SEMINÁRKY

Makroekonomie

Mikroekonomie

Miras.cz - Seminárky - Mikroekonomie - Ceny výrobních faktorů

10. Formování cen výrobních faktorů - teorie rozdělování

Podstata a specifika trhů výrobních faktorů. Poptávka a nabídka po výrobních faktorech. Formování cen výrobních faktorů. Teorie rozdělování. Přerozdělovací procesy v ekonomice. Zdroje nerovností v důchodech a jejich měření, Lorenzova křivka, Giniho koeficient.


Podstata a specifika trhů výrobních faktorů

Výrobní faktory 
1) půda
2) práce
3) kapitál

Trh výrobních faktorů
místo, kde se střetává nabídka a poptávka po výrobních faktorech. Zde v roli poptávajícího stojí firmy a v roli nabízejícího spotřebitelé, resp. domácnosti. Domácnosti nabízejí výrobní faktory za jejich tržní cenu a firmy si je kupují. Oproti trhu výrobků a služeb, kde se kupující snaží maximalizovat užitek, zde se snaží firmy maximalizovat zisk.

Cena výrobního faktoru
cena, která je spojená se službou tohoto faktoru, tzn. s jeho pronájmem. V případě půdy se platí pachtovné a cenou je sazba pozemkové renty, 
za práci se platí mzda a cenou práce je mzdová sazba,
u kapitálu se platí úrok a cenou kapitálu je úroková sazba.

Graf 10-1: Trh výrobního faktoru

Transferový výdělek
část celkového výdělku, kterou by daný faktor mohl získat při svém alternativním využití.

Ekonomická renta
část celkového výdělku, která převyšuje transferový výdělek.

Graf 10-2: Ekonomická renta

Čistá ekonomická renta
je výdělek placený za službu výrobnímu faktoru s fixní nabídkou (nabídka je absolutně neelastická - křivka je svislá). Jestliže pro daný faktor neexistuje jiné alternativní využití, je transferový výdělek nulový. Specifickým případem čisté ekonomické renty je pozemková renta.

Pozemková renta
Výši pozemkové renty určuje výše sazby pozemkové renty a množství pronajaté plochy. Protože je nabídka půdy fixní, ovlivňuje výši renty pouze poptávka po půdě.

Graf 10-3: Pozemková renta

Poptávka po výrobních faktorech

Poptávka po výrobním faktoru je odvozená od poptávky po finálním statku, na který byl daný faktor použit. A to proto, že zájem o výrobní faktory závisí na zájmu spotřebitelů o finální statek vyrobený díky daným faktorům. Protože se firmy snaží maximalizovat zisk, budou poptávat jen takové množství faktorů, které jim zajistí zisk. Poptávka tedy závisí na výši výnosu z výrobního faktoru a výši nákladu na daný faktor. Poptávka je určena příjmem z mezního produktu (MRP). Křivka MRP je současně křivkou poptávky po výrobním faktoru.

Příjem z mezního produktu (MRP)
Dodatečný příjem, který firma získá, jestliže zaměstná dodatečnou jednotku výrobního faktoru, přičemž ostatní faktory zůstávají konstantní. Je určen jako mezní fyzický produkt (MPP) vstupu vynásobený mezním příjmem (MR) získaným prodejem dodatečné jednotky vstupu. V podmínkách dokonalé konkurence je mezní příjem shodný s cenou (P) na trhu.

Graf 10-4: Příjem z mezního produktu

Mezní náklady na výrobní faktor (MFC)
Dodatečné náklady, které firmě vznikají při najmutí dodatečné jednotky výrobního faktoru. Jde o změnu v celkových nákladech v důsledku zaměstnání dodatečné jednotky.
V případě dokonalé konkurence na trhu je přírůstek nákladů určen výší tržní ceny výrobního faktoru.

Graf 10-5: Mezní náklady na výrobní faktor

Mezní náklady na výrobní faktor tvoří v případě dokonale konkurenčního trhu nabídku daného faktoru firmě, tzn. že určité množství faktoru je nabízeno při trhem stanovené ceně (nabídka je dokonale elastická).

Pf = MFC = MRP = MPP * P
Cena výrobního faktoru v podmínkách dokonalé konkurence je určena mezním fyzickým produktem faktoru a tržní cenou vyrobeného statku.

