CESTOVÁNÍ

TravelInfo

SKOTSKO & WALES
7. Wales

Takže Wales. V pozdních hodinách se motám v severní vysočince, nejdřív St. Aspah s nejmenší britskou katedrálou, pak hrad a nákup u Rhudllan. A už zase tma, opět žádný plácek na spaní a je to už dost obydlené. Navigace ukázala nadějnou cestičku ke kostelíku na kopci. Sice to bylo s vraty, ale parkplatz jak vyšitý i s měsíčkovým průlezem kostela a hřbitova.

14. 7. Wales: Conwy – Snowdon

Nějaký aktivec zavřel bránu ke kostelu i se mnou. Ještěže se tady nezamyká a s vycházejícím sluncem mizím v dáli. Úplně daleko ne, připlejtá se jakýsi bílý hradový viktoriánský kýč Boddelwydan. Ale je to spíše hotel, tak hloubš do Walesu na pláže u Rhyno. Bezďáci tu mají sebou víc věcí než já. V dávných časech tu bylo velké letovisko a přístav, ale zbytky už jsou vidět jen při odlivu i s vraky. Než lodě, dnes mořský obzor opanovávají stovky větrných katedrál. Na infocentru se sice dá dlouze pokecat s infobabkami, bohužel konkrétních informací se kromě místa k obědu zrovna nedostává. Včera byla nejmenší britská katedrála, dnes máme nejmenší britský kostel. Tahle kamenná 1500 let stará boudička zarostlá v květinách má místo pro 6 lidí.

Wales

Skotsko & Wales
Syrovost Skotska mizí - Boddelwydan

Wales

Skotsko & Wales
Kostelík v Rhyno

Wales

Skotsko & Wales
Hrad Conwy

Wales

Skotsko & Wales
Hradby kolem města

Hradbami obehnanému městu Conwy na břehu stejnojmenné řeky vévodí mohutný hrad. Útroby walesko-anglických památek si nechám na příště s příslušným passem, ale zde se člověk může vyblbnout starými šutry i na hradbách, které jsou kompletně přístupné po obvodu celého města.

Byla i naděje konečně na fotku něčeho echt keltského - vyfotit zrzku. Ale opět to byla Češka, tak jsme aspoň pokecali. Jedou z Irska a prý jim tam furt pršelo. Ze srandy plácnu, jestli nejsou CK Mundo. A vono jo a slečna je rovnou průvodkyně. A na zítřek mají v plánu výstup na Snowdon. Jako já. Tak to by nedopadlo dobře, slečně ještě potvrdila mé výstupní cesty, měním rychle dnešní plány, a i když je půl třetí, rychle jedu vylézt Snowdon ještě dnes. Dnes se stále drží slunce, kopce jsou sice v mracích, ale jestli má jít na Snowdon zítra Mundo, tak tam bude deštivé peklo.

Úplně nejpříměji to nejde, protože míjím 200 let staré impozantní mosty přes mořskou úžinu na ostrov Anglesey se spoustou zajímavostí. Ale čas je jen hned za mostem na vesnici s nejdelším názvem na světě, o které asi každý někdy slyšel. Fotky s cedulemi plné nevyslovitelného shluku písmenek, které v podstatě odkazují na umístění nějakého kostelíku u ořešáku s potůčkem. Můžete tak být špatní ve scrabblu, ale taky třeba překvapivě dobří ve velštině. I když zde se na to spotřeboval celý pytlík - Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch.

Wales

Skotsko & Wales
Název vesnice od L.

Wales

Skotsko & Wales
Mořská úžina u Anglesey

Bohužel cedule s názvy obcí v Británii moc neexistují a neobtěžují tak řidiče padesátkou (resp. s 48 km/h) jen kvůli několika barákům podél silnice. Název obce se tak dá vyfotit hlavně na obchodním centru s prodejem všech myslitelných kýčů, případně ideálně na místním dřevěném nádraží. Tak ale už… čtyři odpoledne a ten výstup pod 6 hodin není. A ještě jedu do blbého průsmyku.

