• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Jižní Afrikou 2015 (8.)
JAR - Capetown

22. 9. Capetown

Pěkná zelená krajina se udržela až do Capetownu, kterému vévodí široká Stolová hora spolu s menšími jehlami (Ďáblova, Lví a Signální). Dálniční provoz nás spolkne, aby mě proti původním záměrům vyhodil přímo do centra, kde se navigace ztrácí. Tak když už to tu ometám, zastavujeme na hlídaném parkovišti na dvouhodinový průlez centrem města. Ono to centrum sevřené mezi přístav a hory zas tak veliké není. Vše hlavní se udává na pár blocích. Parlament, pár muzeí a galerií, pevnost, baráky ve viktoriánském stylu, hodně zeleně a pocitově na pohodu. Zbufnem ryby a pokračujeme na původní cíl.

Stolová hora z městské strany vypadá jak podle pravítka (z ostatních stran už to není ono). Za ní se rozprostírá zvlněné pohoří kolem 900 mnm s přehradními nádržemi a množstvím stezek. K tomu je ale třeba se vyšplhat do skalní stěny. Z městské strany cestu vzhůru nabízí pouze úzká štěrbina Platteklip a lanovka. Pod horou se vine silnice, podél níž jde parkovat. Množství čmoudů se hned hlásí o kontrolní funkci za pár mincí, jak bude dbát o autíčko, aby jiní čmoudi mu nic neudělali. Vyděračská, ale zde v JAR asi praktická, služba. Ten náš má vyrobenou i vizitku.

Na dnešní túru jsem vymyslel vychytralý plán, který se večer ukázal, že by ho i Baldrick nevymyslel hůř. Nebudu se v horku plazit nahoru, když tu je lanovka a dolů si to seběhneme o něco vedle kaňonkem akorát na nástup tmy. Dnes nejsou na lanovku žádné fronty, ale i tak procedúra vyjde skoro na hodinku.

Přecpaná otáčecí kabinka se sune nahoru v proklatě ostrém úhlu a nahoře nás vyplivne do mraků, které zakrývají půlku hory. Ale výhled na město zůstává dokonalý. Srázy jsou úplně kolmé, je tu tolik vyhlídek, že je najednou nemají mraky šanci pokrýt. Vegetace zde nahoře je úplně jiná, hodně kytek a keřů mezi skalkami jako by vypadly z vypiplané zahrádky. Turistický šrumec za lanovkou a restaurací rychle mizí a po 15 minutách už zbylo na kamenité pláni pouze pár lidí. Snažíme se dostat aspoň na konec hlavní hory, ale ani tu hodinu navíc už nemáme a sestupujeme kaňonem dolů. Různě polorozbořené kamenné schůdky v nekonečných serpentinách dávají nohám a mysli dost zabrat, protože to jsou přesně ty pozice, při kterých mi kotník rád křupe. Upoceně to scházím dvě hodiny a kolem mě si to nahoru joggingově vybíhají bílí domorodci.

Přejíždíme k baťůžkářskému hostelu Never@home v klidné čtvrti Greenpoint nedaleko centra. Máme premiérově a derniérově celý pokoj, televizi, dole vše naklizené a v baru pořádné burgry.

Noc: Capetown, Never@home, 350/pokoj + 50/parkovné
Doprava: Citrusdal - Capetown 200 km, lanovka 115/jednosměrně, parking v centru 20
Rybí medailonky s hranolemi 34, burger s pivem 65. Celkem 416 R (800 Kč)

23. 9. Capetown

Ráno na hotelu přikoupíme snídani a máme ještě společně půl dne, tak jdeme pěšo kolem ohromného bílého fotbalového stadionu Green Point pro 70 tisíc lidí k historickému přístavišti Waterfront s řadou památek. Do úzkých doků akorát proplouvá přes zvedací most ohromná loď. Kolem dřevěné baráky, náměstíčka, krámky a davy lidí. Mačkají tu ze svého prezidenta a nositele Nobelovy ceny, či komunistického teroristy (záleží na úhlu pohledu) Nelsona Mandely, co se dá - jeho náměstí, sochy, muzeum a hlavně frontová šňůra na loď na Robben Island, kde byl několik let vězněn.

Petra na závěr naseru, když ho nehodím na letiště a jen vysvětlím cestu. Na letiště to jde v pohodě místní dopravou s přestupem za 60 randů. Petr ale bere taxík za třista. Jen ať si tu cestovní samotu taky na chvíli užije, když mě tu nechává;-) Motat se autem ve večerních zácpách megapole stejně není mým snem.

Já místo toho stačím pořádně užít zbytek dne. Nejdřív do centra na pobočku Hertzu si vyřídit povolení pro vjezd do Lesotha, což je zdarma a víceméně hned. Ještě okouknu pár baráků a začínám se šplhat na zde nejvýraznější kopec – Signal Hill s vojenskou baterií. Ofiko cesty tam nevedou a ani v našem hotelu, který má kopec za barákem neporadí. Zmínka je ale o uličce Longmarket, odkud se už nějak proplejtám lesními pěšinami do vysokých travin v přírodní džungli s parádními výhledy na město i Stolovku. Vydrápám se na vršek, kam vede jinak silnice, na kruhové výhledy. Druhé straně města zbyla mezi horou a mořem hodně málo místa.

