SEMINÁRKY

Makroekonomie

Mikroekonomie

Miras.cz - Seminárky - Mikroekonomie - Trh a základní elementy trhu

1. Trh a základní elementy trhu

Vznik trhu, typy trhu, tržní subjekty. Význam a funkce trhu, tržní subjekty, ekonomický koloběh. Formy ekonomické organizace, ekonomický koloběh, vzácnost, úloha cenového systému. Hranice produkčních možností.


Vznik trhu

Vysoký stupeň dělby práce vede ke vzniku trhu. Z tohoto vyplývá, že hlavní příčinou vzniku trhu je dělba práce. Trhem se rozumí oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně výrobků a služeb. Na trhu dochází ke vzájemnému působení prodávajících a kupujících, při kterém se stanoví ceny a množství směňovaného zboží. Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje.

S dělbou práce vznikl problém výměny činností mezi jednotlivými výrobci. Pokud šlo o prvotní formy, bylo možné vyměňovat výrobek za výrobek (naturální směna, barter). Se složitější dělbou práce se naturální směna stává obtížnou a dochází k zavedení peněz jako prostředku směny.

Dělbu práce můžeme rozčlenit do čtyř skupin:
1) Přirozená dělba práce
historicky první forma spočívající v rozdělení pracovních činností podle osobních přirozených dispozic. Cílem je efektivnější práce (muži loví, ženy dělají ostatní méně náročné práce, které již muži po lovu nemuseli vykonávat).
2) Společenská dělba práce
funguje na stejném principu jako přirozená dělba. Došlo k ní později rozdělením na zemědělce a pastevce. Oddělení řemesel, obchodu od výroby. Zvyšuje se efektivnost tím, že každý výrobce se může specializovat v souladu se svými individuálními schopnostmi.
3) Dělba práce v pracovních operacích
další vývoj založený na technickém rozvoji. Vznikla s manufakturní výrobou. Spočívá v tom, že jeden dělník se specializuje pouze na jednu činnost.
4) Mezinárodní dělba práce
posouzení z hlediska územního. Působí i přírodní a klimatické podmínky.

Peníze
jsou zvláštním statkem, který zprostředkovává výměnu ostatních statků, usnadňuje ji a odstraňuje nutnost zprostředkujících výměn. Peníze postupem času měnily svoji materiální podobu (kožešiny, olej, plátno, drahé kovy, mince, papírové peníze a nakonec i bezhotovostní peníze). Peníze samy o sobě nejsou obvykle užitečné. Jejich užitečnost spočívá v tom, že je lze kdykoliv a kdekoliv vyměnit za užitečný statek, který uspokojí nějakou naléhavou potřebu. Proto lidé po penězích touží, a proto i peníze samostatné považujeme za vzácný statek.

Definice trhu
Uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství komodity (oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží).

Typy trhů

Podle územního hlediska
1) trh místní - jedna z prvních forem trhu, která se vztahuje bezprostředně k určitému místu (jarmark, městský trh)
2) trh národní - rozumí se trh v rámci státního celku
3) trh světový - je projevem skutečnosti, že autonomie národních trhů je jen částečná.

Podle počtu zboží, které na trhu sledujeme
1) trh dílčí - je trhem, na kterém se prodává a kupuje určitý druh zboží
2) trh agregátní - je trh veškerého zboží

Podle předmětu koupě a prodeje
1) trh výrobních faktorů - půda, práce, kapitál
2) trh produktů - výrobky a služby
3) trh peněz 

Význam a funkce trhu

Základní otázky ekonomického života jsou Co?, Jak?, Pro koho?. Na tyto otázky hledá odpovědi trh.
- Co? - určuje konkurence na straně poptávky. Spotřebitelé mají k dispozici peněžní hlasy. Tím, co koupí a co nekoupí, rozhodují o tom, co se vyrábět bude a co ne.
- Jak? - určuje konkurence na straně nabídky. Soutěž mezi výrobci rozhoduje o tom, za kolik se bude vyrábět, v jaké kvalitě a na jaké úrovni.
- Pro koho? - určují důchody, které se formují na trhu výrobních faktorů (mzdy, renty, úroky).

Nedokonalosti tržního mechanismu se snaží korigovat stát svými zásahy. V tomto zastávají ekonomické teorie různé názory:
Sociálně tržní ekonomika zastává názor, že tyto zásahy jsou nutné.
Liberální tržní ekonomika považuje státní zásahy za destabilizující a připouští jen minimální zásahy.

Tržní subjekty

Rozlišujeme tři základní subjekty trhu
1) Domácnosti
přicházejí na trh za účelem uspokojení potřeb. Vystupují jako kupující na trhu výrobků a služeb a jako prodávající na trhu výrobních faktorů, aby za příjmy z prodeje výrobních faktorů mohli nakupovat výrobky a služby pro svoji spotřebu.
2) Firmy
subjekty vyrábějí za účelem prodeje. Na trhu výrobků a služeb vystupují jako prodávající. Za utržené peníze nakupují výrobní faktory za účelem opakování výroby. Jejich cílem je maximalizace zisku.
3) Stát (vláda)
stát vstupuje na trh s (hlavním) cílem ovlivnit jej, modifikovat jeho působení, odstranit některé jeho negativní dopady na ekonomiku a jeho pozitivní vliv naopak stimulovat.

