CESTOVÁNÍ

TravelInfo


KUBA
IV. Cienfuegos a Havana

CIENFUEGOS

(15.2.) Cienfuegos je jen 80 kilometrů od Trinidadu a autobusu to mělo trvat dvě hodiny. Jenže to byla operace - zas checkin, ještě se snažili všem odebrat batohy do úschovny za cucák, aby je pak jediný dědek řádně a pomalu převážel půlhodiny k přistavenému autobusu, který přijel o hodinu později. Půlku lidí tady stejně zůstává, protože druhý autobus se rovnou nedostavil. Viazul fakt už ne. Ale zas to pobaví. I když to si nemyslela holka, co měla lístky zaplacené z netu, které nehodlá zdejší pán bez internetu uznat. Odkopl ji, že to „není jeho problém, to je problém internetu“ a nazdar. Tady v Trinidadu se ani žádné rezervace nedělají a nic neumí.

Zelenou krajinou dojedeme do docela akčního a živoucího města, které se vylouplo do konce dvacátého století. Zmizely staré americké káry i turisté, objevují se nová auta, která v Kubě díky clům stojí nehorázné peníze. Adresu nějaké casy zkusíme z lonely, i když jich míjíme desítky. Sice je jasné, že ty uvedené budou obsazené, ale když už nabrali tolik doporučení, tak nás snad odvede do něčeho slušnějšího. Tady se totiž rozhodně nikdo neodkopne, když je někde plno. Dostáváme vyvoněný pokojík s růžovými záclonkami, ručníčky do labutí, teplo se do vody dostává řádně zaizolovanými dráty nevisícími kolem hlavy. Ale jen jedna královská postel a jedna přistýlka. Jo Mára, menší a mladší… kde asi skončíš?

Kuba

Kuba
Centrální park Josého Martího

Kuba

Kuba
Vítězný oblouček

Kuba

Kuba
Hřbitov La Reina

Cienfuegos má francouzský šmrnc, Frantící ho zakládali v 1819, když sem zdrhli z vedlejšího Haiti, kde černoši získali první svobodný stát, vyhnali a vyvraždili bělochy a nejbohatší zemi západní polokoule dovedli úspěšně přesně na opačný konec. Centrum fakt vypadá dobře a je na seznamu Unesco. I obchody jsou nablýskanější a mají víc regálů. Dokonce plných. Ale jen tím, že jeden druh kečupu je na dvaceti metrech. Akorát přišly jogurty v pytlících, co známe z dob mléka v protékajících pytlících v modrých přepravkách. A pokaždé velké zkoumání, jestli to z nějakého růžku neteče. Jako před 30 lety. Jó, to teda byly časy…

Hlavní náměstí aka park José Martího je plné zeleně a obsypáno opulentními barvami zářícími budovami úřadů, muzeí, divadlem i katedrálou. Ono tady bude zítra co dělat. Ale jen dva bloky vedle přeskakujeme po bahnitých ulicích stoky a vyhýbáme se padajícím střechám, než dorazíme na břeh obrovské Cienfuegovské zátoky obsypané kubánským průmyslem, na který jsou patřičně hrdí. Cementárny, železárny a dokonce na obzoru je i kopule jaderné elektrárny stavěné za pomoci SSSR a ČSSR, kterou ale s pádem východních soudruhů nedostavily.

Námořní národní muzeum (kupodivu zdarma) docela slušně ukazuje historii i slavné vylodění lodi Granma osmdesátky komančů vedených mladičkými bratry Castrovými spolu s rozevlátým Che Guevarou v prosinci 1956. Hlavně Fidel vypadá maximálně na obchodního příručího než na nějakého revolucionáře. Z těch 82 přežili jen osmina.

První revoluční pokus 26. 7. o tři roky dříve nedopadl také úplně nejlíp, protože měli špatného řidiče, který partu revolucionářů zavezl do špatné ulice. Dost jich postříleli a zbytek pozatýkali, včetně Fidela na 15 let. Nicméně byl to začátek a čísla 26 a 7 se stejnojmenným hnutím (M-26) zdobí fasády a billboardy možná nejčastěji.

