CESTOVÁNÍ

TravelInfo

MAROKO & IBÉRIE
(3. Essaouira/Savíra)

4. října 06 (pokr.): Essaouira/Savíra

Cesta do Savíry proběhla v mezích rozvojové dopravy a za 3 hoďky jsme vystupovali v Savíře. Původně fénickou osadu Mogodor osídlili v 16. století Portugalci a v roce 1765 to dostalo trošku evropský střih. Zachovalo se výborně opevnění a město je směska portugalské, francouzské a berberské architektury. Je tu množství domácích galerií a kýčovitých umělců.

Je to údajně nejoblíbenější pobřežní město mezi nezávislými cestovateli. Pokud takový nezávislý cestovatel má sebou windsurfing, tak s tím musím souhlasit. Taky se mu řiká Větrné město. Vichr z Atlantiku (v prospektu se píše chladivý mořský vánek) a všudypřítomný písek zrovna plážování nepomůže. Místo prosluněného azurového moře nás čekala mlha tvořená létajícím pískem štípajícím do očí, slunce přes to neprokouklo, a když jsme nakonec uzřeli moře, tak do dálky půlkilometru od pobřeží byla akorát hnědá hmota.

Levnější (respektive všechny) hostely jsou v severozápadní části mediny. Medinou probíhá rovná ulice plná obchodníků a života, nesmí zde jezdit auta a má fajn atmosféru. Ani nikdo neotravuje a končíme před hotýlkem Smara u hradeb. Ceny proti Lonely trošku vzrostly, zacvákly jsme 156 za poslední obrovský třílůžkový pokoj. Druhý den jsme se přesunuli do minicimry za stovku. Na střeše, jako u většiny hostelů v Maroku, byla terasa s výhledem na moře, na relax, či na postavení větrné elektrárny.

Já teds bydlení neřeším, jde jen o to přijít v noci a lehnout, takže asi naše ubytování by cestovatelskému párečku na romanťice nepřidalo. Ale už stárnu, tak za tuhle cestu bylo vše slušně čisté a k teplé vodě se člověk taky dostal. Podle jiných cestopisů o Maroku jde jít s úrovní a cenou ještě hodně dolů.

Maroko

Maroko
Západní hradby Savíry s ostrůvky Mogador v pozadí

Maroko

Maroko
Rybářský přístav v Savíře

Maroko

Maroko
Nábřeží

Maroko

Maroko
Savíra

Před hotelem byla nejpůsobivější část hradeb a výhledy na bouřící Atlantik se skálami a na pár ostrovů sloužící jako ptačí hnízdiště. Probrouzdali jsme město a u přístavu okoukli čerstvě obchodované výlovy a přístavní ruch. Tady je pár menších pevnůstek, k tomu západ slunce a taky údajně venkovní restaurace. To ani náhodou a najít něco k snědku dalo zabrat. Nakonec jsem v osamělé a prázdné restauraci v centru prubnul druhou místní specialitku – kuskus. Vzhledem k tomu, že základem je obrovská kupa krupice, nedal se čekat zázrak, ale když se to zalije masem s omáčkou, tak to šlo. Nicméně více již naše žaludeční šťávy tento pokrm nenavštívil.

Výdaje: 175 Dr (455 Kč)
Ubytování: hotel Smara – 154/trojlůžák, terasa, umyvadlo, teplá sprcha na patře
Jídlo: voda 5; pečivo 2; véča-kuskus 30, cola 7)
Doprava: bus Marrakesh-Savíra 40 + 10 „za batoh“

5. října: Savíra a plážopouště

Ráno jsem uškkudlili pár dirhamů přesunem o patro níž, nakupili bagetu za dirham a nějakou vodu a vyrazili vstříc přírodě a moři. Chtěli jsme po pobřeží ideálně až k mysu s majákem asi deset kilometrů od Savíry. Varianta byla i dojet tam busem a zpět pěšky, ale taky jsme mohli třeba za záhybem najít nádhernou pláž a trošku si zasurfovat. Pláže jsou ohromné a ploché, takže příliv a odliv je docela znát. U města se na ní hraje fotbal, o fous dál je to pro windsurfisty a drakosurfisty. Slunceo docela svítilo, pár odvážlivců bylo i v plavkách, ale do vody se bez neoprénů nikomu nechtělo. Zato vítr, který nasál písek, aby s ním mohl bičovat směšné lidské figurky, bral tento svůj úděl velmi pečlivě.

Za městem bylo hnízdo vebloudářů s desítkami velbloudů nabízející svezení. Ceny začínaly na pár stovkách za polodenní výlet po 75 dirhamů za hodinu jízdy, ale byly to první nástřely, takže na třetinu by se to dostat dalo. Ale stejně se mi do toho nechtělo. Jsme vůbec toho moc nenasmlouvali. Buď ceny byly pevné (krámy, restaurace), případně je vyluštili z nápisů a menu nebo Ti, se kterými by se smlouvat dalo, neměli nic, čím by nás dostali. Nebo jsem nějak vyměkl. Chtělo by to zavzpomínat na thajskou tuktukářskou školu.

