CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Střední Amerika 2005
5. Guatemala - Antigua, sopka Poas, jezero Atitlán

11.2.2005: Guatemala City - Antigua

No, to byla jízda. Řidič svištěl jako by nás ukradl a kdybychom se přece jen chtěli proklimbnout na rovnějším úseku, tak nastoupily místní odrhovačky z roku raz dva. Silnice byla úplně nová a cesta zabrala jen 8 hodin (dříve 12-15), takže už v půl sedmé jsme vypadli nevyspalí v pulsujícím Guatemala City. Aspoň že terminál pro busy do Antiguy je blízko. Vyrážíme správným směrem a a po zaváhání pomohli i místní ušmudlanci. Stejně jsme v téhle megapoli nehodlali trávit víc než hodinu na přestupu.

Nasedáme do busu, který snad vozil školáky z první třídy. Nejde se prodrat pidiuličkou a na lavičkách sedíme po třech. Cesta do Antiguy je zajímavá, dálnice se klikatí přes hory. To pak při rychlosti přes 100 km/h dělá zajimavé kusy. Ale stejně polomrtví usínáme.

V půl deváté vystupujeme v roztomilém horském městečku Antigua, nad nímž se tyčí sopka Agua do výšky 3500 metrů. Antigua je jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst, které leží mezi sopkami. Původně byla hlavním městem, ale na krásu sopek doplatila a po hrozivém zemětřesení v roce 1773 vláda přesídlila do Guatemela City o 50 kilometrů dále.

Ochladilo se na dvacet stupňů. Ubytováváme se v Posadě Ruiz, která působí díky dvorečku s chlívečky k bydlení tak nějak domácky. Zamlouváme si klícku (37 Q) a vyrážíme do ulic. Městečko má ve středu malebný parčík Parque Central okolo něhož jsou historické budovy jako Catedral de Santiafo (1542), či Palacio de lo Capitanes (1543) s dvojitým podloubím. Po pizzovém obědu si dáváme siestu a trošku si dochrupneme v klícce.

Guatemala

Střední Amerika
Kostely Antigui

Guatemala

Střední Amerika
Kašna přeživší všechny zemětřesení

Guatemala

Střední Amerika
Uličky Antigui pod sopkou Aqua.

Guatemala

Střední Amerika
Katedrála Santiago na hlavním náměstí

Odpoledne už pečlivější prohlídka města, kdy procházíme několik proslulých barokních kostelů, které jsou polorozbořené od zemětřesení v roce 1757. Vstupné dovedli téměř k dokonalosti z oblasti teorie cenové diskriminace - místní 1 quetzal, Guatemalci 3 Q, Středoamerikánci 10 Q, ostatní národy 30. Už chybi jen položka "Japonci 100 Q". Nejpozoruhodnější je kostel La Merced s klášterem a fontánou uprostřed, kde jsme to mohli prošmejdit za 3 quetzaly. Posíláme kupujeme pohledy, které kupodivu i došly. Ma místním trhu je spousta hezkých věcí od indiánů. Ochutnali jsme tu pidi banány a pořádně ochillovanou tortilu, jejíž požírání od cizinců spolehlivě vzbudí chichot místních školaček.

V hotelu zkoušíme sprchu, někdo teplou vodu objevil, někdo ne a bereme si teplejší oblečení. Po domácí večeři (kakao, houska, banán) jdem do města omrknout noční život. Ten zde končí v osm. Obcházíme město s prosvícenými kostely. V postraních uličkách jsou otevřené kuchyňky, které nabízejí různé dobroty.

