CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Miras.cz - Cestování - Nowherelist

Nowherelist

Nad seznamem projetých zemiček se sice rozplývám na landlistu, ale seznam zemí, kam jsem se nedostal, ač jsem se tam dostat měl, je také dlouhý. A když už tady tak věčně statistikujeme, tak sem vrznem i tuhle ptákovinu. Ať je vidět, že to cestování taky není jenom tak;-) Následující zemičky se plánovaly, někdy zůstalo jen u vážnějšího nápadu, někdy něco zkrachlo ještě týdny před potencionálním odjezdem, někdy se dva dny před odjezdem porubaly končetiny, někdy chyběl po povodních spadlý most a jindy se prostě jen skončilo na druhé straně modré planety.
Tak koukám, že už všechny nowhere odstavce končí poznámkou "zdoláno". Tedy až na Tunisko, po kterém se již od roku 1999 ani nevzdechlo. Po zdolané nejtěžšího odstavce s cestou kolem světa se sice přihodila hnedka šestka světových končin (Kavkaz, Írán, Namibie & Botswana, Karibik, Bolívie & Peru a Japonsko), ale ty jsou likvidovány až překvapivě rychle. A poté odejdu do cestovatelského důchodu, koupím si campervan, anložím do nněj ferratový set a kolo a budu objíždět krásy nejbližších končin (Alpy, Provance, Norsko, Polsko a Česko-Slovensko).

Thajsko (roky neúspěšných pokusů: 1997, 2002; zdoláno 2003)

Thajsko je cestovatelsky jedna z nejpohodovějších zemí. A tak únorová reklama od GTS international na letenky do Bangkoku za 5000 Kč v roce 1997 mě poprvé vytrhla z maloměšťáckého klidu, že jako by nemusel tento způsob trávení zimy být špatný (do té doby bylo maximem cestovatelského dobrodružství dva týdny pod stanem na Slapech). Tehdy se na to rychle zapomnělo, ale o 2 roky později jsem již tuto reklamní akci využil k trsání na karnevalu v Riu.
2002: Druhý thajský pokus opět souvisel s tehdy pravidelnými únorovými akcemi od GTS. V nabídce letenky do Bangkoku byly, byl i spolucestující a ráno se mrzlo ve frontě před prodejnou. Než jsme se dostali na řadu, Bangkok a jiné asijské destinace byly pryč (respektive byly pryč, ještě než otevřeli). Ale letěli bychom kamkoliv a nakonec se z toho vyloupla Venezuela.
O rok později se už nic nenechalo náhodě a letenky se koupily 4 měsíce předem. Poté se do těchto končin zatoulalo ještě několikrát.

Tunisko (1999)

Ohromné štěstí, že Tunisko tenkrát nevyšlo. Tehdy cestovní ňouma a zdravotní troska si usmyslela, že vyrazí po letech k móři do hótelu. A jako že v zimě. Našel se člověk a vyťípl se na Djerbě hotel s polopenzí od Fischera. Jéžiš. Naštěstí dotyčný si to rozmyslel, kdybych jel sám, tak by cena vyskočila, a jako že se bude čekat na lastminuty. Aspoň nějaká Mallorca. Místo toho se ale káplo na zmíněnou GTSint, kde akorát zívala letenka do Ria de Janeira. No, a letělo se. A tím to všechno vlastně začalo. A po Tunisku se následujících 14 let zatím ani nevzdechlo.

Monako a Provence (1999, 2000, 2006, 2007; zdoláno 2007)

Cesta do Monaka se zařadila asi mezi největší cestovní "fiaska". Poprvé se Monako objevilo v plánech v roce 1999. Tehdy jsme chtěli vyrazit Hotlinem jeho károu do severní Itálie, Provence a s tím samozřejmě i do Monaka. Nakonec se ale přibral ještě Ejsan a cíl cesty se posunul na Sicílii.
2000: Do Monaka jsem zamířil o rok později sám a stopem. Původně se mělo vyrazit začátkem září, ale 2 dny před odjezdem jsem si skoro urval prsty u nohou a následující 2 týdny z nich mizela černá barva. Vyjelo se tedy až koncem září, kdy počasí před Alpami už stálo za pendrek. Navíc ani nechápu, jak jsem mohl někam vyrazit, když jsem měl v kapse 10 marek, 50 franků a 30 tisíc lir (asi tak tisícovka v českých). Dorazil jsem do Mnichova, kde začalo pršet a následující dva dny nepřestalo. Když po frišné noci u dálničního mostu napadl i první sníh, vyměnil jsem stopovací ceduli Ga-Pa za Prahu a večer nadšeně vítal Cheb.
2006: Rozmach lowcostů v posledních letech výrazně pomohl k zaplnění bílých míst po Evropě. A přímo do Nice tehdy lítal Skyeurope za pár babek. Chtělo se vyrazit v brzké září a chyběla jen nějaká ta duše. Nějak se ale ukecat nenechala, tak se začalo lovit na rok následující, protože tohle už přece neuteče.
A ono jo, v roce 2007 v tichosti Nice z nabídek zmizelo. Nicméně trochu komplikovaněji, ale o to zajímavěji jsem nakonec tamní kouty vysmejčil v Provence.

