CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Střední Amerika 2005
1. Mexico (Mexico City, Teotihuacan)

Před cestou

Letenky jsem rezervoval hóóódně dopředu u GTS za asi 18 tisíc. Týden před zaplacením si GTSko vymyslelo ještě další nesmyslnej poplatek, takže výsledek byl (dnes nesmyslných) 20885 Kč. Bylo to s AirFrance na celkem pět letů: Praha-Paříž-Mexiko a zpátky navíc z Panamy do Mexika (tam 10 hodin čekání) a přes Paříž dom. Hlavní výhoda tohoto spoje byla, že Frantíci nemají mezipřistání v USA a není potřeba americké předražené a trapné vízum. Pojištění do zahraničí máme klasicky roční za 250 u GTSka. Napumpovat se včeličkama je ideální na žloutenku, břišní tyfus a žlutou zimnici. Tyhle mňaminy už mám z dřívějška, Lucka si to dala až v lednu (chce to zařizovat aspoň 2 měsíce před odletem). Průvodcem bylo české vydání Střední Ameriky od Lonelyho-Svojtky (800 Kč), na pár dní v Mexiku stačilo okopírovat nějaké stránky mexického průvodce (thx Topí). Jedinou formalitou byly víza do Belize. Ty jdou udělat v Berlíně za 30 dolarů, ale naštěstí je vystaví i britská ambasáda v Praze na počkání za tisícovku a fotku (aktualizováno 10.9.05: v létě vešlo ve známost, že vízová povinnost s Belize byla zrušena). Zbytečný byl stan i svetr, protože se na plánovanou několikadenní túru po horách bohužel nedostalo. Budget 20 dolarů na den se mírně překročil, ale naštěstí jsem poprvé táhnul platební kartu. Bez ní by to bylo komplikovanější, protože nám rukama prošlo sedm měn, na směnárny se moc nehraje, v bankách jsou šílené fronty a veksláci na hranicích jsou prostě veksláci.

30. 1. 2005: Mělník - Praha

Odlet z Ruzyně byl brzo ráno, tak jsem jel přespat k Lucce na Vinohrady. V buse do Holešovic jsem ještě potkal jednu Lucku a vyluxoval ji krabičku s výbornými perníčky, co vezla pro přítele. "Kam jedeš?" "Do Panamy." V Praze ještě čekala baťoh čistka, která stlačila váhu pod obligátních 10 kilo. Lucka na tom byla s tíhou hůř. Ženská, no.

31. 1. 2005: Praha - Paříž - Mexiko City

Budíček v sedm (grrr). Z letiště vzlétáme Airbus 318 po desáté. U Lucky to byl první let a moc důvěry to v ní nevzbudilo, tak se jí postupně rovnají vnitřnosti a uši v útrobách. Však ještě uvidí, co se dá zažít v letadle.

Ze dvou hodin v Paříži jsme strávili jednu čtvrtinu rolováním po příletu, a druhou pojezdama po letištích terminálech v buse. Je to tu ještě rozestavěný po nedávném zřícení a celkem moderní až hnusný. Klasická francouzská buzerace se svlékáním i zouváním a v 13:45 sedíme v Boeingu 747. Jenže uprostřed, takže žádné koukání na oblaka, ale jen tupě čučet 12 hodin před sebe. Nejsou tu žádné osobní monitory, z rozhlasových kanálů se linulo cosi podezřelého, ale aspoň běžely dva filmy, které se daly unést. Servíruje se slušný oběd (bulharský salát s lososem, Camembert, Torteliny, muffin, višňový desert), což někomu i stačilo k prasknutí. A někomu ne. Plujeme ve výšce 10 km, rychlost ale jen 850 km/h, a na vzdoušku taky nic moc -51 stupňů. Venku je světlo, mám žízeň, dřevěný zadek a brnící nohy. Tak jsem se vydal na rais po letadle. Kupodivu u záchodů bylo cosi jako švédský stůl, kde se dala ukořistit tekutina, bagetka, sůša či nanuk. Po přiblížení se k pevnině jsem se nacpal k okýnku a akorát krásně viděl New Yorku s Manhattenem a sochou Svobody. Amíci tam měli asi pěknou klemru, protože byly zamrzlé i řeky a všechno bylo pod sněhem.

V 1.30 našeho času a 18:30 mexického času jsme přistáli v Mexico City. Lucku hned celníci oslovovali: "láškó", takže si na ní tady budu muset dávat pozor. Museli jsme vyplnit nějaké vstupní papíry, což nás provázelo na každých hranicích. Vyměnili jsme 170 eur za 2500 pesos (1 peso = 2 koruny) a ušli 100 metrů k na metru. Mexické metro je spleť 11 tras, ale dá se dobře orientovat díky všudypřítomným mapkám a. Jen přestupní stanice jsou chaotické a někdy se při přestupu pořádně našlapete. Ale dá se lehce dostat kamkoli a stokrát lepší než v městské busy jiných měst. Jen ve špičce je v metru brutus nával, to je pak lepší se hlavním linkám vyhnout. Přestupní lístek stojí 2 pesa.

