CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Nový Zéland, Samoa & Fidži 2008
(2. - Auckland)

3. duben: Vodlet

Letělo s Korean Air, což jsou v zásadě dobré aerolinky. Ale drobnosti proměnily hlavně zpáteční cestu v děs. Letadlo žádná sláva, jen ty mladé korejské letušky s jejich "ťuťu-ňiňi" byly (slovy ministra školství) lahodné. Na rozdíl od jídla. To lahodné fakt nebylo. Výběr mezi bibibam a beefem byl smrtící.

Mongolsko

Mongolsko
Probuzení nad mongolskou pustinou

Mongolsko

Mongolsko

4. duben: Korejské zastaveníčko v Incheonu

Ranní probuzení bylo nad vyprahlou mongolskou pustinou se zasněženými kopečky. Úžasná krajina. Severní Koreu jsme vzali velkým obloukem a přistáli na údajně nejlepším světovém letišti roku 2005, 2006 a 2007 jménem Incheon. Co hodnotili, netuším. Letiště stojí několik let, do města je to 60 kilometrů a žádný vlak či metro tam stále ještě nejezdí. Architektonicky nic zajímavého (jen letištní parkoviště má zaoblenou střechu), vevnitř studený kov a sklo, nějaká zábava pro cestující už vůbec ne, pokud se nepočítá to, že cestující tráví většinu svého letištního času ve frontách na záchod. Ty jsou zde sporadicky a každý max se třemi komůrkami. V rychlosti provozu ta pecka taky asi není, protože při cestě do Prahy jsme čekali hodinu na uvolnění provozu nad letištěm. Aspoň že celnice je tady formalita a nepotřebujeme žádné víza. A hlavní bonus v horním patře s volnou vyvoněnou koupelnou a klidovým pláckem se využil až o pár let později.

Šestihodinové čekání lze zabít předraženými výlety po okolí, které lze zamluvit v tranzitu (dnes jsou některé zdarma). Vypadají lákavě, ale když jsem chtěl zkusit aspoň ten suverénně nejlevnější hodinový do korejského templu nedaleko letiště (5$), tak to stejně nešlo. Jinak je tu třeba šestihodinový výlet na demilitarizovanou zónu asi za 60 dolarů. Jedeme aspoň normálním busem do blízkého města s typicky korejským jménem New Airport Town (20 minut, 1000 wonu = 1$). Centrum má možná i pár desítek let, kolem tucty nových dvacetipatrových paneláků. Vyhrají si tu aspoň s parčíky se spoustou atrakcí na cvičení a sport. Moc lidí tu není, jen občas proběhne starší Korejka s obrovským kšiltem ze Startreku. Na zpáteční cestě budeme tady mít skoro 20 hodin, tak snad jukneme i do Soulu.

Další let je opět na 12hodinový a přes noc. K večeři opět "skvostný" výběr mezi bibibam a beefem. Jinak neuvěřitelné organizování, po večeři se rozkáže všem zavřít okénka, a kdo náhodou neuposlechne, přiřítí se letuška, zaklapne mu to i s nosem, pokud z okénka zrovna kouká. Po třech hodinách zase hromadné otevírání, takže letušky kvůli tomu neváhají probudit těch pár šťastlivců, co usnuli. To samé se opakuje za 2 hodiny se zavíráním a před přistáním s otevíráním. Asi aby nikoho v noci při spaní nerušilo těch pár lamp z Šalamounových ostrůvků 11 kilometrů pod námi. Divím se, že jsme neměli rozcvičku.

Doprava: let Praha-Soul 8236 km; Soul-Auckland 9645 km; 2x bus u Incheonu 15km - 1000won

5. duben: Aucklandský start

Po vystoupení se na nás pověsily nepříjemné celnice, co tady děláme, kde bydlíme, čím budeme jezdit. Ještě vyhlášenější je posedlost proti zavlečení všeho možného. Na sušenky se to sice nevztahuje, ale batoh prošmejdili důkladně i s legračním minivořechem. Cokoli související s turistikou podléhá dezinfekci a stany zvláště. Tak pěkně to bylo srovnané a teď jak magoři balíme stan uprostřed přeplněné letištní haly.

