CESTOVÁNÍ

TravelInfo

SKOTSKO & WALES
1. Cesta do Anglie

25. 6. 2016 (SO) Mělník - Belgie

Ayssan přijíždí z Prahy dopoledne na plánovaný odjezd ve dvanáct. Čili ve dvě opouštíme rodnou vísku slavně pojmenovaným a hned odpojmenovaným mostem Václava Havla západním směrem za čerstvou svobodou (je den po brexitu). Mezitím jsem s úsilím narval Ayssanův lodní kufr do auta, což napovědělo, že mé propriety skončí na zadních sedadlech a potenciální stopařky na silnici. První zastávka socroadtripu je samozřejmě Lídl a Kaufland za konzervami. Ty Ayssanovy nepatří zrovna ke kulinářským zážitkům. U mě hrají prim sůši. Naštěstí se tím auto moc nepřecpalo, protože ono jídlo v supermarketech v Británii je stejně za podobné ceny.

Republiku opouštíme nad Chomutovem (kdysi jsem nerozumně prohlásil, že českou dálniční známku si koupím, až dodělají dálnici do Ústí – mezitím jsem tam ale stačil nejen dostudovat, ale i pár let odučit a severočeské krásky poslat do zapomnění. Předtím nás stačil ještě vyšplouchnout slejvák, ale na rozdíl od konkurenčních vozů jsme piruetky na dálnici nedali, a útrpně koukali na krajnici na vyklepávání plechů ledovými pingpongáči.

Osmadvacetikorunový nebiobenzín natankujeme pod víčko, a za kopečky koukáme, že Němci to s výstavbou hraničních silnic taky nepřehánějí. 50 kilometrů kroužení venkovem do Saské Kamenice, kde se napojujeme na dálnici, ze které už před Lamanšským průlivem víceméně neslezeme.

Původní plán byl i na zastávky cestou. Ale ty německé (Kolín) spolehlivě zamázl výmysl ekoznámky na vjezd do měst a v těch beneluxských jsme až hluboko za tmy. A mimochodem na to taky není čas. Jízda německou dálnici nepatří k nejzáživnějším bodům cesty, i když někteří protijedoucí se evidentně dost kochali. Tolik aut převrácených na střechu jsem neviděl za celý život. Do holandského maastrichtského ocásku vjíždíme za tmy, míjíme Brusel a hodně po půlnoci se blížíme k francouzským hranicím, před nimiž jsme to chtěli zalomit. Plážovou romantiku Severního moře necháváme na jindy a bohapustě vytuháváme na posledním odpočívadle.

26. 6. 2016 Dunkerque – Dover – Canterburry – Cambridge – York

Moc času na spánek nezbylo a po páté už zase rovnáme přední sedadla. Odjezd máme z Dunkerque, což je o pár kilometrů blíž než klasické Calais. Z obou míst se jezdí za podobné ceny, které začínají na 35 eurech za jednu cestu (nejlevnější byla DFDS objednaná pár dní předem přes internet). Ceny jsou vyšší přes den, ale Eurotunel je furt dvakrát dražší. Jen ten přístav jménem Dunkerque se stejnojmenným městem toho zas moc společného nemá a směrovky nás tahají hodně dál. Symbolická kontrola na celnici a řadíme se do front a časem do útrob sedmipatrového trajektu. Míst na vytuhnutí moc není, tak dvě hodiny kroužíme po palubách a sedačkách než nás vytáhnou na ranní vzduch blížící se bílé břehy doverské.

Anglie

Skotsko & Wales
Bílé břehy doverské z Kanálu

Anglie

Skotsko & Wales
Doverský hrad nad přístavem

Anglie

Skotsko & Wales
St. Margaret´s at Cliffs

Anglie

Skotsko & Wales
Katedrála v Canterbury

Zvolna se motám po asfaltu přístavu, který mě vyflusává nad skály. Zastavujeme na prvním parkovišti pod hradem lákající na památník Bleriota, který zde měl přistát po přeletu Kanálu. Dlouho jsme kroužili v lesících, ale našli jsme jen pár křovisek a bordel. Nad hlavami je Doverský hrad. Doteď jsem o něm neslyšel, obkroužíme hradby a pěkně nás zpraží cena vstupného. Přes 20 liber za, pro nás no-name, památku je dost. A hradů bude dost ve Skotsku.