Výdaje 65.5 Q (200 Kč)
ubytování: 36 Q/pok (Posada Ruiz 2 - klícky kolem dvora, koupelna i wc na dvoře, teplá voda)
doprava: bus Guatemala City-Antigua 5.50
jídlo: oběd-velká pizza *41+čaj 5; trs banánů *3; smažené banány *5; tortilla *2; *15-kakao,džus,voda
ostatní: vstup do kláštera 3; 15min internetu 2; pohledy á2 + známky á8

12.2.2005: Antigua - sopka Pacaya

Po probuzení v půl desáté(!) jsme vyrazili do města vyměnit šeky. Bez dolarů tu ani ránu, takže zbytek pesos jsme už nikde neudali). V cestovce kupujeme na odpoledne výlet na sopku Pacaya (5 USD). Vyrabujeme místní supermarket a pokračujeme na tržiště. Dostáváme se až do míst, kde si to skoro koleduje o přepadení, tak postraní uličkou zdrháme na hlavní třídu. V hotelu rozdělíme úlovky z tržiště mezi žaludek a batohy a pádíme k cestovce na bus.

Lidi se hromadí, ručička hodinek se posunuje dál a bus nikde. Nakonec paní z cestovky sehnala rachotinu, co ještě ráno stála před naším hotelem rozkouskovaná a bez kol. Po hodině vyrážíme s dalšími 30 lidmi a v 15:30 přijíždíme do vesničky San Francisko, kde si platíme vlezné do parku 50 Q.

Ujímají se nás dva průvodci. Ten který šel vepředu a co hezky všechno vysvětluje španělsky, které bylo rozumět, a co jsme ho po pár krocích už neviděli, se jmenuje Leon. Pacaya je nejaktivnější sopka v okolí Antiguy a je vysoká přes 2500 metrů. Kousek pod ní se rozkládá Guatemala City, čehož před 3 lety využila, aby hlavní město pokropila 5 centimetry prachu. Výstup měl trvat přes 2 hodinky a 4 kilometry s převýšením 700 metrů. Stoupali jsme vzhůru s občasnými přestávkami na nabírání dechu a kochačky. Cestou bylo pár plantáží agáve, ze které se dělá tequila. Po výlezu v prachovém korytu mezi vyschlými lesy jsme dorazili před černý kužel sopky, který vypadal ještě neuvěřitelně daleko a nevěřili jsme ani, že bysme měli dojít až vršek, ze kterého se vydatně kouřilo.

Před výstupem na centrální kráter krátké poučení a pak vzhůru, co komu síly a dech stačili. Postupujeme po pár krocích. Jde to těžko, protože uděláte krok a se sutí sjedete dolů tam, kde jste byli. Silný studený vítr zrovna taky nepřidává. Potkali jsme tu i jediné krajany za celou cestu.

Guatemala

Střední Amerika
Kouřící vršek sopky Pacaya ještě pěkně daleko

Guatemala

Střední Amerika
Výhled na kráter Pacayi

Guatemala

Střední Amerika
Sopky kolem

Guatemala

Střední Amerika
A krajina pod

Po výstupu se naskytl neuvěřitelný pohled na lávové pole a čoudící kráter. Leon nás usadil na kráteru do závětří, kde hezky sálalo teplo. V kráteru vyrostl další kráter, jehož vršek byl rozžhaven doruda a z něj Pacaya plive čerstvé žhavé kusance lávy. Dohodila i kousek od nás. Dostat tenhle dáreček do palice, tak by se tam asi pěkně rozsvítilo.

Na samém vršku, ještě kousek nad kráterem, se tvořily davy čumící přímo do kráteru. Jasně byla vidět vířící a prýštící láva. Nádherný pohled, zapadalo slunce a na obzoru se objevily panoramata dalších sopek. Mezitím se nám podařilo se nadýchat síry s vůní polívek od Magi, která unikala všude mezi námi.

Za šera jsme vyrazili zpět. Nejdřív byl sešup po lávové suti z hřebenu. Tímhle směrem to byla bomba, člověk udělal krok a sutí se svezl o 4 metry níž. Skákali jsme jak kamzíci. Jen Lucce to při úplně posledním skoku nevyšlo a při dopadu si podvrtla nohu. Dolů jsme se s vypětím sil dobelhali. Deset minut od kráteru se snesla noc a ti poslušnější vytáhli baterky, aby si posvítili na cestu plnou kořenů a výmolů.