Dál se už musíme plazit po dunách, protože příliv pláž pěkně zalil. Za dunou se do moře vlévá řeka, která tu tvoří ohromné jezero. Na přebrodění to nebylo, takže nás čeká velká zacházka do vnitrozemí. Je tu osamělý velbloudář s krásnými bílýmí vebloudy, se kterým se dávám do řeči, pohladím velbloudíky a poslechnu pohádky, že zrovna tenhle velbloud Sinbád, kterého si přivezl z Timbuktu hrál v několika filmech, a že zrovna na něm nedávno jezdila i Angelina Jolie :-)

Maroko

Maroko
Sahara

Maroko

Maroko
Bloudi pro bloudy

Maroko

Maroko
Plážopouště u Savíry a velbloudi

Maroko

Maroko
Zřícený most

Zacházka do vnitrozemí měla pár plusů - byli jsme v keřovém lese, kde nefoukal vítr, kolem říčka, pasoucí se velbloud, pohodička. Ale řeka se zrovna nezmenšovala. Naštěstí tady byl dávno spadlý most s brodem. Sandál nemáme, tak skáčeme po bývalých pilířích.

Na druhé straně řeky jsou ruiny portugalské pevnosti, kterých na marockém pobřeží Portugalci v 15. století vyfrkli desítky. Všechny ale stejně ryche opustili a někdy dokonce druhý rok po dostavění. Dnes pevnost zasypávají duny, ale na to, na jak nehostinném místě je, drží ruiny slušně. U ústí řeky byla ještě jedna, ale tu pohltilo moře a dneska by v tom už lidské dílo těžko někdo hledal.

Každopádně tady už byl boží či spíš aláší klid, v dáli na poloostrůvku Savíra a před námi jen písek a moře. Tož jsme vyrazili, ale že by se v tom vichru šlo nějak skvěle, to rozhodně ne. Do dáli jsme toho přes vířící se písek moc neviděli, tak jsme udělali finální zastávku, já se decentně namočil v ledovém Atlantiku, zatímco se Mára choulel pod dekou na břehu. Tohle na dvacet kiláků chůze nevypadá, takže otočka a zpátky. Tím vyvstala další novinka, a to že jsme doteď šli po větru, takže jsme si to teprve teď správně vyžrali. Naštěstí trošku ustoupilo moře a mohli jsme zkusit přebrodit ústí řeky. No bylo to o fous.

Maroko

Maroko
Zavátá portugalská pevnost

Maroko

Maroko
A ještě jedna v trošku horším stavu

Maroko

Maroko
Most přes řeku

Maroko

Maroko
Pouštní pevnosti

Město opět vypadalo jak po vymření, ale narazili jsme i na sámošku. Prolezli jsme další části města a večer po dlouhém hledání (třetina toho měla úplně zavřeno, třetina jen momentálně a z toho zbytku se nic nevybralo) dáváme docela slušný pizzy pod staletým fíkovníkem. A hledání cesty na hotel přineslo další, už nedobrovolné, poznání temných uliček.

Výdaje: 122 Dr (315 Kč)
Ubytování: hotel Smara – 104/dvojlůžák, teplá sprcha na patře
Jídlo: 70 Dr (voda 5; bageta 1; nákup- sůši 1+7, čokoláda 3.5, džus *3; cola 8; véča-pizza 35, džus 8 a nějaká diškrece - ty tu neuvádím, protože to nemám jednak napsaný a jednak by někdo mohl říct, že jsem škrt

6.října: Savíra – Casablanca

Vichr stejný, plážová pohoda asi nebude, tak zvedáme kotvy do Casablancy. Tam jezdí busů dost. Na autobusáku samozřejmě řádí naháněči, tak Máru nechávám s batohy před nádražím a relativně nepozorovaně se tu můžu porozhlédnout. S batohy jsme příliš velké kavky. Za státní CKM chtějí 150 dirhamů (nutno přiznat, že busy vypadají pěkně a jezdí načas), tak se nechávám urvat do spárů místního busu za 70, plus deset za bágl. To nebránilo dalšímu o chvíli později, aby nechtěl dalších deset, když se před námi nacpal do dveří a ukázal místa. Hádáním jsme aspoň ukrátili čtvrtku z té hodinky čekání, co nás čekala.

Cestující se nabírají na každém rohu, ale posádka i většina cestujících je značně cholerická a z každé větší zastávky se stává vyhrocená mela, kdy po sobě řvou jak tuři a vždycky se slítne na podívanou celé městečko. Deset minut se to hádá a pak se jede dál. Pár lidem se ujede, včetně těch, co třeba něco mají v buse. Vyboxovávání nevhodných cestujících z busu se taky našlo, jednoho dokonce pár metrů vlečeme. Radši sedíme nehlasně jak pipky a doufáme, že naše vnitřnosti nenapadne požadovat vyprázdnění, což na sedmihodinové jízdě je už docela možné. Za okýnkem je aspoň vyprahlá krajina mírně zvlněná.