SEMINÁRKY

Makroekonomie

Mikroekonomie


Vše podstatné z českých dějin

Období panování Karla IV. 1346 - 1378

Po Janově boku se začal již od roku 1331 prosazovat jeho prvorozený syn, křtěný původně Václav, avšak při biřmování ve Francii přijal nové jméno Karel. Tento inteligentní chlapec vyrůstal od 7 let na pařížském dvoře, kde se mu dostalo mimořádné péče a nadprůměrného vzdělání. V mládí poznal i Lucembursko a severní Itálii, takže když se v roce 1333 vrátil do Čech, uměl aktivně francouzsky, italsky, německy, latinsky a záhy si osvojil i češtinu. Od svého příchodu se soustavně věnoval vnitročeským záležitostem, takže jej otec později učinil svým spoluvládcem. K významným Karlovým počinům z té doby patřila úspěšně dokončená snaha o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1344 a v souvislosti s tímto aktem zahájení přestavby kostela sv. Víta na Pražském hradě v mohutnou gotickou katedrálu. Zároveň vymohl i zřízení nového biskupství se sídlem ve východočeské Litomyšli. Ještě za Janova života vstoupil český princ energicky na mezinárodní scénu a s podporou papeže dosáhl v roce 1346 koruny římského krále, a to jako Karel IV. Krátce poté padl jeho otec Jan Lucemburský v bitvě u Crécy, kde bojoval na straně francouzského krále proti Angličanům. Ve stejném roce tedy Karel IV. dosedl i na uvolněný český trůn.

Karel IV. byl prvním českým vládcem, který dosáhl koruny římského krále a po korunovaci v Římě roku 1355 i císařského titulu. Jako římský král a císař se tak stal světskou hlavou celého západního křesťanstva. Propojení této hodnosti s českou korunou dramaticky ovlivnilo další vývoj českých zemí.

Důležitým mezníkem posílení prestiže českého státu byl rok 1348, kdy Karel vydal ústavní listiny, které právně stvrdily vznik zemí Koruny české, soustátí zahrnujícího České království a tzv. vedlejší země - Markrabství moravské, slezská knížectví, Horní Lužici, a od roku 1368 Dolní Lužici a od roku 1373 i Braniborsko. Tento státní celek existoval v uvedeném rozsahu (s výjimkou Braniborska) až do roku 1635. Karel ve Zlaté bule pro Říši, přijaté roku 1356, zřetelně stanovil poměr Českého království k Svaté říši římské. Českému panovníkovi podle ní připadlo první místo mezi kurfiřty.

Karel považoval od počátku za centrum své moci České království. Praha se tak stala i hlavním městem Římské říše. Tomu musel odpovídat i její charakter. Již roku 1348 rozšířil Karel IV. areál pražského souměstí o velkoryse budované Nové Město pražské a bezprostředně nato založil v Praze univerzitu, první vysoké učení ve střední Evropě. Prahu ozdobily četné a skvostné gotické objekty. Vedle přestavby královského paláce na Pražském hradě a celkové rekonstrukce Vyšehradu to byly zejména mnohé kostely a velkolepý Kamenný most (nyní Karlův), vybudovaný na místě starého Juditina mostu. Od té doby jej na pravém břehu střeží pozoruhodná Staroměstská mostecká věž, dílo stavitele Petra Parléře, který rozhodujícím způsobem ovlivnil podobu katedrály sv. Víta. Zhruba 30 kilometrů od Prahy dal Karel IV. vybudovat hrad Karlštejn, sloužící jako pevnost k ochraně říšských korunovačních klenot. Na výzdobě hradu se podíleli četní umělci, mezi nimi mistr Theodorik. Gotické umění se prosadilo i v mnoha českých a moravských městech. Příkladem působivé gotické výstavby z pozdějšího období je královské horní město Kutná Hora.

Když roku 1378 Karel IV. zemřel, český stát patřil k nejmocnějším v Evropě a plně dohnal zpoždění, které měl v dřívějších dobách v porovnání se západoevropskými a jihoevropskými oblastmi.