• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 52 dní

I. České Švýcarsko + západní Lužické hory

1.-2. den (0 - 45 km) Hřensko - Jetřichovice - Nová Huť

O oficiální start si říká Hřensko, nejnižší bod České republiky 115 m.n.m. Dostat sem se je jednoduché, ať už busem odsud na Děčín nebo možná častěji vlakem z druhé strany Labe. Do protější německé zastávky Schöna (případně popojít do Dolního Žlebu) se musí použít jediný motorizovaný prostředek na treku - přívoz pendlující do Hřenska každou chvíli. A první záchytný bod na cestu zpátky je mezinárodní silnice do Rumburku, kde zastavují i přímé autobusy z Prahy, kam se dorazí po cca 45 kilometrech.

Toliko teorie, ale jsem hamoun a ještě línej, takže na první etapu jsem si dal to nejlepší a nejklasičtějí - přechod Krkonoš. A z nich jsem postupně nastavoval další etapy. A ještě jsem je začínal ve vyšších nadmořských výškách, takže jen tady jsem uškudlil 500 výškových metrů. Ale stejně mi jich ještě zůstalo na dva tisíce. Nicméně kilometrovníky pro celý popis BCT treku budu počítat od Hřenska, i když tohle pro mě byla už 4. etapa na 9.-10. den. A jednou to opravím řádně, popořádku od začátku a v delších etapách, tak jak se to postupem času usazoval. Tahle první top část z Hřenska do Žacléře si to o říká echt. Snížit počet etap i dní a navíc celý úsek se dá udělat i nalehko se spaním v chatách.

3.11.2016 Nová Huť - Jetřichovice, 23 km

Pozdní podzim, první sněhový poprašek, ale start téhle etapy mám hodinu autobusem od baráku, tak najít dva dny není problém. Zvlášť když doufám i v ubytování na půli cesty v Jetřichovicích, kde volných postelí mimo sezónu by mělo být snad dost. Začínám na silnici č. 9, kde je ale hned několik startovních možností. Ta kochací by začala/skončila v Lesné nad níž se klenou hned dvě zastaveníhodná místa - rozhledna na Jedlové a pěkná zřícenina Tolštejnu naproti. Ochcávací výšková varianta přímo na hřebeni by začala na Stožeckém Sedle, ale tam autobusy nestaví a musí se člověk smířit s opuštěnou zastávkou Nová Huť.

Ráno jedu busem do Nového Boru. Cestou dokonce vykouklo i slunce. A hned zalezlo. V Novém Boru přelejzám na obstarožní vlakové nádraží, kam ale už zavítalo moderno. A ty vlaky… to mě picni. To k nám do středních Čech teda nedorazilo. Vystupuji v naprosté díře (Nová Huť v Jizerských horách), kam na zastávku sotva vede pěšinka. Mlžno, zima a špetka sněhových vloček v krásném podzimním lese. To není ideální počas na panoramatickou hřebenovku. Proderu se ze zastávky a po zelené turistické značce mířím na východ.

Hned je tu jedna výhledová odbočka na Konopáč (676). Nevím, jestli jít, tma je zas o hodinu dřív a nemám ani ubytování, protože se z hotelu v Jetřichovicích neozvali a telefon nebrali. Vůbec to dle webu vypadalo zavřeně. Naštěstí tam mám únikovovu variantu na bus v šest.

V lesích jsou hezká nejen boží zastaveníčka, ale i pouhé blbé hraniční sloupy lesních rajónu. Dřív si uměli vyhrát. Nakonec lezu i na Konopáče, i když uvidím asi prd. A jo. Nahoře už je nasněženo a ze skály není vidět nic, kromě decentního problesknutí Jedlové naproti. Dole se napojuju na červenou, kterou po dva dny už neopustím a která mě provádí vůbec na většině těch dálkových hřebenů. Rovnou mi ukazuje, že do Jetřichovic to bude ještě 20 km a za sebou mám tři. No pecka.

Přes dávno zavřené přejezdy se nořím do lesů a lemuju linii řopíků, které také provádí po většinu české hřebenovky. U Křížového buku mají i muzeíčko s naučnou stezkou. Jinak se jde hlavně lesem a pomalu vítězí slunce. Chatové vesnici Líska s pomníkem na bitvu u Studence (l.p.1757) vévodí čedičový kopec Studenec (737 mnm) s unikátní 130 let starou kovovou rozhlednou. Stromy za to století ale vyrostly víc, tak výhledy jsou skromné. Koruny stromů jsou ledově oprášené a ty kopce široko kolem úžasné.

Kilometr zpátky na rozcestí se nechtělo, ale zkratka nakoenc přes suťové pole nebyla z nejlepších. Ještě něco syčí. On to skrytý fotograf číhajícího na kamzíka. Asi těžko tady, né. A von jo.

