CESTOVÁNÍ

TravelInfo


JIŽNÍ AMERIKA z Ria do Limy
XIV. Nazca, Huacachina, Islas Balestas a Lima

10. 4. NAZCA, HUACACHINA

Co na louňáku z Peru bylo zajímavé, je množství varování před zloději a přepadením. Prakticky veškeré místo má svůj rámeček, kam nechodit a kde je to nejhorší. Měl jsem v ruce stohy průvodců, ale tohle snad nebylo v žádném. Zakecám se s Xenou. Dobré jméno Belgičanky, která tu už cestuje pátý měsíc. Tak co tady, Xeno? Prý v pohodě. Jen jednou ji okradla spolubydlící, když odběhla ráno na snídani. Po ní už byla pryč i s jejími věcmi. Za „nic“ bych to nepovažoval, ale budiž. Kor když vidím, jak se hrne k busu pro nakládání věcí a malý batoh nechá uprostřed parkoviště. Ale je schopna i nastoupit do tohohle autobusu s tím, že po slibovaném příjezdu do Limy jí za 6 hodin odletá letadlo do Evropy, čili má tam dvě hodiny rezervu. A o tu přišla, ještě než se autobus odlepil z Cuzca.

Bus jede, jsem v dolním patře, kde jsou lepší sedačky jen pro 12 lidí. Ale jak řidiči zabouchnou dveře, jsme v pasti a už se jich člověk nedovolá. A že by to chtělo. Třeba když pustí klimatizaci na 10 stupňů a v půlce ji vypnou a je tu zas přes 30. Nebo decibely ze zapnuté televize nejdou pod stovku. Takhle hluboko špunty do uší jsem ještě nenacpal.

Při jedné noční zastávce Xena odskočila na záchod a někdo si zjevně odskočil do našeho kupé. Bus se rozjel a Xena začala marně hledat batoh, který nechala pod sedadlem. Na řidiče se už nedobouchala, ale vzala to nějak v klidu. Kor když v tom byly karty a pas. Až ráno mě probudí hysterický křik, když ji to došlo. Řidičům je to stejně u zadele. Teď už se toho moc nenadělá.

Peru

Jižní Amerika
Cesta přes hory

Peru

Jižní Amerika
Mapka obrazců v Nazce

Peru

Jižní Amerika
Planina Nazca

Peru

Jižní Amerika
Pavouk

Peru

Jižní Amerika
Panamericana z rozhlednou na tři obrazce

Peru

Jižní Amerika
Podzemní akvadukty

Pokračujeme v nekonečných přejezdech vysušených hor sotva třicítkou. Vyskakuji v Nazce hned do spárů aeroplánových náhončích. Čas nemám a ideálně bych chtěl za pár minut sedět v letadle. Letiště je dost daleko, ale ceny padají k 55 US$ bez přílišné smlouvací snahy. A to jsem byl z netu připraven na osmdesát. Tak jo, vezou mě do hotelu Mirador a začínají cpát samozřejmě dražší varianty, které by garantovaly menší letadla, jistotu místa u okýnka a nižší výšku letadla, taxi k letišti. Vlastně vše, co mělo být původně za těch 55. Po fiasku s letem nad Okavangem, kdy se nad ním letělo tak vysoko, že to terno nebylo, je to ale na úvaze. I když spíš je to jen další fejk. Akorát měli v jednom právě odlétajícím letadle poslední místo, tak bych v něm skončil asi při jakékoliv variantě.

Taxíkem na letiště, kde už čekají, zváží. Sakra, ani tady jsem nezhubl ani gram. Ani ne hodinu od výstupu z busu sedím v letadle Cessna 204 (2 piloti a 5 čumilů). Vylétáme z města, které je trochu obklopené zelení a míříme na vyschlou planinu, která po 20 kilometrech končí srázem. A přes ní se táhnou nekonečné čáry, obdélníky a trojúhelníky. A mezi tím se kroutí pár linek slavných obrazců. Občas mají pár metrů, občas sto.

Piloti kniplem pořádně kroutí, aby z každého okýnka bylo vidět přímo pod sebe. Nejdřív pravá strana a šup další otočku naklonit doleva a k dalšímu obrazci, kterých je na trase asi dvacet. Naklání to brutálně. A to mi bylo blbě už v autobuse. A když ze srandy pustí knipl úplně a padáme k zemi, vzadu už ženský blijou. Ještě zakroužíme v údolí s horami a hodíme juk na slavné podzemní akvadukty, které v dírách vystupují na povrch. To by bylo místem na výlet, zůstat v Nazce aspoň den. Na ranvej jsme hupli pořádně, ale furt ladněji než Boeing pozítří.