Nizozemí (2000, 2001; zdoláno 2006)

Po úspěšném milénniovém Silvestru v Paříži s Hotlinem se uvažovalo o zopakování podobného silvestrovského výletu do Amsterodamu. Zásadní problém byl v majiteli vozu. Zde samozřejmě nebyla vážnější šance na tuto cestu a zázrakem bylo, že se Silvestr tehdy povedl na jedné socrealistické omšelé chatě ve východních Čechách. O to větší zázrak, že v roce 2006, když jsem poprvé zavítal do Nizozemí (vlakem), byl u toho opět tento člověk. Makal v Bruselu, tak to je momentálně snazší než chata v Rokytňanech. Což mimochodem na každý další Silvestr sáhodlouze plánoval. Nečekaně marně.

Balkán (2001; zdoláno v 2001, 2006 a 2009)

Balkán se do plánů zařadil v roce 2001, kdy jsem vyrazil sám na blind skrz něj. Hlavní cíl byla Albánie, ale maximalistický plán byl měsíc skrz celý Balkán. Z Albánie, přes řeckou Soluň do Istanbulu, po pobřeží Bulharska a Rumunska do Moldávie a přes Ukrajinu domů. Pád ze skály v jižní Albánii a pochroumané koleno (jak jinak u mě, že) vedl k tomu, že úspěchem bylo zdolání Soluně a odsud se přímou linkou valilo do Brna.
Navázání na chybějící část se událo až o 5 let později v Sofii, kdy se vyrazilo skrz Bulharsko do Istanbulu. Poslední rumunsko-moldavská část byla v plánu několikrát až do září 2009, kdy se konečně po 8 letech balkánské kolečko dojelo.

Rumunsko (2001, 2005, 2006, 2007, 2008, zdoláno 2009)

Nejsmůlovatější země, která odolala pětkrát. U Rumunska je to o to horší, že tam byl skoro každý, je to za rohem a zpunktovat tam výlet je otázkou týdne. V roce 2001 od rumunského pobřeží a dunajské delty odradil pád ze skály v Albánii (viz výše). V roce 2005 jsem byl na Zakarpatské Ukrajině a počítalo se s pár dny v severním Rumunsku v Muramureshi. Bohužel povodeň rok předtím vzala železnici, pár mostů a hraniční přechod. Od Rumunska tak dělila jen půlka šířky řeky Tisy.
V roce 2006 jsem měl 3 týdny na motání v trojúhelníku Sofie - Istanbul - dunajská delta. Lenost a důkladnější poznání Bulharska nakonec vedly ke škrtnutí třetího bodu a Rumunsko zůstalo na další rok.
Na rok 2007 z Balkánu tedy zbývalo již jen Rumunsko s Moldávií. Trasa měla být Fagaraš - Brašov - Bukurešt - moře u Constancie - dunajská delta, do Moldávie a skrz Ukrajinu dom. Sice nikdo nad tím nápadem neplesal, ale než se začal blížit finiš, tři dny po návratu z Monaka plány utlo koleno, které mě na červen a červenec upoutalo na gauč.
Ani nevím, proč jsem to nakonec nepodnikl v 2008 v srpnu-září. Furt se odjezd o něco posouval, nějaká ta práce a tak. Navíc opět nebyla oběť, která je však přislíbena na rok příští. Tak uvidíme, jestli z toho uděláme hlavní cestu léta 2009, nebo zas se najde něco zajímavějšího (Island + Faery?). Tohle už nezkrachlo a v září 2009 se mohl dobarvit předposlední flek na evropském landlistu.

Argentina (2003, 2007, zdoláno 2014)

Argentina také patřila mezi reklamní destinace za pár babek. Bohužel když už tam člověk opravdu chce vyrazit, tak letenky nakonec nemají. V roce 2003 byly letenky i člověk a mohlo se vyrazit s jednou Slovenkou. Ale těsně předtím jsem už byl v Thajsku a tak jsem to odpískal, páč zas na dvě megacesty nebyl v dobách studentských čas ani přebytečný peníz. Dvakrát škoda, protože takhle blízko jsem se už k Argentině nenachomýtl a dnes je to tam už úplně jinde.
Poslední roky se na Buenos Aires sice číhá (na rok 2007 na něj byly vypsány nějaké sázky), ale z nabídek už dávno zmizelo a koneckonců v Jižní Americe jsou i lepší místa k vidění.
Odvážné tvrzení. Ona je ta Argentina totiž úžasná. Ani nevím, jak na tuhle cestu jsem se v únoru 2014 dostal, ale s několikadenní zastávkou v Buenos Aires jsem náhle stál na konci Patagonie i celého světa v Ushuaie a pomalu vymetal nejkrásnější horské končiny směrem k Santiagu de Chile.

