• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 52 dní

Kladsko - Orlické hory (6. etapa, 67km)

13. - 15. den (245 - 312 km) Východní Broumovské stěny - Kladsko - Západní Orlické hory

Kladskou opravu začínám tam, odkud mě před týdnem vyhnaly celodenní bouřkové smrště – uprostřed Broumovských stěn. Tentokrát se třídenní model snad povede, což mě může dovést přes kladskou zkratku až na východní konec Čech přes hřeben Orlických hor. Příhodně jsou umístěny i chaty na perfektních místech. Ta sprcha a netahání stanu není k zahození. Dostat se přímo na Hvězdu uprostřed Broumovských skal veřejnou dopravou jde jen o víkendy, kdy tam zajíždí z Police dva autobusy. Opět vzdávám veřejnou dopravu a za autozákladnu volím Náchod.

Poprvé výrazně opustím území Čech, ale hornaté Kladsko bylo odjakživa českou součástí, jen jsme o něj přišli s Prušáky a ani opětovné snahy o znovupřipojení po první i druhé světové válce nám nevrátili ani Kladsko ani aspoň ten Český koutek (malé území kolem Kudowy Zdroj s českými vesnicemi). I labské povodí zde zasahuje nejvýrazněji do polského území. Definitivní ztráta území byla potvrzena smlouvou s Polskem až v roce 1958 a poslední pouto se přetrhlo v roce 1972 vyčleněním Kladska z Pražské arcidiecéze.

20. 8. 2017 Broumovské stěny, 15 km

Až před Náchodem mě napadne, že ty půlhodinové intervaly se možná netýkají neděle. Samozřejmě. Na dlouho poslední autobus ujel před 15 minutami a vlak před třemi. Vracím se k autu strategicky zaparkovanému před policejní stanicí a přejíždím do Police nad Metují. Než pojede bus, zajdu do muzea papírových modelů zavzpomínat na dávné časy s vystřihovánkami z ábíčka. Sice tu neměli legendární městská památkovou rezervaci, ale jiných modelů bylo víc než času na jejich očumování.

Ač hlásili jasno, jedno místo v Čechách pravidelně zkrápěly bouřkové mraky. Kterépak asi? Jeden příděl jsem dostal v autobuse a další hned po výstupu. Tak se musím schovat do hospody. Co naděláš. Pivo, oběd, pivo, déšť neustával, ale poslední pivo. A zase vyrážím po druhé odpol.

Červená stezka se kroutí po hraně stěn s občasnými výhledy na Broumovsko ohraničené Javořími horami. Aby vyhlídek nebylo málo, k dalším si zajdu. Skály jsou tady krásné, balvanovité, vachrlaté, občas hřibovité a celé bloky dalších skalních měst. Přitom je to docela opomíjený kraj. A to zítra třeba polská Hejšovina či Bledné skály hned za hraniční čárou jsou asi ještě lepší. Vymetat by se to dalo v okruzích víc, ale kvůli kroucení se mezi skalami tu nejsem. Skalní hřiby se hodí i pro schovku před další pořádnou dávkou deště. A kdyby se vody zdálo málo, vyplatí se jít tradičně horší a delší cestou přes bažiny po naházených klaccích na další vyhlídku.

Skály končí sešupem na Machovské sedlo a pokračuji po hranici až do Hejšoviny. Vlastně tady před mnoha lety vznikl tenhle nápad na obejití Čech po hranici. Tou tady přímo prochází hraniční stezka kolem bílých patníků na balvanech. Není to tu sice žádná kochárna, ale příjemné procházka lesem a keřisky s občasnými skalkami, na severu Čechy a na jihu Polsko.

A když se z lesů vynořím, jsem v Polsku se zalesněnými stolovými horami. A ta nejvyšší s nejkolmějšími skálami vyrůstá hned za Pasterkou. A na vrchu útesů Szczeliniec(Hejšovina) je turistická chata. Trochu přidávám, je dost pozdě, ale Poláci jsou byznysmeni a chatu zavírají až v deset. Po vydrápání se nahoru stihnu pár západových fotek z vyhlídky a nechám se ubytovat (postel od 240 Kč). S holčinou to na domluvu bude přeci jen lepší anglicky a dostávám pokoj, o který se nakonec ještě podělím s rodinkou. Chata byla docela plná a dole se jedlo a pilo. Po poledním guláši dám gulášovku v chlebu. Z piv padne po Olivětinském Opatovi polské Tyskie a po desáté jdu juknout na noční oblohu a nakonec prolezu s baterkou tiché skalní město až na nejvyšší vyhlídku 919 mnm na skalní jehle.

