CESTOVÁNÍ

TravelInfo

PROVENCE & MONACO
(4. Luberon)

8.6. Avignon - Caumont - Coustelet - Apt

Dnes jsme se uráčil vstát o fous dřív, vrátit kolo, zaplatit kemp kartou (takových možností tu moc není, protože útratu pod 10 eur kartou nezaplatíte ani v obchoďácích) a nechat slehnout nad avignonskou kapitolou vodu a vydat se stopem do sluncem zalitých kopců Provence. Asi to zatím jako úplný terno nevypadalo, ale lepší než chrchlání v bruselském paneláku.

Ještě jednou kolem papežského paláce k poště. V supermarketu se zásobit žvancem a městským autobusem se nechat měl odvést za město směrem do Luberonu. Nejvzdálenější zastávka dle mapy byla Caumont 15 kilometrů od centra za velkou dálniční křižovatkou. Bus tam jezdí jednou za hodinu a tenhle navíc mimoměstky pokračoval až do Cavaillonu. Já vylezl na kruháku za nezajímavým Caumontem. V poli jsem si udělal piknik - bagetu s omáčkovým salátem, přešel silnici a zas po roce natáhnul socpalec do silnice.

I když vona se ta Provence bez vlastního pohybovadla jinak než stopem projet ani nedá. Vlaky sem nejezdí (kromě horské trati Nice - Annot - Digne (což je dost na východě) a jízdní řády autobusů mají ledaskde zápis tak ve středu a na podzim. Plán byl přejet po silnici N100 přes Luberon na Apt do Manosque, tam překročit údolí řeky Durance a přes kopce za dalším zlatým hřebem cesty - kaňonu Verdon a odsud k moři do Nice a Monaca.

Za čtvrthodinu mě z pěkného místa vyzvedla pěkná slečna a posunula mě o 10 kilometrů za další silniční nadjezd. Dneska byl cíl minimálně Apt, který byl kilometrově tak, že by se to dalo ujít i pěšky. Naštěstí, jak se brzo ukázalo, na něco takového se v Provence pomyslet nemusí. Další čtvrthodina a posunuju se o deset kilometrů do městečka Coustelet s Muzeem levandulí. Řidič dodávky pokračoval do nedalekého fotogenického Gordes. Kousíček od něj je vesnice des Bories s pravěkými obydlími domorodců (vypadají jako úly). Na konci Coustelet starší pán přidal dalších 10 kilometrů a po pár minutách se už sedělo u dámy vysazující mě v centru Aptu. V zásadě se dalo pokecat obstojně, anglicky na tom byli hůř než já, ale ne zas o tolik (tím nemyslím, že bych ji uměl tak dobře, ale oni spíš tak špatně).

Apt je malé a roztomilé městečko založené už Římany jako hlavní město oblasti. Začíná odsud řada turistických tras, včetně dálkových označovaných ve Francii GR (Gran Randonee a nějaká cifra). Kopce jsou ale ještě dost za městem, tak razím na konec Aptu, abych se tam mohl ukrýt před další decentní sprškou.

Luberon

Luberon
Vesnička Cereste v údolí Luberonu

Luberon

Luberon
Levandule na úpatí

Po 20 minutách mě bere matka s cérenkou až do Cereste. Cestou míjíme průtrž a v Cereste vystupuju zas do večerního sluníčka. Zdejší kopeček je osázeným domky už od dob Římanů, kdy tudy vedla Via Domitia. Cereste prochází také trasa GR4, která vede do Veronu. Néé, že bych ji celou prošel, ale tady jsem se na ní napojil a vyrazil do kopců za městem. Orientace stála zpočátku za pendrek, označené nebylo nic, ale povedlo se a deštěm zbrocená příroda začala otevírat svoji náruč. Mezi políčky do deštného lesa plného lišejníku a furt do kopce. Doplazil jsem se až na vršek hřebenu, odkud byl výhled, že by se z toho jeden poto. Přímo pod nohama prudké svahy do údolí luk a lesů, do toho zapadající slunce, na vršku pole levandulí, vedle malé husté lesy a totální klid. Ideální místo na noc a po velkém hledání jsem našel ďolík 2*1 metr, kde jsem rozložil stan a přivázal ho za okolní přesličky. Ještě jsem se pokochal z okolních skal a mohl konečně usnut s pocitem naplněného dne.

Výdaje: 3,68 €
nocleh: stanování v kopcích nad Cereste
doprava: bus Avignon-Caumont 1,05; autostop Caumont-Apt-Cereste 58 km
jídlo: bageta 0.65, velký salát rádoby provensálský vlašák 1.75, voda 0.23

9.6. Montjustin - Manosque - Riez

Konečně vstávám jako normální člověk (kolem osmé) a pokračuju po trase. Na 10 kilometrech ke křižovatce na Manosque se zkratkou vyhnu dvěma silničním rozbočkám. Po hřebenu se můžu kochat Luberonem na obě strany. Míjím vesničku Montjustin a mě míjí zhurta jediný pěšák na cestě. Na křižovatce mě vyzvedává asi sedmé auto a klesáme do Manosque. Ve starším renaultu mi ještě objede město a vyhodí na výpadovku.

Luberon

Luberon
Výhledy do údolí z hřebenu...

Luberon

Luberon
...jejichž úžasnost se tu nezachytí ani náhodou

Aut tu jezdí dost, ale hlavně na nedalekou dálnici. Zatím jsem si nemaloval ceduli, vedro k prasknutí a přesouvám se do obchodního hypercentra na doplnění zásob.

Vyzbrojen cedulí na Riez a plným krundajícím žaludkem slavím úspěch po pár minutách. Tady si už jazykově neškrtáme a ani jsem z dotyčné dámy nevymámil, kam mě vlastně doveze. No, každý kilometr dobrej, ale když razila opačným směrem, trošku jsem znervózněl, ale asi by to šlo taky. Nakonec se z toho vyklubal odvoz 25 kilásků do Allemagne en Provence s téměř pohádkovým gotickým hradem (stavěn od 12. století).

Drobný deštík se přečká pod stříškou, provoz výrazně polevil, ale bere mě zase asi páté auto. Věk řidičky i ujetá trasa byla tentokrát menší a skončilo se ve vedlejším městě Riez. Kolem je pár zajímavých míst, které jsem neviděl. Hned sedím v naleštěném hummeru, i když jen na 3 kilometry. Tady za mostkem, jak je zvykem, čekala další dávka deště, ze kterého mě vysvobodila další dáma.