CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
NOVÝ ZÉLAND Roadtrip Jižním ostrovem (Mount Cook, Otago)

46. den: 26. 10. NOVÝ ZÉLAND Roadtrip jihem Jižního ostrova (Velká výměna, Lake Tekapo)

V Aucklandu to přes celnici proběhlo v klidu, ale bohužel nezalžeme, že stan máme nový, tak jde na dezinfekci. Tam se zasekne, protože dědek u výdeje chrápe. Až po mnoha zvonění u výdajového okna mi dávno hotový stan podá. Aspoň že tentokrát ho zabalili. To už jsem začínal být lehce nervózní, protože diletanti nemají jeden terminál a na vnitrostátní let se musím přesunout o kilometr vedle, včetně celého odbavení.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Základní novozélandské ingredience

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
..a zásadní pokrmy

Zuzu se zatím docela úspěšně odhlašuje z letů. Sice to byly nevratné letenky, ale letištní poplatky se vrací i zpětně a byla z toho třetina ceny zpátky. V rychlosti se po měsíci a půl se bohužel musíme rozloučit. Zu má ještě dva dny v Aucklandu, než naskočí přes Singapur do Mnichova. Vzhledem k té panice, co ji čekala uprostřed Států, kdy to vypadalo, že bude muset zdrhnout hned, tak aspoň formálně zeměkouli obkroužila. Jen je blbý, že nestihla Zéland, který jsem do cesty zařadil hlavně kvůli ní. Tak rychlé objetí a peláším na domestic terminál.

U brány už čeká Dana, kterou jsem operativně z mekáče v Las Vegas vywhatsappoval asi dvěma zprávami na následující 2 týdny. Chtěla stejně v tomhle termínu někam do Pacifiku, tak jako že 26. se sejdeme na aucklandském letišti. Výměna posádky tak klapla bez problémů, i když potvrzující smsky na Cookovy ostrovy nedošly.

Zato dál to už bude složitější, i když jsem jí posílal pro představu fotky naší romantické koupelny pod vodopády či ložnice v kufru auta. Danča dorazila vyvoněná, vyfešákovaná, s růžovým kufříkem na kolečkách a po dnešní první noci bylo jasné, že ani plachtové království stanu Jurek s teplou sprchou v kempu nebude dostačovat. Při 120 dnech na cestě se už musí trochu škrtit někde, kde to moc nebolí, což je nejjednodušší právě na ubytování. Jestli člověk spí ve čtyřhvězdě nebo pod stanem je pro zážitky z cizích zemí jedno. Ale i tak jsme to upekli ke spokojenosti. Největší spací průsery stejně přišly až v Sydney úplně z jiných důvodů.

Takže vzhůru na Jižní ostrov, který má být lepší. Při úsvitu klesáme nad zelenými rovinami východní části ostrova k Christchurchu, kde před 6 lety skončila moje první návštěva Nového Zélandu, při které jsem sem dojel z Aucklandu autem a busem. Zbyla mi k vidění dolní půlka Jižního ostrova, kterou jsem tímto hodlal dorazit. Plány už žádné nebyly, tak jsem se chtěl po ojuknutí tehdy nestihnutého Mount Cooku nechat unášet co nejblíže pobřeží.

V Christchurchi prší, tak dáme úvodní pokec v kavárně na letišti a nafasuju kupu materiálů z informací. Na všech 12 novozélandských dní jsme měli půjčené auto. Web vyplivl jako nejlevnější půjčovnu Juicy za nějakých 5 tisíc. Od letiště nás vezli docela dlouho do své centrály. Před dřevěným baráčkem výsměšně postával jeden vrak jak z topgearovských speciálů. Po vyplnění papírů se ukázalo, že ten vrak bude náš. Po roadtripu s novým Malibu tak skočím o 20 let zpět. Dostáváme Daihatsu Sirion, který je snad ještě hnusnější než Micra. Obouchaný je ze všech stran, tak mi přijde snaha prodavačky o zapsání všech škrábanců a plechového pomuchlání dosti zbytečná. Řazení je hrůza, anténa chybí, ale to je prý v pohodě a rádio funguje (jenže jen v centru Christchurche) a najeto to přes čtvrt milionu kilometrů. Prostě klasika lokálních autopůjčoven.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Burkes Pass na...