Vykroutím se zeleným údolím do drobného sedla Pen-y-Pass ve výšce 350 mnm. Parkoviště je tu placené rovnou za 10 liber, případně za 5 na 4 hodiny, což mají vypočtené přesně tak, aby to nikdo chtící výstup na Snowdon nemohl stihnout. Zkouším i zdejší YHA hostel. Dnes by se postel a sprcha mohla hodit (20L). Ale mají místo jenom v ženském pokoji. I když to by mně zas tak nevadilo.

Na Snowdon vede několik cest a dokonce přímo na vrchol i železniční dráha, která je využívána nejvíc. Odsud ze sedla vedou šikovně dvě cesty (Pyg trochu krkolomná po hřebeni a ve stráni, druhá Miners nejprve dlouho polní cestou podél jezer a až ve finále následuje výšvih po schodech. Vzhledem k očekávanému nočnímu návratu beru nejdřív Pyg, panoramata se rychle otevírají, chodník a kamenné schody jsou v pohodě, a potkávám jen pár vracejících se lidí a zničených psů. Tohle není žádný davolam jako Ben Nevis.

Ztělesnění Ostrovů v perfektní kompozici – zeleň, skály, jezera a na obzoru hřeben Snowdonu, kam po 3 hodinách dojdu. Bohužel zrovna v tu dobu tam došly i mraky od moře, tak kruhový dokonalý výhled to nebyl. S 1083 nadmořskými metry je to nejvyšší vrchol bezskotské Británie, tak to možná bude za pár let i oficiální vrchol nové Malé Velké Británie.

Wales

Skotsko & Wales
PYG cesta na Snowdon

Wales

Skotsko & Wales
Snowdon nad jezerem

Wales

Skotsko & Wales
Cesta z průsmyku

Wales

Skotsko & Wales
Vrchol s vlečkou

Železniční stanice je už prázdná, poslední vlak odjel pár minut před výšvihem na hřeben s tratí a na celé hoře zbyli 2 lidi. Pod nohami jezera, které mě nespustí z očí následující dvě hodinu při sestupu, kromě úniku do polozatopených opuštěných štol dolů. Cesta dolů je v pohodě, ale kroutí se dost, dlouho a do temné noci. Každopádně z oblohy ani kapka a byl to perfektní 6hodinový výlez.

Zpátky na parkovišti pořádně zneužiju sociální a přístřešní zařízení na praní a nabíjení. A napustím studenou vodu do solární sprchy, kterou s mírnými omrzlinami po půlnoci využiju na smytí snowdonského prachu. Najít noční parking není jednoduché ani v opuštěných horách mimo průsmyk. Dole v údolí jedno aspoň u silnice je, i když se o ně dělím už s jedním spolunocujícím.

15. 7. Wales: Coed y Brenin Forest Park

Mundo nezklamalo, ráno je venku absolutní hnus. Vidět je tak na 10 metrů a chčije. A to prý dopoledne mělo být lépe. Proč se mi už nechce spát, vysvětlí hodinky ukazující už půl desátý. Sem se fotony moc neprobojovaly. Flákám se ve svém bedroomu, dokonce i jemně uklízím a přes Snowy Mountains jedu na jih s pár mlžnými výhledy na jezera.

Míjím měděný důl Sygun, tam pršet nebude. No, vlhko tam bylo ještě horší. Hory před staletími provrtali důkladně, do štol natahali vozejčky, žebříky, ale už je to 115 let opuštěné. I když nedávno slavně vytěžili cihličku mědi a darovali princovi jako velký dar, protože to byl první vytěžený kousek rudy na území Spojeného Království po 80 letech. Příroda si bere štoly pomalu zpět a už je stačila ozdobit i pořádnými měděnými rezavými krápníky. Hlavní trasy si člověk může prolézt sám se selfguidem, ale ty neosvětlené štoly lákají… škoda vynálezu kamer a podobných kravin. (vstupné 9L).

