Do odletu jsme měli ještě týden, tak jsme mohli pokračovat v nejpůvodnějším plánu, který vedl přes portugalské pobřeží Algarve do Lisabonu. Na cestě jsme měli ještě jedno město z velké andaluské čtyřky Cordoba, Malaga, Granada a Sevilla. Naše bylo to poslední. Třičtvrtě miliónů Španěláků na řece Quadalquivír tu juchá po večerech a v létě sípá, páč je to nejteplejší místo Evropy. Největší obchodní terno měli v 16. a 17. století, kdy si parazitili na monopolu obchodu s Amerikami.
Ráno jsme nasedli na bus a opustili kopce a slunečné tři týdny. Cestou začalo pršet a už do konce cesty nepřestalo. Ještě jsme si užili horské údolí a pak se ponořili do průmyslového okolí Sevilly. V městě začaly vykukovat historické baráky a množství parků. Končíme na malém autobusáku San Sebastian v centru. Levné (relativně) hotýlky se nachází ponejvíce ve staré židovské čtvrti Barrio de Santa Cruz. Možností je hodně, ale ač jsem jich obešel dost a všude měli prázdno, pod 30 euro za cimru se nedostali. Hotely jsou arabského stylu s dvorem uprostřed a v jednom takovém končíme.
Celý den se potloukáme mezi zdejšími skvosty, které jsou na malém prostoru. Sevillský alcazár byl založen v roce 913 jako muslimská pevnost a stal se na dlouho sídlem králů. Přestavoval se povinně každých sto let, takže z toho je zajímavá směska. Ještě skvostnější je katedrála Giralda z bývalé mešity stavěná od roku 1401. Z věže, či spíše minaretu, by byl slušný výhled, kdyby nebylo zataženo a nepršelo. Vevnitř je mimojiné i hrob Kryštofa Kolumba, který najdete v dalších padesáti kostelích po Středomoří. Vstup je za eurového búra, studenti za dva. Staré uličky, býčí aréna Plaza de Toros a cesta po břehu řeky nás vede až k hlavnímu autobusáku Plaza de Armas. Následuje obávané hledání spoje do Portugalska. Busy se daří nalézt hned dva, a to až do Lagosu, kam jsme přímo chtěli. Jeden jel moc brzy ráno za osmnáct a druhý moc pozdě večer bez dvou za dvacet.
Totální slejvák nás uvězní ve zdejší nákupní galerii ve vlakovém depu. Chceme otestovat vlak, ale nádraží je daleko a chodci tu nemají nejlepší život. N8draží mají pěkné a jízdné pěkně drahé. A do Portugalska nic nejede, muselo by se přestupovat u hranic v Huelvě na bus. Takže ráno v šest busem.
Zas obcházka městem, akvadukty, mosty, baráky až končíme u paláce na Plaza de Espaňa s monumentálním sloupcovým průčelím. Dál by byly různé monumenty, parky... kdyby nebyla tma a nelilo jak z konve. Takhle jsme strávili dvě hodiny schovkou pod sloupy a očumováním mozaiek jednotlivých regionů. Po malých úsecích jsme se dostávali k hotelu. Takhle deštníček by se šikl.
Na hlavní třídě Mennendéza jsme objevili bramborový fastfood, kde do obrovské brambory dávají desítky různých věcí, od kukuřice, kuřátka, sýrů, salámů po omáčky a je toho akorát na kompletní prasknutí. Hlavně pro Máru to byl asi nejlepší zážitek na cestě a následující dny trávil na internetu hledáním webu této bramborárny patata asada, aby si v ní mohl naprat břuch ještě v Lisabonu a Madridu. Bohužel už se nikdy neobjevila.
Výdaje: 31.22 € (880 Kč)
Ubytování: hotel v Seville 30€ /dvojlůžák, sociálka na chodbě
Bus Ronda-Sevilla 9.89; véča-brambora gaucho a cola 4.25...
Nechutný budík po páté hodině a přes celou setmělou, pustou a propršenou Sevillu letíme na busák. Spoj do Portugalska není zrovna podnikatelské terno, protože nás jede pět. Schengen-neschengen, na hranicích nám bus prolejzají důkladně a takové veřejné zpovídání jsem ještě na žádném z těch tří stovek hraničních přechodů snad nezažil. Kde bydlím, co studuju, jak pracuju, kde jsem všude byl a ještě prohlídka všech razítek v pase. Jako by snad jel někdo chtěl jet do Portugalska pracovat. Tam nikdo nepracuje. A není tam co ukrást.