CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Střední Amerika 2005 (12. - San José a sopka Poás)

22.2.05: San José - Alajuela - sopka Poás

Musíme se vyhrabat z postele po sedmé, protože dnešní výlet je závislý na jediném busu. Každá společnost má v San José svůj vlastní terminál, takže najít ten pravý by byla bez lonelyho docela fuška. Ten náš byl od firmy Tausa s červenými autobusy, které jezdí hlavně do Alajuely a jednou denně pokračují až na sopku Poás a kolem třetí se vrací zpět (2150 colonu).

Za Alajuelou už šplháme jen do kopce. Cestou je na co se dívat. Projíždíme národním parkem, ale dole je furt vidět San Jose. U občerstvovací zastávky zkoušíme sýrovou empanadu, Dobrý a za pár korun. U budky nás zkásnou o nekřesťanský vstup do Národního parku oroštovaný pro cizáky opět o x-násobek. Jsme ve výšce 2500 metrů. Kolem sálá deštivý prales, do kterého je úhledně zabetonované monstrum se suvenýry, muzeem a správci parku.

Následujeme ostatní čedokáře po bulváru ke kráteru. Tam je vyhlídková terasa obsypaná lidmi, kteří se snaži prohlídnout skrz mlhu do kráteru. Mlhisto je tu docela normální, ale stačí se obrnět trpělivostí a časem se výhledu dočkáte. A je na co se těšit. Čekali jsme hodně dlouho. Pokus ukrátit si čas zdlábnutím sůš zhatil průvodce, že tady se jenom kouká a ukázal na neprostupnou mlhovou oponu. Po půlhoďce konečně vítr rozfoukává oblaka a naskytuje se nádherný pohled v nepředstavitelných barvách. Uprostřed kráteru je smaragdové jezírko, kolem jsou políčka žluté síry a občas červené čmoudíky. Rychle fotíme a dlouho se bažíme pohledu.

Kostarika

Volcan Poas
Pohled do kráteru sopky Poás (celý to bylo samozřejmě neskutečně hezčí)

Kostarika

Volcan Poas
Svéráz moderní kostarické architektury

Chceme se vydat k dalšímu jezeru skrz džungli. Ta je sice hezká, ale procházka po vybetonovaných chodnících pocit tajemna kazí. Je docela zima a jsme opět zahaleni v chuchvalcích mlhy. Na čedokáře je i tahle cesta asi moc náročná a skoro nikoho nepotkáváme. U výhledu na jezero nás vítá veverka, která ochotně pózuje před foťákem. Tady štěstí nemáme a jezero zůstává skryto před našimi zraky. Aspoň se bavíme dvaceti Španěláky, kteří dělají skupinové foto před mlhou snad každým foťákem, který se jim dostane pod ruku. Pak objevili informační tabuli s fotkou jezera a začíná to znovu.

Odcházíme radši do ticha mlžného lesa, což je krásná půlhodinová procházka mezi kolibříky za pokřikování zvířectva. Zdoláváme i nejvyšší bod naší cesty, který nese kótu 2704 metru. Překonali jsme i skutečný výstup na Pacayu v Guatemale, která zaostala skoro o 200 metrů. Před odjezdem busu ještě juknem do muzea a na cetky.

V San Juanu jsme ve čtyři a město si prohlížíme díky hledání banky, kde by nám vyměnili šek. To se na pátý pokus podaří a pokladní má v Čechách i tetku. Na náměstí u Metropolitní katedrály pozorujeme neuvěřitelné množství zelených papoušků, kteří řvou jak Sobotka, když má počítat.

Na véču míříme dle lonelyho do restaurace Yud Fad. Kupodivu trefa. Dávám si půlku kuřete s fazolovou pomazánkou, zelným salátem a tortilou. Lůca má zeleninu s krevetami, kuřetem a šunkou s rýží a hranolkami. Když číšnice vidí, jak Lúce uždibuju hranolky, přinese mi jich ještě jednou tolik. Už máme sílu jen na odkutálení se do hotelu. Zjišťujeme, že se opět někdo Lucce naboural do zadní kapsy baťůžku. Na rozdíl od Salvadořanů Kostaričani vzali za vděk vším, co se jím nabízelo. Takže ztráta se vyšplhala asi na 15 Kč - dřevěný hřeben a papírové kapesníky. Jak za Emila Holuba, obdarováváme domorodce hřebeny a zrcátky.