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
..Jižním ostrově

První kilometr do nedalekého obchoďáku to ale zvládlo bez poruchy. Vyměníme peníze, zaplníme pár zbylých centimetrů v kufru nákupem, a padáme z provinčního velkoměsta pod nejvyšší novozélandskou horu. Je to dálka, než se začne krajina konečně trochu vlnit směrem k Burkes Passu, kterým před 140 lety proudili první osadníci do útrob ostrova. Zbylo tu pár dřevěných domů a kostel, přičemž něco je otevřeno jako volně přístupné muzeum. Ale asi jsme vlezli i do soukromého baráku. Nemůžu vynechat ani oblíbené návštěvy hřbitovů, na jejichž náhrobcích se tu odehrávají i celé dávné příběhy.

Naštěstí mají značené i tzv. turistické scénické autotrasy, které směřují k hlavním cílovým městům mimo dálnice mnohem zajímavější přírodní či historickou krajinou. Ta k Mount Cooku obkresluje horské pásmo a míjíme jen několik ospalých městeček, kde se zastavil čas a domy jsou ještě zjevu staré dobré dřevěné koloniální Anglie.

Silnice jsou skoro prázdné a může se jezdit stovkou. Za sedlem Burkes se spustil vichr, který občas s autíčkem slušně mává. Tady vládnou jen ovce, které jednoznačně vyhrávají bitvu i se stromy. Nevím, co proti stromům Novozélanďané mají, ale jak to není v národním parku, stromy se tu likvidují ve velkém. A že jich tady moc nemají. U čerstvě pokáceného břehu měli i ceduli, že je pokáceli pro lepší budoucnost. Možná je štve, že se pod nimi schovávají v tomhle nečasu ovce, místo aby baštily trávu a tloustly. Díky tomu vypadá Nový Zéland svým způsobem tak malebně. Vyniknou krásně zelené holé kopce jak ve Skotsku či v Hobitíně. Kdybychom takhle vypálili Lužické hory či Českosaské Švýcarsko, tak z toho také budou skvělá panoramata, ale tak nějak nevím...

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Jezero Tekapo

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Lambing kol

Na břehu tyrkysového jezera Tekapo je malé turistické městečko s výhledy na ledovcové štíty Novozélandských Alp. Dáme drobné procházky kolem jezerního kostelíku a skrz kaňon k ovcím. Na pastvách lítá spousta malých jehňat. Nicméně tohle město potkala turistická nákaza plnou vervou. Všude rostou moderní bungalovy s francouzskými okny. Ďobneme nejklasičtější pokrm (fish and chips za 8 dolarů) a vyrazíme kouknout po ubytování. Stmívá se naštěstí až po osmé hodině. Jenže zavíračky se tím neprodlouží, tak městský kemp je už zavřený. Ale je to velkoobjemová noclehárna a v informacích nás navedli na tábořiště v odlehlejších místech jezera. Ve tmě se to po šotolině moc najít nedaří. Jen jakási hororová louka plná prázdných karavanů s potokem. Dančín požadavek na horkou sprchu potůček rozhodně neplní, tak se vracíme k městskému kempu, kde objevíme u recepce obálky s kartou pro opozdilce, která nás pustí branou do kempu (chtějí docela předražených 15 dolarů za osobu – v hostelech jsme pak platili od 19 dolarů za postel). Ve tmě postavíme stan a chceme si užít tu slast teplé sprchy. Jenže ty jsou na dvoudolary, které nemáme a které nemá v kempu vůbec nikdo, protože tu nemají ani žádný automat na drobné. Já si dal studenou a mohl v klidu ráno pozorovat boj, který se o dvojdolary rozhořel. Jinak spaní bylo v pohodě, i když v noci trochu frišnější. Teda "v pohodě", vzhledem k tomu, že Danča už o stanu nechtěla ani slyšet, asi tento názor nebyl přijmut všeobecně.

47. den: 27. 10. MOUNT COOK

Oblíbený výlet od Lake Tekapo je na Mount John s observatoří, výhledem (pro mě) a kavárnou (pro Danču). Dvouhodinový výlez jde ošulit autem klikatou luční silničkou. Válející se mraky občas propíchnou vrcholy hor. Výhledy na hlavního propichovače Mount Cooka máme i od vedlejšího nudloidního jezera Pukaki, podél něhož vede nejfotogeničtější ontheroadovka až do lůna nejvyšších Jižních Alp. Mount Cook je nejvyšší horou Nového Zélandu s výškou 3755 metrů nad mořem, správnější původní maorské jméno Aoraki znamená právě „Propichovač mraků“. A to je náš dnešní a zítřejší cíl, který z těchto dnů udělal asi i dva nejlepší.