Mexiko

Střední Amerika
Dlaždičkový barák a tradiční broučí taxík

Mexiko

Střední Amerika
Sluneční talíř - jeden z nejvýznamnějších exponátů mexického muzea

Z průvodce jsem zkusili hotel Juaréz u centra. Po příjezdu na Zócalo jsme za tmy okoukli hlavní náměstí s krásnou katedrálou a koloniálními paláci kolem, odehnali pár žebráků a snadno našli vytipovaný hotel. Za 220 pesos jsme dostali pokoj se dvěma velkýma postelema a vlastní koupelnou. Docela neočekávaný přepych. Tak ještě sprchu a přeorganizovat batoh, vždyť kdo by potřeboval v 21 stupních flaušmikinu.

Výdaje 112 P (225 Kč)
ubytování: 220 P/pok. (hotel Juaréz, Mexico City - 2 post., koup+wc, teplá voda, TV)
doprava: 2 P (1x metro + 20885 Kč letenka)

1.2.2005: Mexico City - Teotihuacán

Pokojíček a postel byla tak útulná, že jsme zaplatili ještě jednu noc. Vstávali jsme v 8.30, posnídali sůšu a vánočku a vyrazili do Teotihuacánu. Metrem jsme dojeli na severní terminál, který byl docela přehledný, jako koneckonců všechny v Mexiku. U kasy jsme zacvákli 25 pesos a po pěti minutách jedeme. Během cesty nějakej maník vybalil kytaru hulákal mexické songy. Poslouchalo se to hezky, silnice byla lemována chatrčemi a vypalovanou trávou.

Vlezné do archeologického naleziště Teotihuacánu vyšlo na 38 pesos. Teotihuacán leží na rozžhavené písečné planině hodinku jízdy od Mexico City. V největším rozkvětu města zde žilo 80 000 Aztéků a stavby zabíraly plochu 23 km2. Od hlavního vchodu vedla Calzada de los Muertos (třída Mrtvých) dlouhá dva kilometry přímo k nejvzdálenější Pyramidě Měsíce. Největším tahákem jsou dvě největší pyramidy - Slunce a Měsíce. Pyramida slunce (100 n. l.) je vysoká 70 m a základna je stejně velká jako u Cheopsovy pyramidy v Egyptě. Velká plocha na vrcholu pyramidy byla původně místem pro chrám, který byl zřejmě dřevěný, takže se nedochoval. Pyramida Měsíce je o něco menší než sluneční sestřička, ale zas z jejího vrcholu je nejlepší výhled na celé naleziště.

Mexiko

Střední Amerika
Pyramida Slunce v Teotihuacánu

Mexiko

Střední Amerika
A ještě jednou zepředu

Mexiko

Střední Amerika
Pyramida Měsíce s "Aztéky""

Mexiko

Střední Amerika
Třída mrtvých

Mexiko

Střední Amerika
Pyramida Měsíce

Mexiko

Střední Amerika
Třída mrtvých

Kromě staveb lemujících Třídu mrtvých je zde La Ciudadela, která bylo administrativním srdcem města, Templo de Querzalcoatl, na němž je zřejmá výzdoba reliéfy hlava boha Quetzalcoatla (Opeřeného hada) a Tlaloka (boha deště) a Palacio de Quetzalpapálotl, což je jediný příklad zastřešené předkolumbovské stavby ve středním Mexiku a žila zde teotihuacánská elita. Dochovala se výzdoba paláců - fresky a rytiny. V Museo de la Sitio jsou předměty z okolí a model města. Všude pobíhají prodavači suvenýrů a snaží se vnutit cokoliv. Všechno jsem to poctivě prolezli, vyšplhat se dalo všude, včetně obou vrcholů pyramid, žádný provázky ani zákazové cedule. Nazpátek nás vzal prázdný a zoufalý bus. Naštěstí tenhle si naúčtoval jen 25 pesos. Sice nás vyhodil na provinčním busáčku, ale i ten byl u metra.

Cestou do hotelu jsme se zajeli na moderní autobusový terminál Tapo koupit na zítřek jízdenky na jih do Villahermosy za 468 pessos na zítra v 21:30. To bude veselých 12 hodin v buse. Jinak autobusy na delší cesty byly na české poměry slušné. Mají záchodky i video, spacák se ale na noční cesty kvůli jedoucí klimatizaci či vysoké nadmořské výšce hodí. V Mexiko City jsou 4 hlavní terminály, každý pro jednu světovou stranu. Pro cestu na jihovýchod a na Yucatán je TAPO. U každého terminálu mají jednotlivé společnosti svoje prodejní kanceláře, nad nimi přehledně vyobrazeny všechny destinace i ceny, takže žádné tápání nehrozí. Lístky jde kupovat kdykoliv dopředu, což je u těch delších tras doporučováno. Ceny za bus jsou relativně vysoké kolem 1.30 Kč na kilometr, ale na studentskou kartu můžete u třeba společností CrictobalColon a ADO dostat slevu 50% (důchodci a učitelé 25 %), pokud budou mít buse ještě dost míst. My jsme tohle ale zjistili až u poslední cesty, a to byly v buse poslední dvě místa, takže nic.