Tma na krku, hotel pod nohami, ale žádná stezka k němu. Zpátky přece nepůjdu, tak na druhé straně se nějaká pěšina držkou dolů k pobřeží našla. V hotelu jsem se přestěhoval na poloprázdný dorm, vedle je supermarket, tak jsem se dal na večerní klohnění v mikrovlnce. Nejdůležitější byly obrovské levné dortíky, ale i těstoviny či lahve vína z liquer šopu večer příjemně vyplnily.

Noc: Capetown, Never@home, 160/postel
Snídaně v hotelu 30; těstoviny do mikrovlnky 18, červené víno 26...
Celkem 256 (490 Kč)

24. 9. Kapsko

Tak jsem sám. Mám čtyři a půl dne na to dostat se na letiště v Johannesburgu, které je od hotelu podle navigace 1420 kilometrů. Úplně dobrej pocit jsem z cestování sám po JARu teda neměl. Všechny ty historky o přepadávání lidí v autech, falešných policistech, nočních konvojích mně úplně nadšení nedodaly. Ale po objevení charakteristiky Lesotha v průvodci, jako že je „cheap, safe, nature…“, což se o mnoha afrických zemích rozhodně říci nedá, jsem chtěl tam. A před tím se vyrýsovaly ještě tři cíle – nejjižnější bod Afriky (Střelkový mys), tučňáci a Garden route, o které jsem ale v tu dobu ani nevěděl, kudy projíždí.

Z postele jsem se vykopal ještě slušně, ale výjezd z Cape Townu jsem si vymyslel objížďkou s nakouknutím na Kapský poloostrov. Brzy bylo jasný, že na jeho prozkoumání čas prostě nebude. I těch pár zastávek po mořském pobřeží, kde hory přechází do skalisek a žlutých pláží, zabraly času víc než dost. Plážovou historickou pohodu Kapska si trochu projdu v Hout Bay se starým mořským dřevěným přístavištěm a obchůdky z předminulého století. Vale dávám Kapskému mysu (stejně není nejjižnější), pláži Boulders s tučňáky (ty mají být lepší o záliv dál), panoramatické silnici Chapmans Peak (budou jiné a zdarma), ale na stezkách by se tu dal zabít týden. Tak radši přes hornaté útroby najíždím na rozlehlé, prázdné a bílé pláže False Bay. Nicméně jsem stále u Atlantiku zásobovaného z Antarktidy, tak teď po zimě voda na koupání moc nenaláká.

Městečka vypadají přívětivě, připadám si, že projíždím spíše v zahradě a připomíná mi to Austrálii. Jinde se ale hned vedle silnice objeví pole vlnitých plechů s dráty, pod nimiž žijí desetitisíce černochů. Projíždím městem Gordons Bay, které vypadá v pohodě, ale na sloupech jsou reklamy na dnešní články v místních novinách, kromě Dieselgate VW je znění asi Cop dead and his wife injured, Massacre in bus, Three dead in family house… no. Prázdné ulice a tyhle řvavé titulky navozují atmosféru průjezdu postapokalyptickým městem. Naštěstí zde dávám obydlené civilizaci vale a nořím se do skalnatého Velrybího pobřeží, kterým se prodírá po úbočích dokonalé turistické silničky 44 a 43 s mnoha parkovišti a vyhlídkami.

V Bettys Bay je dnešní hlavní cíl – tučňáci. Původně to sice dnes měl být Střelkový mys, ale evidentně ani náhodou. Parkuju u zátoky s dávno zničeným přístavem na Stony Pointu, kde se motá pětka afrických tučňáků (brýlových). Dál vede lávka nad pláží, pod níž se tučňáci rozlejzají do křovin kolem a nepohrdnou ani trávničky přepychových vil za ní. Dál je oplocená rezervace s otevírací dobou a symbolickým vstupným (20 R), které ale tenhle týden na vše přírodní kapské stejně neplatí. To se mohlo vědět o něco dřív a né, když ho opouštím. Za rohem jsou už tučňáků stovky, někteří se vrací v příbojích na břeh, další se jen vyhřívají a nad lávkou se vede zase rodinný život, kde se klepou mláďata ochmýřená šedým prachovým peřím a dožadují se žrádla, které rodič láskyplně předává vyzvracením. Sice ta Big five i s tisíci žiraf a zeber byla super, ale tučňáci jsou stejně nejlepší. Vychutnávám si zdejších pár set metrů vedle tučňáků až do zavíračky.

Na parkovišti si ve večerním světle všímám poprvé odřeniny na dveřích, které mi věnovalo parkující auto. Světlo stačí tak-tak na dojetí do letoviska Hermanus s pár staršími baráky a vyhlášenou zátokou na pozorování velryb ze břehu. Seznam batůžkářských hotýlků na trase dává brožura od Buzz Busu (turistický autobus, který spojuje, relativně draze, hlavní turistické města po JARu). A zdejší Hermanus Backpacker neměl výraznější chybu. Razím přes několik bloků k moři vyčkávat na velryby. Lidí tu bylo dost, velryb už míň, pouze občas někde něco vyprsklo z moře a až dávno po západu slunce se zahlédly skákající zadní ploutve nad hladinou. I přes množství lidí v hostelu se tu to moc nedruží a můj společenský život večer strávím jen s jídlem a flaškou jihoafrického vína.

Noc: Hermanus Backpackers 130 R/dorm
Doprava: Capetown - Hermanus 200 km, benzin 300
Celkem 365 R (700 Kč)

< zpět (Namibie - Fish River Canyon)   |   úvod   |   DÁLE > (JAR - Cape Agulhas)