Kuba

Kuba
Ulice Cienfuegos

Kuba

Kuba
Dva bloky od centra

Kuba

Kuba
Námořní muzeum

Kuba

Kuba
Castrové v 1956

Kuba

Kuba
Plné regály

Kuba

Kuba
Kadeřnictví

Já si dám zacházku na bílé hřbitovy La Reina a Mára na žrádlo a záchod. Pak čekají kilometry po nábřežích a promenádách Prado a Maleconu obsazené krásnými vilami od secesních po maurské styly až na jižní cíp Punta Gorda s altánem akorát na sunsetovskou kýčovku. Zpátky radši už busíkem, kde nevlídnost pana řidiče nad moji národní desetipesovkou nebyla způsobena tím, že je to málo, ale že musí tolik vracet. Aha, tak jízdné je národní jedno peso. Fajn.

Ještě větší fajn je ohromná zmrzlinárna Coppelia. Sice nevím, co a jak, tak jen ukazuju na vedlejší stoly, že to chci taky. Národní dvoupeso za krásný zmrzlinový pohár. Fajn. Ale u jiného stolu mají ještě větší pohár. Už to teda připomíná salátovou mísu, ale když se blíží konec cesty… Tak ještě jednu rundu bych si dal. Tři koruny za mísu zmrzliny ujdou.

Kuba

Kuba
Cienfuegos

Kuba

Kuba
Až na věky, soudruhu

Kuba

Kuba
Socialismus nebo smrt

HAVANA

(16.2.) I snídaní se vycajchnovali, ale z ní nás odtrhl taxikář. Poprvé jsme se dali do jeho spárů. Autobusy do Havany stejně nebyly a nějaké čekání, že máme přijít a čekat, jestli někdo nepřijde, moc na jistotu nevypadalo. Tak taxi. Naštěstí se dá domluvit sdílené taxi za oficiální autobusové ceny. Pan domácí to domluví někoho důvěryhodnějšího, ceny visí na každé přepážce Viazulu a hlavně to jede od dveří ke dveřím, což se hodí hlavně v Havaně, kde je busák úplně mimo. Přijela pro nás další krásná Amerika, za kterou platí turisté za projížďku v Havaně víc než my na přejezd pořádného kusu ostrova. Ale je to prakticky vše po dálnici, řidič to pálí a v Havaně jsme za tři hodiny.

Necháváme se vysadit u Capitolu, jdeme k Mirie z louňáka, odkud nás odvede o blok vedle, kde máme tentokrát celý byt. Tahle novější čtvrť už je řádně omšelá. Ale ne tak hezky omšelá, jako jinde. Ale kriminalita prý na Kubě je minimální. Respektive vás okrádají všude tak průběžně, že není potřeba pro to používat nějaké násilnější metody. Takže nebezpečně se člověk ani v nejhorších ghettech necítí. Ale být stejné sídliště někde v Evropě, tak tam nestrčím nos.

Máme skoro celý den a jdeme courat po Staré Havaně. Z Capitolu už sundali lešení, ale nedaleko jinej barák zase spadnul. Prolejzáme, co jde. V turistickém marketu u přístavu nabereme porci cetek a symbolických doutníků, protože klasická návštěva továrny nás nějak minula. V turistických kýčích ale sortiment západních trhů rozhodně dohnali - hrníčky, magnetky, pohledy, obrazy, sošky a kvanta dalších lapačů prachu.

