CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Venezuela 2002 - Andy & Karibik

CARACAS (tak trošku)

Let ušel, i když se Taliáni moc nepředvedli, ba vůbec. Ale to je u nich dle všeho typické, tak nás to ani moc nevzrušovalo. Přestup byl v klidu. Do odletovo-příletové haly v Caracasu jsme vstoupili navečer. Letiště trochu skromnější, trochu rozestavěné, trochu ušmudlané (většinou holý beton), ale funkční. Scházelo pouze jakékoli sezení. Neodjeli jsme totiž jako většina našich hned do třicet kilometrů vzdáleného města, ale hodlali zůstat přes noc na letišti. Nechtěli jsme v noci jet do Caracasu shánět hotel, nebo courat po městě. Chtěli jsme nejdřív uložit letenky, peníze na odletovou taxu a kopie dokladů na naší ambasádě (tam mají jen do 14:00).

Hned se na nás vrhli naháněči dopravců a nosiči jak jsme vykoukli do haly. Už jsme měli bágly na rudlíku a odvážely se bůhví kam, tož jsme to museli rázněji zarazit. Kurz bolívaru tehdá prudce rostl vlivem již zmiňované politické situace a tak jsme jich měli za dolar 980. Udělali jsme hned velkou výměnu, jelikož potom není opravdu moc kde, zvláště když je země momentálně v takovým srabu. Sedli jsme si na téměř nepoužívané schody a zůstali na nich celou noc. Nikomu, ani poldům, to nevadilo. Jsou tam ve Vene vzácné a slušné záchody i pítka.

Caracas

Caracas
Caracas - cestou na ambasádu

Caracas

Caracas
Caracas - terminal Los Banderos

Brzo ráno nás místní doprovodili do autobusu a svezli jsme se za 2500 bolívarů k metru (Gato Negro). Metrem za 350 na stanici Chacaito a z ní pěšky po lehčím bloudění ulicí Principal Country Club do kopce k naší bimbasádě v ulici Calle de Los Cedros. Tam mají takovou legrační sekretářku, která sice mluví obstojně česky, ale vybalila na nás formuláře pro víza do ČR (...?) Roztomile žvatlá, vkládá do řeči českošpanělské perličky, culí se zvláštně... Paní šéfová je také moc milá. Nabídla pití, poradila, uschovala dokumenty, popřála, při druhé návštěvě si dokonce vzpomněla, že mi tehdy nebylo moc dobře, jestli to pak bylo dobrý. Po té tetanovce do zadku před odjezdem to totiž nějak tato část nerozdejchala, v letadle děsně opuchla, bolela, dřela se o batoh a ve vedru mi pak bylo nějak šoufl. Míra zas nápadně kulhal, měl nabořené koleno a chytl ho k tomu tradičně kotník. Takoví mrzáci, co se zrovna chystají na trek do hor (tam nás to hned přešlo).

Metrem frrr do stanice La Bandera. Stejnojmenné busiště (bus terminal) zaměřené na cesty západními směry, kus doleva od metra, bylo opět plné naháněčů, které se nám už dařilo ignorovat. Obhlídli jsme dopravní společnosti, co jezdí do Méridy a zkusili taktiku: "tamhle nám nabízej za 14000.. Dobrá, tady máte extra slevu na 13000... Ty nám nabízejí 13000... Diskrétní slevička pánové 12 a půl..." třídou A či Luxus. Ty bývají regular, B, A, Lux. Původní cenu 22500 snad nikdo neplatí. Tak.

Venezuela

Caracas
Los barrios čili chatrčiště čili slumy

Venezuela - Merida

Merida
Mérida - "koloniání náměstí"

Koukám, že je toho pisálkování tady až moc, taky nemám takovou trpělivost, musím začít redukovat, jinak bych se nedopsal konce, respektive vy byste se na to asi brzy..., vzpomínek mnoho, no jo, všechny sem nacpat, na dlouhé zimní večery, teď bude léto, takže vážně redukce, redukce, redukce, jináč by to nešlo, asi budou dvě verze, pro čtenáře a pro mě, já se rád čtu, taky se rádi čtete..?, ne stručněji, fakticky, prakticky, hmm, jo.


Další infos:
Z Caracasu jsme chtěli vypadnout co nejdřív. Není radno se tu prohánět po městě. Proto jsem hned i zatrhl Honzův nápad po přistání na vychutnání atmosféry nočního velkoměsta. Fakt tu není nic extra až na to, že je tu 80 % přepadení a všech možných průserů. Tehdy jsme měnili Bolivary v kurzu cca 1000 za 1 dolar. To teď už moc neplatí. Ale mnohem víc neplatí výměna 1 dolaru za 37 korun.

Metro vypadá líp než naše. Vše přehledně vyznačeno. Jen lístky se už v automatu nekoupí. Nejvyšší hodnota, kterou automat přijímá, je 5 bolívarů, lístek stojí přes 300. Cena lístku je závislá na délce cesty. Funguje do 23 hodin. Celkem má 3 trasy, jednu hlavní ze západu na východ, k ní se pak přilepí další dvě směrem na jih. Busem z/na letiště jsme jeli ze stanice Gato Negro.

Cesta na ambasádu: metrem na stanici Chacaito, kousek na východ po hlavní silnici. Po pár metrech bude vést na sever menší silnice bez chodníku. Tak to je přesně ona. My jsme šli pěšky. Nějak to souvisí s ulicí Av.Principal Country Club a je to rezidenční čtvrť plná golfových vozíků. Na semaforech doprava a už tam nějak budete. Jsou tam hodně hodní.

Busiště: V Caracasu jsou dva terminály - jeden pro směry na západ (La Bandera) a jeden na východ (Orienta at Guarenas). Na La Banderu jsme došli za stejnojmenné stanice metra, po vystoupení se dáte tím méně pravděpodobným směrem, kde už končí civilizace. Po pár stech metrech tam budete. Terminál je to pohodový, přespat se tu dá též. Počítejte s naháněči a smlouvejte. Dalo se to asi o polovinu. Na delší cesty to jezdí většinou na noc.

Nejčastější směry a ceny: Z La Bandery - Barinas 12$, Barquismento 10$, Maracaibo 18$, Mérida 13$ (11 hodin), Puerto Ayucho 25$ (odjezd ve 20:00), San Cristobal 15$. Z východního terminálu - Cumaná 10$, Ciudad Bolivar 13$ (9 hodin), Ciudad Guayana 15$ (11 hodin, někdy i 2 dny), Puerto La Cruz 8$ (5 hodin), Maturin 12$, Santa Elena 25$ Tucapita 15$ (10 hodin). Předpokládám, když teď není ropa, tak to asi nebude tak jednoduchý a levný. Mimoto si můžete vyrazit busem i trochu dál, třeba za 300 dolarů do Santiaga de Chile či Buenos Aires. To teda štastnou cestu:-)