Wales

Skotsko & Wales
Útroby mědeného dolu Sygun

Wales

Skotsko & Wales
Pusté štoly pod Snowdonem

Na parkovišti ukuchtím kurča a dál deštěm skrz kopce. Fajn zastávky jsou na dávných vlakových nádražích. Jsou krásně staré (Tanybwlch), což domácí milují a už 100 let je využívají i pro turismus, takže se tam zastavil čas kolikrát v roce 1925.

Zase moře, objíždím poloostrovy s úzkými dlouhými zátokami či ústími řek. Hradu Harchelu věnuju juk skrz okýnko, ale až něco starší o 5000 let přinutí už dnes podruhé vytáhnout paty z auta. Dyffryn Ardudwy Burial Chamber byly dvě kamenné mohyly s pohřební komorou a obrkamennou stříškou pod stromy s rozházenými šutry kolem.

Plážové letovisko Barmouth s pořádnou pláží pod skalou, s přístavem a zábavními centry, kde hlavní roli hrají mincovní hrabičky. Hází se tam mince, trochu se to presuje, šuplík vyjíždí, a když se to povede, nějaké mince spadnou zpátky. Však to každý někde viděl. Je to nakažlivé, tak po 2 penny prohraju toast k večeři. Přes úžinu vede nekonečný most ztrácející se v deštné mlze, ale je to autorasista.

Wales

Skotsko & Wales
Barmouth

Wales

Skotsko & Wales
Mincovní hrabičky

O kus dál je pěkně zašité parkoviště, tak to pro dnešek balím již po osmé, obejdu okolní louky a třeba i něco pochopím z návodu na nový foťák, proč fotí furt nějak divně. Tak nepochopím. Dnes jsem nic skoro neviděl a stejně jsem neujel ani 80 kilometrů.

16. 7. Wales: Gwynedd

Mlžnými deštivými mraky na jih, drobné zastávky na namokření vlasů třeba u ruiny opatství, železné peci, v craftcentru s neuvěřitelnými díly z vosku, skla nebo čokolády. I ta wifina se hodí, i když na ní jsou tutovkou obchoďáky, ale ty jsem tu už dlouho neviděl.

Po pobřeží jsem dojel k Aberyswyth, které nabízí pár věcí na obejití. Opět krásně umístěné přístavní lázeňské městečko pod skalou s monstr plážemi. Docela to tu žije prázdninovým životem. Pro ostrovany musí být i nádherně, když jenom mží. Královské molo s dřevěnými casiny, zbytky hradu s výhledem, městská věznice, místní přecpané muzeum v bývalém divadle, historické centrum, pláže, žrádlo, pohoda.

Den utekl proklatě rychle. Pokus o plážové spaní se nevede, cest k nim moc není. Ale ono moře stejně moc nevypadá na romantické večerní koupele. Okouknu další ústí řeky u Aberaeronu, což je malá díra, která kolem přístaviště slušně dupe. Sbohem moře, teď přímo na Doverskou stoku a juknout na pár šutrů cestou. A šutry poskládané do starého kostela na staré silnici budou i dalším nočním výhledem.

17. 7. Wales: Brecon Beacons

Směr poslední hory – Brecon Beacons. Zastavuji v nějaké díře na ranní záchodky, které oplývají i horkou vodou. To se musí využít. Sice to nebyl původní účel solární sprchy, ale napumpuju si do ní pár litrů vařící vody a odjíždím do lesů, kde se táhnu ke stromu zavěsit sprchu a užít si horkou sprchu. Takhle napsaný to ještě nevypadá úplně blbě, ale je poněkud obskurně šumná činnost nést si sprchu do vřesovišť pod dubisko mezi ostružiníky a pod vodou se tam kroutit jak divomuženka.

