CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 53 dní

Centrální Krušné hory na kole (11. etapa)

29. - 32. den Nová Ves - Hora Svatého Šebestiána - Měděnec - Horní Blatná

Tak tahle etapa byl omyl. Každé začátky jsou těžké. Ale po téhle etapě už následuje jen vzorný pěší trek a etapy navazované vždy na stejném místě s cílem Landštejn a tahle se pak opraví. Bohužel jsem léto 2017 musel zajíždět na otočky do kadaňské nemocnice, tak párkrát přibírám do auta kolo. Nebude to tedy z místa A do B, ale zas na kole každý ten cca 20-25kilometrový úsek dám dvakrát. Na kolo jsem se vrátil po několika letech, když mě před několika nějak naprosto přestalo bavit. A to jsem na něm kdysi závodil. Furt je to vlastní silou, takže by to mohlo být v pořádku. Ale není to prostě ono. Jak se říká, na kole krajinou jen projíždíte, pěšky jste její součástí.

14. 8. 2017 Měděnec – Svatý Šebestián

Minule jsem se na běžkách skončil v Nové Vsi pod Horami, tam ale navážu až zítra. Dopoledne vyrážím do Kadaně a nejbližší místo v horách se zdá Měděnec, kam se dostávám až ve tři. Rovnou by tu zlákaly hospody, štoly a muzeum hornictví, které se o rok později zapsaly i do UNESCO. Ty horníci jako, ne ty hospody.

Vyrážím na východ k hoře Svatého Šebestiána. Na konci vesnice je památník požáru a zbytky zdejšího ústavu z filmu Requiem pro panenku. A dál už jsou jen krásné luka mírně zvlněných planin a památníků na dávné obce, které padly po odsunu či po výstavbě přehrady Přísečnice, která zatopila celé dříve okresní město. Celá dnešní trasa je po červené, která míjí přírodní rezervace prameniště Chomutovky a husté lesíky. Občas je cesta hrozná, občas luxusní lesní asfaltka tak, jak zrovna přijde nějaký kus dotace.

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Sfinga u Měďěnce

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Přehrada Přísečnice

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
..

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Zaniklá trať Křimov - Reitzenhain

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Chomutovka

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
..

To už hučí mezinárodní silnice do Karl Marx Stadtu procházející obcí Hora Svatého Šebestiána. Vzorně mě nezláká jídlo ani pití a jen okouknu rozlehlé náměstí. Klesám do kaňonu Chomutovky, nad nímž se klenou zbytky úctyhodných mostů dávné trati, z které se stále slušně zachovala náspy i s pražci.

U docela obstojného vodopádu to otáčím po údajně cyklostezce k Polským bažinám, ale je to spíše zlomkotníkový výstup. Nahoře je několik rybníků, či dnes spíše již jen rašelinových jezírek. Už to zkracuju a úplně hraniční patníky tady nevymetu. Kousek po silnici mezi kamióny stačil dostatečně k nasátí silniční cyklistiky a po modré cestě a pár hupech padám na hráz Přísečnice. Zas taková rovina, jak to vypadalo na mapě, to tu nebyla.

Za potoky je německá strana plná baráků, u nás jen klid, lesy a příroda. Rašeliniště tu pěkně obnovují. Potřebuju přidat ještě pár kilometrů za Měděnec na příští pěší túru, tak šlapu podél Černé vody až do překvapivě velké vesnice Kovářská, kde v každém pátém baráku byla hospoda. Už není. Kolem několik vystupujících skalnatých kup sjíždím přes Horní Halži na hranu Krušných hor. O 600 metrů níž je Ohře. Tady se napojím na červenou a odsud zase někdy příště. A hlavně vyplnit tu mezírku mezi Šebem a Katkou.

Polský rybník (Čv) - vodopád Chomutovky – Hora Sv. Šebestiána – Přísečnice – Měděnec – Horní Halže
BCT úsek po červené 24 km, +300m (na kole 53.5 km); od Hřenska 145 km, 2350 v.m. a 6 dní

15. 8. 2017 Od Šebestiána ke Katce

Přespal jsem dole v Kadani a po obědě jsem přes krušnohorskou náhorní plošinu dojel k hraničnímu přechodu u Šebestiána, kde je klasický dutyfreeshop s benzínkou a parkovištěm, kde naberu další sušenkové a pitelné zásoby. Hranici tentokrát zokruhuju z obou stran čáry. Vyrážím hned do Němec a kopíruju stezku kolem potoka Černé. První německá vesnička, pěkné baráčky a kýčovité zahrádky… a cestu mi zablokuje černé audi a z něj vylézají dva chlápci. Prý něco jako policie, ale moc jim teda nevěřím, ukáží jen nějaký pofiderní průkaz a něco melou německy. Chtějí doklady a pak prohledávají úplně všechno. Existenci jedné kapsičky v peněžence jsem za těch 10 let neobjevil ani já. To je přesně ten nejzásadnější problém Německa – čeští cyklisté na hraniční cyklostezce. Hlavně že o pár kilometrů jižněji se jim do země zrovna nekontrolovaně cpe milión „Syřanů“. V protější restauraci také nevěřícně kroutí hlavou a po jejich odjezdu se ptají, co to bylo. To by mě taky zajímalo.

