CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Venezuela 2002 - Andy & Karibik

Djó Karibik (Puerto Colombia)

Projeli jsme Choroní a ještě více se přiblížili k moři do Puerto Colombia - rybářské a turistické vesnice. Bylo to místo čisté a udržované; pro a za peníze turistů jaksepatří. My jsme však dle průvodce zamířili rovnou na vzdálenější pláž Playa Grande rozbít stan. Jo, jestě stojí za zmínku večeře v trochu drsnějším bistru u drsné pani, ale za to málo spousta a místní spešl a dobrý!

Pár stanů již na pláži rozbito bylo, i když to byly spíše příbytky cetkářů, občerstveňářů a ubožejších či svobodomyslnějších Venezuelanů. Schylovalo se k večeru a zrovna foukal od moře ukrutný vítr, což bylo tuze prima na stavení stanu na písku...

Druhý a třetí den jsme věnovali odpočinku na slunci, bojování s mohutnými vlnami a procházkami po okolí a po vesnici. V palmovém lese sem z tisíců spadlých kokosů vybral pár čerstvějších a těmi jsme se štědře futrovali... Stolička pak byla jedna báseň. Placené a jediné toalety (jednou jsem zkusil) a voda na mytí byly na druhém konci pláže. Obojí bylo vcelku "specifické" - na hajzlech přebývala matka se třemi dětmi, které po vás kýblem lehce opláchly mísu a pak i cmrndla trošku na ruce a voda ve venkovních sprchách se asi ten rok nekonala...

Venezuela - Karibik

Karibik
Leháro karibiko!

Venezuela - Karibik

Karibik
Pohlednice z prázdnin

Třetí den odpoledne jsme se rozloučili s pláží a přesunuli se do vyhlédnutého, útulného hotýlku ve vsi. Majitelem byl mladý, milý a jemný(?) muž, který si s námi dlouze popovídal (naštěstí docela uměl anglicky). Deset tisíc (370 kaček) za noc u Karibiku je jedno z nejlevnějších ubytování a tato posada La Montaňita byla na úrovni i o dost dražších. Chtěli jsme si udělat na konec trochu pohodlí. Sundali jsme z postele papírové růžičky, pak i z toaleťáku...

Vyšli jsme poté na vyhlídku k majáku s rozhledem na ves a šíré móře. Do majáku se dalo vlézt. Byl jen malý, ač zespoda se nezdál, laminátový a nahoře byla autobaterie napájející reflektor a hezký výhled. Chvěl se celý ve větru, až se mi dělalo divně a raději sem honem slezl. Pro velký úspěch jsme si večer zopakovali jídlo v bistru u drsné ženy.

Venezuela - Karibik

Puerto Colombia
Puerto Colombia

Venezuela - Karibik

Puerto Colombia
Djó móře

Venezuela

Caribik
Dopravní kolaps

Venezuela

Choroní
Polar a Cadillac

Jedla tam i paní typem mezi černoškou a místní indiánkou, boubelatá a usměvavá, ve které sem poznal prodavačku šperků z pláže. Ty její se mi líbili nejvíc a optal sem se, jestli bude zítra prodávat a ona, že až odpoledne a to mi zas už museli na autobus. Nabídla mi, jestli nechci jít s ní na pláž k jejímu stanu a vybrat si tam. Rozbalila je pod lampou a vybíral jsem a povidali jsme si o všeličem. Kolemjdoucím policajtům se něco nelíbilo, řikali něco o licenci, snad pak neměla nějaký problém. Byl to pro mě moc hezký zážitek. Myslim na tu dámu... Kde je jí asi konec? Taky jsem si teď vzpomněl, že jsem později na netu četl ještě pár cestopisů a v jednom bylo také Puerto Colombia. V něm si mladý cestovatel zajímající se o šamanismus, buddhismus a takové ty věci a hlavně také ovládající španělštinu užíval s místními, bydlel u nich, jezdil po moři na výlety a kouřil marjánu, které tam prý byly všude fůry, stejně jako koksu, který prý nezkoušel, ale viděl ho spoustu. Novidíteto! Věřím, že takový malý džontek za soumraku a pláži by byl učiněné kouzlo...