Výstup na věž katedrály San Cristobal na trocha ojuku po okolních střechách. Ke stovkám fotek starých aut přidáváme i staré mašinky odložené v parku u zavřeného hlavního nádraží. Zatímco minule jsme se courali nahodile, tentokrát vymetáme všechny baráky zmiňované v lonelym. Mára mě asi nenávidí, ale večer si dřepne na turistickou pizzu a je spokojen. Já průběžně testuju střevní konstrukci z hladových oken a místních pekárniček a cukráren. Ale i tak to po jednopesech mizí národní měna z peněženky velmi pomalu. Člověka to slušně zaplní, dobrý to je, ale vypadá to divně. Stejně tak i podmínky, ve kterých se to tvoří, nebudou nic moc, když občas spadne do talíře kus stropu. Temný večer na katedrálním náměstí, kolem Kubánky ve starých šatech foukající doutníky (a čekající na prachy za foto) a tmou před půlnocí dorážíme na pokoj.

(17.2.) Ráno máme domluven vyvoněný červený taxík za obligátní dvacku od hotelu. Zase potkáváme pár starých octávek a nových fábií. Počasí celé dva týdny bylo dokonalé, jasno a teplo akorát. První kapky dopadly přesně v okamžiku odletu. Pak už jen hladoletem do Toronta. Tam máme dlouhých 5 hodin na přestup. Moc krátko na město nebo někde lehnout. Ale torontské letiště se dá přežít a já zapluji k pultíkům salónku. Nocí do Mnichova a sednout do nového golfa, kterému za ty dva týdny zkorodovali brzdové kotouče tak, že je Mára musel následně vyměnit. Na ja, das Auto.

A konec. Kuba je dle očekávání na pohodu. A i přes turistické úštípky, stále bezpečná a dost levná i na první podívání při hupsnutí do většiny turistických pastí, viz sčot níže. Dojmu v minulých odstavcích snad bylo taky dost, tak na závěr doplníme ještě informační historickogeografické okénko dávající do souvislosti to, o co se tu písmena už otřela.

Outrata (1 CUC = 20 Kč, 1 CUP = 0.80 Kč):
zpáteční letenka Mnichov – Toronto – Havana 5.500 Kč s AirCanada
ubytování (12x) v casa particular 20 CUC za pokoj/byt, v Havaně 25 CUC = 2.550 Kč/os.
snídaně v ubytování 5 CUC/os = 900 Kč
doprava letiště-centrum 20-25 (taxi), Havana-Viňales 12 (Viazul), Viňales-Playa Jutias 20, Viňales-Trinidad 30 (Viazul), Trinidad-Playa Ancon 5/den (bus hopon-hopoff), Trinidad-Cienfuegos 6 (Viazul), Cienfuegos-Havana 20 (taxi colectivo), místní busy 0.25CUC/1 CUP, půjčení kola 10/den… = 2.550 Kč
vstupy - Jose Marti monument 3, historické muzeum Trinidad 2, věž katedrály v Havaně 1, železniční nádraží v Trinidad 1, palác v Cienfuegos 1, zoo v Havana 3, námořní muzeum Cienfuegos 0, prezidentský vlak v Havaně 1 = 240 Kč
jídlo v restauracích 3-5 CUC, vody a limonády do 1, rumy od 3…
hladové okna - sendviče, burgry a pizzy z hladových oken cca 10 CUP, džusy a limonády 2-5 CUP, zmrzliny 2-3 CUP…
celkem cca 13.500 Kč vč. letenek z Mnichova


KUBA

Ostrov Kuba se 110 tisíci km2 je největším z ostrovů velkých Antil a dokonce i 15. největší ostrov na zemi. Na délku má 1200 kilometrů, na šířku až 190. Na tom se tísní přes 11 milionu obyvatel. nejvyšší horou je Pico Turquino (1974 mnm), mluví se španělsky, platí se pesy (konvertibilními a národními). Americká vojenská základna "Zátoka Guantánamo" z ostrova ukrajuje 118 km2, přístav a dvě letiště pro 7000 vojáků za normálního stavu. Kuba ji v roce 1903 pronajala za 4085$ ročně v časově neomezené smlouvě USA.

