SEMINÁRKY

Makroekonomie

Mikroekonomie

Miras.cz - Seminárky - Makroekonomie - Hospodářský cyklus

5. Hospodářský cyklus

Charakteristika hospodářského cyklu, fáze cyklu. Produkční a inflační mezera. Typy cyklu z hlediska délky trvání. Příčiny cyklů (exogenní vlivy, monetární teorie cyklu, politický cyklus, teorie reálného cyklu, princip akcelerátoru). Spekulační bublina a finanční krize. Proticyklická politika.


Charakteristika hospodářského cyklu

Hospodářské cykly - jsou periodické výkyvy celkové ekonomické aktivity vyznačující se synchronní expanzí nebo kontrakcí produktu ve většině sektorů ekonomiky. K hospodářskému cyklu dochází, jestliže skutečný GNP vzhledem k potenciálnímu produktu periodicky roste (expanze) nebo klesá (kontrakce) resp. zvolní růst. Obávané jsou cyklické hospodářské krize v trvání jednoho až dvou roků nebo hospodářské deprese, což jsou déletrvající hluboké poklesy produktu.

Hospodářský cyklus (business cycle) se člení na čtyři fáze a to na vrchol, kontrakci, sedlo a expanzi. Expanze následuje po kontrakci a body obratu leží mezi nimi. Průběh cyklů je často nepravidelný a kolísá i délka cyklů. Jednotlivé hospodářské cykly jsou si obvykle velmi podobné. Zdrojem cyklického vývoje ekonomiky mohou být zejména výkyvy agregátní poptávky v závislosti na stochastických činitelích (akcelerační princip).

Graf 5-1: Hospodářský cyklus

Graf 5-2: Produkční a inflační mezera

Produkční mezera charakterizuje deflační fázi cyklu (kontrakci). Reálný produkt je nižší než potenciální.
Inflační mezera je charakteristická pro vrchol expanze. Reálný produkt je vyšší než potenciální.

Z hlediska délky periody cyklu rozlišujeme:
1/ Krátkodobé cykly zásob, tzv. Kitchinovy v trvání 3 až 18 měsíců.
2/ Střednědobé hospodářské cykly (business cycle), tzv. Juglarovy /Žiglarovy/ v trvání cca 4 až 8 roků.
3/ Dlouhodobé cykly, tzv. Kondratěvovy v trvání 40 až 60 roků.

Bývá též uváděn Hansenův tzv. stavební cyklus v trvání 11 roků. Běžně se setkáváme též se sezónními cykly, které jsou obvykle určeny ročními obdobími (např. ve stavebnictví či zemědělství).
Specifickým případem je politický hospodářský cyklus související s fázemi volebních období.

Teorie cyklu

Existuje více teorií cyklu, které se dají v zásadě rozdělit do dvou hlavních kategorií, a to na primárně vnější (exogenní) a primárně vnitřní (endogenní). Vnější teorie nacházejí příčiny hospodářského cyklu ve výkyvech vně ekonomického systému jako např. technické a přírodovědecké objevy, periodické střídání klimatu, cyklus míru a války apod. Oproti tomu vnitřní teorie hledají příčiny hospodářských cyklů uvnitř ekonomického systému v příčinách, které vyvolávají sebegenerující hospodářské cykly.

Teorie politického hospodářského cyklu - patří mezi vnější teorie hospodářského cyklu. Vychází z toho, že volení zástupci obyvatel mohou díky fiskální a monetární politice manipulovat s ekonomikou tak, aby podpořili své volební výsledky. Obvykle to znamená, že po volbách se zavede tuhý úsporný hospodářský režim a zhruba rok před volbami se naopak začne prosazovat expanzivní hospodářská politika.

Teorie kombinování vnitřních a vnějších faktorů - kombinuje teorie vnitřní a vnější. Mezi nejvýznamnější faktory cyklického vývoje ekonomiky patří investice. Investice jsou ovlivněny růstem produktu a prodejů. Tyto teorie vycházejí z principu akcelerátoru (jako skoro všechny endogenní teorie hospodářského cyklu). Na základě principu akcelerátoru rostou investice rychleji než produkt, což působí pokles mezní efektivnosti investic (mei) a posléze zastaví čisté investice.

Teorie kombinující princip akcelerátoru s modelem multiplikátoru.

Princip akcelerátoru

Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice. Je to teorie investičních výdajů, podle níž je úroveň investic určována tempem růstu reálného GNP. To znamená, že čisté investice jsou kladné, jestliže GNP roste a nulové, když se GNP nemění (dokonce i když je GNP velmi vysoký).

Akcelerační princip vyjadřuje skutečnost, že čisté indukované investice (In) (vyvolané investice určené změnou velikosti GNP) jsou funkcí míry změny reálného produktu (změnaY).

              In = a * změnaY               a = In / změnaY

Všeobecně lze předpokládat, že velikost akcelerátoru je větší než jedna, takže nové investice jsou větší než přírůstek produktu a míra investic (I/Y * 100) je rostoucí až do dosažení bodu relativní kapitálové nasycenosti (mei = 0). Po dosažení tohoto bodu se čisté investice zastaví a výroba začne klesat (fáze kontrakce).

Interakce multiplikátoru a akcelerátoru

Jestliže roste GNP, vyvolá to na základě akceleračního principu nové indukované investice. Tyto nové investice v souladu s multiplikačním efektem podnítí další růst GNP. GNP roste až do okamžiku, kdy dosáhne potenciálního produktu a poté začne tempo růstu GNP klesat, až se zastaví. Při poklesu tempa začne působit akcelerátor a multiplikátor opačně - GNP proto v důsledku jejich působení klesá až do okamžiku, kdy dosáhnou sedlového bodu v rámci periody hospodářského cyklu. Protože se ale celkové investice skládají nejen z indukovaných investic, ale i z obnovovacích investic, slouží tyto restituční investice jako dolní hranice poklesu investic. Jakmile investice dosáhnou této spodní hranice, pokles se zastavil a zastavil se i pokles GNP. V této situace poslouží obnovovací investice v souladu s principem akcelerátoru a multiplikátoru k novému růstu investic a tím i GNP. Celý hospodářský cyklus se tak opakuje.

Proticyklická politika

Jelikož cyklické poklesy výroby vedou k periodickému nevyužití výrobních faktorů a naopak ve fázi hospodářské expanze se objevuje inflace, bylo vytvořeno instrumentarium pro zmírňování cyklických výkyvů hospodářské aktivity. Všeobecně platí, že ve fázi kontrakce a poklesu výroby se uskutečňuje expanzivní makroekonomická politika (proinflační) a naopak ve fázi expanze a na vrcholu konjunktury se uskutečňuje politika restriktivní (protiinflační).

Na volbu vhodných nástrojů proticyklické politiky existuje více názorů respektive škol. Současná praxe proticyklické politiky vyžívá zejména keynesiánského a monetaristického instrumentária. Tzv. ekonomie strany nabídky (supply side economics) se snaží ovlivnit dynamiku hospodářského růstu spíše dlouhodobě snížením daní a nepovažuje periodické výkyvy hospodářské aktivity za závažný ekonomický problém.


Literatura:
Rusmichová, L. - Soukup, J. Makroekonomie - základní kurs. Melandrium, 2002, str. 74 - 79
Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D. Ekonomie. Str. 424 - 425, 466 - 499, 736 a UJEP-FSE kol.