• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

ÁZERBÁJDŽÁN 2018
III. Gabala

2.11. Do Gabaly

Svině kohout. I když je až po sedmý. Nacpu špunty do uší a chrápu do deseti. Stejně minibus do Gabaly jede jen ve 12 a 14 a nějak ráno a večer. Jedeme hezkou cestou úpatím Kavkazu, který je zas v mracích a vidno jen fajn podzimně barevná údolí s červenými stromy. V Gabale jsou zas tajemství s veřejnou dopravou. Jedině prý taxi, a to má před dveřmi hotelu konečnou točnu maršrutka 3. Ale dokonce i v hostelu to tají.

Město je asi hlavním horským letoviskem země a vyšperkovali ho krutě. Chodníky září novotou. Jen by jim někdo mohl poradit i bezbariérovost. Každých pár metrů se musí slézat a vylézat půlmetrový obrubník. Jít podél po asfaltu taky není výhra, protože nedorazily ani mříže na gigakanály a v silnicích zejí díry jak hovado.

K hostelu na konci města pod kopcem u lanovky to jsou skoro 4 kilometry. jdu pěšky s focením nějakých monetek. Ale je to prostě celé vyumělkovaně sterilní s občasnými prezidentskými billboardy. Parčíky jsou už úplně přezdobené i s odlitky hus a medvědů.

Hostel Kahran je fajn, čistý s kuchyní a jsem v něm sám. Dávám vařící sprchu a mám dvě hodiny do tmy. Okouknu zdejší konec města. Lanovka, kvůli které tu jsem, je v demontu. Prý možná z druhé strany. No dík. Zato okolí s potoky, kamenné zídky a amfory… to je kýč. Nechybí ani kopulující delfíni na jezu. Asfalt vylili všude, tak procházka k soutoku moc přírody nedodala. Kolem vyrostly hotelové molochy. Jeden i funguje, ale hosté hrají těžce v oslabení. Kolem hostelu je kupodivu pár otevřených restaurací. Všechny jsou prázdné až na Alibabu, ale tu snad radši měli zavřít taky.

Na hotelu je nakonec jeden domorodec, ale ani nemukne, zapne erární PlayStation, vybere si jedenáctku Barcelony a hraje proti týmu s dvěma hráči. A je mu to prd platný. Večer zajdu do hospody podivně nazvané Red Club, kterou provozuje recepční. Je na něj hrdý, ale je pátek osm večer a jsem tu sám. Zato točený pivo má jen za manat. Postupem času dorazí na vodní dýmku a čaj i pár pánských skupin.

Ubytko 12, bus Sheki-Gabala 3, večeře-kuře s hranolky 8

3.11. Hory nad Gabalou

Dle internetu má lanovka jet od devíti. To jsem furt taková naivka? Je nádherně, jasno a docela klemra. Druhá stanice lanovky je za kopcem u dalšího luxusního hotelu Tufandag. Přichomýtnu se k žigulíku a děda mě tam hodí. I když tři manaty nejsou málo, a to jsem myslel, že pojedeme až do vesnice Durča na konci údolí. Jsem tu přesně, takže mám hodinu čekání. Zkusím dojít do té vesnice plné starých baráků. Ale i ty novější stavby vypadají ještě před dostavěním tak typicky sovětsky aušusově, že ani není poznat rozdíl. Všude rostou listnáče a jehličnany jsou jen v zahradách hotelů.

Lanovka je nová a krásná. Jízdné 10 manatu je za dva úseky (nebo 20 za všechny, kdyby fungovaly). Prvním úsekem se jen pozvolna přesuneme k té vesnicí a odsud po přestupu se prudce vyhoupneme na vrcholek ve výšce 1920 metru. Ve všech stanicích jsou kavárny a restaurace a na zimní sezónu to mají připravený s plným komfortem. Jen ty sjezdovky nic moc - černý šusáky a úzká modrá lesem.

Lanovka končí na vršku obehnaném plotem. Nikam se vlastně nedá jít, jen obkroužil plošku s výhledy, ale čekal jsem větší a bližší hradbu zasněženého Kavkazu sahající do 4500 metrů. Právě tady je totiž turistický nejblíž. Vzdušné teda. Odsud se jen decentně překukuje přes nejbližší hřeben. Od autobusáku vlastně byly vidět líp. Túra na nejvyšší horu taky jde, ale je na dlouhé byrokratické lokte. Trochu láká v mapě údajná pěšina z nedalekého sedla přes kopce až ke kótě 2700. Tam by bylo vidět asi hezky, asi tady už nebudou ani vojáci. Ale asi tam nebude ani ta pěšina. Čas stejně není, protože večer chci být zpátky v Baku. Na druhou stranu, původně jsem s touhle rychlozastávkou na čtvrt dne a noc ani nepočítal a rozhodně to za ojuk stálo.

Taxi od hotelu už chce deset, ale těch pár kilometrů seběhnu. Stejně mi za chvíli zastaví párek s poštovní schránkou. Jsem se nahoře divil, že tu taky nosí burky, ale oni jsou to turisté ze Saúdské Arábie. Tradiční téma fotbalu. Se ptá, kde byli Češi, když tam hráli i Slováci a Slovinci. Njn. Téma jsem nevylepšil ani architektkou Zahou Hadid, o níž jsem si myslel, že je Saudka. Těsně vedle. Ale i u Saudů postavila sídlo ropné společnosti Aramco, kde zrovna řidič dělá. O jediném známém Saudovi, co mi zbyl, už jsem radši konverzaci nenahodil.

U hotelu jdu čekat na neexistující maršrutku. Jedna ujela těsně před nosem, tak následuje opalovačka v parku u sádrového nosorožce. Ještě ty medvědí budiž, ale nosorožec a zebra? Čas plyne a nakonec sjedu taxíkem až na vzdálený autobusák. Do Baku jezdí Transity asi každou celou hodinu. I když se ptám parusky, snaží se tu odpovídat anglicky. Jen u těch čísel to déle trvá, než si je v duchu dopočítají. Cesta odsejpá a je mnohem zábavnější, na obzoru trůní Kavkaz, přejíždíme pár řečišť, vykrojíme pár serpentin na náhorní plošinu, od níž se krajina ze zelené pomalu mění na vyprahlou pustinu směrem k Baku.

Metrem rovnou na Nizami zpátky do minulého hotelu. Tady už mě vítají jako starého známého, i když se hned nezapomenou vnutit, že jsem nezadal ještě koment do bookingu. Tak si ho tam v podstatě nacvakali sami. Ale když jsou v pohodě, pokojíky s postelí čistý je to v centru, tak není moc šance jim to hodnocení někde sundat, i kdyby jeden chtěl. Jako poctivě myslím. Ale teda nevím, proč mají potřebu zkoušet vyšší cenu než minule, když navíc tentokrát neplatí provizi.

Venku padá tma, ale Kavkaz mě rozmlsal usínáním o půlnoci, tak jdu do hospodské čtvrti poblíž Fontánového náměstí. Končím v kosmopolitním Secret baru, ale ani v něm není jediná ženská noha. Padla tři točená, skouknu Chelsea a půlnoční tmou klokotajícím městem zpátky. (hotel Baku 22, bus Gabala-Baku 6, lanovka 10, točené pivo á1.3, taxi 3+2, donner 2... 44m)

< zpět   |   úvod   |   DÁLE (Baku) >