V turistických informacích se koupily lístky na bus do centra (15 dolarů, studentsko-baťůžkářská cena 13 NZD; 1 novozélandský dolar byl 13 Kč). Baťůžkářská sleva se objevuje docela často a většinou stačí si o ni jen říct, ale žádnou průkazku nechtěli ani u studentů. Když už jsme u slev, není zlé na začátku nafasovat turistické brožury a najít slevové kupóny na chystané akce (dá se najít 10-20 % skoro na každou placenou atrakci). Ještě drobná výměna novozélandských dolarů. Nejlevnější směnárny mají Číňani na hlavní Queen Street.

Pomalu přicházivší zdravotní krize sebrala hned na úvod jakoukoli snahu o hledání hotelu a rovnou jsme objednali hotel X Base v centru za rekordních 70 dolarů za dvojlůžák s občasným bonusem v podobě výšlapů do 9 patra díky často nefungujícímu výtahu. V Aucklandu se dá dostat i k padesátce, ale radši objednat předem třeba na hostelworldu.

Nový Zéland

Auckland
Aucklandský Skytower

Nový Zéland

Auckland
Zamávat čumilům a skočit dolů

Obkroužili jsme busem město a vpadli do relativně nově zařízeného hotelu. Čert ví, co na mě Korejky hodily, možná ty antibiotika do letadla taky nepatří, hlava na rupnutí, v krku peklo, časový posun +11 hodin taky něco přidá. Ač dvě odpoledne, zmohl jsem se už jen na sprchu a vzbuzení v deset ráno. Původní plány na Severní ostrov tak tímto dnem už padly. Súdánče vyrazilo do města samo, došlo až k muzeu v parku Domain a kupodivu se ani neztratilo a našlo cestu zpět. (Ten mě zabije)

Noc: 35 $ (Auckland, hotel X base 70$/pokoj s lednicí, sociálka na chodbě)
Doprava: 13 $ (airport bus, 25km)

6. duben: Auckland a Devonport

Ráno jsem se vyploužil do lékáren (jsou to svině, základní léky se dají sehnat v supermarketech za polovic). Stejně nejlíp udělala vychlazená cola. Aby nebylo málo časových posunů, dneska díky přechodu na zimní čas jsme přišli o další hodinu světla. Za barákem jsme měli Skytower (328 metrů vysoká televizní věž, největší stavba na jižní polokouli). Momentálně spíš slouží jako odraziště na dvě připitomělé adrenalinové atrakce po 150 dolarech. V jedné člověka spustí po provaze dolů (ale je to pomalý) a druhá spočívá v obcházení metr širokého prstence kolem restaurace čtvrt kilometru nad zemí. Nicméně výhledy výborné, počasí taky, takže Auckland bychom v podstatě měli (vstup 25, studenti 15, +3 za další patra nad restauraci). Ještě kroužíme po centru Aucklandu, pár decentních mrakodrapů, ale vcelku žádné terno.

Nový Zéland

Auckland
Aucklandská panoramata

Nový Zéland

Auckland
A v noci z protějšího Devonportu

Etiopanče si opět našlo základní smysl cesty. Po sevillské bramborárně minule jsou to tentokrát koláčky od pana Higginse (trošku větší a čerstvě upečený cookie), kterými se láduje, když je potká, a kterých se dožaduje v každém větším městě. Dopníme zásoby v supermarketu u Victoria parku.

Navečer vyrážíme lodí na předměstí Devonport, které splňuje vše, co si člověk vybaví pod novozélandským městečkem. Dřevěné a viktoriánské baráčky, nad tím zelené kopce (zde dávno vyhaslé sopky Mt. Victoria a poloostrovní North Head), kolem ledové moře a na obzoru dokonalý kužel sopky Rangitoko, z druhé strany pak aucklandské panorama. Jinak spousta obchůdků pro turisty a restaurace, příjemný relax od centra. Ale né, my musíme lézt na oba kopce. Což u toho druhého v hluboké tmě je jednak zajímavé a jednak hovadina. Zpátky frčím v noci už zase v žalostném stavu (trajekty jezdí každou půlhodinu, plavba trvá 20 minut a stojí 4.5$).

Noc: 35 $ (Auckland, hotel X base 70$/pokoj)
Doprava: 9 $ (trajekt Auckland-Devonport zpáteční)
Jídlo: 13 $ (nákupy - jablka 3$/kg, jogurt 1$, bageta 1.5$, velké pitivo 2.5$; menší coly 1.5, chipsy 1.5)
Ostatní: 48.75$ (léky 12 + 18.75, vstup na Skytower 15 + 3)