Výdaje 10450 Col (= 22$ = 500 Kč)
ubytování: 5000 Col/pok (hotel Washington - jako včera)
doprava: 2150 Col (bus San José-Poás, zpáteční)
jídlo: 2550 Col (véča *3500 Col-viz deník; nákup-voda 400,jogurt 240,oříšky 170;empanada 300)
vstup do NP 3250 Col

23.2.05: San José

Dnešní den jsme si dali trochu relaxační. Z hotelu jsme se vyhrabali až kol jedenácté. Okoukli jsme Národní divadlo, pěší zónu a koloniální poštu. Konečně jsem poslal pohledy, co tahám už z Guatemaly. Známky do ČR tu vyšly asi na 6 korun (130 colonů). V prvním patře jsme navštívili poštovní muzeum, kde měli všechny kostarické známky a nějaké z ostatních zemí. Potom jsme prošli několik čistý a udržovaných parků se sochami a kašnami.

V Pargue Nacional stojí zajímavý monument, zobrazující vyhnání Williama Waltera. Walker byl docela frajer. V roce 1853 s několika muži obsadil kalifornský poloostrov a prohlásil se prezidentem státu Baja California. Odsud ho ale rychle vyhnali. O dva roky později s 56(!) muži zaútočil na nicaraguiskou Granadu a zvítězil. Stal se prezidentem Nicaragui. Tam si 3 roky v pohodě vládl, zavedl otroctví, angličtinu a znárodňování. Nicméně jedna země mu byla málo a chtěl získat všechny středoamerické státy. Ty ho porazili u města Rivas a Walker uprchl do USA. O rok později se ale vrátil se skupinkou mužů a zaútočil na Greytown. To mu nevyšlo a Američani ho zatkli. Ale ani to ho neodradilo a za další dva roky se vylodil v honduraském Trujillu. Tam ho chytli Britové a předali Hondurasanům, kteří ho konečně popravili. Za 7 let slušnej výkon.

Musea Nacional se nachází v pevnosti Bellavista (950 colonů). Je zde expozice kostarické archeologie, vývoj od doby předkolumbovské, přes dobytí Španěláky, koloniální styl až po dnešní Kostariku. Speciální expozica je věnována zlatu (v centru za 10 dolarů můžete shlédnout celé Muzeum zlata, ale i tohle docela stačilo na oslnění). Některé expozice byly zavřené, tak zbyla už jen motýlí zahrada s pořádně vybarvenými obrovskými motýli. Za muzeem jsme skoukli ještě cosi jako bazar s turistickými cetkami.

Jdem se dooblíknout do hotelu a vyrážíme na véču. Lúcu straším, že kuřecí a sýrová empanada po 250 colonu, co jsme si dali na rohu, musí stačit. To jsem si dal, jídlo není ta pravá věc na poškádlení Lucky. Vylepšil jsem to restauračkou La Vasconia. I když ne o moc, protože se z toho vyklubala hospoda místního fotbalového klubu. Aspoň jsou tu jen místní. Postupně se to zaplní, protože začíná pohárový zápas s Panamou. Objednáváme pivo a čokoládu, ariso con pollo a ariso ala marinare s různými přílohami. Porce velké, chuť dobrá, další pivka a Kostarika vyhrála 1:0.

Výdaje 6930 Col (15$ = 325 Kč)
ubytování: 5000 Col/pok (hotel Washington)
jídlo: 2880 Col (véča *3510 Col; nákup voda 400,kakao 380,oříšky 150,banán 15,hallsky 150; empanada 250; zmrzlina *300)
ostatní: vstup Národní muzeum 950; hodina internetu 200; známka+pohled 130+65, hřeben 60

24.2.05: San José - Palmar - Neilly - Paso Canoas

V sedm rychle sbalit, mlčky se rozloučit s příjemnými Kostaričany a na poměry střední Ameriky příjemným hlavním městem. Není tu centrální autobusák, ale každá společnost má vlastní hangáry rozesety po západní části města. U společnosti Tracopa kupujeme lístky do Palmaru Norte (2305 colonu). V buse jsou problémy s čísly sedadel. Holt přece jen se pohybujeme po území s nižší gramotností. Z řidiče se vyklubal ňouma, který má sotva řidičák. Díky šnečímu tempu máme dostatek příležitostí si vychutnat výhledy do mlžných zelených údolí a na vysoké kopečky. Míjíme pár bouraček. Jeden šikula si slisoval autíčko pod kamionem a tomu upadla nádrž a vytekla nafta. Vůbec málokde je tolik bouraček jako tady.