Obr. 1-1: Ekonomický koloběh

Formy ekonomické organizace a základní otázky ekonomického života

Ekonomické systémy:
1) Zvykový systém v tradičních společnostech - vychází z historie, zvyků a tradic. Některé otázky výměny činnosti řeší pouze podle zvyku a tradice.
2) Příkazová ekonomika - ekonomika, kde vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování. Princip spočívá v tom, že vláda předepisuje, co se bude vyrábět a spotřebovávat. Může být diktátorská, nebo i demokratická.
3) Tržní ekonomika - základní otázky ekonomického života jsou určovány systémem cen, trhů a zisků. Firmy vyrábějí statky, které poskytují nejvyšší zisky (Co?), technikami s nejnižšími náklady (Jak?) a spotřeba je určována rozhodnutími, jak utratit mzdy a důchody vytvořené prací nebo majetkem (Pro koho?).
4) Smíšená ekonomika - obsahuje prvky trhu, příkazů i zvyků. Je určitým kompromisem mezi přístupy k ekonomice.

Ekonomická vzácnost (scarcity)

Při potřebě statků naráží člověk na omezenost zdrojů, které mu poskytuje příroda. Ekonomické statky jsou charakteristické užitečností a vzácností (jinak by nebyly otázky Co?, Jak?, Pro koho?). Vzácnost musíme posuzovat z hlediska prostoru i času.

Ekonomická vzácnost obsahuje dvě hlediska:
1) Omezenost
aby byl člověk ochoten vynaložit energii na získání nějakého předmětu, nesmí být pro něj tento předmět volně dostupný (není jím např. pitná voda z potoka za domem)
2) Užitečnost
daný předmět musí mít pro jedince nějakou užitnou hodnotu (nemá ji mrazák v Arktidě).

Statky:
1) volné - předmět, který je užitečný, ale zároveň volně dostupný (vzduch, voda)
2) ekonomické

Úloha cenového systému

Tržní výroba je řízena cenami. Rozlišujeme ceny výrobků a služeb a ceny výrobních faktorů.
Ceny se vytvářejí na trhu a jsou obvykle smluvní.
Ceny plní funkci informační, důchodovou a rozdělovací.
V podmínkách dokonalé konkurence se ceny utvářejí v průsečíku nabídky a poptávky. Ceny tak vyrovnávají poměr mezi nabídkou a poptávkou.

Relativními cenami se rozumí poměry mezi cenami jednotlivých statků a služeb. Cenovou hladinou se rozumí průměrná cena v národním hospodářství. Zatímco relativní ceny by měly být flexibilní, cenová hladina má být stabilní.

V rostoucí ekonomice dochází obvykle k mírné (pomalé) inflaci. Inflací se rozumí vzestup celkové cenové hladiny. Kromě pomalé inflace existuje inflace rychlá, pádivá a hyperinflace. Tyto typy inflace signalizují, že ekonomika je v nerovnováze.

Hranice produkčních možností (PPF)
jako ilustrace volby v ekonomii

Při představě, že výroba je omezena určitými zdroji, technologií a výrobními faktory (půda, práce, kapitál), naráží ekonomika na volbu, co je lepší vyrábět v poměru s jinými výrobky či hodnotami s danými zdroji a při dané produktivitě. Tuto mez nazýváme hranice produkčních možností.

Hranice produkčních možností představuje volbu mezi dvěma možnostmi: více jednoho statku můžeme vyrábět pouze na úkor druhého statku.

Jestliže ekonomika operuje na hranici produkčních možností, pak vyrábí efektivně. Ekonomika vyrábí efektivně, když nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by vyráběla méně jiného statku.

Graf 1-1: Hranice produkčních možností

Bod C zachycuje nevyužité zdroje a neefektivnost. Tento stav znamená plýtvání zdroji. Je možno vyrobit více statků A i B, aniž by na některé straně byla újma. Cílem zdravé ekonomiky je přiblížit se hranici produkčních možností.

Na dalším grafu je vidět přerušovaná hranice produkčních možností chudé země (A), kde jsou zdroje převážně využity pro obživu a minimálně na luxusní zboží. Po zbohatnutí země se hranice posunula a zvýšila se spotřeba potravin i luxusního zboží. Zvýšil se i poměr luxusního zboží k potravinám. Hranice se také posouvá vlivem rozsahu investic do budoucna (kapacity, technologie, atd.).

Graf 1-2: Hranice produkčních možností chudé země


Literatura:
Macáková, L.: Mikroekonomie - základní kurz, Melandrium Slaný
Samuelson, P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Svoboda, str. 24-34, 128-130
a UJEP-FSE kol. a www.Miras.cz