Do města taxíkem od agentury, vyměnit pár prachů, trochu jídla na cestu a už sedím v busu Sojuz-Perubus, který zastávkově vymetá tuhle silnici až k Limě a ceny odpovídají ujeté vzdálenosti. Ale společnost je to úplně vymytá, protože průběžně nastupují revizoři a kontrolují lístky. Na 150 kilometrech jich bylo pět. Lístek se ale má zasunout pod návlek na sedačce před sebou, aby aspoň neotravovali přímo.

Míjíme rozhlednu přímo na Panamerikaně, z níž jsou vidět tři nejbližší obrazce. Z úrovně očí vypadají ty čáry tak malé a nezajímavé, že není divu, že přes ně v minulosti vesele stavěli silnice. Později je ještě jedno známé geoglyfové místo – Palpa, kde jsou geoglyfy, respektive obrázky ufonků, na stráni a viditelné přímo. Mezi nimi se dá projet třeba i trábošem.

Po třetí jsem ve velkoměstě Ica, za nímž začíná nekonečná písečná poušť s dunami. Čtyři kilometry odsud je fotogenická oáza Huacachina s jezerem a palmovým zeleným pruhem kolem, z níž se stala oáza turismu s několika hotýlky. Dnes už je zastavěna, kolem jezera jsou promenády, ale po setmění má stále skvělou atmosféru.

Po odkopnutí taxikářů od busu beru mototaxi, což je normální tuktuk. V Backpackers Hostel je za dvacku sice jen dorm, ale jsem v něm sám. Koupím ranní tour na ostrovy Balestas, protože tím odpadne složitější doprava k přístavišti. Nakonec vysbírám po cestě všechno. Fajn.

Peru

Jižní Amerika
Z úrovně země je z obrazců prd

Peru

Jižní Amerika
Oáza Huacachina

Peru

Jižní Amerika
Oáza Huacachina

Peru

Jižní Amerika
Zasypaná část oázy

Peru

Jižní Amerika
Poušť až do Pacifiku

Peru

Jižní Amerika
Oáza Huacachina

Teď užit poslední dvě hodiny světla nad oázou. Obejít, smočit nožky, případně vykoupat, ale tamní červíky bych si nerad přivezl domů. Po okolních dunách skáčou v buginách. A já si půjčil ještě větší blbost – snowboard a sádlo na namazání. Výstupy na dunu jsou drsný a vysilující, chtělo by to lanovku. Sjezdy po srázech v úhlu velmi vysokých čísel vypadají ještě drsnějc. Naštěstí se to moc rychle nerozjede. A vždy se dá bezpečně skočit hubou do písku.

Sunset až na vršku duny nad pouští… kýč jak sviň. Na jedné straně se v dunách ztrácí Ica a dál nekonečný obzor žlutého písku. Dolů to se snowboardem letí perfektně a rychle, až je líto té námahy na vydrápání vzhůru. Ještě obejít ztichlou lagunu při úplňku než se člověk zprasí burgrem a pivem.

Noc: Huacana, Backpackers hostel 20S (7/10)
Bus Nazca-Ica 12, mototaxi Ica-Huacacina 3, let nad Nazcou 55 USD + 30 S letištní taxa, véča 20... Celkem 1800 Kč.

10. 4. ISLAS BALESTAS

Vstávám v 6:30 na minibusový přesun do přístavu Paracas, kde nás stáhnou o další poplatky a pošlou na dlouhé čekání, než se uráčí dorazit další grupa. Na moře vyrážíme až v půl desáté, což na pozorování ptactva není ideální. Ale i tak zbylo pár desítek tisíc kousků a ostatní lodě jsou už dávno zpátky v přístavu.

Objíždíme poloostrov, kde se dá za drobný příplatek skočit odpoledne na průzkum. Členité útesy plné jeskyní jsou obsypané hlavně pelikány. Pohledu ale vládne slavný kandelábr. Obrovský geoglyf, jehož historii vzniku obsahuje spekulace na Inky, indiány před nimi, dávné kmeny ještě před indiány nebo mnicha v 19. století(!), který se zde na pustém pobřeží nudil.