Jediná vesnice na cestě jménem Studený je mrtvá, ale potkávám tu dva turisty, to je celých 67 % dnešního člověčenstva. Červená padá do Pavlínina údolí říčky Chřibská Kamenice. Dokonalé údolí vytočené meandry, skály a šutry nad nimi… krásný kout. Na konci je ještě podél Grieselova rybníka příjemná Pavlínčina obchůzka skrz skalní tunel mlýnského náhonu.

A to už jsem na předvsí Jetřichovic, turistického centra Českého Švýcarska. Vyhlédnutý hotel Bellevue socialistického střihu je otevřen a vezmou mě. I když o fous, je plno a našli pro mě komůrku až na půdě. Úředníci tu mají školení a večer mejdan. Já měl dost problém neusnout před večeří, ale pak už následuje pořádné žvanec doražený zmrzlinovým pohárem a zalitý Zlatopramenem.

Nová Huť zastávka – Konopáč (676) – Křížový buk – Studenec (737) – Pavlínčino údolí – Jetřichovice
Dnes 23 km, up 400 metrů (od Hřenska 45 km a 2 dny),

4.11.2016 Jetřichovice - Dolní Žleb, 22 + 4 km

Vstávám brzo a jdu se přežrat na snídani. Beru odsud zatím nejdelší úsek s plnou náloží kochacích zastávek včetně tří unikátních vyhlídek. Všechno po červené to hodí do Hřenska asi na 22 kilometrů. Opouštím Jetřichovice kolem dřevěných chaloupek schoulených pod skálami. Na konci je opuštěná léčebna, kterou postavili za První republiky socani pro děti z Děčínska. To se starali o lidi jinak. A hlavně za své. Dnes, stejně jako původní majitelé, beznadějně pustne.

Nad tím se vypíná na kamenné jehle orlí hnízdo Marininy vyhlídky. Drsný nástup do skal, ale pak už se štráduje víceméně vrstevnicí po pískovcovém patru s občasnými výstupy na kamenné ostrohy (Vilemína stěna) či rovnou na kamenné zámky (Ostroh). Obzoru vládne dokonalá silueta Děčínské Fujijamy, alias Růžáku. Podzim zdejší smíšené lesy zbarvil do nádherné směsky barev. K tomu pošmourné mraky a tradiční liduprázdno i tady dělá fantastický kout světa. Možná bych fakt nemusel tahat na české cesty ten nejobyčenější foťák.

Kroužím lesem mezi skalami před dalším pískovcovým výstupem na loupežnický hrad Šaunštejn. Skrz skálu nahoru už se dalo sotva protáhnout. Dnes už slunce není vůbec, i když bojuje. Ale marně. O fous dál dávná vzpomínková zastávka na Malé Pravčické bráně. Proti kolegyni je fakt malá, ale stejně se mi zdá, že nějak vyrostla proti minulu.

Obec Mezní Louka trochu mimo cestu zaváněla obědem a pivem. Ale to bych z ni musel vypadnout do dvou odpoledne. Jenže teď je 13:50 a já jsem teprve před ní. Sami jste si to zavinili, dnes si nedám vyržínko. Zkratku pod vsí vede nějakou dětskou zážitkovou naučnou stezkou. Pěkné kravinky si tu vymysleli. Hřích je nechat nevyužité.

Pak už se kroutím v kouzelné zkamenělé krajině. Jen těch výhledů už moc nebylo, ale to podzimní barvy zdejších pralesů vynahradily. Pravčickou bránu už zavřeli, tak se vydrápu aspoň pod ní. Do Hřenska docházím za posledních zbytků světla. Tady balí Vietnamci, ale žije to tu slušně. Docházím k břehu Labe na nejnižší místo Čech, kde by tedy dle logiky měla cesta začít.

Ale ona tu ani nekončí, a to ani pro dnešek. Přívoz na druhou stranu do Němec ještě funguje a opouštím republiku po vodě. Domů nepospíchám, tak dorazím ještě hluché místo na protějším břehu Labe do Dolního Žlebu, z něhož někdy příště začnu ukrajovat proklatě dlouhých 260 krušnohorských kilometrů. Tímto zahájuji ale i západní variantu cesty na Landštejn. Přes Šumavu. Ta je o trochu delší.

Noční pochod po asfaltové cyklostezce v Labském kaňonu jde hodně lehce. A to ještě dost času na cestu svítil projíždějící prázdný parník Vikingu. Přidal jsem ještě 4 kilometry na dnešních 26. Prý i docela slušné převýšení, což na nejnížinatý den treku moc nesedí. Ty mapy.cz si výškový profil asi dost nehorázně cucají z procesorů.

Jetřichovice - Mariina vyhlídka - Vilémina vyhlídka - Ostroh (484) – Šaunštejn - Rysí stezka pod Mezní Loukou - Pravčická brána - Hřensko - Schöna - Dolní Žleb
Dnes 26 km; up 900 metrů

|   úvod   |   DÁLE (Lužické hory) >