Jdeme si ještě prohlédnout okolí Zócala, což je ohromná, otevřená plocha, jejíž oficiální název je Plaza de la Constitucion a je prý po Rudém náměstí v Moskvě druhým největším náměstím na světě a je politickým a náboženským středem Mexico City. Nachází se zde Palacio Nacional, kde sídlí prezident a Katedrála Metropolitana (1573 - 1813). Ta se vyznačuje velkým množstvím různých architektonických stylů, je nádherná a obrovská zvenku i zevnitř. Poblíž je Templo Mayor, kde jsou odkryty zbytky aztéckých chrámů. Všude je plno stánků, pouličních prodavačů a skoro nepřetržitě se zde konají různé demonstrace. Brouzdáme okolními ulicemi lemovanými koloniálními baráky. Skáčeme ještě na net (s ním tu není problém, vyjde na 10-30 Kč). S večeří to nějak nedopadlo, ale aspoň jsme u hotelu narazili na bezva pekárnu s ohromným výběrem dobrot, což mně stačilo. A Lucce nějak ne.

Výdaje 222 P (440 Kč)
ubytování: 220p/pok. (hotel Juaréz, Mexico City)
doprava: 56p (3x metro 2p, 2x Mexico-Teotihuacán 25p)
jídlo: 15p (voda 5p, pečivo-kus za 3-6p) vstup Teotihuacán 38p, 10 minut internetu 3p

2.2.2005: Mexiko City

Dneska jsme se vzbudili brzo, jenže než jsme se vypravili, tak bylo po desáté. Že by to bylo zas kvůli mně? Jedeme do vzdálené části Mexico City v Chapultepeckém parku, kde se nachází Museo nacional de Antropologia a zoo. Ještě jsme vyzkoušeli platební kartu, jestli se to z ní bude sypat. Naštěstí sypalo, protože jinak bychom s naší hotovstí 250 dolarů na hlavu daleko nedojeli.

Po výlezu z metra jsme museli vzít minibus ke vchodu. Park mělo sice cedule zakazující skoro všechno, ale byl kupodivu zadarmo. Byla to dlouhá a příjemná procházka. Celý park je rozdělen do pěti vegetačních pásem, výběhy dobře udělané a všude spoustu betonových skalisek. Beton je vůbec zdejší hit numero uno. Super byla obrklec, kde volně okolo nás poletovali papoušci a jiní ptáci. Taková lemra líná jako je tukan se nechal i hladit. Ještě horší jsou ale pandy, něco tak línýho nevidím ani v zrcadle. Chvilku jsme vydechli před muzeem při pohledu na vystoupení Voladores (dobrovolných 10 pesos). Indiáni zkouší svoji odvahu při starém Totonáckém obřadu tím, že se přivázáni za nohu spouští hlavou dolů z dvacetimetrového sloupu. Točí se na tom asi 10 minut.

Mexiko

Střední Amerika
Mexické zoo - tukan

Mexiko

Střední Amerika
Nejsympatičtější a inspirující

Mexiko

Střední Amerika
Valladores před Antropologickým muzeem

Krátce před čtvrtou lezeme do Národního antropologického muzea (38 pesos). Muzeum se řadí mezi jedno z nejzajímavějších světových muzeí. Místnosti s expozicemi jsou uspořádány kolem velikého nádvoří, na kterém je malý bazén a veliký betonový deštník, z něhož stékají vodní kaskády. Expozice jsou rozděleny do pěti sálů podle kmenů, kterých se daná kultura týká. Je to předklasické období, Teotihuacán, Toltékové, Mexikové, Oaxaca a Mexický záliv, Mayové a Severní a Západní kultury. Popisky byly bohužel jen ve španělštině. Celý komplex muzea je obklopen zahradami, ve kterých jsou umístěny další exponáty. Ve druhém patře se nachází etnografická část, znázorňující výjevy ze života původního obyvatelstva Mexika. Tahle část přišla Lucce zajímavější (mně teda moc ne), ale bohužel jsme ji museli už skoro proběhnout, protože klíčníci to tu už zavírali.

Ve večerním metru byla zrovna špička a do prvního vlaku jsme se neprotlačili. Do druhého nás vlna Mexičanů nacpala, ale každého jinam. Jednomu kravaťákovi se zalíbilo pozadí Lucky tak, že ho musela trošku umravnit. Tak se v rozkroku dočkal aspoň úderu kolenem. Při boji o výlez z vagónu mi padli pod nohy dva Mexikáni. Ani dnes se večeře nekonala, tak jsme si vyzvedli batohy a pěšky se vydali na vzdálenější metro, kde by nemusela být taková tlačenice a kde by nás nevykázali pro převoz velkých bagáží. Vystupujeme na TAPO a v 21.30 míříme do Villahermosy.

Výdaje 538 P (1075 Kč)
ubytování: - (v buse)
doprava: 479 P (3x metro 2p, 2x colectivo k muzeu 2.5p, bus Mexico-Villahermosa 468p)
vstup do Antropologického muzea 38p, Valadores *10p, pečivo 14p, wc 2p