CESTOVÁNÍ

TravelInfo


MAROKO & IBÉRIE
(4. Casablanca)

6. října 06 (pokr.): Casablanca

Do Casablancy vjíždíme po dálnici se zeleně opečovávaným okolím, které končí u prvních lidí. Bus akorát za soumraku finítuje u hlavního nádraží, které je bohužel asi 5 kilometrů od centra. Městské busy tu nejsou a rada, abychom je chytli na hlavní 16proudé silnici, také nevypadá nic moc. Taxíky jsou sice údajně levné (cca. 10-15 dirhamů do centra), ale věřte těm sviním. Zkoušíme tu hlavní silnici, ale momentálně se všichni ládují jídlem a něco projede jednou za 5 minut.

Dáváme se do řeči s podobně dopadlými Maročany. Jeden nás varuje před taxikáři a nabízí, že můžeme u něj přespat a druhý je nějaký student, který chytá taxík. Tak jedeme s ním a opouštíme konverzaci s tím prvním, který se akorát dostal k tomu, co všechno ti podlí taxikáři dělaj. To, v čem jsme jeli, taxík nebyl, ale směr, cílová zastávka sběrných taxíků i částka správná byla. Za rohem je zastávka busů CKM, tak by to asi nakonec o tolik dražší s nima nebylo a hlavně by to bylo o 3 hodiny kratší.

Jsme u centrálního trhu, kolem něhož se dá sehnat ubytko a zůstáváme v  Hotelu Colbert. Pod ním jsou místní bufety, kde si z bohaté nabídky jednoho jídla dávám k překvapení všech právě dotyčné jídlo ve formě smažené čtvrtky kuřete s hranolemi a místními přísadami.

Výdaje: 178 Dr (460 Kč)
Ubytování: 55 Dr (hotel Colbert– 110/dvojlůžák s umyvadlem a oknem do patia, teplá sprcha na patře)
Jídlo: 32 Dr (voda 5; véča-kuře, hranole, omáčka, voda a chleba 27)
Doprava: 86 Dr (bus Savíra-Casablanca 70+10 za batoh; taxík 6)

7. října: Casablanca

Centrum Casablancy nevypadá na 5miliónové město, a na nejmodernější město severní Afriky už vůbec ne. Historie sahá do 16. století, kdy se zde usídlili Portugalci a zůstali tu až do roku 1755. Rozkvět přišel až ve francouzském protektorátu, kdy se generál Lyatey rozhodl udělat z ní obchodní středisko. Čerstvým středobodem Casablancy je mešita Hassana II, která ční na břehu Atlantského oceánu. Je to třetí největší náboženská stavba na světě. I když se to nezdá, je stará jen 14 let a její stavba spolykala pořádné kusy marockého státního rozpočtu v 80. letech. Ale furt lepší než zbraně na Západosaharce.

Maroko

Maroko
Casablanca - mešita Hassana II.

Maroko

Maroko
Dvířka mešity Hassana II.

Maroko

Maroko

Maroko

Maroko

K mešitě mířily naše první kroky. Ještě jsme obhlídli zeleninový trh před hotelem, prošli nepříliš zajímavou medinu, která spíš připomínala vietnamskou tržnici (hadry, cédečka a lapače prachu). Dál jsme po pobřežní prázdné silnici kolem ruin a přístavu dorazili k impozantní zelenobílé stavbě mešity. Na výšku měří přes dvěstě metrů a široko daleko jsou vymramorované prostranství a další doprovodné stavby. Decentně jsme okoukli vnitřek (měl by tu někde být oficiální vstup i pro nemuslimy za 100 dirhamů), dřepli na molo a očumovali desetimetrový příboj.

Vraceli jsme se přes Villu Nouvelle s pár zajímavými budovami s maurskými vlivy – radnice, pošta, soudní dvůr a banka kolem náměstí Mohammeda V. Dají se tu najít i slušné parky a katedrála Sacre Coeur, která je však přeměněna na slum a obsazena bezdomovci.

V centru kolem náměstí (resp. křižovatky) Spojených národů začalo hledání dirhamů. Banky nefachčily, směnárny nebyly a zůstal jen automat, který nakonec něco zaokrouhleně dolů vysypal. Na dalších couračkách jsme našli i supermarket západního střihu a zásobili se důvěryhodným ovocem a čokoládovými sušenkami.

Maroko

Maroko
Budovy kol náměstí Mohammeda V.

Maroko

Maroko
Medína

Maroko

Maroko

Maroko

Maroko

Na večer jsme restauraci nenašli, takže opět včerejší bufet, kde jsem objevil druhý druh jídla. Spíš to byl odpad z toho prvního. Bylo to něco s kuřetem, takže s ním člověk snad nemůže udělat chybu. A vono jo. V omáčce byly nasekány studené kuřecí kosti, chrupavky a vnitřnosti. Hnus, ještě že k tomu byl chleba. Nicméně talíř jsem odevzdal vylízaný do posledního drobku, páč si mě všimla očumující bába a v nestřežené chvíli čórla talíř i s jídlem. Talíř vrátila, já si oddechl, že je to pryč, ona spokojená a ještě jsem udělal dobrý skutek a mohl se po teplé sprše oddat spánku.

Výdaje: 112 Dr (300 Kč)
Ubytování: hotel Colbert – 110/dvojlůžák
Jídlo: 57 Dr (pečivo 2; véča-kuřecí hnus,chleba,voda 25; nákup v supermarketu – jogurt 2.2, limo 6, sůša 1, sůša 6, čokoláda 4, kilo jablek 5, hroznové víno 5/kg)

8. října: Casablanca – Rabat

Dnes ještě město a o sto kilometrů dál. Příjezdem do Casablancy jsme se už dostali na železniční síť, která má v rozvojových zemích dost plusů (člověk ví odkud a kam ve městě přijede, bývá to v centru, je to levné, je tam záchod (ehm), jsou pod kontrolou batohy a při prodejích lístků vás moc neokradou. Relativně pohoda ve srovnání s místními busy. Volba jasná.

Vlaky do Rabatu jezdí z  nádraží Casa Port v centru každou půlhodinu. Doba igelitová mezi těmito městy má pekelné následky, protože půda, která je trochu ladem a zarůstá kaktusy a bodláky, je dokonale pokrytá uchycenými igelity. Předměstí moc uboze nevypadala, respektive nevypadala hůře než centra měst (takže si to přeberte buď, že předměstí jsou ve slušném stavu, nebo že centra měst vypadají na pěkné slumy). Ale vlaky čisté, klimatizace, jedou včas, takže ani za hodinku vystupujeme v Rabatu.