CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Nový Zéland, Samoa & Fidži 2008
(10. - Milford Sound)

23. duben: Quenenstown - Milford

Cíl dnešní cesty Milford byl dlouho nejistý. Ač vzdušnou čarou není od Queenstownu ani 100 kilometrů, tak se jaksi na 20 kilometrech nedostává silnice a je třeba jít 3 dny Routeburn Track. Autem se musí obkroužit jezera i hory a najet třikrát více. A 600 kilásků kvůli prý nejkrásnějšímu zélandskému fjordu... ehm. Navíc to není zas taková super pecka, po které i Norové slintají závistí. Ale táhnou se sem všichni, tak holt co už, když jsme tady.

Nový Zéland

Fjorland
Pohoří Taklitimu

Nový Zéland

Fjorland
Milford Road

Vyprahlou krajinou jedeme do Te Anau se pochozí zastávkou v keřové krajině pod pohořím Taklitimu. Te Anau je město na břehu stejnojmenného jezera, které je vstupní branou do Národní parku Fjordland a poslední výspou petrochemických koncernů na následujících 250 kilometrů. V informacích, vedle výstavky a drbech o zajímavých zastávkách na Milford Roadu, byla i nabídka na právě uvolněná místa na Milford Track, což je jeden z nejkrásnějších treků na světě vůbec, na který jsou mnohaměsíční pořadníky. Trvá 4 dny a je limitován na 40 lidí denně. Odjezd za hodinku, škoda, že není čas.

Milford Road poskytne něco z krásy Fjordlandu. Jen bacha na čedokářské špičky, kdy sem táhnou turistické autobusy. Nejprve zvlněná zemědělská krajina nad jezerem, přes bukové lesy nejrůznějších barev následuje řada odpočívadel v údolí řeky Eglinton. V Divide dáváme tříhodinový výstup na Mt Summit, vedoucí po závěrečné trase Routeburn Tracku. Z údolního pralesa se vyhoupneme do klečovitotravnatého rozlehlého kopce Summit. Na vrcholu je krátká okružní trasa kolem jezírek se subalpinskou vegetací. Vršek je ale jen 930 metrů n.m. a přes hluboká údolí kolem na nás vzhlížejí zasněžené dvoutisícovky.

Do tohoto místa je řada odpočívadel a tábořišť, po Divide už není vhodné žádné a za Homer tunelem je oficiálně zakázáno přespávat. Se setměním projíždíme Homerův tunel, který začíná v jedinečném skalním amfiteátru vyrytým ledovcem. Ponurý tunel je jen hrubě vytesaný do skály a na jeho konci se otevře výhled do kaňonu Cleddau, kde prudce padáme k mořské hladině v Milfordu.

Nový Zéland

Fjorland
Vršek Summit Peaku

Nový Zéland

Fjorland
Mitre Peak

V Milfordu je při setmění mrtvo, jen jedna otevřená a prázdná restaurace. Na velkých parkovištích zůstává asi dvacítka aut, která to tady zabalila na noc (sociálky zůstaly otevřeny a někde by prý měl být i motorkemp). Vykroužili jsme nějaké obchůzky po vypuštěné zátoce a solidárně se přidali k ostatním. Tady už klesá teplota přes noc solidně, takže si dáváme jednu noční vytápěcí přestávku.

Noc: - (v autě na milfordském parkovišti)
Doprava: 54.5$ (auto půjčovné 44$+10$ a benzín v Queenstownu a Te Anau 56+26$ 305km)

24. duben: Milford Sound - Lake Tekapo - Geraldine

Po otevření oček konečně vidím papoušky kea. Jsou to veliké zelené dotěrné mršky, které milují ozobávání turistů a jejich věcí. Všude na odpočívadlech jsou sice cedule "don´t feed kea", ale poprvé a naposled je vidím tady v ranní mlze, jak sockují na parkovišti. Blíž je poznalo Ghaňanče, na které udělaly nálet při jeho pokusu o odchod z auta a rychle ho zahnaly zpátky. Naše se jim hodně zalíbilo a chvíli nám pustošily střechu. Ale brzy si všimly, že vedle mají střechu z lepšího materálu a vyrazily na gumičky.

