CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
Malajsie - Cameron Higlands a Kuala Lumpur

80. den: 29. 11. Cesta do Cameron Highlands

Cameron Higlands je pohoří v centrální Malajsii rozkládající se ve výškách kolem 1500 metrů nad mořem. Nejvyšší hora Brinchang má 2032 m.n.m. Má naprosto optimální klima kolem dvaceti stupňů, díky čemuž se stalo útočištěm Britů (v roce 1855 sem dorazil první jistý pan Cameron) a čajových keříků. Dnes se přidaly i jahody, zelenina a spousta nových hotelů a turistů. Pro mě to byla jedna z prvních zastávek na první asijské cestě v roce 2004. A protože člověk si pamatuje jen to dobré, tak jsem si chtěl dát po 10 letech repete. A byla to vlastně poslední větší zastávka tehdejší cesty, kam jsem se ještě nevrátil.

Ještě za tmy, ale stejně se zpožděním, mě vyzvedává muslimka a jedeme pěkně zvostra do přístaviště v Kuahu. Máme to tak-tak. Dostávám od ní lístky na loď i bus do Ipohu (odtud si budu muset lístek na další bus do cameronského Tanah Rata už zajistit sám, ale stejně to od agentury vyšlo levněji než to zmatlat sám - 75 RM). Terminálem se prohání stovky lidí a pár se jich nacpe i do podpalubí naší lodi s mizerným výhledem. Pelášíme k nejbližšímu městu Kuala Perlis v nejmenším malajském státě Perlis. Okouknu sousední vodní mešitu na kůlech a skočím do jídelny na kopec smažených nudlí (2.2 RM), ale od dalšího putování do útrob města mě odhání pražící slunce a počínající čůrky potu. Bus doráží se zpožděním, ještě víc si zaremcám, když v 26lůžkovém VIP buse chytím nejhorší sedačku, bó se nemůžu úplně natáhnout a uvelebit se. A to chci být za pár dní v Indii.

Malajsie

Malajsie
Mešita v Kuala Perlis

Malajsie

Malajsie
Cameron Higlands

Bus důkladně vymetá severní města až do Alor Setaru a čas pomalu mizí. Ve slibovanou jednu jsme sotva u Penangu. Kolem dálnic tráva posekána a keře ostříhány na milimetr přesně, ale nikoho už nenapadne uklidit ten bordel, co se mezi tím válí. V Ipohu jsme až ve čtyři. Tím padají úvahy na prohlídky města a okolí. A že by nebyly tak úplně špatný. Ale to by chtělo stejně aspoň den, dva. I když samo město momentálně roste čínským tempem, na krajích nové čtvrti, hypermarkety… a autobusák s desítkami agentur, kde se o cenách lístků jemně smlouvá.

Z města se zanoříme do vápencových jehel, které pomalu ukusují lomy, a začínáme stoupat do zeleného pekla hor, kde už opět prší, což sebou přinese nějaký sesuv. Krájíme horu po vrstevnicích, pod koly mraky, za hřebenem se noříme do údolí, které je pokryto fóliákovníky na zeleninu a jahody. Tady nezůstal snad kousek země bez pokrytí igelitem. Do Tanah Rata přejíždíme přes Brinchang, kde se zasekáváme v dopravní zácpě. Kolem vyrostly dvacetipatrové hotely, silnice plné aut a lidí. Docela šok. Těšil jsem se na malou horskou vesničku s tou jednou bahnitou ulici a hotýlkem skrytým v džungli, a za těch deset let celé okolí zalili asfaltem. Nicméně proti Brinchangu je Tanah Rata stále ještě příjemný. Svět se holt mění a ono je to spíš normální. Asi mě na neměnnost světa až příliš uvyklo moje maloměsto, kde za 25 let jedinou změnou bylo postavení pár krabicových diskontů na skládkách. I největší městská investice za čtvrt miliardy spočívala v tom, že na náměstí se dlažební kostičky přerovnaly ze čtverečků do koleček. Jinak tam, kde komouš v osmdesátým devátým upustil zednickou lžíci, tam leží stále. A díky tomu, že za to přerovnání kostiček budou splácet dluhy ještě aspoň deset let, jistota neměnnosti je zachována.

