• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Jižní Afrikou 2015
Botswana: Delta řeky Okavango

1. 9 Botswana on the road

Brzy ráno vyrážím a hned za městem číhá policajt, tak jsem si to pletení páček u volantu mohl odpustit. Tradičně jedu na krajnici a policajt může rupnout vzteky, protože dělal jakési tanečky, ze kterých jsem měl vydedukovat, že si mě naváděl doprostřed silnice přesně tak, aby nemusel udělat ani krůček navíc. To zastavení na pětníku vůbec v celé Africe oficíři docela řešili. Trochu mě zprdnul, tak jsem snížil svoji mizernou úroveň angličtiny ještě o pár levelů níž a byl klid. Navigace se tady moc nezapotí a nejstandardnější je pokyn stylu „za 708 kilometrů vyjeďte na kruhovém objezdu druhým výjezdem“.

Na několika místech je skrz celou Botswanu natažen plot pro zamezení šířeních nějakých zvířecích chorob a na souvisejících silničních přejezdech postříkají auto nějakou srajdou a je třeba i otřít nožku o hnusnou rohožku. Kromě toho jsou občas policejní checkpointy, kde stačil jen ukázat mezinárodní řidičák.

Na zbylých 800 kilometrech už nebylo žádné město, občas jen pár baráků s benzínkou (u jedné zrovna přejížděl mezinárodní terénní motozávod), kde vždy tankujeme, co to dá, protože hustota benzínek začíná povážlivě klesat. Jinak vyprahlou krajinou sleduju asfaltovou linku, které má občas v sobě nějakou ďuznu. Kolem se mihnou maximálně pštrosi a pár antilop, osli a krávy. Občas vesnice s chýšemi tu z chroští, tu ze všeho možného. A mezi tím si to štrádují kupy dětí navlečených do uniforem ze škol.

Z toho náhle vjíždíme do Maunu na břehu delty Okavanga, který vyrostl do téměř velkoměstského šrumu, všude najednou spousta lidí, aut a obchodů. Naštěstí turistická přespávací oblast je na břehu posledního tekoucího ramene delty asi 10 kilometrů od města. Zajíždíme k příjemnému Old Bridge Backpackeru. Moc stanařů tu není, jezdí se spíše terénními obytňáky se spaním ve vysouvacích střešních stanech, nebo si lze rovnou pronajmout vybavené chatky či postavené stany s postelemi. Pro nás socky je tu plácek na konci malého areálu s výhledem na řeku s krokodýly a západem slunce. Umývárky se záchody pod palmami za rákosem a k tomu příjemný bar se studeným pivem (20 pul), počítač i wifina, kterou Petr po dvoudenním absťáku využívá do mrtě.

Noc: Maun, Old Bridge Backpackers, campsite, 70 P os
Doprava: Jwaneng – Maun (800 km), benzíny 240 P + 125 P
Celkem 260 P (650 Kč)

2. 9. Delta Okavanga

Proslulá delta řeky Okavango je rozsáhlá bezodtoká oblast v severozápadní části Botswany. Vznikla zde vnitrozemská delta, která má v době nejvyššího stavu vody (od června do srpna) rozlohu až 15 000 km². Původně se Okavango vlévalo do jezera Makgadikgadi, které před deseti tisíci lety vyschlo a vody tvoří již jen labyrint kanálů a ostrůvků. Jde o bažinu, jejíž hloubka nepřesahuje dva metry. Teploty v létě dosahují až 40 °C. V roce 2014 byla zařazena jako 1000. položka dědictví UNESCO.

Nejblíž Okavangu je naše město Maun a přiblížit se jí autem jde už jen silnicí spojující Maun s namibijským Caprivi Stripem po západní straně delty. Pak tu máme možnost vyhlídkových letů (cca 150 dolarů za hodinu) a samozřejmě nejlogičtější je to po vodě. Oblíbenou turistickou variantou jsou mokoro trip na domorodých kánoích vydlabaných z jednoho kmene (dnes už jde jen o laminátové atrapy), které jsou v mnoha variantách od jednodenních (což je na nic) po měsíční, kdy se sem pluje až z Angoly. Právě náš Old Backpackers prý provádí tyhle výlety ve slušné kvalitě a dva dny jsou skutečnými dvěma dny. Na víc čas nemáme a asi by to bylo i zbytečné. Platíme 900 pul, auto necháváme naproti recepci a cennosti ve zdejším trezoru.