Po sestupu do San Franciska chvíli čekáme na bus. Aspoň máme čas konečně na sváču, ale hned se k nám seněhli žebrající psi. Dravá zvěř byla ale roztomilá, člověk by si je i pohladil, kdyby v jejich kožíšku neběhaly blešky. V buse nás řidič drží při životě jungle muzičkou. V devět přijíždíme do Antiguy. Lucka se snaží rozpajdat zatuhlý kotník, tak zamíříme na náměstí a trhy pro nějaký mls, ale dneska je tu pusto.

Výdaje 67 Q + 5 USD (320 Kč)
ubytování: 36 Q/pok (Posada Ruiz 2 - jako včera)
doprava: bus Antigua-Pacaya a zpět+výstup na sopku s průvodci 5 USD)
jídlo: nákup v supermarketu *48)
vstupné do národního parku Pacaya 25

13.2.2005: Antigua - jezero Atitlán - Panajachel - San Pedro

To zas byla noc. Mě vzbudili venkovní hovory o ganje a Lucku bolavý kotník. V 6 byl budíček a odbelhali jsme se k cestovce, odkud měl jet bus do Panajachelu (36 Que). Protože Guatemala byla výborná, prodloužili jsem obligátní 4 dny na zemi na úkor Salvadoru a odjeli k jezeru Atitlán. A dobře jsme udělali. Cesta vedla v horských serpentinách, tak bylo na co koukat za požírání výborných antiguiských drdolů.

Jezero Atitlán je zhroucený vrchol sopky, plný průzračné vody. Rozloha jezera je asi 128 km2 a je obklopeno barevnými kopci. Celé krajině vévodí vrcholy tří sopek - Tolimán, Atitlán a San Pedro, která se tyčí do 3520 metrů. Přijíždíme k jezeru a proplítáme se živými pidiuličkami. Závozník vždycky vyskočí a běží řídit dopravu, abychom mohli projet. Panajechel je menší město na pobřeží jezera Atitlán, je tu turistický frmol, přístav a spojení s dalšími vesničkami u jezera. Mísí se různé kultury a indiáni prodávávají ručně dělané krámy. Chceme do San Pedra na úpatí stejnojmenné sopky. Odchytává nás mladík a nabízí loď. Po obligátních a dlouhých tanečcích spojených s odchodem k druhému přístavišti jedeme za turistiských 15 Que, ale nesmíme se o tom zmiňovat před dalšími pasažéry. Tak určitě.

Guatemala

Střední Amerika
Jezero Atitlán a sopka San Pedro

Guatemala

Střední Amerika
Vesnice San Pedro

Guatemala

Střední Amerika
Jezero Atitlán

Guatemala

Střední Amerika
Kostelíky kolem jezera

Cesta ubíhá celkem rychle a kocháme se vesničkami na pravém břehu. San Pedro je na druhé straně jezera. Při hledání kam složit hlavu nás hned otravují naháněči. Ceny se od vydání Lonelyho pěkně zvedly, takže skončíme tam, kde jsme pouť po pedrovských hotelech začali - v zahradním hotelu Tuliman postavený tak nově, že ještě není ani dostavěný.

Procházíme se kolem jezera, ale koupat se v tom moc nedá. Je tu hromadné praní prádla a plují v něm různé odpadky. Šplháme do vesnice s indiány v tradičním oblečení. Je tu zajímavý kostel se sochou Xocomila. Po turistické stezce scházíme k jezeru. Na každém rohu jsou školy španělštiny a začíná se to tu hemžit turisty. U jezera usedáme na molo a trochu házíme řeč s domorodci.

V pozdním odpoledni se vracíme do středu turistického ruchu. V cestovkách se vyptáváme na možnosti výletů. Pěšky na kopec to díky Lucčině kotníku asi nepůjde a kdysi profláklá projížďka na koni po okolních vesnicích vyjde na pěkněj balík. Jdeme se do hotelu přiobléct a do restaurace D´Noz, kam nás zlákala cuba libre za 5 Que. Ještě lepší však byla véča. Do hotelu přicházíme příjemně unavení, zabijeme štíra, co se usídlil nad postelí a jdeme spát.

