CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
Island: Severozápadní fjordy, Reykjavík

9. den: 19. 9. WESTFJORDS

Další upršené ráno, na oficiálních lachtaních zastávkách je pusto, ale jinde se na skaliskách rozvalují jak mořské panny po dietce Ládi Hrušky. Smáčenou gravel road to suneme nad mořem kolem majáků, kostelíků, vodopádů a podivných kruhových ohrad, jak od kluků z Dharmy.

Island

Island
Dharma tur

Island

Island
Západní fjordy

Největší pevninský ocas má Island na severozápadě, kde vybíhá poloostrov Westfjords protkaný desítkami hlubokých fjordů. V téhle drsné pustině už žije minimum lidí, i když na úplném konci se nachází i čtyřtisícový Isafjordur. I okružní turisté zde raději zvolí 50 kilometrů po jedničce, než obkreslovat fjordy místy mizernými silnicemi s minimálně 700kilometrovým nájezdem. Navíc ono toho tady vlastně ani moc mimořádné není. Jen ta drsná severská krajina, která nejlépe vynikne v úplně nejodlehlejším a nejsevernějším koutě poloostrova Hornstrandir, kam je třeba se ale dostat už lodí. Avotode. Ale i z jeho nejsevernějšího koutu je to na polární kruh ještě 20 kilometrů po moři.

Máme dva dny na obkroužení, protože stejně žádné treky dělat nebudeme a upršenou krajinu si vychutnáme leda zpoza okýnek. Už se tu nezakopne pomalu ani o keř, jen dokonale vymodelované údolí s občasnými vodopády, ale žádná řeka tu nemá šanci narůst do větších rozměrů. Známky civilizace zastupují již stovky let roztroušené tufové opuštěné domky. I zde už jsou po většinu cesty asfaltky až k Isafjordoru. I když opět 50 kilometrů na asfaltu znamená posun jen o párset metrů dále na druhou stranu fjordu.

Island

Island
Špetka slunce

Island

Island
Westfjordská ontheroadovka

Po natankování na křižovatce s jedničkou je další zastávka až u paneláků Reykjanesu s nějakým komunálním centrem a horkým bazénem. Pára tady fouká ze zemských spár, a na pobřeží s molem je pár fotogenických scén s právě se uráčivším sluncem. Sluneční prsty i dál občas osvítí okolní hory pokryté ledovci a teplota vyrostla na nevídaných 15 stupňů, což je ale poslední kladný teplotní záchvěv. Krásné počasí vůbec doháníme s dvoudenním zpožděním. Když nás déšť smáčel na jihu, tady byla předpověď dvacet stupňů. Teď dvacítku hlásí zase na jihu. Déšť se standardně přiřítí, až když se roztáhne stan na usušení. Tak zas nic a jedeme do Isafjordoru na doplnění zásob. Těsně před ním se dostaneme na vůbec nejsevernější bod této i jakékoliv předchozí cesty – 66 stupňů a 6 minut (ještě o 6 minut severněji se lze autem dostat o fjordík vedle slepou silnicí k zátoce nad Bolungarvikem).

Z Isafjorduru pokračujeme úzkým 6kilometrovým jednosměrným tunelem, kterým se v protisměru řítí kamión. Šerem dojedeme k Thingeyri, kam nás svede cedule s tábořištěm. Místečko na břehu oceánu, kde se dá schovat za valem, je to pěkné. Ale blbé, jak jsme zjistili ráno, když skutečné tábořiště bylo o ulici vedle. I v tomto městečku nechybí bazén, jehož otvíračky ale nikdy nikde nechytáme (vstupné bývá kolem 500 islandských korun/90 Kč).

10. den: 20. 9. WESTFJORDS

Vaříme v zázemí zdejšího openair divadla. Výjezdem na vyhlídku nad městem trochu obrousíme spodek auta, v čemž se dá úspěšně pokračovat dál přes hory a doly už jen po šotolince. O fjord dále opanovala obzor vodní stěna vodopádu Fjallfoss (Dynjandi) tekoucí z horního jezera. Vede k němu krátká stezka podél dalších kaskád, v okolí lze najít i bazének na vykoupání. Protloukáme se dál ocelovou šedí, tak vzdáváme další opisování fjordů přes Patreksfjordur. Škoda toho počasu, pohledy se sluncem vypadají tak nějak lépe až dokonale.