Ráno lezeme s vlastním stanem, jídlem a repelentem na motorový člun, který mnoha zákrutami jednoho z ramen letí do útrob Okavanga. Postupně mizí civilizace, ohrady a dobytek. V domorodé vesnici Kopano následuje rozřazování turistů do lodiček. Je tu pěkný šrumec, každá dvojice má svoji se svým průvodcem. Dostáváme mladýho kluka Francise, železný rošt, záchodový rýč a plastová křesílka, na kterých se sedí v mokoro docela příjemně. A že se v nich nasedíme. Pohyb je po benátsku, my dřepíme za sebou ve žlabu a lodivod se vzadu odpichuje dlouhým bidlem. Vcelku lehce tím projíždíme nekonečné zelené zarostlé mokřiny a prodíráme se rákosím a vodní trávou. Kolem vyrůstají suché žluté ostrůvky se stromy. Pohybují se v tom samo různí hadi, hroši, krokodýli i sloni, ale průvodce snad ví, co dělá. U jednoho krokouše nám zastavuje na fotky a po dvou hodinách přejíždíme vodní plot do zátoky, která je hlavním tábořištěm komunity. Z hlasů je jasné, že je tu pěkně nacpáno, ale každý má svůj divočinový chlívek a o ostatních skoro neví. Stavíme stan a dostáváme nějaké instrukce, o tom, jak se nevzdalovat dál od stanu, když na záchod, tak s rýčem a vykopat si jámu, v noci pak chodit ve dvou. Voda prý ok, dokonce až pitelná a zde i na vykoupání, což se v těch vedrech hodí. Francis vyráží balit holku ve vedlejším tábořišti a my máme velký relax až do večerní plavby na západ slunce. Odpoledne ještě Francis přiběhne, že nedaleko jsou sloni, tak nás k nim převeze a jdeme je stopovat a fotit, jak destruují flóru. I když jsou dál, je to úplně jiný pocit na divoké zvířata čumět bez ochrany plechových karosérií či plotů. Večer jedeme na západ slunce k Hypo pool, kde by mohly být hroši. Jednoho jsme o bazén dál našli, jak si pluje sem a tam a z povzdálí pouhých několika metrů a pod nepatrnou ochranou trávy můžeme dlouho poslouchat jeho funění s mírným pocitem vlhka v trenkách. Přece jen je to nejnebezpečnější zvíře na světě a do jeho otevřené papuly by se vešly všechny naše hlavy dohromady i s loďkou.

Celý den hoří v našem táboře oheň, večer se přidává i Namibijec s kámošským průvodcem z vedlejšího kempu a dlouze kecáme. Jen rošt nevyužíváme, protože se nějak standardně předpokládá dovoz steaků. My tu máme k ukuchtění polívky z pytlíků a Petrem opěvované travellunche (předražené Dobré hostince s hezkým obrázkem a stopovým prvkem masa). Chudák Francis se asi těšil na další hostinu a my tu kuchtíme a nabízíme takové blafy. Pro něj pomalu končí zimomřivá zima, kdy tu mají i jen 20 stupňů. V noci jen něco nedaleko zachrochtalo, ale jinak klid a nádherné hvězdy než to zalil měsíční svit pomalu mizejícího úplňku.

Dvoudenní Okavango Trip (vč. vstupu do parku, kempu, průvodce) 900 P (2250 Kč)

3. 9. Delta Okavango

Další ranní budíček před úsvitem a vyrážíme loďkou k nedaleké pevnině na pravé pěší safari za slony, žirafami, antilopami, prasaty a vší další okavanžskou havěti. Z úkrytů keřů se ke slonům přibližujeme na pár metrů (a to včera říkal něco o tom, že k nim max na 80 metrů). Míjíme pár mrtvolek a kostí, salámovníky i neuvěřitelně vysoká termitiště (v přepočtu na lidské rozměry mají výšku přes kilometr – to tedy lidstvo má už skoro taky, ale za všechny ropné prachy a jednou na světě, tady to mají na každé mezi) a asi po 5 hodinách v plném poledním horku se s mírným zablouděním vracíme zpátky.

Obědový relax, koupání, mé pokusy o pádlování mokora. No stejně jsem si říkal, že by se z té loďky dobře skákalo do vody. Odpoledne se vracíme, Francis nás ještě protáhne vesnicí. Na to, jak furt vyprávěli o té trvalé udržitelnosti a jak žijí s přírodou, mají ve vesnici pěknej bordel a uprostřed skládku. Kulaté hliněné chatky nám ukázat nemůže, protože sám bydlí ještě ve stanu. Ale i tady je obchůdek, děti honí po vesnici pneumatiku, rybář zašívá síť, ženský pletou hadry a před obchodem se chlastá a hraje.

Přijíždí motorový člun, Francisovi dáváme drobnou diškreci, ale vidíme, že ho organizátoři naštěstí moc neškubou. Na výpravu se dostane jen párkrát měsíčně, jak se ve vesnici střídají, ale za jeden den si přijde na 200 pul od jednoho. V Old Backpeckers jsme až v pět odpoledne, tak jen postavíme stan, Petr se jde vykecávat na internet a já si jdu projít okolní život plný dětí, hraní, rybaření odehrávajícího se kolem starého mostu, který byl prvním mostkem v Bečuánsku do útrob Afriky. Auto za ty dva dny nabralo pořádné mimikry, protože nad ním evidentně bylo ptačí hnízdo ptáka s řádnou prořízlou zadní bradou. Aspoň nebude tak lákat lapky. Po pivu tu ještě nakoupím pohledy, známky a rovnou jdou odsud i hodit a kupodivu po mnoha letech dorazily pohledy domů dřív než já.