U autobusu čeká pár naháněčů, ale beru louňácký Danials Lodge v postranní ulici se stále ještě zachovalou atmosférou džungloidní lodge (pěkný čistý dorm s teplou sprchou za 12). I když dnes už hotýlek obsadili Čínani a i název je čínský.

Noc: Tanah Rata, Daniels Lodge 12 RM za dorm
Doprava: taxi Pantai Cenai-Kuah + loď na pevninu + bus Perlis-Ipoh 75, bus Ipoh-Tanah Rata 18
Jídlo: mee goreng/nudle smažené 2, teh/čaj 1, nádražní hnusnej murtabak 4, džus 1.5, véča-tom yam/thajské polévka 5 + rýže 1.5, milo 2, velká voda, nebo coca cola 1.5-2.5, sůši 1.5-3
Celkem: 110 RM (710 Kč)

81. den: 30.11. CAMERON HIGHLANDS

Vstávám pozdě, ale ostatní chrápou ještě déle. V noci byl klid, tak si přihodím ještě jednu noc. Venku prší, tak akorát doskáču na žvanec s pořádným curry. Dneska si dám deja-vu. Jen jsem ho mohl začít o několik hodin dříve.

Kolem Tanah Rata je několik očíslovaných džungloidních tras, které vedou na několik vyhlídek, k vodopádům, či k čajovým terasám. Před lety jsme trasou devět vyrazili k čajovým plantážím Tea Boh Factory. Od nemocnice stačí pokračovat podél hnědé bahnité říčce k Robinsonovu vodopádu. Končící období dešťů o sobě dalo vědět popadanými stromy a sesuvy. Předevčírem jeden sesuv za vesnicí zasypal i pár domů a tři lidi. Cesta sice byla kdysi dávno vybetonována, ale to je spíš o přesdržku. Zajímavý, že ač tu přibyly tisícovky turistů, i ty nejbližší stezky jsou opuštěnější než před 10 lety. Tihle prostě více než 10 metrů do džungle nezajdou. Cesta byla horší a horší, bahno se všude lepí. Konečně první políčka, kde můžu sejít do vesnice. Už chápu, proč jsem se tehdy nechtěl vracet stejnou cestou a radši zkusil zpátky do města stopovat.

Malajsie

Malajsie
Cameron Higlands

Malajsie

Malajsie
Cameron Higlands

Teď jsem ale na asfaltce, která pokračuje údolím plným zeleninových políček, kolem pár domečků a pomalu stoupá k čajovým plantážím. Počasí za mnoho nestojí, občas trochu sprchne, občas sprchne trochu víc. Konečně vystoupám mezi první čajovníky, které pokrývají kopce nádhernou zelenou barvou s klikatícími se cestičkami. Prostředí čajových plantáží má vždy nezapomenutelnou atmosféru. K továrně jsou to ještě 2 kilometry, které jsme tehdy nedali, že bylo zavřeno. Dnes už mají otevřeno denně. Kolem jsou dřevěné baráčky plantážníků a na hřebenu cesty stojí klasická plechová továrna na čaj. Kromě čajovny a prodejny se tu koná prohlídka továrny každou čtvrthodinu. A protože vůně v čajové továrně je asi nejopojnější vůně vůbec, nemůžu tam nevlézt. Ještě jde vylozit pár stovek schodů k vyhlídce nad továrnou a obhlídnout kopce široko daleko.

