CESTOVÁNÍ

TravelInfo

PROVENCE & MONACO
(6. Cannes - Monako)

11.6. (pokr.) Cannes - Antibes

Cannes toho kromě luxusních obchodů, rezidencí hotelů s napudrovanými promenádami a fešných učitelek zas tolik nemá. Před Festivalovým palácem, příhodně přezdívaným Bunkr, jsou nezbytné propriety nedávno skončeného festivalu. Na chodníku jsou samozřejmě otisky prstů každého, kdo šel kolem. I slavné schody ještě mají červený koberec. Nad tím vyhrává hudba hostům přicházející na nějakou žranici. Drobný relax na place plném petangových hřišť u přístavu. Hasím si to po promenádě de la Croisette, kde kráčely mondénní riviérou dějiny. Ubytování se hledat nesnažím, ale dle průvodce a získané mapky by v nedalekém Antibes něco být mohlo.

Cannes

Cannes
Hlavní pláž Cannes u proménady La Croisette

Nice

Azurové pobřeží
Azurové pobřeží někde u Nice

Cannes leží v departmentu Alpes-Maritimes a má 70 000 obyvatel. Historické jádro na hoře Le Suquet je skromné, ale koncem 19. století se rybářský přístav s 4500 obyvateli mění na moderní lázně. Začínají se stavět luxusní hotely na pobřeží. Kopci vévodí Notre Dame d´Esperance z 12. století a etnografické a umělecké muzeum de la Castre. Od roku 1946 se v květnu koná Mezinárodní filmový festival v Bunkru. Většina písečných pláží je soukromých.

Za městem se vyrazilo po přímořské dálnici do Antibes. Nějak se to podcenilo a začaly chvíle, kdy jsem zkonil, co se dalo. Šlo se dlouho a rychle, a když se začalo stmívat a kilometry neubývaly, začalo se konečně stopovat. Ani šestiproudovka nebyla problém pro multilingpípla, který hovořil 20 jazyky. Češtině se ale nejvíc blížila srbština, tak jsme to nechali na anglinu. Jel někam k Nice, ale já vůl se nechal vyhodit v Antibes, kde podle mapky měly být 4 kempy.

Moc jsem se rozmlsal, ale ono to spaní na pláži ve zdejších končinách není terno, když tu vždycky chytnou nějakého utečeného kriminálníka. Po vystoupení jsem samozřejmě zjistil, že kempy jsou ve vedlejší části města a nejbližší je pěkně daleko. Tak se jde, dokud je trochu světla, Antibes uvidím přece zítra. Dálka ke kempu byla šílená, už jsem byl daleko za městem a nejnižší taxa byla přes 20 eur, protože s pěšákem se rozhodně nepočítalo. Se nedivím.

To už rovnou zamířím zpátky na pobřeží do vedlejší čtvrti, kde jsem se měl nechat vyhodit. Kempy začínaly od 10 eur, s autem a stanem by se tu člověk vyhrábl někam k 25 eurám. Hluboko v noci poplášňákem budím recepci a stavím stan.

Výdaje: 10,90 €
nocleh: kemp v Antibes 10
doprava: autostop La Palud-Castallane-Cannes 110km, pěšo+stop do Antibes 20 km
ostatní: pohled 0.35 + známka 0.55

12.6. Nice - Monaco

Tady už špatné počasí nehrozí a dopoledne se vyvaluju u kempového bazénu. Včerejší večerní kalup přinesl téměř desítku odpudivých puchýřů, takže náplast jsem stačil vypotřebovat při první rundě. Takový výkon od puchýřů v následujících 48 hodinách jsem ještě neviděl, tak o zábavu bylo postaráno.

Dnes je cílem země číslo 64. Snaha koupit lístky 10 minut před příjezdem vlaku je marná, protože je přede mnou celá jedna Francouzka. Při příjezdu vlaku turisti za mnou říkají, že lístek se dá koupit ve vlaku. Radostí jsem zareagoval yes a šel se vecpat do vlaku. Tam to ještě opakují a ona to asi nebyla od nich věta oznamovací, ale tázací a moji reakci brali jako odpověď. Sedám si mezi ně, aby revizor čapnul někoho z nich, ať přijde z jakékoli strany. V Nice jsem vystoupil, nechal je tam a prohlídl si decentně Nice.

První věta v Lounly po dlouhém přemýšlení redaktorů o vtipný a napaditý příspěvek o něm řiká, že "Nice isn´t Nice". Pravděpodobně se tady dá levně sehnat marjána, protože místní přispěvatel pokračuje, že (Nice) "má na první pohled jiskru a jistou přitažlivost, ale pod povrchem se skrývá drsné jádro, které drží město při zemi. Kdyby Nice bylo člověkem, nosilo by značkové koktejlové šaty a k nim staré vojenské boty, dělalo by spoustu problémů a bylo by vztekem bez sebe kvůli svému fádnímu jménu." Tak teď vidíte před sebou Nice jako na dlani a můžeme pokračovat dál.

Koupil jsem vlakový lístek na konečnou do italské Ventimilie (první město za hranicemi). Vlak jede po pobřeží, cestou je tunelů, jako kdyby tudy prošel Víťa Kožený. Vlakem také prošel jediný průvodčí, kterého jsem za cestu potkal. Jak vypadají výhledy je asi každému jasný, tak šup do Monaka.