Ojuk čeká i ty Bílé útesy, ale dá fušku se k nim dostat, když se jediné parkoviště minulo. Až po úzkých silničkách skončíme alespoň v přístavišti pod skalami. Nic moc. Dvě hodiny pryč a moc jsme teda nepopojeli ke skotským hranicím. Ale ani dalším úsekem to nevytrhneme – nedaleko je Canterburry, což z paměti vylovilo nějakou katedrálu. Bohužel výběry míst jsou jen na paměti a cedulích. Ayssan neměl moc úkolů. Jen dva – sehnat vařič (po 15 letech vyrážíme na roadtrip s vařičem, tak to snad dopadne lépe než tehdy, kdy skončil svoji pouť první den) a turistického průvodce. A kupodivu ten na něj před prázdninami v knihovně nečekal. No, tohle jsem se mohl dozvědět dřív. Máme tak jen obskurní knížečku Skotsko od Marco Polo aspoň s mapkou a jeden vytištěný cestopis, ve kterém jeli s CK Mundo, která jezdí docela rozumné itineráře i s turistickými celodny (bohužel pro ně zásadně ve dnech, kdy prší) a celkově to jezdí ještě víc soc, než my.

Takže Canterbury, je to docela díra, decentní historické centrum je za hradbami. Obehnaná je i gotická katedrála a i přiblížení k ní vyjde na 12 liber. První křesťanský barák tu stál již v roce 602. První libra padla za placené parkování a další malé tlusté kamarádky mizí v, pro Ayssana, zásadním obchodě – v Libroshopu. Za jednu minci se dají sehnat slušné poklady nejen do žaludku. Tohle nebude drahá země. Ale Lídl a další kolegové brzy naučili, že i libra za žvanec je moc.

Dost sockování a jdeme se nechat schramstnout Londýnem. Z jeho megaokruhu nás navigace úspěšně svede a táhne na jakýsi vnitřní, ale na něm číhaly kamery na jakési plakety (tak to měl být asi poplatek za vjezd do centra). Ty samozřejmě nemáme, tak možná ještě z Británie přijde pozdrav s fotkou, když už já jsem do Čech nic neposlal. Pod Temží projedeme klaustrofobickým tunelem a padáme po dálnici (ty jsou zdarma, ale moc si jich neužijeme) do dalšího povědomého jména - Cambridge. Prolezeme ho tentokrát důkladněji po zelené travičce, na níž mezi gotickými kolejemi piknikují studenti a pasou se krávy.

Anglie

Skotsko & Wales
Ulice Canterbury

Anglie

Skotsko & Wales
Kings College v Cambridge

Anglie

Skotsko & Wales
Cambridge

Anglie

Skotsko & Wales
Ulice Yorku

Poslední známým anglickým městem na trase je York. Konečně pořádné historické město s křivolakými uličkami, kamennými domy, volnými katedrálami i kostely. Městem kroužíme po setmění, což má v liduprázdnu fajn atmosféru. Začíná se blížit Skotsko, takže pryč jsou třicetistupňová vedra a začíná pršet. A to se následující tři týdny už nezmění. Mobilní navigace má zaznamenané snad každé parkoviště, tak po prvotním kroužení vedlejšími silnicemi, které jsou olemované ohradami a žádné volné místo na spací zastavení nenabízí, končíme na odpočívadle se zašitým parkovištěm a rychle padáme do spánku.

Spíme královsky do deseti. A to jsem jako předpokládal, jak budeme den využívat do mrtě, a světlo v autě delší spánek nedovolí. To jsem se jako spletl. Snad za celou dobu jsme nevylezli před devátou. I na předních sedadlech se spalo fajn a rychle se zapomnělo na vláčený stan. Rozdělávat to, stěhovat dovnitř krámy, kor když by furt obtěžoval déšť a komáři… na to jsem se rychle vyprdl. A Ayssan by vůbec do stanu nevlezl, protože na to je příliš hoch, ale sockování v autě na parkovišti je pro něj úplně ok.