Kubu objevil Kryštof Kolumbus už v roce 1492 a pojmenoval ji Juana. První španělská kolonie pod vedením Diega Velazquéze, konkvistadora a prvního guvernéra, zde byla od 1511. Nezávislost na Španělsku, o níž začal boj 10. října 1868 Carlos Caspedes a následně generál Antonia Maceo, vedla jen k desetileté válce s více než čtvrtmilionem mrtvých. Po nicneříkajícím příměří se začal zvyšovat americký vliv, následoval rozkvět železnic a pěstování cukrové třtiny a zrušilo se otroctví. USA se několikrát pokusili od Španělska ostrov odkoupit až za 300 milionu dolarů. Druhou válku o nezávislost vedl José Marti v roce 1895 v čele sebevražedného útoku, který ho dovedl místo prezidentství do hrobu, i když hrdinného. V roce 1898 se při incidentu v havanském přístavu, kdy byl potopen americký křižník Maine údajně Španěly, se do války zamontovaly USA. Jedinou významnou bitvu u pahorku San Juan dovedl k vítězství budoucí americký jezdecký oddíl Rough Riders vedený budoucím prezidentem Theodorem Rooseveltem. Španělsko definitivně Kubu ztratilo spolu s Portorikem a Filipínami. Španělé kapitulovali, Kubánci ostrouhali a Američané vládli. Ale nakonec sestavili kubánskou ústavu vedoucí k nezávislosti od 20. května 1902, i když s klauzulí neomezeného vojenského zásahu na Kubě a právem na Guantanámo a později vyměněné Bahia Honda. Importované demokracie amerického typu přivedla zemi do půlstoletí trvajícího období většího či menšího chaosu. I tak ale vymýcení žluté zimnice, transformace ekonomiky a rostoucí obchod se Státy vedlo k rozsáhlému hospodářskému boomu.

V roce 1933 se dostal k moci poddůstojník Fulgencio Batista a zaváděl různé lepší i horší reformy, sociální, liberální a demokratické. Po intermezzu neschopného a zkorumpovaného Ramona Graua (1944-1952) se za pomoci americké mafie vrátil vojenským převratem Batista k moci, tentokrát už ale řádně utáhl šrouby. I přesto byla Kuba jednou z nejbohatších zemí Ameriky a země s vysokou gramotností.

Vznikají hnutí proti režimu. Jedním z nich je i skupina kolem Fidela Castra. Za zpatlaný útok na kasárny Moncada 26. července 1953 byl odsouzen, ale i proslaven a překřtil svoji skupinu na Hnutí 26.července (M-26-7). Po předčasném propuštění na amnestii Fidel odcestoval do Mexika. O rok později se s 82 povstalci na jachtě Granma vylodí 2. prosince 1956 na další akci, ale opět jsou zdecimováni. Ale semena revoluce jsou už zaseta a až po půlroci se vzmohli v horách na první drobný partizánský útok. Mezitím 13. března 1957 studenti vedeni Antoniem Echeverriou zaútočili na prezidentský palác. Batista těsně unikl a následně jsou studenti pobiti, či popraveni. Po další vlně ofenzív, útoků a postupu povstalců na Havanu nakonec Batista odstupuje z funkce a 1. ledna 1959 opouští zemi do portugalského exilu, kde poté šéfoval španělské životní pojišťovně a psal knihy. Castro se stává v 1959 prezidentem, uskutečňuje pozemkové reformy a znárodňuje americké podniky a následně i poslední stánek s džusíky. Po odvetném embargu se Castro vrhá do náruče Sovětskému svazu.

V roce 1961 kubánští žoldnéři za vlažné a hlavně nedotažené americké podpory inscenují invazi v zátoce Sviní. O rok později sovětský pokus o rozmístění jaderných rakev přivádí svět na pokraj jaderné války (Karibská krize). A pak už jen pokračuje budování socialismu až k jeho pomalému opouštění po zhroucení sovětského bloku, které trvá dodnes.