoval polský dobrodruh Strzelecký, který jako první horu oficiálně vylezl, po polském generálovi a vojevůdcovi.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Kosciuszko National Park

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Charlotte Pass

Silnice končí malým přeplněným parkovištěm, tak dlouhá šňůra aut parkuje v příkopech. Odsud vede přímá a pohodlná devítíkilometrová cesta bez výraznějšího převýšení na Mount Kosciuszko. Zajímavější je to ale vzít přes Blue Lake do ideálního kolečka na cca 23 kilometrů. Druhým hlavním přístupovým bodem je vesnice Thredbo v srdci národního parku na hlavní silnici, odkud nahoru jezdí lanovka (každý den, ušetří převýšení 560 metrů, 28$ jedna jízda), a ze které je to pak na vrchol asi 7 kilometrů. Lanovku lze případně nahradit řadou stezek pod lanovkou či delší variantou stezek Thredbo River track (z města podél řeky na sever) a Dead Horse Gap track (výstup k horní stanici lanovky - mapa).

Takže mě čeká to nejdelší, 23 kilometrů v horách, hnusný zatažený počasí na pomezí deště, a je jedna odpoledne, takže do západu slunce kolem 5 hodin. To mi nějak extra nevychází. Kosziuszko si nechám na konec a razím dolů přejít Snowy River. Horská cesta je tady ulítle vydlážděna zámkovou dlažbou. Zato na náznak mostu nebylo, tak se skáče přes pár desítek šutrů. Odsud začíná mírný nástup, který mé zlenivělé tělo trošku zapotí. A když se dostávám na nechráněný vršek, fučí pořádný vichr. I okolí je pěkně nevlídné, přecházím několik větších sněhových polí, s čímž moje botičky fakt nepočítaly. Na hřebenech se dělají sněhové přehrady, což nevypadá úplně bezpečně, když stezka vede přímo pod nimi. Ale jsou na tom lidi i hůř. Třeba tady teď na větrných hřebenech rozdělávat stan. A že takových není vůbec málo. Dnes je čeká proklatě mrazivá noc.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Start Snowy River

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Blue Lake

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Huhulák

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Hřebínek v pozadí s Mount Kosciuzsko

Stezka se dál protáhne přes pár kopečků a údolí než se konečně přiblížím k hlavní hoře. I když ta nijak výrazně proti ostatním nevyčnívá. Při další obcházce sněžného pole vidím mrkev. Asociace se sněhulákem by asi napadla každého. Ale málokterý idiot si hodinu před setměním, když mu chybí i vylézt na horu, o které ani netuší, kdy a kde bude, a jaká je cesta zpátky, si toho sněhuláka začne stavět. Místo hrnce jsem mu na hlavu dal svoji černou rukavici, která mu dodala francouzský šmrnc. Fešák. Taková blbost a jak to potěší. Jen ta půlhodina bude asi chybět. Trochu rozdíl stavět dnes sněhuláka proti včerejším čtyřiceti stupňům ve stínu.

Naštěstí k vrcholu už moc nechybělo. Hlavní cesta, po které by projelo i auto, obkrouží horu až na šutroviskový vrchol. Tak byl slavně dobyt nejvyšší vrchol kontinentu s výškou 2228 metrů nad mořem. Tak můžu rozjet Seven Summit, ale těch zbylých šest bude už horší. Zpátky se jde v pohodě, tak ani pád tmy nevadil. Ještě vyrazím na prkenných chodníčcích na nedalekou vyhlídku, ale to jsem měl udělat spíš odpoledne za světla. Podél jsou pěkně staré snowgum tree – bizarní horské eukalypty. Z hor sjíždím za tmy, čemuž je záhodno se tady autem vyhnout. V lesích jedu už téměř krokem, na silnici stojí klokaní rodinky a k odchodu do příkopu se mají dost neochotně. Což je ale lepší varianta než skákání rovnou před auto. Brzdy ale fungují a nakonec největší zdržení bylo koťátkem. Nevím, kde se tady vysoko v lesích vzalo. Ale dokráčelo si doprostřed silnice, kde se usadilo. Když vylezu z auta, tak zalezlo přímo pod něj, odkud na mě vztekle prská a nemá se odchodu. Tak nevím, jestli si zrovna nelebedí pod kolem, ale po rozjezdu nic nečvachtlo. Jakmile sjedu dolů, zalomím to na prvním parkovišti s piknikovištěm a sociálkou. (noc na Thredbo river, benzin 20)

67. den: 16. 11. GREAT ALPINE ROAD

Prší v noci, prší ráno, prší dopoledne… ty dny začínají nějak stejně. Sjedu do města se trochu ohřát do Woolworthu a před pobočkou banky odlovím wifinu. Najíždím na Great Alpine Road. Ten název naláká na horská panoramata, tak to by mělo být jak cesta na Grossglockner. Ale po přejetí mýtnice rychle padá k dešti ještě mlha a je vidět na pár metrů. Pauzuju v městečku Thredbo. V lyžařské sezóně to tu musí slušně klokotat. Ale dnes si holt už túrku ve Sněžných horách (zdejší část Australských Alp) neudělám. Sedlem prochází silnice ve výšce 1560 mnm, ale je vidět sotva na pár kroků, tak rychle sjíždím mezi klokany.

Olze v Melbourne to teď časově nevychází, ale v tom původním itineráři jsem našel poznámku o národním parku Grampians. Sice vlastně nevím, co od toho čekat, ale s tím Melbourne a Great Ocean Road to dělá ideální kolečko. Tak hážu do navigace hlavní město Grampianů – Halls Gap. Výsledných 750 kilometrů do cíle mě nepotěšilo. Nějak jsou ty vzdálenosti proklatě velké. Kor když s prdlavkou a těmi věčnými zastávkami u kdejakého mostku, baráku, stromu či vyhlídky víc než 400 kilometrů za den neudělám.

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Ani ve Victorii to není s železnicí lepší

Austrálie

Austrálie Roadtrip
Lake Hume

Dole je to už trochu lepší a cesta pokračuje džungloidním údolím podél rozvodněné řeky Murray. Ještě zastavím na výstavce vodní elektrárny, přejedu menší hřeben a rázem se ocitám v sousedním vyprahlém údolí, kde pálí slunce. Přejíždím zároveň hranici do státu Victorie, kde pomalu mizí hory a lesy. Pohled zaujímají jiná panoramata žluté krajinky se stromy či ještě lépe přehrada Lake Hume se zatopenými stromy i městem Tallangata. Zejména ty pahejly z vody vypadají úžasně. Škoda, že pošmourno dokonalým záběrům nepřeje. A když už slunce prosvitlo a já přes silnici s plnou čárou přejel na opačnou stranu na focení, tak akorát projížděl policajt. A hned houkačka, majáček, kontrola, foukání, vyptávání. Naštěstí po 10 minutách mi popřál šťastnou cestu a já už si další fotozastávky na přehradu odpustil. Ale i tak jsem si dnes zadejchal do policejní trubky ještě jednou. I když to mě policajt spíš zastavil, aby si prohlédl fiátek. Prdlavka se mu moc líbila a neuměl si představit, že v tom sedí dospělej člověk. Zejména, když tady na venkově by se fiátek vešel do kufru průměrného zdejšího auta.

Napojuju se na dálnici, tak je nejvyšší čas něco ujet. Benzínky tu na spaní moc vhodné nejsou, tak jen dotankuju a navigací se nechám odvézt na slepou silnici končící v keřích u Huma Fairway. (30$)