Malajsie

Malajsie
Čajové plantáže Boh Tea

Malajsie

Malajsie
Boh Tea Factory

Razím zpátky, je už pět večer, za chvíli padne tma a já jsem v půlce cesty. Začínám nesměle stopovat a hned první auto se chytá. Ind, se kterým jsem se pozdravil už na vyhlídce, mi nabízí odvoz až do města. Pokecáme o cestování, Indii, učitelství i o fotbale. Cesta byla proklatě dlouhá, to bych jít fakt nechtěl. Ve městě ještě v rámci lovu jídla obcházím betonovou džungli nedostavěného megakomplexu, kde nacházím i guesthouse Twin Pines, který mi připomíná tehdejší ubytování. Ještě že sem píšu tyhle žvásty, tak si můžu večer přečíst, co a kde jsem tady před 10 lety vyváděl. Na internetu jsem si objednal ubytování v Kathmandu, včetně vyzvednutí na letišti. Našel jsem si nejklasičtější knihu na tuhle cestu, i když je to trochu dětinská pohádka – Cesta kolem světa za 80 dní, ale přelouskal jsem ji ais za 3 dny. I když na rozdíl od pana Fogga, který si přivezl princeznu, já už za cestu o tři přišel.

Noc: Tanah Rata, Daniels Lodge 12 RM za dorm
Jídlo: snídaně-rýže+curry 5, jogurt 2, vegetarian menu 9.5, sůši....
Celkem: 36.40 RM (240 Kč)

82. den: 1.12. CAMERON HIGHLANDS

Ráno se přesouvám za vzpomínkami do Twin Pines. Dostávám jednolůžkový attick room, což je soukromá komůrka v podkroví s matrací. Vyrážím na druhou stranu řeky, kde je další vodopád s bordelem i malý parčík. Vydlážděnou cesta spojující obě hlavní městečka je neuvěřitelně zarostlá a zpustlá. Dostávám se do jahodové vesnice, kam se hrnou zájezdy za jahodami, jahodovými šejky, betonovými sochami jahod, jahodovými dorty… což je na místní poměry docela drahé a pár jahod vyjde na 10 ringitů. Podél golfového hřiště s další dávkou deště dorážím do betonového Brinchangu. Spravit chuť si ale jde v nedalekém buddhistickém komplexu několika chrámů se sochami třeba i hudební kapely.

Malajsie

Malajsie
Twin Pines Guesthouse

Malajsie

Malajsie
Parit Falls

Malajsie

Malajsie
Jahodové údolí

Malajsie

Malajsie
Brinchang

Malajsie

Malajsie
Sam Poh Temple

Malajsie

Malajsie
Stezky kol

Zpátky chci po džungloidní trase. Ale to jsem si naběhl, neskutečný up&down trasování, z kopce do potoka a zase nahoru, vedro, bahno, popadané stromy, sesuvy a rychlost je někde kolem jednoho kilometru za hodinu. Kupodivu zůstaly cedule, tak se moc zabloudit nedá. Kor když po hodině trápení dorážím na hlavnější trasu, po které by to šlo lépe. Ale to už zase klepe čas a než se šplhat na několikahodinový trek, vracím se zpátky ke golfišti a podél potoka jdu zpět do Tanah Rata na luxování menu s plackama indické restaurace.

Noc: Tanah Rata, Twin Pines lodge, 15 RM za pokoj
Jídlo: brunch 5, nanuk 1.2, smažené banány 1, smažené brambory 1, placková véča 10
Celkem: 34.70 RM (230 Kč)

83. den: 2.12. Cesta do Kuala Lumpur

Autobusů do Kuala Lumpuru jede spousta za třicet ringošů. Jen jeden je za 22, z čehož se dá čůt pěkná chujovina, tak to beru. Ušetří totiž za dálnice, protože poloprázdný krouží několik hodin srdcem pustých Cameron Highlands mezi zelenými kopci s perfektními výhledy skrz městečka Sungai Koyan a Raub.

V Kuala Lumpuru přijíždíme na autobusák Pedeling, odkud jedu do Chinatownu vyhlídkovým malým monorailem. V hotelu Oasis mám objednanou jednolůžkovou kobku. Už je docela fuška najít v Kuala Lumpuru něco neviděného, tak mířím přes řeku na staré vlakové nádraží postavené ve viktoriánské a maurské koloniální architektuře s věžičkami. V noci už jen prokroužení Chinatownu, kdy ústředním nákupním úlovkem byla čtvrtkilová cadbury čokoláda v akci.