Výdaje 127 Q (380 Kč)
ubytování: 40 Q/pok (Posada Tuliman - nové, čísté, koup+wc, teplá voda)
doprava: 51 Q (bus Antigua-Panajechel 36 Q; loď Panajachel-San Pedro 15 Q)
jídlo: 56 Q (véča 35-ryba alla plancha, pečená brambora, těstovinový salát, smažená cibulka a rozpečená bulka s pivem;cuba libre á5; houska 2; mix ovoce 1;voda 6;manuk 2)

14.2.2005: San Pedro - San Juan

Příjemně vyspalí se za cvrkotání ptáků probouzíme celkem brzo. Dnes to bude jen o nicnedělání a jídle. Jdu Lúce pro snídani do pelechu. Dneska máme houskový placky a kakao. Ještě se povalujme a vychutnáváme relax. Ze zahrady je slyšet pana domácího, jak vyučuje španělštinu. Kolem jedenácté vyrážíme na oběd a čokoládový banánový chleba.

Guatemala

Střední Amerika
Guatemalská pračka

Guatemala

Střední Amerika
Pražírna kávy

Vyrážíme po silnici kolem jezera do sousední vesnice San Juan. Je pěkný vedro a v sousední vesnici jsme očividně jediní bílí. Děti si nás zvědavě prohlížejí a nesměle volají Hola. Vesnici obcházíme a vracíme se po stejné silnici zpět. Scházíme k jezeru, kde se chceme vykoupat. Ale končí to jen máchání nohou, protože je voda studená a jsou tu zase pradleny.

Odpoledne se vracíme do San Pedra, kde už není moc co dělat. Net a brzká večeře v hospůdce Bohemia, která vypadá jako pohodový hašiš doupě. Na teráse studujeme lístek, který je na CD a ozdoben obrázkem od Muchy. Dáváme si Sfri frites a avokádový koktejl - brrr, a to prej suprisingly good. Jdem si spravit chuť do D´Noz na čokoládu a na gin-tonic. A zpátky do hotelu sbalit a zítra si zase musíme přivstat na přesun do Salvadoru.

Výdaje 75 Q (225 Kč)
ubytování: 40 Q/pok (Posada Tuliman)
jídlo: 50 Q (véča 32-opečené nudličky, maso, zelenina+avokádový koktejl; snídaně 6-placky,voda,kakao; banánový chleba *5; popíjení u jezera 10)

15.2.2005: San Pedro - Guatemala City...

Po studené noci se z pelechu v půl sedmé fakt nechce. Pan domácí nás při odchodu informoval, že v sedm odjíždí přímý bus do Guatemala City. No, mohlo to z něj vypadnout o něco dřív než v 6:55. Makáme ke kostelu. Je tam spousta lidí a čekáme, co se bude dít. Bus nakonec odjíždí v půl osmý za pouhých 20 Q. Cestou se loučím s vesničkami kolem jezera, kde se nezapře, že ještě nedávno se tu pěstovala ganja a volně byla k mání. Baráčky tu jsou pomalované jak po halucinogenech, žijí tu rastaňáci a vlasáči alá Ježíš. Prostě free...

Jízda na horské dráze trvala 4,5 hodiny. Serpentinami nahoru a dolů. Před Guatemala City je zácpa, a tak začínáme být trochu nervózní, jestli stihneme najít sídlo Ticabusu, který by měl odjíždět v jednu. Bus nás vyhazuje na zmatečném a nevlídném placu, kde v několika ulicích chaoticky zastavují autobusy. Sledujeme Španělky, které jely s námi, protože doufáme, že ty se tu domluví. Za prvním rohem tato možnost končí, takže to je na orientačním smyslu. Naštěstí se tu ulice nazývají čísly, takže stačí najít pár pojmenovaných míst a už se lehce nasměrujete.