CESTOVÁNÍ

TravelInfo


MAROKO & IBÉRIE
(5. Rabat)

8. října (pokr.): Rabat

Vylézáme z naleštěného nádraží na vypulírovaný hlavní rabatský bulvár Ave Mohammed V s (jak jinak) mešitou na jednom konci a pěknou medinou na druhém. Stáří Rabatu se počítá na 2500 let, kdy se tu přehnali Féničané a pak Římané. Krátkou slávu si užilo za vlády Almohádů ve 12. století jako základna na tahy do Španěl. Nové osídlení přišlo až v 17. století. Hlavním městem se stalo už za francouzského protektorátu. Leží u ústí řeky, kde je voda furt. Hned za mostem je dokonalý protipól Rabatu - město Salé, které bylo dlouhý čas útočištěm korzárů, zastavil se tam čas, oproti kosmopolitnímu Rabatu je hodně konzervativní a obklopují ho kilometry hradeb a hektary hrobů.

Už na první pohled působí Rabat uvolněně a na turisty tu nečekají bandy lovců. Taky jsme tu zůstali na naše poměry nevídané tři noci. u mediny zkoušíme dle lonelyho hotýlek Mamounia ve třetím patře, který sliboval klid nad justičním palácem, přerůžovělé čisto a trošku máčlého majitele. Velký pokoj s umyvadlem a balkónem za 90, ale poprvé jsme chytli zvyk místních hotelů spočívající v tom, že když chce čék teplou sprchu, musí se nahlásit a zaplatit tak 10 dirhamů za její puštění. Ještěže hotel byl skoro prázdný, protože na dvacet pokojů jeden koupelnozáchod není dobrý poměr. Druhý den jsme okoukli okolní hotely, ale nic extra a vše za 80-100 + sprcha. S turisty se tu už moc nepočítá, takže zbytky angličtiny jsou tytam a čeká nás úžasné domlouvání ve francouzštině (na to, že jsem se ji nikdy neučil, to relativně šlo).

Maroko

Maroko
Rabat - kasbah des Oudaias

Maroko

Maroko
Uličky v kasbahu

Maroko

Maroko

Maroko

Maroko

Ve směnárně jsem vyluxoval zbylou euroměnu a šup do mediny. Ta tím, že je jen ze 17. století a je v Rabatu, působí až nemarocky sterilně. Nad ústím řeky se vypíná pevnost (kasbah) des Oudaias s výhledem na věčně bouřící Atlantik a sousední Salé. Kasbah je spíš městečko v městě obehnáné hradbami s impozantní branou. Ulice, nebo tady spíš schody, a baráky jsou vybarvené do bíla a středomořské modře. Nádherně kýčovité. Další couračka, typické dvě hádky pro celou čtvrť, placka, internet a končíme při setmění na břehu moře s majákem a vykotlanými útesy. Po šesté opět celé město pomřelo a začalo dlouhé hledání něčeho k snědku. Zachránila to restauračka za rohem našeho hotelu mlaskoidním grilovaným krocaním kebabem.

Výdaje: 124 Dr (320 Kč)
Ubytování: hotel Mamounia – 90/dvojlůžák a balkónkem, teplá sprcha 10
Doprava: vlak Casa Port – Rabat 32
Jídlo: véča-krocaní kebab,hranole a rýže 26, pitivo 8, placka 3

9. října: Rabat – Plage de Nations

Ráno nás uvítal slunečný den a bezdomovec chrápající na střeše přístavku pod oknem. Nejdřív teda vypadal, že tam vypadl z okna, ale do večera se mírně pohnul. Pokračovalo další hledání bájné pláže, která musí být na každé cestě. I když ty pláže u Savíry měly pár plusů - prázdné, písečné, dlouhé, takže nebýt toho zvířeného moře, šíleného větru, šlehajícího písku a plujících ker, skoro by to šlo. V průvodci se mluví o Pláži národů, kde si dává koupající dostaveníčko rabatská smetánka. Stačí najít městský autobus 24(?), který jede za 4 babky desítky kilometrů severně po pobřeží a dopřát si cestou několik zajímavých míst (Salé, Exotické zahrady, Soukromé muzeum nečeho a u něj je i odbočka na Pláž).

Je krásně a bezvětří, tak jedeme. Nejdřív ale následuje předlouhé hledání busu 24, protože odkud jezdit měl, už nejezdí a najdeme ho až v nějaké postranní uličce. Ačkoliv silnice se táhnou často podél pobřeží, moře skoro nikdy neuvidíte, protože mezi silnicí a mořem je velké cosi jako duna. To bylo i teď, až na to, že ačkoliv bylo jasno, na vršku té duny byla neproniknutelná mlha.