Noc: Maun, Old Bridge Backpackers, kemp, 70 P/os
Pivo 20, pohled 7, známka do Evropy 6. Celkem 145 P (360 Kč)

4. 9. Severní Botswanou

Další drsnější přejezdový den abychom se večer dostali na botswansko-namibijsko-zambijsko-zimbabwskou hranici u Kasane. Zajedeme k letišti na pozeptání se na vyhlídkové lety nad Okavangem. Zespoda z loďky pohled na nízko prolétající letadélka chytil trochu závisti. Vyhlídkový let měl vycházet na 2500, které se dělí počtem osob, ideálně čtyřmi, už mi ta cena nepřišla nějak přehnaná. Sice jsem měl inzerát v Old Backpackru, ale nikdo se nechytl, tak to zkoušíme na místním, kupodivu mezinárodním, letišti. Společností provozující lety je tu dost, ale jen v jedné Kavango Air bychom se přidružit ke komu mohli, ale to už prý musí být větší letadlo a blabla, prostě 950 pul za osobu (+5% za platbu kartou). je to dost, ale prachy se rozkutálí a ještě jsem v tu dobu nevěděl, že Petr je větší škrt než já Tak abych nebyl za socku, jdeme do toho. Měl jsem ty představy z televize, jak se letí nad zemí, téměř pod nohama pádí stáda zvířat.

Starší německý pár docela rád nové členy posádky vítá, když jim oučet pěkně klesne. Odbavení na let probíhá podle všech letištních regulí, procházíme rentgenem, nasedáme do mikrobusu k letadlu Cesna 206 pilota Johna. Otvíráme dveře, když akorát vše ohluší silný hrom z nedaleko ženoucího se mraku. Osudovější znamení si příroda přichystat nemohla. Ale nakonec půlka zčernalé oblohy po vzletu kamsi zmizela a my se můžeme kochat. Nejdřív vesničky a následně mozaika žluto-zelených barev kanálků, bažin a ostrůvků. Ale zvířátkové orgie to nejsou, z výšky zvládáme pozorovat jen desítky slonů táhnoucích se napříč vodami Okavanga. Ale ani u toho pilot nijak nezakrouží, prostě jen povinné třičtvrtěhodinové kolečko, během kterého fotíme, co to dá, aby aspoň za těch 2,5 litru něco bylo.

Po nákupu ve Sparu vyrážíme na 600 kilometrů s jedinou osídlenou křižovatkou po cestě. Zde to vydá i na slušné safari po asfaltu. Provoz je minimální, krajnice široké a k tomu časté odpočívky se stolečky a bordelem kol. Přes silnici se sice nejprve producírují krávy a osli, ale brzy jsou vyměněny za pštrosy, opice, slony i desítky žiraf. Pomalá ladná chůze žiraf je neuvěřitelně elegantní. To však končí, když se chudák žirafa snaží napít, roztáhnout přední nohy a nedat si na držku. Fascinující jsou i stromy baobaby s tlustým kmenem a korunou (klasicky se jeho zjev vysvětluje jako, že tenhle strom kdysi naprdl boha, tak ho vyrval ze země a za trest ho vrazil do ďoury kořeny vzhůru). Jinak jsou podél silnice spíš jen suchá křoviska a malé stromky. Při jedné zastávce na napití a vytažení foťáku se už řítí černoši se zákazem focení, respektive poplatkem za porušení zákazu. Objevuje se také i v těchto pustinách množství domorodých stopařů, které je součástí veřejné dopravy. Ještě víc to pak frčí v Namibii. Nám by se do bordelu na zadních sedadlech stejně nikdo nevešel a přece jen v rámci té opatrnosti posadit si za záda tři černochy nezní na úvod cesty jako dobrý nápad, i když třeba by člověk aspoň trochu pronikl k domácím, protože jinak se to z té autoklece a spaním po kempech nepovede.

Míjíme okraje rozsáhlé bílé solné pláně, na jediné křižovatce Nata natankujeme a frčíme dál. Letem a nákupem v Maunu jsme nabrali ztrátu a padající tma nás dostihuje s vjezdem do lesních rezervací, které pokrývá severní část Botswany. Naštěstí život kolem pulzující křižovatky v Kazungule na soutoku řek Zambezi a Chobe ještě nějaký je. Louňákem doporučený kempink je utopen ve tmě a v rekonstrukci, tak zkoušíme sousední přepychový rezort Kubu Lodge s chatkami, který má i odstrčenou kempovou část s několika chlívečky za normální taxu. Mezi terénním obytňáky jsme tu opět za exoty, ale parcela na spaní je luxusní. Máme i vlastní ochranku, staršího příjemného Brava, s varováním před hrochy a krokodýly. Na koupel v řece to asi nebude.

Noc: Kazungula, Kubu Lodge campsite, 87 P/os
Doprava: Maun – Nata – Kazungula (620 km), benzíny 360 P
Nákup 90. Celkem 360 P (900 Kč) + vyhlídkový let 990 P (2500 Kč)

< zpět (JAR)   |   úvod   |   DÁLE > (Viktoriiny vodopády)