Ostrovy vypadají úžasně – skalní změť všech tvarů zerodovaná jeskyněmi i tunely a do toho křik desítek tisíc ptáků, jejichž hovna ostrov dokonale zbělela. Taky je tu řadu let těžili na hnojivo pod slušným slovem guano. Dnes už je to rezervace a turisté jsou mnohem výnosnější. Kolem se plácají lachtani, plameňáci a kondoři a občas se někde pohoupá i tučňák. Docela daleko od svých jižních moří. Ale když zdejšího moře zkusíte, pochopíte, že tučňákům je tu fajn a o moc teplejší než dole u Antarktidy ta voda nebude. Ale vlézt do toho musím, abych splnil hlavní misi cesty, koupel v Atlantiku i Pacifiku. I když to jsem minule dělal i v Patagonii a stačil na to jeden den.

Peru

Jižní Amerika
Kandelábr na poloostrově

Peru

Jižní Amerika
Ostrovy Balestas

Peru

Jižní Amerika
Hledej tučňáky

Peru

Jižní Amerika
Ňu

Peru

Jižní Amerika
Zbytky po těžbě guána

Peru

Jižní Amerika
Limská čtvrť Miraflores

Celý výlet do ptačího ráje na Balestas vyšel jen na pár desítek solů, takže přezdívka „Galapágy pro chudé“ sedne a ještě to sebere jen půl dne. Slunce pálí, pohoda s čerstvou dávkou zásob z krámu na takové to plážové žvejkání a teď už čeká jen 6denní přesun domů. Tyhle věci je zbytečné dělat jednoduše.

Začíná to nelegálním taxíkem. Paracas je od hlavní silnice pár kilometrů, ale prořídlá colectiva za stejnou cenu zastupují i běžní řidiči. Jako doufám. Posun je jen do Pisca, ale hned mě přehodí do dalšího auta a za půlsol přihodí kilometry na Panamericanu se zastávkou Sojuzu.

V jednu pokračuju busem až do zácp v Limě. Autobusák má každá společnost jinde, naštěstí tenhle je přímo u stanice metrobusu, kterým vyhradili nezávislé pruhy vedle dálnice. Pro náhodné zákazníky to o moc levnější není, protože nejdřív je třeba koupit kartu za 5 solů a nabít dalších 2.5 za jízdu.

Hotel mám ve čtvrti Miraflores, která má být bohatší a bezpečnější. Ale stejně jsou všechny baráky opevněné, ostnáče na plotech a hostel Zigzag radši nemá ani cedulku. Hrají si na nějakou neziskovku pro houmlesáky, ale vevnitř to podle toho nevypadá. Vilka příjemná a čistá. Stejně je už tma, a to se v Limě radši nos ze dveří moc nevytahuje, tak se vrhnu na kulinářské umění, dám čaj a čínskou polívku k fotbalu. Mejdan, no.

Noc: Lima, Zigzag hotel, 29 S/dorm se snídaní (8.5/10)
Bus Huacacina-Paracas 30, Paracas-Pisco 3, Pisco-Panamericana 0.5, Pisco-Lima 20, Lima městské busy 5+2.5
Tour na Balestas 30 S + poplatky 15 S za vstup do rezervace a přístavní daň. Celkem 135 S (1110 Kč)

12. 4. LIMA

Historické centrum nechávám na příště a dopoledne se cournu na pláže Miraflores hluboko pod útesy, na nichž stojí mnohapatrové mrakodrapy. I cestou byly ulice dokonale udržované, zelené, baráky bílé, vše opečovávané a stříhané. Po útesech vede vyhlídková trasa a pod tím nádherné moře s táhlými vlnami. Voda láká. Nejen surfaře. Ale jen po pindíka. Přece jen… zas hlídat ty časové rezervy pro cestu na letiště. Zbytečně. Město je prázdné a jeden z korzujících odchycených colective S (2 Sol) dojede k letišti za hodinu a čtvrt.

Jídlo je před letištěm i v něm, tak dlouhou rezervní nudu zabíjím žrádlem. Ještě že tak, protože něco tak hnusného v letadle snad dokázali připravit už jen v Korean Air s jejich "beef or bibibam?". Letadlo je malé a mám snad nejhorší místo. A jen společná televize. Tak co nám pustí? Že se ptám. Potter. (30 S - 250 Kč) Ale to není ještě konec.