Za městem se najde i pár lesíků a vystupujeme u muzea a lesní odbočkou jsou to dva kilometry k pláži. Les končí a šplháme do vršku, kde se noříme do podivného mléka. Viditelnost je pět metrů a následující hodiny dál neuvidíme. Ale pláž tu je a dokonce i hotel. Místo pro smetánku to možná je, ale určitě ne začátkem října. Dohromady se tu mihlo asi pět lidí, ale díky mlze je tu člověk vlastně sám jen s tunami odpadků. Vlny vzbuzují respekt, ale na koupel to je. Sice ledárna, ale vzhledem k tomu, že tam vlezl i Mára, asi to nebylo hrozný. Nějaký bábovičky, výlet k útesům i do dáli po pláži. Odpoledne se dokonce trochu zvedla mlha. I místní ženštiny se po kilometru chůze od posledního živáčka odhodlaly vstoupit v hábitu do vody po kolena, což je při měnící se hladině plusminus metr docela problém.

Maroko

Maroko
Plláž národů

Maroko

Maroko
Noční Casablanca

Se setměním nás čeká trošku vytuhlé čekání na autobus, protože vzhledem k umíráčku v šest by zkejsnout tady v lesíku na křižovatce terno nebylo. Stíháme to taktak. Totální mrtvo i na těch nejrušnější bulvárech stále udivuje. Jen kolem mediny ve žrádelnicích to trošku žije, kde podléhám svodům cukrárny. A že na dortíky jsou tady docela vysazení. Véču opakuju ze včerejška do puntíku. Na rozdíl od Máry, který má chuťovým buňkám za svůj včerejší výběr co vracet.

Výdaje: 100 Dr (260 Kč)
Ubytování: hotel Mamounia – 90/dvojlůžák
Doprava: městský bus Rabat – Plage de Nations 2x 4
Jídlo: krůta na špejli 26+čaj 6, voda 3.2, litr džusu *10, dortíky 6

10. října: Rabat – Salé

Ač už jsme třetí den v Rabatu, vyklubal se z něj ten nejnáročnější. Nejdřív jdeme za město (v podstatě je docela malé) do Chellahu. Míjíme hradby, velikou královskou rezidenci (spíše uzavřené královské další město) a za poslední městskou branou jsou už jen pole a na vršku nádherná pevnost. Původně bylo římským měste, Sala, pak nezávislým berberským městem Chellah, následně merenidským pohřebištěm a nakonec se tam usídlili muslimové. Uvnitř čekají klasické římské vykopávky se vším, co k římskému městu patří, ale nic už není vyšší jak metr. Nechybí mešity a paláce, hrobky, kouzelná studánka, rajská zahrada a kočky. Nikde strážci ani provázky a člověk si tu může lézt, kam chce.

Kolem vnějších hradeb skrz velvyslaneckou čtvrť zamíříme k hlavnímu rabatskému hotspotu - Hassanově věži. Asi z pohledů znáte nedostavěnou červenou věž se stovkou bílých sloupů před ní. Výstavba mešity začala v 17. století, ale ještě nedokončenou ji smetlo zemětřesení. Dnes tu je ještě mauzoleum Mohammeda V. Vstup je zadarmo, kromě žebrající čestné stráže na koních při vstupu.

Maroko

Maroko
Rabat - Chellah

Maroko

Maroko
Paláce v Chellahu

Maroko

Maroko
Hassanova věž

Maroko

Maroko
Jedna z bran do Rabatu

Maroko

Maroko
Salé - madresa

Maroko

Maroko
Hřbitovy kolem Salé

Od věže scházíme ke starému mostu spojující Rabat se Salé. V Salé se zastavil čas v okamžiku vstupu branou do mediny. O Evropana tady už nezavadíte. Tady jsem asi zlomil rekord v zabloudění a na konec města nad mořem jsme se dostali až silnicí podél hradeb. Z významnějších baráků je tu snad jen medersa z roku 1333 vedle velké mešity. V pidiuličkách jsme za pár babek něco zdlábli a mohli se procházet silnicemi mezi tisícovkama hrobek nad mořem. Podél řeky, skládkových pláží jsme zpátky do Rabatu. Kousek za mostem měl být supermarket, ale ani v nadnárodních korporacích se po šesté hodině nemaká. Pustými bulváry míříme k hlavnímu vstupu do mediny, kde si v trošku mastňácké hradební restauraci dávám kuřecí tadjin. Taky dobrej, ale v Maroku je jich tolik druhů a stejně už žádný nebyl tak velkolepý jako v té pouliční restauraci na návsi v Marrakeshi.

Výdaje: 130 Dr (340 Kč)
Ubytování: 55 Dr (hotel Mamounia)
Jídlo: kuř.tadjin 40+pití 10, pití 4.7, placka 1, sladké pečivo 2
Ostatní: vstup Chellah 10, internet 6/hod