CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Pobaltí & Helsinky stopem 2002 (1.)

25. 7. 2002 Mělník - Praha

Na cestu kupuju pořádnou bundu na vichr z hor a podobný přírodní hnus. Měním 100 euro a 50 zlotých za 3500 Kč a přibaluji zbylé dolarové cestovní šeky z Venezuely s klidným srdcem, že bych se dostal zpátky i z Talinnu vlakem, kdyby něco. Jako vždy jsem chtěl dojet veřejnou dopravou na českou hranici a tu přejít pěšo. V deset večer opouštím Mělník posledním autobusem. V penerských Holešovicích čekám na rychlík Excelsior s trasou Cheb - Košice.

Estonsko - Tallin
Cíl cesty měl být původně estonský Tallin...

26. 7. 2002 Praha - Č.Třebová - Těšín - Tichy - Varšava - Augustow

Pár minut po půlnoci nasedám do naplněného vlaku (180 Kč na Junior pas). V Těšíně to mělo být před sedmou, takže sedm hodin spánku? Kdepak. Když už jsem konečně zamhouřil očka, s drtivou pravidelností se měnili průvodčí, kteří chtěli vidět veškerý lístky, průkazky a doklady. Grrr. Smysl nočních vlaků tak zůstal záhadou. Zničenej, polámanej a ospalej jsem vystoupil v Těšíně, hodil do sebe snídani a vyrazil k hranici. Samozřejmě k té blbé, protože ta byla jen pro vstup do ČR. Opačná strana byla snad kilometr jinde. Cesta byla zpříjemněna wovkama (či jak se těm pidipašerákům říká), kteří si cpali do kalhot a jinam lahve vodky.

Procabrnožil jsem polský Těšín, koupil si mapu Polska (7 zl) a našel výpadovku. Po chvíli dorazil Polák. Vypadal jak svazák z Elektronkových dobrodružství. Jmenoval se Ondrej a frčel z těšínského filmového festivalu stopem do Varšavy. Oslnil jsem ho svoji polštinou, kde prý jsem se naučil "tak dobre po polski?" Povyprávěl třeba, jak tu je autostop v pohodě. Místní autoklub snad dává stopařům i losy, které pak dostávají řidiči za svezení a můžou tak něco vyhrát. Je fakt, že v celé zemi jsem nikde nečekal déle než 20 minut.

Po chvíli zastavil polský kamión a vzal nás oba. Poprvé jsem jel vlastně kamiónem. Hodil nás 75 kilometrů do Tychy (poblíž Katowic), čímž padla varianta cesty do Krakova a zpět. Bylo rozhodnuto, zkusím to Pobaltí. Na dálnici u Tychy jsme popošli na monstrkřižovatku a začali stopovat. Ještě za chůze, aniž bychom stopovali, se nabídlo auto, že nás hodí do Krakova. Ale už pozdě. Načáral jsem ceduli směr Warszawa. Za 10 minut zastavil obstarožní kamión Man. Bral jenom jednoho. Ondrej mě nechal a já frčel. Řidič nefrčel přímo do Varšavy :o(, ale do Augustowa :o). To bylo k neuvěření, protože je to asi 60 kilometrů od litevské hranice.

Polsko

Polský Těšín - tržiště
Tradiční polské místečko - Cieszyn

Polsko

Augustow - jezero
Ranní koupel v Augustowě

Cesta byla hustá. V silnicích šílené koleje a samé hrboly. Na hranice by měli umístit značku pozor koleje dalších 700 km. Ušetřili by aspoň za neuvěřitelný počet značek "pozor hrboly". Man byl pěkně napruženej, takže to se mnou házelo, jako bych měl padoucnici. Přes dálnici popojíždějí traktory a kombajny, podél lehké děvy, houbaři a lehké děvy. Naopak stopařů tolik nebylo. Možná, že je vždycky hned vzali, tak se ani nedají zahlídnout. Po trase Czestochowa, Piotrow, Grojec, Minsk Mazowiecki, Ostrow, Lomza, Grajewo a 600 kilometrech jsme dorazili po půlnoci do Augustowa. Řidič (jména se bohužel rychle vytratila) mi ukázal cestu na hranice a po mé otázce, kde se tu dá přespat, mi nabídl i vyspání v kamiónu. Zajeli jsme kamsi do uhelných skladů a já se mohl do šesti vychrápat.