CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Nový Zéland, Samoa & Fidži

(7. - Národní park Abela Tasmana)

15. duben: Marahau - NP Abel Tasman

"Pobřežní trasa Abela Tasmana je dlouhá 51 kilometrů a patří k nejkrásnějším v zemi, vede původní buší nad plážemi se zlatým pískem a nad třpytící se modrozelenou vodou. Malé i velké zátoky se rozevírají jako knížka. V části je mořská rezervace Tonga island s koloniemi tuleňů a připlouvajícími delfíny. Oblast má vyvážené klima s větším přídělem slunečního svitu než jiné části země." Taliko průvodce. Člověk, co tu zažije všech třináct druhů deště a zvíře žádné, by to asi řekl jinak. Zejména po poslední větě bych toho průvodce sežral.

Tato trasa patří mezi Great Walks a je třeba si rezervovat přespání předem. Po trase je asi 17 kempů (12$/os.) a 4 chaty (35$/os.), na internetu je jednoduchá registrace s možností platby kartou, jinak to udělá i většina turistických a DOCových středisek za příplatek 8$. Podél pobřeží pendlují v dvouhodinových intervalech vodní taxíky, takže v zásadě cestu můžete vzdát na každé pláži. Spíš se využívají na jednodenní túry, kdy si vás přivezou a odvezou z jiného místa. On vůbec začátek treku není nějaké terno a ty nejlepší pláže jsou až k závěru. Trasa se doporučuje na 3-5 dní. Celá oblast je zasažena vysokým přílivem a rozdíl dosahuje až 6 metrů. To dělá z některých úseků čekárnu, protože dvě místa nejdou obejít vůbec a při dalších si člověk musí zajít, takže je třeba čekat na plusmínus dvě hodiny kolem odlivu (časy jsou vylepeny na startu cesty). Odliv se opakuje po 12 hodinách, takže máte v podstatě jednu šanci za den.

Nový Zéland

Abel Tasman
Ústí jedné z říček v Abel Tasmanu

Nový Zéland

Abel Tasman
Přechod dna při odlivu

Pod přístřeškem před parkem čekáme až poleví déšť. Nepolevil, tak za šera vyrážíme přes dlouhou lávku na cestu, protože naše tábořiště je půlhodiny odsud. Kdo to měřil, měl asi na začátku hodně sil. Dvě louky, nikdo nikde, jen propršená zšeřelá džungle kolem. Ale ve stanu je fajn. Horší to už je kolem houštin, odkud nejmíň obrovské vakoprase či aspoň vakovlk vyhnalo Swazijče. Ono to teda tady nežije, ale normálně prej tááákhle velký.

16. duben: Abel Tasman - Torrent Bay - Bark Bay

Ráno jsme se probudili do deště a ten víceméně pokračoval celý den. Člověk se sice upínal ke světlejším místům na obloze, která se tu a tam objevila. Ale marně. Pláže první den moc nebyly, občas jen dole menší a i když by se k některým dalo sejít, tak by to jen prodlužovalo dnešní deštivě utrpení. Holt prostě dojít k dnešnímu tábořišti v Bark Bay a doufat v lepší zítřky. Zátoku Torrent Bay jsme mohli přejít akorát za odlivu, kdy se moře ztratí v dáli a zůstane k přebrodění jen pár koryt potoků či dnes spíše řek. Pod botami čvachtá písek a hromady mušlí (takže naboso to taky nebude ono). Ale dno je pevné, člověk se skoro nepropadá, a z celého brodu se mu povede skončit s botou po lýtko v bahně maximálně dvakrát (většinou je to jednou levá a podruhé pravá). Jiní už zouvání neřeší vůbec a prochází po kolena i s botami. Trošku jiný problém mělo ještě Gabonče, protože tam kde my se brodíme po kotníky, ono po kolena, kde my po kolena, ono už po pás, a kde voda nám omývá pupík, tak ono už nám mává z pacifického proudu. Nicméně goretexový solomonky všechno přežily a donesly nožky v suchu.

Nový Zéland

Abel Tasman
Swing bridge

Nový Zéland

Abel Tasman
Awaroa Bay

Celý den se jen šlo, nelezlo se výš než 350 metrů nad moře, údolí se občas přecházela po visutých mostech (swing bridge), ale většinou jsme šněrovali serpentiny. Nevím teda, jak by se to stíhalo, kdyby člověk tu skočil do moře, tu se vykochal na vyhlídce, tu to musel obejít kvůli přílivu. Ale on by taky asi člověk nevyrazil v jedenáct odpoledne. Proti jsme potkali dost lidí, kteří se nechali vyvézt z Marahau na jednodenní výlet. Se stanem se táhli asi jen dva. Tábořiště v Bark Bay je na kose, z jedné strany zlatá pláž, z druhé přílivové jezero a mezi tím ptactvo. Hlavně tu byl ale přístřešek na vaření, o který jsme se dělili se dvěma holkama. A jedním Arabem. A když jsme už u těch nevýhod, tak tu nebyla žádná tráva a stan se staví na zmáčeném štěrku.