Pravidlo nejnižších nákladů
Maximalizace zisku firmou je také používána k optimální kombinaci všech výrobních faktorů. Toto pravidlo stanoví, že mezní produkty jednotlivých výrobních faktorů na jednu korunu by měly být shodné.

Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu

Firma dosahuje maximálního zisku při vyrovnání příjmu z mezního produktu s mezními náklady na faktor, respektive s cenou výrobního faktoru.

Graf 10-6: Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu

Je-li MRP > MFC, firma najímá další jednotky výrobního faktoru až do momentu kdy se MRP a MFC vyrovnají.
Je-li MRP < MFC, firma snižuje počet najímaných výrobních faktorů až do momentu, kdy dojde k vyrovnání.

Odvození poptávky po výrobním faktoru

Křivka příjmu z mezního produktu (respektive její klesající část) je od určité výše ceny faktoru, současně křivkou poprávky po faktoru. 

Graf 10-7: Odvození poptávky po výrobním faktoru

Faktory ovlivňující poptávku po výrobních faktorech
1) poptávka po finálních statcích
2) množství jiných vstupů
3) změny v technologii (dojde ke změně mezního fyzického produktu)

Pravidlo substituce
V případě, že cena jednoho faktoru roste a ostatní zůstávají stejné, pak se firmě obecně vyplatí nahradit nyní dražší faktor větším množstvím jiných vstupů.

Nabídka výrobních faktorů

Nabídky jednotlivých výrobních faktorů se od sebe značně odlišují, a proto je zde uvedena pouze nabídka půdy (ostatní nabídky práce a kapitálu jsou uvedeny v dalších kapitolách). Nabídkové křivky výrobních faktorů mohou být ve skutečnosti rostoucí, klesající nebo dokonce i svislé. Svislá je např. v případě nabídky půdy.

Nabídka půdy - křivka je zcela neelastická, a to protože nabídka půdy je absolutně omezená a záleží tak pouze na poptávce, jakou výši pozemkové renty vlastník půdy obdrží.

Graf 10-8: Trh půdy

Formy cen výrobních faktorů

Pozemková renta
Cena výrobního faktoru půdy. Je stanovena ve výši, kde se střetnou křivky nabídky a poptávky po půdě. Protože, nabídka půdy je fixní, určuje výši renty převážně poptávka.
Mzdová sazba
Cena výrobního faktoru práce. Cenu určuje střet nabídky a poptávky po práci.
Úroková sazba
Cena výrobního faktoru kapitálu. Také ona je stanovena na základě střetu nabídky s poptávkou po kapitálu.

Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity

S teorií rozdělování důchodu přišel J. B. Clark. Každý výrobní faktor dostává odměnu podle svého mezního produktu. Protože poptávkové křivky výrobních faktorů jsou určeny dodatečným výstupem produkovaným dalšími jednotkami daného faktoru tj. mezními produkty, je oblast na grafu pod poptávkou rozdělena na dvě oblasti: např. na mzdy a renty (v případě, že půda je konstantní a mění se pouze množství práce). Tím se rozdělí mezi všechny výrobní faktory přesně 100 % výstupu.

Graf 10-9: Teorie rozdělování

Renta (trojúhelník pod křivkou poptávky) je souhrn jednotlivých dílčích přebytků mezního fyzického produktu, který vytvořil první až předposlední výrobní faktor. Poslední výrobní faktor tento přebytek nevytvořil, protože u něj platí MPP = Pf, na rozdíl od předchozích faktorů, kde platilo MPP > Pf.

Teorie rozdělování

Zabývá se rozdělováním důchodů a bohatství ve společnosti. Je vyústěním teorie formování cen na trzích výrobních faktorů. Ceny výrobních faktorů určují výši důchodu jednotlivých domácností a ceny výrobních faktorů jsou odvozeny od velikosti mezních fyzických produktů výrobních faktorů. Rozdělení důchodů domácnostem tedy odpovídá poměru mezních produktivit práce, půdy a kapitálu v měřítku celé společnosti.