Drobná zastávka v historickém Llandovery na ojuk centra, zbytků šutrů na hradním kopci a coopu. Jsem v Breacon Beacons, jedny z dalších oblíbených hor. Jedu do průsmyku pod nejvyšší horou, kam míří davy. Je víkend a ještě tu byl nějaký závod. I když přestalo pršet, vršek hor se beznadějně utápí v mracích a vichru. Na vrchol Pen Y Fan ve výšce 886 mnm je to hodina a zpátky jde jinou cestou zkompletovat 5 mílový okruh (mají tu dokonce u vstupu mapky a dá se udělat i 10 mílové kolečko na druhou stranu hor k jezeru a vodopádům.

Wales

Skotsko & Wales
Vrchol Pen Y Fan

Wales

Skotsko & Wales
Cesta na Pen Y Fan

Wales

Skotsko & Wales
Sprchový kout pro dnešek

Wales

Skotsko & Wales
Vodopády Blaen a Glyn

Cestou dolů se po 3 dnech se objevilo na obloze cosi modrého. Další zázrak byl i na zemi – les. Těch moc nemají, a když jo, stejně slouží jako velkoplantáže. Lesní hospodářství sem asi moc nedorazilo. Když přijde čas kácení, žádné výseky, či něco nechat… vše likvidovat po čtverečných kilometrech.

Brecon Beaconsem podél mlžných jezer, starých kostelíků, přehrad až na parkoviště odkazující na vodopády Blaen a Glyn. Něco nahoře, něco dole, všechny jsou pěkný, jen u těch horních jsem se zasekl známým stylem: ještě kouknout na kopeček, co je za záhybem, jéé to je pěkný, ta údolní podkova při zapadajícím slunci, ještě kousek a den byl v čoudu.

Horní vodopády byly vysoké stružky, k těm dolním lesem stejně zajdu a zde se už slušně stačily rozvodnit do kaskád. Tma, noc, opuštěné parkoviště a vedle vodopád v čerstvě zřízeném sprchovém koutu.

18. 7. Jižní Anglie

Opouštím Wales vyhnutím se Bristolu s jeho placenými mosty. Dora z Argentiny, Chile i Říma už návštěvu naštěstí dávno storna. Stejně by to omezovalo harmonogramy. Večer mám být na trajektu a musím přejet celou Anglii, a to chci vzít jihem daleko od Londýna. Po cestě by byla spousta míst na ojuk jako Stonehange, Avebury, Bath či Brighton. Ale zbývá čas jen na kochání z autookýnka po vedlejších silničkách.

Připletly se tak jen dvě zastávky – jeden z obrovských bílých koní na stráních. Tenhle (Hackpen White Horse), co mě unesl z trasy, byl nakonec malý a udělaný asi před 200 lety. Chráněný hit to ale asi nebude, protože přímo na běloby koně vesele serou pasoucí se krávy. Ale výhledy jsou pěkný, a dole na poli jsou i kruhy v obilí. Vůbec jihozápad Anglie je líheň všech megalitických staveb. Bohužel Stonehange už dávno není, co bývalo. Vše oploceno, zavřeno, obehnáno ploty…

V podstatě mnohem větší a zajímavější je Avebury, kde kamenný kruh má průměr skoro půl kilometru a do jeho útrob se vešla celá vesnice i s kostelem (foto z výšky) Řad kolem vesnice je několik, bohužel staří Angličané se ty ohromné šutry snažili ničit kromě materiálu na stavby i z náboženských důvodů, tak některé jen ukazují malé betonové pomníčky. Procházet se kolem kamenných a hliněných děl lze mezi sluncem osvícenou trávou volně (jen parkoviště si osolili na 7 L, pro Trusťáky zdarma a nelemry najdou parkoviště dále za vesnicí). Nad zlatými poli se vypíná 40metrová Silbury Hill, kterou se už mnohokrát snažili provrtat a objevit nějaké pohřební komory. Další stará místa kolem jsou už více než symbolické, takže těšit se na ně podle idylických mapek se nevyplatí. Třeba ze Sanctuary nezbyl ani jeden šutr.