Jezero se mění v ploché údolí plné meandrů ledovcových řek, které končí Mount Cook Village, což je pár hotelů a apartmánů. Informační středisko a správa národního parku (DOC = Department of Conservation) tu má pořádný bejvák s výstavkami, kinem, mapami a placenými letáky DOCu. Potraviny ani benzinka tady asi není, tak zásoby udělejte dopředu. Jíst se chodí jen do nejproslulejšího a věčně padajícího novozélandského hotelu Hermitage. Tábořiště je asi 2 kilometry severně od vesnice a ve vesnici je útulna se sprchou. Dá se odsud dělat několik procházek, které zaberou maximálně 2 dny a asi 2 túry s přespáním v DOC chatách.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Tekapažsko

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Road to Mount Cook

Hned vyrážíme do Hooker Valley (3 hodiny). Od parkoviště neznatelně stoupáme přes morény a visuté mosty mezi keři a rozkvetlými loukami až téměř pod Mount Cook. Kolem nás z tříkilometrových zasněžených hor visí ledovce. Mount Cook si dává na čas, ale nakonec se ke svému jménu přihlásí a špička hory je konečně s modrým pozadím. Cesta končí nad Hookerovým jezerem (900 mnm) s plovoucími krami z Hookerova ledovce. Škoda, že ledovce jsou díky odtávání pokryté šutry a prachem a bílomodrá prosvitne jen zřídka.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Hooker Valley s Mount Cookem

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Mount Cook

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Hookerovo jezero

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Tasmanovo jezero

Ve vesnici vyhazuju Danču v příjemném YHA hostelu (jako většina YHA), má i saunu a postel vyjde na 25 dolarů. Já ale razím něco uškudlit s významnou zážitkovou přidanou hodnotou. Je tady totiž ještě jedno údolí – Tasmanovo. Osmikilometrová asfaltka končí u morény Tasmanova jezera. Ještě před pár lety tu žádné jezero nebylo, ale brutální ústup Tasmanova ledovce o několik kilometrů vytvořil pořádnou kaluž. Liduprázdné parkoviště a shelter si říká o přenocování. Kromě toho je tu krátký výstup na vyhlídku na jezero a ledovec a malý okruh podél Modrých jezer, které už jsou zelená, pokud rovnou nevyschly. To už padá tma, tak chvíli pozoruju zvířátka a vyrážím do hostelu na rande a večeři za Dančou s flaškou vína.

Pak se ale vrátím na zdejší plácek. Ještě že auto nemá ani teploměr, protože jeho možný pád pod bod mrazu by spaní nepřidal. Naštěstí tady Danča nechala spacák, tak jsem ho v půlce noci pro jistotu zkonfiskoval. Vyšlápl jsem si nocí ještě jednou na vyhlídku a než jsem začal umrzat, vychutnával si z opuštěného údolí jedinečnou noční zasněženou kochačku s Mléčnou drahou.

48. den: 28. 10. Centrální OTAGO

Se snídaní to Danča měla už v YHA trochu horší. Večer za zaradovala nad nabídkou, ale ráno se z toho vyklubalo jen, že by jí daly ty suroviny a ať si to uvaří sama. Což by ještě možná i šlo, kdyby jich neměli půlku. Projdeme lesní cestičky ve vesnici (Bowen Bush a Governors Bush) a sjedeme na dvouhodinový výlet na Kea Point, což je vyhlídka nad morénou a mnohabarevným jezerem pod Muellerovým ledovcem. Lepší by ale bylo dorazit mnohem výše s přespáním v Muellerově chatě.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Kea Point

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Cromwell

Vracíme se do civilizace, které uprostřed ostrova není mnoho. Benzín (litr cca za 2.3 dolaru, asi 38 Kč) a trochu jídla nabídne Twizel (chleba 1.9, sůši 2...). Kroutíme se silnicí číslo 8 ve vyprahlých údolích horského hřebenu, kde Danče půjčuju řízení. Prvních 50 kilometrů jde dobře. Než přijde první křižovatka. To si uvědomím, že nevím, jestli to roční připojištění spoluúčasti je i na jiné. A protože spoluúčast máme asi 25 tisíc korun, tak radši řízení rychle zabavuju. Jinak nalevo se hlavně ze začátku jezdí bez problému. Jen se motají stěrače s blinkry. Ale jak člověk po několika dnech poleví, automatické reflexy se občas umí vynořit. Takže v protisměru jsem se taky projel a řazení občas zahaprovalo (to je taky opačně).