Prvotním rozdělením důchodů
rozdělení důchodů mezi domácnosti na základě tržního mechanismu.
Konečným rozdělením důchodů
přerozdělení důchodů mezi jednotlivé domácnosti, tak aby byl dodržen princip spravedlnosti. Přerozdělení obvykle zajišťuje stát formou transferových plateb domácnostem s nízkými důchody. Zdroje na vyplácení transferových plateb stát získává pomocí daní od domácností.

Účinky přerozdělování:
1) vznikají administrativní náklady a tak se snižuje velikost disponibilního důchodu
2) přerozdělování často oslabuje podněty k práci a podnikání (některé domácnosti volí raději transfery než práci)
3) přerozdělování může ovšem také vést k růstu konkurence na trhu práce např. v důsledku rekvalifikací
4) vysoké daňové zatížení nutné při přerozdělování vede ke snížení sklonu k úsporám a ke zvýšení sklonu ke spotřebě atd.

Skladba důchodů

Důchod je celkové množství peněz, které člověk nebo domácnost obdrží během určitého časového období.

Celkové důchody domácností (Y) lze rozdělit na:
1) pracovní důchody (YL), 
kde YL = w * L (w - průměrná hodinová mzdová sazba, L - počet hodin práce)
2) důchody plynoucí z vlastnické půdy (YA) a kapitálu (YK), 
kde YA = I * A (I - průměrná míra výnosu z půdy, A - množství půdy ve vlastnictví domácností) a YK = v * K (v - průměrná míra výnosu z kapitálu, K - objem kapitálu ve vlastnictví domácností)
3) důchod ve formě transferové platby (YT)

Y = YL + YA + YK + YT, tedy Y = w * L + I*A + v * K + YT

Bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněných k určitému časovému okamžiku v určitých peněžních jednotkách. Bohatství je tedy určitá zásoba peněz, zatímco důchod je tok peněz v průběhu času. Bohatství domácností respektive člověka je tvořeno hmotnými položkami a finančními aktivy.

Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností

Nerovnosti v důchodech mezi jednotlivými domácnostmi odpovídají nerovnostem ve vlastnictví výrobních faktorů.
Existují dvě základní nerovnosti:
1) nerovnost v pracovních důchodech
2) nerovnost ve vlastnických důchodech.

Nerovnost v pracovních důchodech
ovlivňují jí zejména rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech a dovednostech lidí, rozdíly ve vynaloženém úsilí člověka (intenzita práce), rozdíly v délce přípravy na práci, rozdíly ve vzdělání a také pracovní diskriminace.

Nerovnost ve vlastnických důchodech
je založena zejména na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácností. Majetek domácnosti získávají dědictvím, úsporami z pracovních a nepracovních důchodů a podnikáním (ochotou podstupovat riziko).

Měření nerovnosti v důchodech

Používá se tzv. Lorenzův graf a důchodový Giniho koeficient.
Lorenzova křivka (LC) - přiřazuje poměrně rozděleným skupinám obyvatelstva (domácností) poměrná rozdělení důchodů mezi ně. Lorenzův graf vyjadřuje vztah mezi absolutní rovností (to vyjadřuje ideální Lorenzova křivka - znamená, že všechny domácnosti dostávají stejný důchod), absolutní nerovností (to znamená, že jedna domácnost dostává všechen důchod) a skutečnou nerovností (to vyjadřuje skutečná Lorenzova křivka a ta vychází ze statistik). 

Graf 10-10: Lorenzovy křivky

Pro měření míry nerovnosti v důchodech se používá srovnání skutečné a ideální Lorenzovy křivky, tedy vyjádření odchylky od absolutní rovnosti (to vyjadřuje plocha A - B).

Giniho koeficient

Poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální. Poměřuje rozdíl mezi plochou pod ideální Lorenzovou křivkou (plocha A) a plochou pod skutečnou Lorenzovou křivkou (plocha B) s plochou pod ideální křivkou. Giniho koeficient může nabývat hodnot od 0 do 1. Čím víc se hodnota blíží k 0, tím se rozdělení blíží absolutně rovnosti, a když se blíží k 1 blíží se k absolutní nerovnosti.

G = (A - B) / A


Literatura:
Macáková, L: Mikroekonomie. Melandrium 2007, str. 148-159; 188-194.
Samuelson, P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie, 18. vydání, str. 656-675.
a FSE-UJEP kol. a www.Miras.cz