CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Nový Zéland, Samoa & Fidži 2008
(5. - Tongariro)

11. duben: Tongariro Crossing

Kupodivu vyhrál jednodenní Tongariro Crossing s malým batohem a návratem do kempu. Autobusy odjíždí v hodinových intervalech mezi 6 a 9 za 30$ a vyzvedávají člověka na konci přechodu kolem čtvrté až páté. Takže se hodí to stihnout, protože je to zpátky do Whakapapa přes 40 kilometrů. Jinak busy na tenhle nejprofláklejší trek vyjíždí také z National Parku (za 25$), z Turangi i z Taupa. Ale tam to chce vstávat hodně brzy.

Nový Zéland

Tongarino
Sopka Tongariro

Nový Zéland

Tongarino
A to samé o fous blíž s Jižním kráterem

Nechytáme zrovna ty nejdřívější busy a vyrážíme až v osm. I tak to je akorát na přežití, protože než vylezlo slunce, byla pěkná kosa. Ale pak počas vyšel skvěle, nikde ani mráček. Start je u Mangatepopo hut (tam se dá dojít přímo z Whakapapa za 3 hodinky) a a následuje dlouhá a pozvolná cesta skrz lávové údolí protkané potůčky a trávou. Před námi se tyčí sopka Ngauruhoe (2287m), na jejíž úbočí jsme se měli doplazit. V ideálním případě jsem se chtěl dostat až na vršek, ale po ročním flákání, nedávném kuchnutí kolena a pozdnímu probuzení jsem to vzdal. Časové hodnoty na směrovkách, ve kterých je udávána vzdálenost, jsou smrtelně přesné a moc vylepšit odhadované časové skóre se nedaří. Holt žádná Francie, kde osmihodinovou cestu zvládne i lemra za 5 hodin i s hodinovou válečkou v řece.

Nový Zéland

Tongarino
Rudý kráter

Nový Zéland

Tongarino
Měsíční krajina svahů sopky

Nejkrásnější úsek začíná po zdolání Čertových schodů, přímo pod sopkou procházíme mělkým a velkým Jižním kráterem a škrábeme se na nejvyšší část trasy u Rudého kráteru (1900m). Ze země se kouří a odsud jsou ty nejhezčí výhledy (pokud se teda nevyškrábete na Ngauruhoe). Vedle mordorské krajiny pod námi hází zelená očka Smaragdová jezírka. Následuje Centrální kráter, veliké Modré jezero a pak už dlouhý sestup na konec trasy travnatou krajinou a obzor obsazuje jezero Taupa. Občas překračujeme popadané turisty, kteří se tu docela rozmnožili. Na začátku jsme byli skoro sami, ale tady už je to průchoďák.

Nový Zéland

Tongarino
Smaragdová jezírka

Nový Zéland

Tongarino
Centrální kráter

Za Smaragdovými jezírky se může odbočit na klasický okruh, takže v jednom dni by i lemra jako já dala půlku Severního okruhu. Ke konci cesta padá do lesů a končí u Ketetahi car parku. Jsme pod 800 metry a fakt bych nechtěl začínat trasu opačným směrem, protože odsud by výstup byl na budku. Na parkovišti se válí zbědovaní turisté, my skáčeme hned do busu se zkulturnit do kempu. Sjedeme nádhernou podhorskou krajinou o kus dál do vesnice National Park, kde v hostelu dostáváme pokoj v přístavku za horolezeckou stěnou. Jihosůdánče na dva dny v kuse do stanu prostě jen tak nedostanu.

Noc: 29,5$ (hostel National Park Backpacker, pokoj 59$)
Doprava: 68$ (bus Whakapapa-Tongariro Crossing 30$ 60km, auto Whakapapa-National Park 20km, pěšo 20km)

Nový Zéland

Tongarino
Sestup z Ketetahi Hut

Nový Zéland

Tongarino
Jezero Rotoaira a Taupo

12. duben: Tongariro - Ohakune - Pipiriki

Zajeli jsme ještě na jižní svah sopky Ruapehu (2797m). Podél horské silnice mají být dva fešné vodopády. K Waitonga Falls vede pěkná stezka přes horský hřbítek a slatě. U vodopádu scházíme do zařízlého údolí, na jehož dně sice mezi šutráky skáče potok, ale v místě onoho 40metrového vodopádu padaly jen kapky. Z dalšího vodopádu Mangawhero nepadalo ani těch pár kapek. Ale byl aspoň hned u silnice. Ta pokračuje vylávovanou krajinou k Turoa Ski Area, kde vedle lanovek, parkoviště, pustiny byly i neprostupné mraky.

Nový Zéland

Tongarino
Nejvyšší vrchol NP Tongariro Mt Ruapehu

Nový Zéland

Ohakune
Obří mrkev u Ohakune

V Ohakune plníme žaludky, nákupní tašky i nádrž (natural 1.76$/litr po asi pětiminutovém hledání v návodu, kudy se do té nádrže leze). Hlavní pecka Ohakune je socha obrovské mrkve při vjezdu do města. Neuvěřitelný kýč. Přes několik obydlených křižovatek se dostáváme do údolí řeky Wanganui po vyhlídkové silnici Whanganui River Road mezi Pipiriki a Parikinem. Kdysi byla zdejší řeka jedinou spojnicí pobřeží s vnitrozemím a podél vznikla řada sídlišť, mezi nimiž si to drandily parníky. Po prašné a úzké cestě, kde se potká tak jedno auto za 2 hodiny, projíždíme pár vsí jako Jeruzalém, Atény i Londýn. V čemsi, co se podle cedulí vydávalo za kemp, se už po setmění nefachalo, tak jsme skončili v tábořišti Otumaire hluboko v lesích (spravován DOCem, zdarma, s vodou i toitoikou) a zalomili to v autě. Nad hlavou se konečně rozzářila obloha Jižního kříže. S mlhovinami obloha vypadá skoro neuvěřitelné.

Noc: - (tábořiště Otumaire na 38 kilometru)
Doprava: 58.5$ (auto National Park-Whanganui 140km, benzín 40$, prospekt Whanganui River Road 0.5)
Jídlo: 17$ (nákup 8, čínský bufáč sweet&sour 9)