Fjord Milford Sound má 17 kilometrů a dno padá do hloubky 280 metrů. Vévodí mu špičatá hora Mitre Peak a její panorama patří mezi nejznámější pohledy Zélandu. Okolní hory spadají prudce do vodní hlubiny, ale vodopády se dnes nekonají (stálé jsou asi čtyři), protože bohužel už chvíli nepršelo. A to je v těchto deštivých končinách pech. Není moc míst, kde si přát slejvák, jako tady a pak se nechat zmáčet desítkami vodopádů rozfoukaných větrem do ztracena. My viděli vodopády dva a ještě dva čůrky. Pak tady uvidíte delfíny, tučňáky a tuleně. Prý. My samozřejmě neviděli nic (kromě sandflyjí).

Na přístavišti se dělí o turisty 4 společnosti a všechny nabízejí přibližně 2hodinové plavby kolem 60-70 dolarů. Lepší jsou ty s menší lodí, které můžou připlout blíž ke stěnám. Ještě se nabízí možnost výstupu na observatoř, která zavede člověka do mořských hlubin. První a poslední jízdy jsou o něco levnější a nejsou na nich čedokáři a Japonci. Bereme Mitre Peak s malou lodičkou a na kupónek urveme ještě slevu 20 dolarů. Bohužel v devět se ještě slunce neprodralo přes okolní hory, je pěkná klemra a první fotky stojí za pendrek. Jede nás sotva patnáct a ohříváme se za okýnky u čaje a dýňové polévky. Kapitám povídá nějaké drby, ukazuje, kde by se viděli různá zvířata, kdybychom měli štěstí, což si mohl snad odpustit. Ke skalám a vodopádům se přibližuje na decimetry a nakonec nás veze asi dvě hodiny a půl, což je u větších kanceláří nature bonus za příplatek. Otočka u majáku a už prosvětleným fjordem se vracíme po druhé straně skal.

Nový Zéland

Fjorland
Milford Sound

Nový Zéland

Fjorland
Milford Sound

Na zpáteční cestě děláme menší zastávky podél Milford Roadu: Chasm, kde se pod pláštíkem lesů prodírá řeka Cleddau skrz erodované balvany s děrami jak z ementálu, krátká procházka mezi rostlinami je po stěně u Homer tunelu, další údajná vodopádová zastávka u Lake Marian spíš jen na drsnější pralesní peřeje, pstruzi se dají očíhnout ve Zrcadlových jezírkách (Mirror Lakes). Botswanče už většinu toho ignorovalo. Duši a sílu dávno nechalo u Abela Tasmana pod batohem vážící třetinu sebe samého. Tak mě napadá, že to byl vůbec jeho první několikadenní trek. No, líp jsem mu to vybrat fakt nemohl. A jak to vypadá, tak na žádný repete už nepřistoupí.

Po maximálně třistakilometrových denních dávkách byl čas šlápnout na plyn. Z Fjorlandu vyjíždíme zase odpoledne a zítra už se má stepovat na letišti 800 kilometrů odsud. Takže zastávky skončily a s pár minipauzama jedu hluboko do noci skrz zélandské útroby. Vlastně se tato trasa vybrala, že toho bude víc vidět, ale když už by se něco vidět mohlo, je už tma. Takže Mount Cook jen tušíme někde pod měsíčkem a snažíme se najít ubytování u jezera Tekapo. Marně, všechno je obsazeno, protože zítra začíná prodloužený víkend díky Anzac Day a kolony aut z pobřežních měst nás předstihly (o šest let později jsem to opačným směrem důkladně dohnal, stejně jako veškerou spodní část Jižního ostrova). Je po deváté a v tuhle dobu už je v jiných městech dávno mrtvo. A že zrovna dnes by se ubytování a sprcha hodila, když je to poslední zélandská noc. Nakonec alespoň pod pláštíkem tmy před půlnocí jak správný socky vlezeme do jednoho motorkempu na vařící sprchu. Dnešní jízdu balíme až na hlavní silnici nr.1 asi 150 kilometrů od Christchurche. Byl akorát tak čas, protože jsem už začal jezdit v protisměru a místo blikání zase stíral.