Zastavujeme u jezera Duncann ve městě Cromwell, které se sem přestěhovalo i s dřevěnými domky s plechovými střechami po zatopení údolí přehradou. Já prolezu útroby s dobovými výstavkami a Danča dá svoji dávku kafe. I novější ulice jsou příjemné, kdyby v nich zrovna vichřice nerozházela všechny popelnice. Vše založené velkoryse se širokými silnicemi, chodníky i alejemi. Jen na tom velikém veřejném prostoru nikdo není, protože je permanentně takový vítr, že všichni jsou zalezlí doma. A tam žerou a kynou.

Jsme v oblasti zlaté horečky, která zuřila 40 let na konci 19. století. Podél smaragdově řeky Clutha dojíždíme k historickému městečku Clyde. S brožurkou Walk Around Town se lze prolézt všemi historickými baráčky, kostelíky a dalšími místy. Za mostem jsem ještě podél řeky prošel kus nudné stezky do Alexandry. Danča se zatím ubytovala u staré paní ve stáji roztomilého Hartley Arms Backpackers (45$ za jednolůžkový pokoj se snídaní). Večer si dáme víno a Dančou ukuchtěnou večeři z nákupů (těstoviny a pořádnou sklenicí omáčky). Tmou dojedu párset metrů nad přehradu na nocoviště s umývárkou.

49. den: 29. 10. OTAGO CENTRAL RAIL TRAIL

Dnešek je ve znamení Otago Central Rail Trailu, což byla železnice z Dunedinu do útrob Otaga, aby propojila od roku 1879 zapadlá zlatokopecká městečka (do Clyde se dostala až v 1907). Část z Middlemarche se dožila 83 let a část dál do Dunedinu stále funguje jako vyhlídková Taieri Gorge Railway (jízda od 50$). Na bývalé železnici vyrostla cyklostezka s mírnými převýšenými a hezkou, ale nijak impozantní, odlehlou krajinou po starých mostech, viaduktech a skrz tunely (web). Celkem 152 kilometrů je ideální na kolo, na což má zvlášť Danča slabost. Půjčovny kol tu jsou dvě a trasu lze projet i jednosměrně s následným odvozem zpátky (půjčovné za den 45$, oneway fee 10$, doprava zpět 55$/os.). Takže na den s kolem je to asi pětkrát dražší než autem. Pěšky se dá rozdělit na 5 úseků se spaním a jídlem ve významnějších městech. My nemáme čas ani na jedno, tak ji dneska budeme kopírovat co nejvěrněji autem a ty nejzajímavější úseky mostů a starých zastávek si projdeme pěšky.

Noc byla drsnější, vichr, déšť, o pár metrů výš i sníh a ráno byly kopce řádně pocukrovány. Ráno sjedu na vyhlídku a start Otago trailu s nepatrnou výstavkou a info o cestě, zatímco Danča připravila čaj a toasty a vyrážíme na dnešní cykloetapu. Za Clydem se do ranního slunce dme nevysoký dlouhý dřevěný most, na který se za 100 let nesáhlo, což platí o většině mostů zde. Vesnice Ophir je plná historických miniaturních dřevěných baráčků, včetně soudu, kostela a prastarého telegrafního a poštovního úřadu. Paní uvnitř potěšena zbloudilým návštěvníkem mě pozve na prohlídku své pracovní místnůstky se štemply a trezory, kde se také nic nezměnilo.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Otago Central Rail Trail

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Ophirský telegrafní úřad

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Otago Central Rail Trail

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Zlaté doly

I když hlavní silnice 85 je opuštěná, nacházíme stále odlehlejší silničky vedoucí blíže ke cyklostezce. Od Ophiru zajíždíme skrz hřeben do zemědělského údolí, kde při brodění kaluží začalo zatékat do auta. Vyjeli jsme na úsek Poolburnské rokle, což má být nejkrásnější úsek cesty. Dáme si tu delší procházku skrz impozantnější most, za kterým se trasa noří do úzké rokle, na jejímž dni je listnatý nepokácený pruh lesíka. Železnice se kroutí skrz několik tunelů na druhou stranu údolí, kde jsou drobné pozůstatky dávných dělnických kolonií. Zpátky to bereme přes kopečky vrchem, což je dobré na výhledy a lámání kotníků.