Okolo 14.30 jsme se dokodrcali do Palmaru. Šílený zpoždění a bus do Neily k hranicích jede už za hodinu a fous. Zkoušíme nechat batohy u místního prodavače, ale nerozumíme si, tak si jdeme prohlédnout městečko s plnou polní. Městečko je řekou rozděleno na dvě části. Ta jižní, Palmar Sur je známá svými předkolumbovskými koulemi. Je to klasická historka - obrovské předměty, které vyrobil někdo neznámý kdysi dávno z neznámého materiálu. Ty největší dosahují až tří metrů a váží mnoho tun. Kdysi o nich byl i jeden díl od A.C.Clarka.

Cestou narážíme na hasiče, na něž má Lúca rodinnou slabost a vetře se k rozespalému mladíkovi. Spustí svoji odrhovačku a vyzuzá nějaké propriety. Pokecáníčko a postěžováníčko, že v šestitisícovém Palmaru slouží jeden hasič. Asi proto tady na každém druhém kopci hoří les.

Jižní Palmar není zvyklý na turisty. Pár lidí se nás ptá, co hledáme a jestli nechceme pomoct. Na návsi mají prorezavělou mašinku jako dávnou vzpomínku na časy železnice. V dosahu je již několik koulí rozesetých po parku a okolí. U jednoho baráku je koule větší než celá veranda.

Kostarika

Palmar
Náves v Jižním Palmaru - vysloužilá lokomotiva a malá koule

Kostarika

Neily
Předhraniční městečko Neily s menším deštíkem

Zpátky v poklusu taktak stíháme bus do Neily. Zhruba za hoďku jsme na křižovatce v Neily. Prý z druhé strany silnice jezdí bus k hranicím každou půlhodinu. Trochu poprchává. Je tu krásné okolí, pár baráčků a nad nimi mlžný les zahalený do duhy. Dáváme opožděný náznak obědu, zkouším bezúspěšně sehnat vodu a jedeme na hranice.

Bus pokračuje někam dál, ale my musíme vystoupit u plotu do hraničního prostoru. Kolem bují byznys, všude spousta obchůdků, stánků a veksláků. Ujímá se nás vysedávající chlapík a nejdříve jakoby pomáhá vyřídit výstup z Kostariky. Většinou je nejlepší se těhle vlezek zbavit, protože zadarmo to přirozeně není. Ale tady jsme nějak povolili. Výstup ze země byl bez problémů, pak nás vede někam do budky v hloubi Panamy, kde musíme koupit známku do pasu za dolar. Aspoň něco za ten vstupní poplatek máme na rozdíl od předchozích států. Zbylých pár colonů jsme vyměnili zpátky za dolary (500 Col=1 USD). Nakonec nás vede na bus do Panamy, ale ten stojí 17 USD, což momentálně nemáme. Prozrazuje nám ještě jeden bus za 12 USD, který přijede ze San José. Vracíme se zas do Kostariky, usazujeme se v restauračce a ukazuje na řidiče, s nímž by to mělo být dohodnuto a loučí se s námi. Za dobrotu mu dáváme půl dolaru. terno to nebylo, ale už fakt nemáme poníze. Kšeft jsme udělali i restauračce a koupili si vodu.

Po dvou hodkách jsme se dočkali busu. Odjezd je však ve větru, protože pod busem se dělá loužička. Šest chlapů se motá okolo. Cestující se jdou motat na přechod, my nasedáme a jedeme do hlouby Panamy něco udělat s busem. Zase se vracíme na hraniční čáru nechat si překontrolovat batohy. Tentokrát probírají každou kapsičku, ale k bánánům, které se nesmí převážet se nedohrabou.

Za tmy konečně vyrážíme a dáváme vale Kostarice. Docela mě mrzí, že jsme nestihli pořádný trek na Osackém poloostrově. Obdivujeme řidičovo zručné zacházení s řadící pákou, které by vysvětlovalo poruchovost busu a přejeme si už být v Panama City. Menší zádrhel nastává při placení. Ze slibovaných 12 je 15, což dohromady nemáme. Přidávám scénku s vysypáváním posledních centů, a tak po menším váhání cestujeme až na konečnou.

Výdaje 3695 Col + 2$ (9.5$ = 210 Kč)
doprava: busy San José-Palmar 2305; Palmar-Neily 600; Neily-Paso Canoas 300; hranice-Panama City 12$
ostatní: pečivo k snídani 490 C; voda *1.5$; hraniční známka do Panamy 1$ + spropitné *0.5$