Noc: - (v autě někde na trase)
Doprava: 72$ (benzín v Mossburnu a Tekapu 50+40$, 690km)
Ostatní: 50$ (dvouapůlhodinová plavba po Milford Soundu - společnost Mitre Peak 60-68$)

25. duben: Lyttelton - Christchurch

Ráno jsem dorazil zbylý kus ke Christchurchu a hned z něj zmizel přes kopec do přístavního Lytteltonu. K němu se dá dostat buď vykachlíkovaným tunelem, nebo hezčí cestou přes kopce. Městečko je to fešné, pohodové a jezdí se sem chlastat. Pěkné výhledy na sousední poloostrov Akaroa a Christchurch je z útesů u Taylors Mistake, kam se prodírají úzké silničky přes zelené a holé kopce. Na mysu se můžete projít betonovými pozůstatky vojenské základny.

Nový Zéland

Christchurch
Christchurch

Nový Zéland

Christchurch
Christchurch

Parkujeme v centru Christchurche (parkovné o svátky a víkendu zadarmo). Středobodem města je katedrální náměstí s novogotickou katedrálou z roku 1881 (bohužel o tři roky později skončila podobně jako celé centrum po zemětřesení v troskách). Město má gigantickou tramvajovou síť, kde historizující tramvaj objíždí celé 4 bloky v centru. Podobně kýčovitě obnovená je New Regent Street hrající barvami jak na březích Andalusie. Jinak to ale má být nejangličtější město Zélandu. Procházíme ještě kolem pár dalších zajímavějších budov, uměleckých center a na skok do botanické zahrady kolem řeky Avon, která se prokličkovává městem.

Ukrajujeme poslední kilometry zélandský silnic. Ještě jedna zastávka na kouknutí do mapy a prásk. Nějak se to při vyjíždění neodhadlo. Možná jsem se na to mohl podívat ještě předtím, než jsem auto zaparkoval před pobočkou půjčovny. Ale tam se na auto stejně ani nepodívali a nakonec se to vcelku dalo ošůrovat špinavým kapesníkem. Před odletovou halu nás pak ještě odvezli minibusem.

Dáváme vale Christchurchi a brzy i Zélandu. Protože pro Malgašče je dnešní den trochu významnějším (svátek), dostává tímto činem ode mě asi nejkrásnější dárek. Nějak si myslí, že odteď už neucítí zimu ani déšť. Bohužel letíme v noci, takže místo u okna je vysloveně platné. Dostáváme celé jedny minichipsy, ale zas je tenhle let v podstatě zadarmo.

Noc: - (v letadle)
Doprava: -$ (autem 180km, letadlem Christchurch - Auckland - Apia 4570Kč)
Jídlo: 11$ (fish&chips 3.5, letištní chickenburger 7.5) Ostatní: 25$ (odletová taxa 25$)

26. duben I.: Auckland

V Aucklandu byly na přestup 4 hodiny. Vyjedli jsme zásoby a zaplatili trapnou odletovou taxu 25$. Že si takhle přilepší zaostalé země je normální, ale že by tohle loučení s návštěvníky musel mít zapotřebí i Zéland? Jinak samozřejmě Zéland je skvělý a projet ty nejlepší místa vydá spíš na 3 měsíce. Zato turistů ve špičce sezóny tu musí být jak nakladeno. Průměrná útrata byla 70 novozélandských dolarů, výměnit autopůjčovnu za stopování by útratu scvrklo ke čtyřicítce. Ale když se nás pak dál ptali, kde jsme byli a po vyslovení Nového Zélandu se hned rozplývali, jak to muselo být báječné, Čaďanče je zpražívalo, že až na to moře tu není v podstatě nic, co by nebylo v Čechách. Později teda uznal i sopky a gejzíry. A teď do echt Pacifiku na Samou.