Anglie

Skotsko & Wales
Hackpen White Horse

Anglie

Skotsko & Wales
Silburry Hill

Anglie

Skotsko & Wales
Avebury

Anglie

Skotsko & Wales
Kruhy kolem Avebury

Ani dnešek nezkazil to, že jsem nezažil jediný den, kdy by teplota začínala dvojkou. Zatímco však předchozích 22 dní dvacítku nikdy nepřelezla, dnes vtrhla rovnou nad třicítku. A to je přesně to, co na celodenní jízdu autem chcete. Motám se venkovem na jih od Londýna, k večeru zastavuju u lesa, na zadním skle se premiérově skutečně ohřála voda ve sprše, tak zas razím do lesa na koupel.

Se západem slunce dopadajícím na doverský hrad dojíždím do úplně prázdného Doveru, formality čistě formální a je dost času ho zabít na slušném terminálu. Takhle bezproblémově to ale není samozřejmé, jen pár dní poté se Frantíci rozhodli dát Anglánův lekci za brexit a veškeré procedury zdržovali tak, že lidé čekali na dálnicích před Doverem na odbavení i 24 hodin. Žabožrouti.

Za tmy přejíždíme kanál, na loďce prolezu i kamioňákové revíry, kteří se zde mají o dost líp, než autoplebs – kávičky i sprchy zdarma a lepší výhledy. Já sem zapadnu, ale u některých rodinek bych měl pochyby.

Těch 50 francouzských kilometrů chci ještě přejet, stačí se povyhýbat černým postavičkám, kteří se motají na dálnici z přístavu. Tak s redbullem ještě bude fajn přejet i Brusel než ráno ve špičce a nakonec mě zastavuje až holandská hranice, za níž číhá drahý německý benzín. Sjedu z dálnice na automatickou benzínku, kde zas vystraší karta, protože pípla sms, že si to sežralo místo 30 eur 130 eur. O důvod víc, to tu u pole zalomit.

19. 7. Německo

Peláším domů, i když… ti Němci úplně zdegenerovali. Tak mizerné dálnice, dlouhé opravy, kde nikdo nemaká. Na jednom 10kilometrovém úseku nebyl nejen člověk, ale ani ten mytický most, pod kterým se vždy zaručeně maká (říká to tak aspoň vždy ŘSD). I když se snažím protáhnout ventily kijince všude, kde to jde, tak dálniční průměr na území západního Německa mám 96 km/h. Děs. Na východní německé půlce už to odsejpá, než zatočím do útrob Krušných hor na návštěvu do Kadaně. S vejslužkou a pětikilovými cuketami dorazím po 7320 kilometrech dom. Tahle svoboda roadtripů je stejně nenahraditelná. Zas za rok. Francie nebo Norsko?

Ceny:
Libra 33,60 Kč
Trajekty: cca 1000 Kč/směr
Ubytování: 35-40 L/dvojlůžák
Benzín: 1,1 L/litr (35 Kč) v Anglii, 1,1 E v Belgii (30 Kč)
Vstupy: Historic pass na rok a osm desítek placených památek 43.5 L; destilerka Talisker 8 L; měděné doly 9 L
Potraviny: Fish&chips 6-8L, piva v plechu 1, piva v hospodě 4, velké petky vody 0.15-0.2, zmrzlinové rolády 1, jogurt 0.3, konzerva špaget 0.15, plněné pečivo 0.6-0.8, housky 0.15, 400 gr. arašídy 1, toasťák 0.4, banány 0.7/kg, pringles 1, energeťák 1, velká cola 1.25, čokoláda 1, orange juice 1, balíčky sušenek 0.35-0.5, kuřecí konzervy 1.3… prostě v pohodě