SEMINÁRKY

Makroekonomie

Mikroekonomie


Miras.cz - Seminárky - Podnik - Metody investičního rozhodování firmy

Metody investičního rozhodování firmy

Definování, systematizace investiční činnosti. Kapitálové plánování. kritéria investičního rozhodování.


Definování, systematizace investiční činnosti

Investiční rozhodování u nefinančních podniků spočívá především v rozhodování o obnově a rozšíření IM, v menší míře jde o investování do finančního majetku, do trvalého přírůstku oběžného majetku, do reklamy a výchovy pracovníků.
 
Pro investiční činnost je typická jeho dlouhodobost, je při něm nezbytné uvažovat s faktorem času, s rizikem změn po dobu plánování i realizace daného investičního projektu. Pro investiční plánování je velmi důležitá komplexní znalost vnitřních i vnějších podmínek, za kterých se investice uskutečňuje, a ve kterých bude působit.
 
Investiční činnost nefinančních podniků představuje specifickou oblast jejich celkové aktivity, která je zaměřena především na obnovu a rozšíření hmotného a nehmotného IM.
 
Investice podniku 
peněžní výdaje, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy během časového období delšího než 1 rok.
 
Kapitálové výdaje
očekávané peněžní výdaje, které vyvolají očekávané peněžní příjmy po dobu delší než 1 rok. Jestliže se kapitálový výdaj uskutečňuje po delší časové období, je nutné vyjádřit současnou hodnotu tohoto výdaje, je nutné také uvažovat případnou inflaci.
 
Určení očekávaných peněžních příjmů je velmi obtížné, neboť závisí na mnoha faktorech. Je to zejména cenová úroveň výrobků vyráběných novou investicí, vliv inflace, vliv zdanění atd.
 
Použití kapitálových výdajů na:
1) pořízení HIM
2) pořízení NIM
3) nákup finančního majetku dlouhodobé povahy
 
Pro dosažení co nejvyššího efektu musí finanční manager najít optimální řešení:
1) Do čeho a kolik investovat
2) Z jakých finančních zdrojů investici financovat
3) Jak rozdělit dosažený hosp. výsledek (dividendová politika: reinvestice/vyplatit dividendy akcionářům)

Pravidla racionálního investora:
- raději více peněz než méně
- raději méně rizika než více při srovnatelném efektu
- raději stejné množství peněz dnes než zítra
 
Investiční rozhodování zahrnuje tyto oblasti:
1) Kapitálové plánování
2) Očekávané peněžní toky
3) Kritéria investičního rozhodování
4) Riziko spojené s vyhodnocením investic
 

Kapitálové plánování

Plán rozdělení finančních zdrojů na dlouhodobé investice zahrnuje:
1) Stanovení dlouhodobých cílů a investiční strategie podniku.
2) Vyhledávání a předinvestiční příprava rentabilních investičních projektů.
3) Sestavení kapitálového rozpočtu na základě očekávaných kapitálových výdajů a peněžních příjmů, souvisejicích s pořízením a fungováním investice.
4) Finanční zhodnocení efektivnosti jednotlivých investičních variant.
 
Investiční strategie podniku:
1) strategie růstu hodnoty investic
2) strategie maximalizace ročních příjmů z investic
3) agresivní strategie (preference investic s vysokým rizikem ale s vysokým výnosem)
4) konzervativní strategie
5) strategie maximální likvidity investic (preference co nejlikvidnějších investic ale s menším výnosem)
 
Pro stanovení investičních cílů a strategií se vypracuje technicko-ekonomická studie (rozbor trhu, rozbor využití stávajícího majetku, stanovení výrobní kapacity atd.)
 
Rozhodování o výběru investičního projektu se řeší metodami:
1) Dle výše kapitálových výdajů
jejich výše je měřítkem pro to, co rozhodne o přijetí a realizaci investice (vedoucí oddělení, zástupce ředitele atd.)
2) Dle charakteru přínosu do podniku
Investice:
- orientovaná na snížení nákladů technickými a technologockými inovacemi
- směřující ke zvýšení tržeb stávajících výrobků dalším rozšířením výrobních kapacit
- zabezpečující zvýšení tržeb výrobními inovacemi
- orientovaná na snížení rozoka podnikání (diverzifikace výroby)
- vedoucí ke zlepšení sociálních, pracovních, zdravotních a bezpečnostních podmínek podnikání
3) Dle stupně závislosti
Investice:
- vzájemně se vylučující
- vzájemně se nevylučující
- podmíněné (vázané) - přijetí investice je závislé na přijetí jiné investice
- nepodmíněné (nevázané)
4) Dle vztahu k objemu původního majetku Investice:
- obnovovací
- rozvojové
5) Dle typu peněžních toků z investic
Podle průběhu očekávaných kapitálových výdajů, peněžních příjmů z investic a čistých peněžních toků (očekávané P, V) za určité období. 
Investice:
- s konvenčním peněžním tokem - peněžní výdaje v jednotlivých letech převyšující peněžní příjmy pouze do jisté doby a poté už jsou vyšší jen peněžní příjmy.
- s nekonvenčním peněžním tokem - v jednotlivých letech jsou vyšší peněžní výdaje, v dalších letech peněžní příjmy, pak zase peněžní výdaje a toto se opakuje.

Kritéria investičního rozhodování

Metody pro hodnocení efektivnosti investičních projektů:
1) Čistá současná hodnota (ČSH)
2) Vnitřní výnosové procento (VV%)
3) Doba návratnosti (DN)
- prostá doba návratnosti
- diskontovaná doba návratnosti

Riziko a inflace v investičním rozhodování

Analýza a hodnocení rizikovosti investičních projektů probíhá v etapách
1) Identifikace kritických faktorů investičního projektu (analýza citlivosti projektu).
2) Stanovení bodu zvratu investičního projektu - od jakého kritického objemu produkce se projekt stává výnosným (zlomová analýza).
3) Kvantifikace rizika pomocí odhadů či různých statistických metod - vychází se z určení pravděpodobnosti různých variant a stanoví se rozptyl či směrodatné odchylka peněžních příjmů z investice, eventuelně jiné veličiny vyjadřující míru rizika (variační koeficienty atd.).
4) Stanovení a realizace různých způsobů snížení rizika pro současnost i pro budoucnost (diverzifikace rizika různými cestami, dělení rizika na několik subjektů, přesun rizika atd.).

Přístupy promítání rizika do finančních kritérií investičních variant:
1) Úprava diskontní sazby s ohledem na riziko (pro riskantnější varianty se volí vyšší úroková míra, která více snižuje očekávané peněžní příjmy).
2) stanovení rizikových tříd investic s různou výší diskontní sazby metodou koeficientu jistoty (peněžní příjmy nejisté se převedou pomocí koeficientu na peněžní příjmy jisté).
3) ostatní způsoby promítání rizika (technika rozhodovacích stromů, simulační analýza atd.).

Inflační vývoj cen se projeví v propočtech efektivnosti investic tím, že:
1) Stoupá úroková míra, čímž se snižuje předpokládaná efektivnost kapitálových výdajů.
2) Mění se peněžní příjmy z investice - většinou se zjednodušeně předpokládá, že růst cen výstupů i vstupů je stejný, a že tedy peněžní příjmy rostou stejně jako míra inflace.
3) Rostou kapitálové výdaje u těch investic, které se pořizují delší dobu, při jednorázové koupi IM je už v ceně zahrnuta stávající inflace.


Marek, J.: Firemní finance
UJEP - FSE
www.miras.cz/seminarky