17. duben: Abel Tasman - Onetahuti Beach - Awaroa Bay - Waiharakeke

Další ráno se neslo v podobném duchu. Jen přechod Bark Bay jsme dali hodně brzo po přílivu a namočili jsme se pořádně. Div se Konžanče nechytalo v oceánu. Po zdolání dalších kopců se zjevila ukázková srpkovitá Onetahuti Beach, průchozí prý jen při odlivu. Pelášili jsme rychle dál, protože hlavní oříšek je přechod Awaroa Bay. A i když sem jsme přišli na samé hraně oficiální průchodnosti, nebyl se skoro hodinovým přebroděním problém. Kolem po dlouhé době je civilizace plná víkendových chat. Vůbec zajímavá ta věc ty přechody dna, kdy se míří jen do dáli za neurčitými terčíky. Poslední významnější kopeček a skončili jsme v předposledním tábořišti Waiharakeke Bay před finální stanicí. Oficiálně je vyhrazeno pro 10 lidí, ale nebyl tady nikdo. Sice je to ukryto v kopci, ale na nádherném místě a pláž je hned vedle. Dokonce jsem i skočil do té oceánské ledárny. Brr. Sice i dnes celý den průběžně pršelo, ale v průměru to bylo už o lepší. Zato se pořádně připomněly sandfláje (mušničky), což jsou malý černý svině, které sice nebzučí, ale takové svědění po píchanci se jen tak nezažije. A tady jich bylo proklatě dost. Naštěstí pro pocit pomsty se dají lehce zabít, když je najdete.

18. duben: Abel Tasman - Totaranui - Kaiteriteri - Nelson

I dnešní noc byli někde vakovlci, ale pravá rána palicí přišla až ráno. Obloha naprosto vymalovaná, blankytně modrá, jasno a slunce. To by si člověk hezky užil, kdyby nemusel ve dvanáct sednout na taxík na vedlejší pláži a frčet zpátky do Nelsonu. Prostě tři týdny je na Zéland naprosto zoufale málo. Ale v tom sluníčku se balilo tak pomalu, že nakonec zbývající hodina cesty k přístavišti vyšla taktak. V Totaranoi je obrovský kemp, lze se sem dostat i autem, jezdí odsud autobusy a opět je tu nádherná a dlouhá zlatá pláž. Pokud je čas, může se pokračovat a sbírat další kilometry až na severní výběžek parku.

Nový Zéland

Abel Tasman
Ráno nad kempem

Nový Zéland

Abel Tasman
Pláž Totaranui na konci štreky

Skočili jsme po poledni do malé loďky Aquataxi. Kapitán si pěkně zazávodil s druhou lodí, kterou potkal. A protože asi vyhrál, tak nás hodil do poražené lodě, aby nás hodili na základnu a on mohl jít na pivo. Ještě se okoukli zajímavější kousky pobřeží zblízka, chvíli se hledali zvířátka. Ale viděl se jen rejnok. A to ještě byl spíš chrchel vodních řas. Končíme v letovisku Kaiteriteri a zbylé dvě hodinky zabíjíme sušením a internetem (2$/20 min). Objednávám auto od Apexu na zítřejší ráno v Nelsonu s odevzdáním v Christchurchi na letišti o týden později - týdenní taxa v kategorii economy smrskla cenu na 42 dolarů za den + pojištění na nulovou spoluúčast 10$.

Zpátky v Nelsonu chvíli hledáme ubytování. YHA je omaštěnější a v sympatickém Palace plno, ale paní domácí volá do dalšího hostelu, zjistí cenu, kapacitu a domluví nám, že si pro nás za 5 minut přijedou. Opět klasická vilka s jménem Honeymoon něco (ehm) a přestarostlivým majitelem. By asi koukal, co zatuhlého smradu se vyvalilo z bot a batohů, když zavřel dveře. Jinak příjemné město, kterému vévodi na pahorku tajemně vypadající anglikánská katedrála (1925, úplně dokončena až 1972). Vedle jsou restaurované dělnické domky z 60. let 19. století. Ale byla už tma jak v pytli, takže jsme jen vtrhli do supermarketu, na falafel a padli do postele čumět na telku.

Nový Zéland

Abel Tasman
Frája z bíče

Nový Zéland

Nelson
Nelsonská anglikánská katedrála

Noc: 30$ (hostel Honeymoon něco, Tasman street, 60$/double)
Doprava: 50.5$ (člun Tataranui-Kaiteriteri 36$ - minus 10% za kupónek, bus do Nelsonu 18$)
Jídlo: 17$ (falafel 10, nákup - jablka 1$/kg, megamuffin 2$, velká limonáda 1$...)