Ve Flokalunduru se dostáváme do pořádného zálivu s mnoha ostrůvky. Zde na křižovatce silnic 60 a 62 obejdeme kaňon řeky a hledáme horký pramen, který by tu někde dle internetu měl být. Označen už nebyl, ale jedno parkovišťátko půlkilometru východně od křižovatky bylo podezřelé. A hned pod ním byl bazének kousek od hladiny Severního ledového oceánu. Nikdo nikde, jen pořádně horká voda byla dokonalým balzámem celého dne a vlastně i posledním exkluzivním bodem islandské cesty.

Island

Island
Vodopád Fjallfoss

Island

Island
Termální bazének na břehu Severního ledového oceánu

Dál vítáme nové stavby zkracující věčné zajížďky. Kromě prací na silnici cestu dvakrát zablokovali i přesuny celých vesnic i s kompletním zvířectvem v čele s několika tisíci ovcí. Domorodci opět na nás ukazují nějaký nasraný posunek. Vůbec moc vřelosti od domorodců se asi člověk nedočká. Né náhodou je na pohledech pod heslem „setkání se s islandskou pohostinností“ obrázek nohy kopající turistu do zadku.

Z jedné zastávky se vyklube stezka podél kráteru Grabrok, kdy konečně aspoň protáhneme trochu oudy. Sjíždíme na silnici 523 do údolí řeky Hvita. Kromě vyrušení vroucí řekou je to už trochu nuda. Ta možná nebude v noci, protože už teď padá teplota na nový rekord -1,5 stupně. Jakýsi camp s kadibudkou a varnou je zcela prázdný a dán plně všanc vichru. Napasovali jsme se se stanem skoro pod auto a dali sušeninu od Vitany, zatímco pusté údolí rozzářila jasná Mléčná dráha. Zmrzlá Zuza na sebe balí úplně všechno. Ještě že nafasovala tři deky od AirBerlinu. Stejně je kvůli tomu věčně naprdlá… koukám, tady jsem se v deníčku rozepsal, tak to radši zcenzuruju.

11. den: 21. 9. REYKJAVÍK

Ráno je bez deště a vichr nám téměř i vysušil stan, což se mu k jeho téměř derniéře docela hodilo. Dál je už údolí vyplněné lávou, vede tudy několik Lava trailů, které se ale brzy stávají docela jednotvárné. Do lůna ostrova zajedeme ještě na lávové jeskyně Vidgelmir, kde se zemská slupka propadla do velikých tunelů, které zanechala proudící láva, když její proud začal vysychat. Přes šutry zakrývající led na dně se dá prolézt pár desítek metrů. Další stovky bohužel pokračují za plotem.

Hlavním lákadlem údolí jsou opět vodopády, konkrétně Hraunfossar. Jenže tyhle jsou zas něco jiného. Na několikasetmetrovém útesu nad řekou prosakuje voda z útrob země a mezi zlatými březovými keříky padá ve stovkách potůčků do ledovcové řeky. Kolem řeky a lávového kaňonu vede několik stezek. Jen úplně dolů k hladině nic nevede. To mě sice nezastaví, ale utopení boty a nohavice do oranžového močálu už téměř jo. I tak se udělal i druhý krok, abych utopil i druhou nohu.

Island

Island
Vodopády Hraunfossar

Island

Island
Reykjavík s jeho katedrálou Hallgrimskirkja

K praní jsem se dostal o pár kilometrů dál u horkých pramenů, které bublají ze země s teplotou až přes sto stupňů. Chodím tu v plavkách a pantoflích, které nakonec pro změnu utopím v říčním bahně i s nohou až po koleno. Navíc zvířené usazeniny z řeky smrdí ještě víc než bažiny od vodopádu. To jsem si moc nepomohl. Přitom stačilo vyjít o hodinu později ven. Teprve teď se ukázalo, jak vypadá špatné islandské počasí – orkán s vodorovným deštěm, zima a mlha. Schytat tohle první den, už by žádné hudrování na počasí ostatních deset dní nemohlo být.

Fjord Foraging se projíždí placeným tunelem (1000 ISK, ušetří to ale jen 40 km), což už bylo zároveň nejsušší místo dnešní cesty. Na druhé straně se noříme do úplného hnusu, který pokračuje až k Reykjavíku.

