CESTOVÁNÍ

TravelInfo


PROVENCE & MONACO
(3. Tarascon - Beacaire - Pont du Gard)

7.6. Boulbon - Tarascon - Beacaire - Pont du Gard

Na dnešek čekala velká cesta, která však předpokládala vstávání ráno a ne start asi o půl hodiny dřív než včera (a o 5 hodin později než by bylo záhodno). Tohle je prostě amrný. Plány zahrnovaly vyrazit z Avignonu na St.Rémy de Provence (20 km), Glanum (řeckořímské vykopávky, 2km) a pohoří Alpičky s nádhernými výhledy a profláklým Les Baux de Provence (zříceniny, horská vesnice, umělecké sídlo, 8km), Fontville (mj. větrné mlýny, 11 km), Arles (římské stavby - Aréna, divadlo, pohřebiště, lázně, krypty, muzea, 8km) a dále buď do Tarasconu a Beaucaaire (20km) nebo nejlépe do Nimes s jedinečně zachovanou římskou Arénou a dalšími skvosty. Závěrečným hřebem měl být impozantní akvadukt Pont du Gard (20km) a do Avignonu (27km, celkem cca. 120 km).

Tak tohle všechno jsem neviděl. Po včerejším zničení z toho byla víceméně 3 místa a zezačátku pěkná projížďka. Na kole se to prostě nedá, za jeden den by z toho moc nebylo ani při jízdě s motorkem, kor když se chcete vrátit na noc do Avignonu.

Vedene

Vedene
Vršek městečka Vedene zevčerejška

Tarascon

Tarascon
Vodní hrad v Tarasconu

Radši k tomu co jsem viděl. Alpičky jsem škrtnul rovnou a podél Rhony vyrazil k Tarasconu. Někdy se dá jet po staré silnici a očíhnout ospalé vesnice. Rhona byla vypleněna mohutnými hrázemi, takže řeku zahlédnete jen, když přejíždíte most. Po další odbočce na bývalou silnici jsem konečně načapal sad plný ovoce a narval si meruněk, co to dalo (bohužel to byl poslední lup na cestě, moc toho nerostlo a když jo, tak to dávno někdo obral). Dojel jsem do městečka Boulbon s kostelem a pevností na vysokém kopci a pitoreskním centříčkem pod ní. Odsud už pak nechutně po hlavní do Tarasconu s mohutnou pevností na břehu Rhony (15. století, chvíli to byla mincovna a pak vězení). Byl zde zabit Rhonský drak svatou Martou, což je dobrý důvod ke každoročnímu výročnímu poblití všech rohů ve městě. Centrum je rozlehlé, ztrouchnivělé a chcípl v něm pes. Kor když je horoucí odpoledne. A slunce dnes rozhodně nezahálí.

Vychlastám litr a půl vody, přejíždím most do vedlejšího Beacaire rozloženého podél kanálu Rhony. Opevněné centrum s nepříliš významnými středověkými stavbami (jinde by to chtěli narvat nejméně do Unesca, tady se kolem toho postaví továrna a nechá se spadnout). Nad městem je zřícenina hradu z 11. století obklopená zahradami a výjimečně přístupná.

A den je pomalu v pytli, a tak se zamířilo po hlavní ke zlatému hřebu - Pont du Gard. Kamiony mi lízaly řidítka a o své se nezapomněl přihlásit ani déšť. Před Remoulis konečně odbočuju na Pont du Gard, kde mě nějaký francouzský idiot odmítá pustit dál. Nakonec se z toho vyklubalo, že za 5 hodin na mostě začíná nějaká fajršou pro skopčáky, a tak všechny vyhnaly. Akvadukt jsem tak nezahlídl ani náhodou.

Není na něm zajímavé jenom třípatrové klenutí nad údolím, ale hlavně zalesněné okolí v němž se vláčí říčka, kde se dá koupat. Celou dobu jsem se těšil na 3hodinový relax ve stínu antiky. Vracím se do města Remoulins a zkouším najet na akvadukt z druhé strany, kde je také vjezd (bonusových 8 kilometrů). Za vstup k akvaduktu se neplatí, pouze parkovné 5 eur. Na druhé straně je velké středisko a dá se dojít až k akvaduktu, kde normálnější Francouz aspoň vysvětlí, proč se tam nedostanu a pustí mě na 30 vteřin, abych si udělal fotku. Vyrážím do kopců, kde je klid a můžu se vykochat akvaduktem shora a bez problému dojít až k připraveným bombám ohňostroje u horního okraje akvaduktu. Z koupání bylo prdlajs a z odpočinku jakbysmet. Táhne na osmou a o pár kilometrů dál aspoň smočuju veřejné partie na břehu řeky Gardon.

Do Avignonu se jelo rychle, ale zadek už kolo nemohl ani cejtit a připadal se jak po 6 měsících v tureckém krimu. Celou cestu jsem nepotkal normální podnik na teplý žvanec, a když jsem před Villeneuve konečně jeden míjel, tak se jelo z kopce. Dojížděl jsem stejně za tmy víceméně po čtyřproudovce a hlavně jsem měl příležitost vyzkoušet i vrchařské dovednosti. Před pádem tmy jsem dorazil do kempu a mohl padnout a přemýšlet, jestli ten dvoudenní porod s kolem byl dobrý nápad. Naštěstí než mohl padnout tento námět na přemýšlení, už jsem 10 vteřin spal. (18.9 €)

Pont du Gard

Pont du Gard
Římský akvadukt z jedné stránky...

Pont du Gard

Pont du Gard
...a nápaditě z druhé

Tarascon na levém břehu Rhony má 13 tisíc obyvatel. Chateau de Tarascon začal stavět Ludvík II. jako vodní hrad k ochraně hranic v roce 1401. Král René to ještě stačil bohatě vyzdobit, aby pak pomalu upadal. Alphons Daudet sem umístil děj svého románu Tartarin z Tarasconu (1872). Vedle hradu najdete kostel svaté Marty (půlka je románská z 12. století a půlka gotická ze 14. století). Řada historických budov v centru je podél ulice des Halles, např. radnice v Hotel de Ville (1648), tři městské brány, kostel Saint Jacques (1740), klášter Cloitre des Cordeliers (16. stol) a opatství Saint Michel de Frigolet.
Beaucaire má sotva o tisícovku obyvatel více než sousední Tarascon, od kterého ho odděluje jediný most přes Rhonu. Poprvé se tu začlo něco dít za Římanů, když tudy vedla první galská silnice Via Domitia. Kromě hradu a středověkého centra tu žádné terno není.
Pont du Gard je mimořádně zachovaný třípatrový akvadukt zařazený v Unesco byl postaven Agrippou, zástupcem císaře Augusta, v roce 19 před Kristem jako součást padesátikilometrového systému kanálů do Nimes. Do výšky má 50 metrů, na šířku přes čtvrt kilometru. Korytem 1,2x1,75 metru protékalo denně 35 tisíc kubíku vody. V roce 1743 k tomu dostavěli silniční most. Večer je rozsvěcen až do půlnoci, dá se kolem něho plavat a každoročně se tu ochomejtne přes milion turistů. Kolem jsou obrovská parkoviště, muzeum, zahrady, kino a další turistické nalejvárny (kombinované vstupenka na všechno snad za 10 €).