O fous dál je stezka po bývalém zlatém dole, po níž lítala malá jehňata, matky panicky prchaly a hlasitě békaly. Z dolu moc nezůstalo, dvě železné megatrouby a věž. Dál zastávky u zastávek, větší zastávka u větší zastávky v Ranfurly, kde se rozmohlo svého času artdeco. Údolím pod pohořím Rock and Pillar narůstá počet viaduktů, kolem kterých se mezi chrchlajícími ovcemi, koňmi a jeleny kroutíme podvečerní krajinou až do Middlemarche. To byla další echtovní díra, kde velikostně zaznamenáníhodné parametry má snad jen hřbitov. Mají tzv. Holiday park, což jsou dobře vybavené kempy. V tomhle není ani noha kromě správce, který nám nabízí vybavený domeček s koberci a královskými ložem (50 $). Kuchyň a obývací terasa je udělaná z bývalých vagónů, takže mašinkáři by měli den ideálně uzavřen.

50. den: 30. 10. DUNEDIN

Ráno se dlouho rochníme v pokojíku, ve vagóně ušmudlám výbornou čínskou polívku yumyumku. Ranní povinná zastávka je café, kde se schází všech pět obyvatel vesnice. Mají wifi, kde akorát odchytávám letenku z Kuala Lumpuru na malajský ostrov Langkawi za dvě stovky. Oblejzu nádraží, na kterém končí trať. Končí tady také foťák, kterému se zasekl objektiv. Navíc koukám, že fotky mají červený nádech, takže i Casio dodrželo tradiční životnost dvou a čtvrt roku. Naštěstí po čase si dal říci za pomoci špetky fyzických zásahů. Vojtěškou dojedeme k Sutton Salt Lake, kolem něhož prochází stezka pustou krajinou s bizardními skalními útvary. V jezeře pluje pár mrtvolek a vyschlé bílé popraskané břehy s temnými mraky na obloze dodává místo zajímavou atmošku.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Suttonské Solné jezero

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Dunedinské nádraží

Přes čerstvě zplanýrované kopečky se dokroutíme do Dunedinu, kolem něhož mají pro stromy rozsáhlejší rezervaci. Dunedin je přístavní město s kopcovitými předměstími, kde žije přes 100 tisíc obyvatel. Centrum je kolem náměstí Octagonal, které moc krásy nepobralo. Nejslavnější stavbou je bílé železniční nádraží v edwardiánském stylu. Zato do kostelů narvou divadlo i pěkné apartmány. Své původní poslání si ale udrží presbyteriánský vápencový kostel nenápaditého jména „První kostel“ s 56 metrů vysokou věží, rozetovými okny a podzemím. U nádraží je pěkné Muzeum osídlení Otaga, kde ale momentálně důležitější jsou počítače s internetem a kupuju poslední část cesty – letenku z Tel Avivu domů s El Alem za 109 USdolarů. Letos se tam teda už nedostanu a tenhle výlet vyjde přesně na 4 měsíce.

Vyrážíme na poloostrov Otago, který má pověst nejpřístupnější divočiny na Jižním ostrově, kde se mají pod malebnými kopečky nacházet albatrosi, tučňáci žlutoocí a nejmenší, lvouni, lachtani, či gotický hrad Larnach. Kromě placených rezervací na tučňáky a albatrose jsou k večeru nejlepší volně přístupná pláž Sandfly (tučňáci na pobřeží vylézají jenom při soumraku na přespání). Pláž je to pořádná, vlny bičují divoké pobřeží, kolem písečné duny... a kupodivu jsou tu i zvířata – pořádní macci lachtanů. Ti se na pevnině jenom válejí zahrabaní v písku. Udržujeme trochu distanc, protože i přes tu očividnou lenost, se umí rozeběhnout pěkně zostra. Docela dlouho nás zabaví boj mlaďocha, který se snažil odlákat samičku od jejího starýho. A že samička svým občasným zaflirtováním s mladým dodala boji grády. Jenže boj lvounů je akce na delší lokte. Výpad, popoběhnutí a tři minuty všichni oddechují.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Pláž Sandfly na poloostrově Otago

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
A její vládci

Na konci pláže je pozorovatelna DOCu na číhání na tučňáky. I když oslavné vyryté nápisy na zdech hlásí časy a počty zjevených tučňáků (max je jich pět), nám se ukázat neuráčil. Za zbytků světla dojíždíme kolem zálivu se zrcadlovou hladinou na konec poloostrova s majákem nad Pilots beach. To je království albatrosů a racků. Jejich análním dílem je tu zem zbělená jak na Mount Cooku. V Dunedinu trochu obtížněji hledáme kus žvance. Aspoň v tomhle je multi-kulti užitečná, tak kebabem jsme přispěli na další krok k burkám. Danča vyráží do moderního Central Backpackers a já za město do lesů s vyhlídkou na noční klokot v zálivu.