• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Jižní Afrikou 2015 (7.)
Namibie - Kolmanskop a Fish River Canyon

19. 9. Kolmanskop – Luderitz

Hotspot nambr srí – město duchů Kolmanskop. Jde o bývalé těžební město, které Němci v poušti vybudovali pro těžbu, respektive sbírání, diamantů. Na ty zde stačilo chodit v měsíčním svitu, proto na celé území je dodnes zakázán vstup a ani z auta po zdejší hlavní silnici do Luderitzu se nemá vylézat. Neodolám u jedné nádherně opuštěné železniční stanice obklopenou divokými koňmi. Ze sluncem zalité pouště klesáme k moři, kdy každou minutou padá nadmořská výška, viditelnost a teplota. Před Kolmanskopem se noříme do mlžného oparu a v tomhle přijíždíme do města duchů. Dokonalost sama.

Dopoledne se lze do města dostat na prohlídky, které se konají každou hodinu asi do jedenácti (provozuje to těžební firma za 75 ND), kdy nás provedou udržovanými částmi města počínaje tělocvičnou, divadlem, kuželkárnou a krámečky, které se snaží uchovat ve stavu zpřed 60 let. Pak mají všichni volnou nohu, aby si stavby, přepychové vily, či nemocnice zpola, či téměř úplně zaváté pískem, prošmejdila. I příkazy k zavírání dveří raději obejdou přátelským upozorněním s hady. Nadšeně tady obcházím a vycvakámám všechny místa s obrazy dokonalé zkázy.

Po zdejších palačinkách ve stylové kavárně dojíždíme do barevného dřevěného Luderitzu, respektive nyní nově, šíleně a antirasisticky !Nami≠Nüs (přesně takhle, v jazyce domorodých bušmenů to má být Objetí). Koloniální dědictví je třeba vymýtit do mrtě. Jako všude jinde na pobřeží Namibie, ani zde se žádná zeleň neprosadila, ale aspoň moře díky velké zátoce má trochu klidu pro posezení na promenádě s rybím obědem (s hranolemi 87 ND). Projdeme pár zdejších bloků ke kostelu, které jsou stejně vždy zavřené, a na poloostrov s majákem, pěkným kempem a se spoustou mušliček a kamínků, u kterých se trochu doufá, že by nějaký mohl být třeba diamant.

Jedeme urvat co nejvíc z 400 kilometrové cestě do poslední namibijské zastávky ve Fish River Canyonu. Aspoň ve vesničce Aus stavíme na pokec a benzín. Noc padne při odbočování z asfaltky a akorát nám zakryje objížďku, tak si jedeme po už dávno uzavřené silnici. Přišlo mi, že je to horší než obvykle. Ale zas ne o tolik. Naštěstí teď už stejně není kam spěchat. A na spaní se dalo zastavit aspoň úplně kdekoli.

Noc: v autě na exC12
Doprava: Aus – Luderitz – Seeheim 450 km, benzin Luderitz+Aus 335+100
Vstup Kolmanskop 75. Palačinky 28, oběd-ryba s chipsy 87, jogurt 15...
Celkem 440 (830 Kč)

20. 9. Fish River Canyon

Ráno dojedeme na pravou C13, vedle dokonce funguje železniční trať, as k snídani stavíme ve vyvoněném restcampu s další sbírkou vraků z širého okolí. Zde se dostaly staré auta i do útrob rozlehlé restaurační budovy, která slouží jako museum starých dobrých časů.

K Fish River kaňonu, který jako jeden z mnoha nese přízvisko „druhý největší po Grand Canyonu“, se z této strany dá dostat jen na dvou místech. Na severu v Hobasu, kde si otráveně vezmou své tradičně tučné vstupné, které rozhodně nevynakládají na úpravu pouze 10kilometrové cesty na nejslavnější vyhlídku do hlubokých zařízlých meandrů Rybí řeky. Pohledy jsou tu pěkné, ale dolů se oficiálně nemůže. Pouze je možný asi 5denní epický trek odsud až do Ai-Aisu. Další vyhlídky obejdeme pěšky a něco by se dalo ujet i 4wd autem. Zde nahoře je maximálně pár roztodivných stromků a nízkých keřů a na dně se táhne úzký proužek zeleně kolem zbytku říčky a zůstavších jezírek.

Po hlavní šutrnici si sjedeme na dno řeky o pár desítek kilometrů dál do resortu Ai-Ais, neboli Horkých pramenů. To je už rezort pořádný. Razím trochu do kaňonu a večer zalezeme do velikého termálního bazénu. To, že je tu ještě krytý bazén a s nějakými vodními blbostmi jsem pobral až druhý den při odjezdu. Večer v restauraci se vlastně loučíme s Namibií, tak se hodí zdejší pivní láce. Nechce se mi ji opouštět do divokého přelidněného JARu. A den tu povegetit by se dalo.

Noc: Ai-Ais Hot Springs Resot, 143 ND/os
Doprava: Seeheim – Ai-Ais 180 km
Vstup Fish River Canyon 80/os + 10 auto. Celkem 310 (550 Kč)

21. 9. Jízda do JARu

Další cíl je rovnou Kapské Město o 900 kilometrů dál, takže o program je postaráno. Po hodince se z Ai-Aisu dostaneme na asfaltovou silnici, která vede rovnou do Capetownu. Poprvé jsem viděl kromě skrejprů i silničáře, i když není největší terno zalévat spáry olejničkou či házet štěrk lopatou do lavorových děr, kterých jsou zdejší silnice plné, protože vrstva asfaltu činí většinou sotva centimetr. Trochu namibijského urbanismu ještě před hranicí nasajeme v chudinské vesničce pokrytou vlnitým plechem. Bereme benzín (v Namibii je o pár korun levnější) a teplé masové pečivo. Akorát přijíždí dodávka s českými turisty. A vlastně s krajany prvními i posledními. Ti se trošku zapotí, když se jim prázdná dodávka rozjede po benzínce. Hraniční přechod byl bez problémů, trochu papírování, popřání šťastné cesty a pelášíme po silnici č. 7 na jih.

Vyschlá pustina se pomalu mění do zelené a okolí začínají pokrývat pastviny, pak pole a nakonec bohatá údolí se sady a vinnou révou. Příjemně se to furt vlní a občas obzor občas zaplní stolové hory, včetně známé Jedové. Nemáme cíl dojet až do přelidněného Capetownu, k čemuž notně přispívají všudypřítomné velkoopravy a rozšiřování silnice. Kolem Citrusdalu by se spacích míst našlo dost, lázně, horský národní park, ale vše zbytečně z trasy, tak zkusíme v městečku kemp. I když v tomhle jsou kromě nás už jen koně, husy a kozy. Ale už je po klidu, jen blok na hlavní obchodní ulici, kde už to plně žije černošskými decibely a všude jsou kvanta lidí. Nabereme nákup, vysosáme u hotelu internet na objednání spaní v Capetownu a potemnělou ulicí se vracíme na poslední vlastnoruční večeři.

Noc: Citrusdal Camp, 100 R/os.
Doprava: Ai-Ais – Citrusdal 800 km, benzín 390+300 ND
Ceny v obchodech 3/4litrové lahve piva 15 R, jablka 18/kg, perlivá voda 10 R, sůši 10…), benzínkové cocacoly 7 ND a obědový peppersteak páje 16 ND... Celkem 540 (1030 Kč)

< zpět (Namibie - Sesriem)   |   úvod   |   DÁLE > (Capetown)