Hvězda (Čv) - Supí hnízdo (702) - Modrý kámen - Hřiby - Slavenská vyhlídka - Machovský kříž (M) - českopolská hranice - Paterka (Ž) - Szczeliniec Veliky
Dnes 15 km, up 650 metrů (od Hřenska 260 km, 13 dní a 8550 v.m.)

21. 8. Kladsko

Rodinka vstává před šestou na východ slunce. Na to bych se mohl… Ale už jsem vzhůru, venku svítá a dnes mě čeká přechod Polska od severu k jihu. Vypadnu před sedmou, ale stejně jdu kompletně prolézt úzkými škvírami skalní město Hejšoviny (Veliki Szsceliniec) se všemi jeho bizardními tvary a výhledy na zamlžené Kladsko s Jeseníky v pozadí. Dnes je to bez snídaně a tentokrát netáhnu ani záchranné sušenkové balíčky. A tucty borůvek a malin to nevytrhnou. Naštěstí dole ve vsi Karlow po projití kýčovitou uličkou hanby akorát otvírají obchod. Přes den tu musí být brutální frmol a i ty skalní města jsou zpoplatněná a oplocená.

A do pustin za městem pod Karlovou pevností po modré na útes další stolové hory Nárožník. Výhledy z nich jsou parádní, ale jak tady uprostřed lesů mohli zamordovat dva studenty? Safra. V srpnu přesně před dvaceti lety vyrazili tudy na dvoudenní trek a byli popraveni střelou do hlavy. Nikdo nikoho nechytili. Kopec je dnes znám jako Hora Smrti.

Výhledy i trasa je ale opět paráda. Jsem v nadmořské výšce téměř kilometru a je to znát i na okolní vegetaci. Jsou tu původní reliktní bory, na osluněných skalách vyrůstají z vřesů pokroucené borovice. Na vlhčích místech převažují břízy a jeřáby a temeno hory je pokryto rozsáhlými podmáčenými smrčiny zbídačených od kůrovce. Jen to prodírání se maliníkoborůvčím po nočních a ranních deštích řádně obarvuje kromě jazyka i kalhoty. A mimochodem jsem vylezl po 14 dnech na Everest - od Hřenska jsem nastoupal přes 8848 výškových metrů.

Ze skal ostře dolů po nějakém kamenném korytu a mezi zelenými pastvinami až k loupeživé vesnici obložené nakradeným materiálem a vraky aut. Další cesta přímo do Dušníků vedla po malé silnici, ale s pořádným provozem. To se teda mohlo obejít.

Dlouho až do Lázní Dušníky (Dusniky-Zdroj), což je elegantní lázeňské město na říčce s květinovými parky, fontánami a pavilóny a historickým minicentrem na kopci. Po celodenním hladovění by se spíš šikl obchod. S těmi to slavné nebylo, ale pečivárna nabídla trochu kalorií. Nakonec se našla i restaurace. První byla zrovna "česká". A pán libo knedliszka? Tož bez knedlizska. A když česká hospoda, tak echt české jídlo – smažák, hranole a tatarka. A české pivo Primátor. Mezitím domlouvám další noc pod střechou a cestou domů přibudou i Pardubice.

Procházím Podhorským údolím na dlouhý konec lázní. Hraniční stezka už je kousek, jen ten drobný 400metrový výškový rozdíl je nepořešen. Tak si najdu pravou polskou drogu sám. Polské turistické cesty vedou totiž kolmo na vrstevnici. No, zapotí se člověk. Kor když tu žádná cesta není a prodírám se v ostružinovém lese či na roky nepožrané louce.

Doplazím se na sudetskou polskou silnici s vyhlídkou, odkud je to už kousek na hraniční cestu stoupající na hraniční růžek s vrcholem Vrchmezí. Údajně je to nejvyšší polská orlická hora, i když vrchol je dost v Čechách. Už jsem zase na hřebeni a BCT je echt zpět ve svém nomenu-omenu. Desítky kilometrů mě čekají po červené Jiráskově horské stezce (celá má 170 kilometrů z Nového Hrádku do Litomyšle a vyznačená byla již v roce 1921). Na mapě je to ale pořádná a rovná cesta vyznačená i jako cyklostezka. A to není zárukou zábavnosti.