Monaco

Monaco
Monacký přístav

Monaco

Monaco
Okruhová zatáčka u Grandhotelu Hairpin

Éra Monaka a rodu Grimaldi začala v roce 1297 podfukem u pevnosti Rocher. Poprvé jeho nezávislost byla uznána 1489. Za Velké francouzské revoluce je čapli Frantíci a uvěznili zdejší šéfy a Grimaldiové se museli vykoupit rozprodáním majetku a vrátili se v roce 1814. Jejich vláda ale moc osvícená nebyla, protože se na ně naprdli města Menton a Roquebrune, která se odtrhla a odnesla si sebou téměř všechny zdroje příjmů, většinu území a z Monaka byl nejchudší stát Evropy. Zbytky území dali Frantíkům, aby je znovu uznali. Karel III. to prubnul s kasinem, stejně nebylo už co zkazit, a tahle sázka mu vyšla a brzy sem začala najíždět smetánka.
Dnes má Monaco 33 tisíc obyvatel a necelé 2 kilometry čtverečné. Za poslední desítky let se rozrostlo o třetinu zasypáváním moře či budováním plovoucích mol. Dělí se na 5 čtvrtí - Monaco Ville s Palácem princů na skále, kolem přístavu Condamine, nad ním je Monte Carlo s kasinem, a na krajích plážové Larvotto a průmyslové Fontville. Francouzské město Beausoleil je pak o blok dál do kopce.
Podle ústavy z roku 1962 je Monako dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je kníže, jako poradní orgány má k dispozici korunní radu (11 členů) a státní radu (12 členů). Výkonnou moc má pod autoritou knížete jeden státní ministr se třemi vládními rady. Legislativu vykonává kníže spolu s parlamentem, Národní radou s 18 volenými poslanci. V zahraničních vztazích zastupuje Monako Francie. Také právní systém je vybudován podle francouzského vzoru.

Nádraží je naleštěné ve skále a vedou z něj chodby do různých částí Monaka. Co ale nemá, je jakýkoli pokus o úschovnu bagáže (nefungují ani turistické informace). Prohlídka Monaka s báglem na zádech bude skvostná. Naprdlej vylézám u přístavu, kde ještě stojí tribuny z Velké ceny Monaka, která se tu jela před 2 týdny. Na asfaltu zůstala i cílová čára a po celé trati občas svodidla a bariéry. Motám se přístavem a vybírám jachtu na příští cestu do Karibiku. Výtahem se vyvezu před Oceánografické muzeum. Vstup asi 12 eur (studenti 6), otvíračka je až do sedmi večer, ale zas není možnost nechat někde bágl. Vevnitř je několik obrovských místností (někde kostry, někde mořské potvory v láku, někde historie dobývání moří a ve sklepě stovka akvárií s největším asi 10metrovým. Je to z roku 1910, tak od toho nečekejte zázraky, kor když žraloky v akváriu už má kdejaký obchoďák.

Monaco

Monaco
Oceánografické muzeum

Monaco

Monaco
Síň s vodníma mrtvolkama a kůstkama

Monaco

Monaco
Monacké kasino z konce 19. století

Monaco

Monaco
a nějaký ten cvrkot před vchodem

Hradní čtvrtí jdu skrz Monackou katedrálu (1875) s hroby knížat a Grace Kelly (tu si vzal v 50. letech jeden Grimald), podél paláce a domků s obchody s kýči před Palác Princů s velkým placem posetým dělovými koulemi. Dá se vejít do reprezentačních místností či Vojenského muzea (kdyby nebylo sedm večer, vstup 8 eur). Kupuju cetky-tretky a tradá na kasino po trase okruhu formule 1. Před kasínem a sousedními hotely na náměstí s fontánou je docela živo, střídají se ferrari s poršákama a rollsy. V mém vzezření se ani nesnažím dovnitř dostat, jen okouknu cvrkot, zahrady k moři a tunelem do přístavu se polozničenej vracím na vlak.

Vlakem jedu na konečnou do italské Ventimiglie, odkud zítra pokračuju do Turína. Italové umějí udělat bordel, všechna čest. Na nádraží to vypadá jak na Balkáně, mapku ani průvodce na tuhle část už nemám (respektive mám, ale doma), nikde nic. Na pobřeží to žije, koncert pro německé soudruhy, na první pohled placaté šedé plážové letovisko. Kemp je na konci promenády, která je ale hrozně dlouhá a zakončená ústím řeky s přírodní rezervací. Písečnou kosou se dostavám na druhou stranu, ale je už půlnoc. Kemp je zavřený, ale je tu klid, tak si vybírám na pláži fešné místo ve stínu lampy a usedám do spánkové polohy. Moc jsem toho nenaspal, ale aspoň jsem se odvážil do ucha nacpat mptrojku, kterou jsem tam neměl od mechelenského ušního rupnutí.

Výdaje: 22,50 €
nocleh: pláž u Ventimilie)
doprava: vlak Antibes-Nice 0, vlak Nice-Monaco-Ventimiglia 5.9
jídlo: dnes vysloveně zdravě - cola 1.35, brambůrky 0.6, sladké pečivo 0.8
ostatní: Oceánografické muzeum 6, pohled 0.3, cetky...