A chybička, nejrozumnější by v tomhle bylo zajet do městského termálního koupaliště a užít islandský způsob života. Ale Zuza měla v zásobě ještě doporučení na túrku v údolí horké řeky Hveragardi. A abych nebyl despota, kdy je vše jen podle něho, neremcám a plním toto přání a míříme tam s doufáním v termální přírodní cachtot, a že o horu dál už bude počasí lepší. Nejdřív ale bylo ještě horší, kdy nebylo vidět už vůbec.

Po sjezdu k městu se sice rozjasňuje. Na konci sjízdného údolí je pár teplých louží, ve kterých si páreček máčí nohy a varuje, že nahoře se jít fakt nedá. Uvidíme. Po přelezení posledních metrů svahu a vejití do horního údolí je to jak ve větrném tunelu. Vítr sráží k zemi a vodní tříšť obaluje tělo jak po skoku do bazénu. Tak zbývají holt jen louže dole a pak Bonusu na rozházení posledních hotovostních korun.

Vracíme se do Reykjavíku k jeho nejznámější stavbě Hallgrimskirkja připomínající horu čedičové lávy. Vnitřek je vybetonován v gotickém stylu, k tomu dřevěné lavice - strohé, ale pěkné. Však to taky stavěli 38 let od roku 1945. A je tu teplo a sucho. Město, které má kolem 120 tisíc obyvatel (v aglomeraci až 200 tisíc), bylo založeno Vikingy už v roce 874. Status města získalo zdejších 167 obyvatel v roce 1786. V překladu znamená Kouřová zátoka, což netřeba moc rozvádět.

Furt prší, tak prolezeme ve městě jen to nejnutnější, což zas v Reykjavíku není to nejtěžší. Dřevěné domy lemují hlavní ulice, kolem jezírka Tjormin je plovoucí palác nové Radnice. Nedaleko je pár úřadů a parlament. Ale prší fakt dost, ulice jsou pokryté obrovskými loužemi, tak se vracím ke kostelu, ve kterém se před zimou už delší dobu ukrývá Zuza.

Na krytém parkovišti děláme velký úklid a finální balení. Po natankování odvážím Zuzu na letiště. Ještě nás čeká jedna noc, protože odlet je brzy ráno. Nicméně tak brzo, že řešit nějaké ubytování či i pouhé rozkládání stanu někde by bylo k ničemu. Ideální přespání na auto, ale Zuze se to zdá moc soc a radši se přidá k bezdomovcům na letišti. Spaní na rovné podlaze má sice své výhody, ale ty tentokrát smývají aktivní policajti ještě víc a obchází letiště a všechny průběžně budí. Já vyrazil pár kilometrů za svobodou na břeh moře a usínám pod hvězdami rozvalen na sedačkách.

12. den: 22. 9. Keflavík

V noci zas byla pořádná čina, která pořádně mlátila autem. Ráno zakopám importovaný kaštan a plynovou bombu, abych si ji třeba za rok vyzvedl. Bez problémů se obešlo odevzdání auta a neobešlo odbavení. Kiosky nás nepřijaly a přišlo osobní zpovídání. Jednosměrná letenka do Států je trošku rudej hadr. Zbylý čas se zabaví na internetu a za krátko opouštíme Island.

I když jsme na něj měli jen 10 plných dní, stačili jsme ho vcelku obstojně obkroužit s viděním všeho hlavního. Krajina je to úžasná, i když na každoroční kochání zas nevím. Takový Norsko či Skotsko je o něco dosažitelnější a jednodušší a přitom podobné (až na ty termály, a sopky, a ledovce). Ale pěší túry v pustinách kolem vodopádů a sopek musí být super, jenže islandské počasí a pravděpodobné totální promočení max do třetího dne nadšení z krajiny docela rychle zkrouhne. A teď ňu ňu ňu Ňu Jók

Celkem se utratilo za 10 dní na osobu cca 33000 ISK (6000 Kč), z čehož byly dvě třetiny za benzín (21000 ISK při ceně 245 islandských korun za litr - cca 44 Kč). K tomu pak ještě přihodit půjčovné na auto 6000 Kč/os. Takže islandská etapa vyšla jednoho na 12000 Kč (ve 4 osobách pak by byla za cca 7000 Kč)

Pár cen: benzín 244,5/litr (44 Kč) – ceny jsou podobné po celém ostrově; chleba 200-300, jablka 40/ks, snickers xxl 130, džus 150/ltr, brusinkový džus 180/ltr, jogurt 120, paštika 150; pohledy 80-120, známky do ČR 160; plynová bomba do vařiče 1990 (100 ISK = 18 Kč)