Noc: Kuala Lumpur, hotel Oasis, 25 RM za pokoj
Jídlo: snídaně-tosai,roti,čaj 9; čokoláda 3.9, murtabak ayam 6...
Doprava: bus Tanah Rata-KL 22.40, monorail v KL 2.60
Celkem: 79 RM (510 Kč)

84. den: 3.12. Kuala Lumpur

V kobce bez oken se prospala snídaně i teoretický oběd. Dneska to nebude nejaktivnější den. Monorailem přejedu na nedalekou stanici Times Square do čtvrti Golden Triangle plnou moderních i starých obchoďáků s vánoční výzdobou v plném proudu a třeba s horsku dráhou v útrobách. Zahalené muslinky se fotí se Santa Clausem a před vánočními stromky. NO, až tohle uvidí ten jejich... Vedou tu stovky metrů klimatizovaných nadchodů, kterými se dá dostat až k Petronaskám (svého času největší budovy na světě). Směnárny mají minimální spread, tak měním dolary na ringity (3.45) a ty na indické rupie (0.056). Dávám i durian, což je nejsmradlavější, ale prý nejdelikátnější, ovoce vůbec. Je to tedy hnusně rozplizlý, vůni to má divnou, ale echt smradem bych to nenazval. Ale ani pochoutkou, skoro až hnusný, tak to jdu radši zajíst ovocem z kakaovníku. Zpátky do večerního ruchu Chinatownu se svezu obchodním freebusem, který krouží po KL.

Malajsie

Malajsie
Staré železniční nádraží

Malajsie

Malajsie
Golden Triangle

Koukám, že spisky z Malajsie jsem vzal trochu zkrátka. Ale tahle zastávka nebyla kvůli poznávání, ale na pohodu a relax, a o té se blbě píše. Navíc o Malajsii jsou tady zmínky už asi v pěti cestopisech. Na pořádné časové natažení cesty ale není mnoho lepších, levných a příjemných končin. Osm plus dva fouskové dny s přeletem stály 645 ringitů (4200 Kč). Cesta začne zase zítra v nepálském Kathmandu.

Noc: Kuala Lumpur, hotel Oasis, 25 RM za pokoj
Jídlo: tácek s čerstvými kousky durianu 5, oběd 8, smažené nudle 4, čaj 1.3, čokoláda 3.9...
Ostatní: monorail v KL 1.20, antibakteriální gel 4.5, kartáček+pasta+ústní voda 5.5
Celkem: 65,60 RM (430 Kč)

85. den: 4.12. Kuala Lumpur letiště

Zase vstávám hodinu před budíkem a v 6:30 padám z hotelu, takže přicházím o snídani i z časové druhé stránky. Autobus na letiště odjíždí přes ulici autobusáku Puduraya, na dostřel od Chinatownu (12 R). Hned najíždí na dálnici mezi palmy, což mohlo snížit obavy ze zácp a zvýšit příděl spánku, a na KLIA2 jsem ani ne do hodiny. Tak kde to vlastně jsem? Ono se tohle letiště i jinak jmenuje, bó ho znám ještě pod názvem Low Cost Terminal. Ale to neznělo asi moc nóbl a ani jinak nezbylo ze starého letiště nic. Venkovní sedačky a v růžku McDonalds už spláchla civilizační vlna. Bohužel padly i levné žrádelny vedle hlavní budovy, nicméně v nejnižším patře jakási jídelna malajského a indického jídla pro personál zůstala, tak zbylé ringity měním za placky plovoucí v kari omáčkách. V nové letištní hale je dost místa na rentgenování všeho rovnou dvakrát. A stále nemají ve voku ani 75 ml. lahvičky, na kterých vždy minutu hledají napsaný obsah. Sklesle tedy vše vrací a můžu dál a dál, pod Himaláj.