Ale řídké smrkové lesy s občasnými bučinami a několika chráněnými loukami nebyly špatné. Ani tady o pondělní prázdninový podvečer člověk nepotká jiného kolegu. Ještě druhá tisícovka Šerlich a jsem na Masarykově chatě s příjemným personálem. Dostávám jednolůžák a bude fajn. Chata sice dost pamatuje, ale restaurace má příjemnou dřevěnou patinu. Tak si tu piju, wifinuju a poslouchám řev jelenů zvenku. Pivo je zas Primátor, tak aspoň přihodím značku APA, IPA, ALE a tak nějak.

Szczeliniec Veliky - Karlow (M) - Narozni - Duszniky Zdroj (Čv) - Vrchmezí (1084) (Čv) - Šerlich (1027)
Dnes 28 km, up 1000 metrů (od Hřenska 288 km, 14 dní a 9550 v.m.)

22.8. Orlické hory (Šerlich – Hanička)

Dneska to mám se snídaní, tak vyrážím až před devátou a za sedm hodin mám být na Haničce. To je bunkr, odkud jsou dvě úniková okna. Jedno v 15:40 a druhé o tři hodiny později, kdy bych se k autu dostal o půlnoci a Pardubice mohl odpískat. Na Haničku je to 22 km, ale chci vymést tisícovky a rovnou čtyři ze sedmi nejsou na cestě. Hned za rohem Malá Déštná, ale najít vrchol v průsecích mezi borůvčím a neprostupným klečím dalo zabrat. To Velká Deštná (1155 mnm) je označená pořádně. Další dvě jsou sice na cestě, ale na jiné, delší, řopíkové, neznačené a opuštěné. Ale než tyhle dva pěkné kopce Jelenka a Koruna zdolám, mám už pěknou časovou ztrátu. A ještě vynovřivší se protijdoucí hlásí brodění v bažinách a horkotěžké projití přes les. Metu po pětikilometrovém rovném úseku k Pěticestí, který má hned tři tisícovky a uprostřed lesů i schovanou tyrolskou Kunštátskou kapličku.

Jídelní a pitná záchrana na Pěticestí se nekoná, takže to dnes bude bez jídla. Opouštím nadtisícové hory a ani výstup na kopec s rozhlednou na Annenském vrchu už tisícovku nedá. Stromy povyrostly a výhled stejně zamázla deštná mlha kolem. A to všude jinde bylo hezky. Za dnešek padlo sedm tisícovek a vylepšilo to celkový pčet na 22. Ale teď už do půlcíle v Landštejnu žádná nebude. Zbývá už jen vlastně ta Vysočina. Odsud lesy ozdobily další série bunkrů, některé na krásných místech a výhled od nich by byl skvostný. Nejsou ani tolik rozkradené. A ty spojené podzemními štolami u Haničky jsou přístupné s muzeem. Stihnu obhlédnout úctyhodný bunkr s několika dělovými vraty, kde to ještě chtěli komanči opevnit.

Klesám k autobusu, u něhož mám k dobru 20 minut. Přestupy v Rokytnici nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou i Náchodě klaply i s debužírovacím nákupem a zmrzlinou na rychnovském náměstí. A pak už jen hodinu a půl do Pardubic za dávným spolužákem, večeří a noclehem.

Sedlo Šerlich - Malá Deštná (1090) - Velká Deštná (1115) - Jelenka (1083) - Koruna (1101) - Homole (1001) - Tetřevec (1043) - U Kunštátské kaple (1043) - Komáří vrch - Mezivrší - Anenský vrch (992) - Hanička
Dnes 24 km, up 500 metrů (od Hřenska 312 km, 15 dní a 10050 v.m.)

23.8. Pardubice

Nohy bolí, tak se jen bezmocně válím na gauči do poledne. Ojuknu Pardubice, pěkný to město s renesančně opraveným hradem, s hradbami a parky pod nimi. Panorama vysokých veží starého města a kolem funkcionalistické stavby Gočára. Vylezu na věž Zelené brány s výstavkami, a přesto za vstup chtějí jen 20 Kč. Na náměstí sežrání tresky na zelenině a okukování úžasných plastických fasád městských domů. Ještě zajímavější je stavba Winternitzových automatických mlýnů – pouhá továrenská budova postavená jak babylónský hrad. Copak nám asi zanechá industriální architektura této dekády? Zkroucené plechy.

Pro letošek to je z východní trasy všechno a k Haničce se vrátím o rok později. Zato z jihozápadní trasy jsem ukrojil do srpna 2017 sotva půlku Krušných hor a celkově při ročním výročí v září 2017 jsem na 465 kilometrech, takže plánovanou třetinu jsem zatím udržel.

< zpět   |   úvod   |   DÁLE (Orličky) >