Polsko (2003, 2005, 2007; trochu zdoláno 2009)

Byť jsem Polsku byl v roce 2002, tak mu dlužím docela dost. Severním směrem ale dlouho moje kroky nevedly, kromě onoho roku 2002. To jsem však v obou směrech chytil tak dobré stopy, že jsem celé Polsko profrčel a nohama jsem byl pouze v Cziesyně, Augustowě a Kladsku (podobně bych to mohl říci i o Litvě a Lotyšsku - to bylo napraveno v 2012). Zejména Krakov a Osvětim byla v merku v letech 2003 (po cestě z Maďarska a Slovenska), 2005 (po cestě z Ukrajiny), 2007 (po cestě z Moldávie) a koneckonců na každý prodlouženější víkend. Člověk si říká, že je to za rohem, tam se dostane kdykoli. No, a zatím znám kdejakou vesnici v Malajsii, ale Polsko holt má furt smůlu. Ale tak ono to přežije. Nakonec alespoň dolnoslezské a haličské kolečko se dalo v 2009.

Indonésie (2006, zdoláno 2011 a 2013)

O Indonésii, respektive Sumatře, se uvažovalo v druhé části tehdejší dvouměsíční cesty po Asii. Než zařizovat víza, dalo se přednost delší době v Malajsii, kor když do toho téměř uprostřed termínu vlezla Velká cena F1. Indonésie tak zůstala s Borneem a Myanmarem dalším cílem na budoucích cestách do Asie. K vyluxování těchto bílých míst došlo v roce 2011 (Jáva a Bali) a v roce 2013 (Sumatra). No i když ještě nám 17 055 ostrovů zbývá.

Nový Zéland a Fidži (2007; zdoláno 2008)

Tohle bylo vážný. Měl jsem i zarezervovanou letenku a v zásadě i spolucestující, i když nakonec z toho vycouvala (nějak nastávající manžel neměl už moc pochopení). Nějaký čas jsem váhal, jestli nevyrazit sám, ale na to jsem už asi moc starej. Rok poté se už do obou míst vyrazilo a přidala se k tomu ještě Západní Samoa.

Irsko (2007; zdoláno 2008)

Další snadné místo díky lowcostům. Bohužel trošku nevlídné počasí, dražší doprava i ubytování vede k tomu, že na letišti by bylo dobré vyměnit letadlo za auto z půjčovny a profrčet zelený ostrov. Fajn nápad, fajn cena i fajn duše, jen si zrovna v 2007 nemusela začít stavět barák a následně plodit dítě. Naštěstí se našla náhrada v podobě Davida o rok později.

Cesta kolem světa (2008, 2012, zdoláno 2014)

Cesta kolem světa by byla velká klasika. Tradičním způsobem to není ani moc složitého, ale tyhle RTW lety mají zastávky v místech, kde jsem již většinou byl. A tak v dobách letního marodění jsem si začal črtat trasu, jejíž základní myšlenkou bylo naházet k sobě země, které sice zajímavé určitě jsou, ale za věnování jim každoroční zimní cestu mi nestojí. Naštěstí rozvoj lowcostových modelů s možností nákupu jednosměrných letenek umožňuje sestavit si trasu trochu po svém, i když s o to většími nervy. Trasa nakonec byla Egypt - (Izrael) - Jordánsko - (arabská zastávka) - Indie z Bombaje do Kochinu - Indonésie - Východní Timor - Austrálie - Havaj - přejezd USA s Kanadou - Irsko a dom.

Furt spíše takové sny, ale na sklonku roku 2007 se udála jistá věc, která většinou na tohle nakopne. Koupil jsem i letenky do Egypta naštěstí s bodem návratu (i se zpátečním letem to bylo za babku) s tím, že na téhle trase mě doprovodí David. Pak se ještě přidali víza do USA a Austrálie. Ale tím to skončilo, hezky jsem si užil Egypt a pak se poslušně vrátil do všedních evropských dnů.

I CKS měla druhou spíše náhodnou šanci. V dobách vyplýtvání bonusových mil se letělo na Havaj, kde podmínky umožňovaly tam doletět východním i západním směrem. Zkoušelo se z toho udělat malou cestu kolem světa (Soul - Havaj - autem skrz USA), ale bonusové letenky z Havaje na americkou pevninu byly nedosažitelné. Momentálně je cesta kolem světa v nějakém lehčím módu v plánu v následující tříletce.

A kupodivu se to splnilo i v termínu a cesta kolem světa se zrealizovala a dokonce se i velmi držela původně načrtnutého plánu. Dlouze o tom píšu v nejdelším cestopise. Sice trošku narostla na 120 dní a asi 12 států. Ale i to bylo málo a spousta zemí by k dokonalé světové mozaice chyběla. Proto už během ní se určilo 6 zásadních dodatků, které by ji vhodně dolnilo samostatnými etapami na celý rok.