Pěšina vede skrz pěkná rašeliniště a lesíky kolem. Lesní cestu dál ale zatarasili, protože je jí třeba pořádně vylít asfaltem. Asi zrovna dorazila nějaká dotace. Tak si trochu zajedu do výšek, pode mnou louky, vesnice a nekonečně lesy Čech za hranicí. Na prvním hraničním mostku rychle utíkám zpátky do svobodné země. Lesní cesta se kroutí podél hraničního Načetínského potoka, který byl plný mlýnů a továren. V Čechách zůstaly sotva náhony, v Německu pustnou až teď. Brandovský výběžek trochu seknu a přehoupnu se ke Svídnickému potoku, podél něhož vedla německá železnice, po které zůstalo dost hezkých vzpomínek. Cestou do Nové Vsi míjím různé štoly a některé jsou i přístupné. Zato jedna bába, která ani není vidět za volantem, mě téměř srazí. Fakt se to přehání s tím necháváním řidičáků stoletým. Nad hlavou se už tyčí lesuprostý Růžový vrch s Horou Svaté Kateřiny. Já musím ale až k přechodu s Novou Vsí přesně tam, kde jsem skončil na běžkách před půlrokem. Etapa skončena, či správně oficiálně načata.

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Hraniční stezky

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
a louky

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
a rybníky

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Načetinský potok

Krušné hory

Bohemia Crest Trail

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Zaniklé tratě

Teď zpět po turistických stezkách, kudy by poutník kolem Čech šel přeci jen ale logičtěji. Jedu nahoru na Horu Svaté Kateřiny. Poslední metry, šlápnu do toho, abych pozlobil utíkající kočku a prásk. Něco ruplo. Řetěz né, rovnou rupla celá osa zadního kola. Tak to je pro kolo konečná a já mám 30 kiláků k autu a na krku tmu. Chvíli se v tom montuju, ale jen z toho vypadne pár kuliček. Otázka je, jestli jít k autu s kolem nebo ho tu připoutat a vyzvednout v noci. Rozhodně dřív než o půlnoci se k autu nedostanu.

Jediný přítel na telefonu širokodaleko přebývá o víkendy v nedalekém Jirkově. Jenže dnes je úterý. Naštěstí tentokrát měl odjet do Prahy až za hodinu. Tak mu trochu naruším plány a sejdeme se na velkém náměstí Hory Svaté Kateřiny. Cestu k Šebestiánovi projedu autem a pěkná krajinka to je.

Dáme pivko na benzínce a rozjíždíme se k domovům. Jenže v autě mi dochází, že jsem se nespojil s tím včerejším úsekem, protože to bylo v plánu až na zpáteční cestě. Takhle mi chybí jeden a půl kilometru. To ne. Parkuju u lesa, kudy jsem projel včera a k benzínce to musím ujít. Po silnici se mi nechce a nějaká stezka tam nevede. Tak si cestu k benzínce prorazím. Lesy jsou řídké, malé, travnaté a nádherně fotogenické. A skrz jsou prosekány cestičky sekačkou. Jde se příjemně, je vlahý večer, kolem se pasou srnky.

Sláva, benzínka – trasa napojena, další jídlo a pití a oklikou zpátky. V pustých lesech se klene další viadukt s potůčkem. Jinak trať už zarostla pořádně. I když bývalé nádraží jako lesní chaloupka přežívá. Potoky jsou tu zrzavé a rudohnědé. K vyblbnutí stačí i chůze naboso, to přírodu člověk hned cítí všemi smysly. Jenže o modernosti této chůze nebyl přesvědčen brablenec, který se s chutí zahryzl tak, že to bolelo půl dne a flek svědí z toho už týden. Konečně u auta a nocí za poslechu slávistické tryzny na Kypru peláším domů na kino.
BCT po červené 27km a 600 v.m. (+ na kole podél hranicích 35.5km); od Hřenska 120.5 km a 5 dní

15.10. 2017 Horní Halže - Boží Dar

Další cesta do Kadaně, následovaná výjezdem opět po dvou měsících do Horní Halže. Za spací zastávky západním směrem se nabízí Boží Dar, což je docela blízko, nebo Horní Blatná, což je docela daleko. Tenhle úsek cesty je snad jediným z Krušných hor, který nabízí výraznější kopce a dokonce hned 14 tisícovek, včetně té nejvyšší – Klínovce s 1244 mnm. Jsou ale dost roztroušené, na hřebenovku to spojit nejde, ale něco by se vyluxovat mohlo. K tomu jsem ještě chtěl vidět Königsmuhle stranou. Prostě zas končím s kolem a úsek projedu nadvakrát. To je tak, když místo treku je z toho camrání po památkách.

Na startu u pěkného parkoviště v Horní Halži jsem tradičně hluboko po poledni. Polní cesta mírně stoupá na první dnešní tisícovku, což je jen velmi mírně protáhlá Vysoká Seč. Tisícovku překonává o celých šest metrů. Lesní cesty se rychle větví, a ty vybrané ze seznamáckých map rozhodně nepatří mezi ty používané. Zas není problém kosit přímo z kola třiceticentimetrové hřiby. V místě nejvyšší kóty jsou stromky už dost větrem ošoupané a lesy protkány zákopy a násypy, po kterých zkouším najít nejvyšší kótu, což se zde reálně snad ani nedá.

Cestou pasekou, kterou před lety možná projel i traktor, klesám do údolí a odbočuji na vrchol Loučná a zvedám dnešní výškový rekord o 13 metrů. Díky posedu na vrcholu si ji lze prohlédnout i z výšky, protože jinak jsou zdejší vrcholy spíše utopeny v lesích. Na horizontu už ční i nejvyšší hora Krušnohorek – Klínovec (1244 mnm). Ale výraznější je bližší a výjimečně i výhledový téměř stolový vrchol Meluzína. To sebou přináší i turisty. Ve slunečném počasí se prodírám mezi šutry, borůvčím, hustými smrčky a žlutými břízkami. A než člověk obkrouží vrcholové plató, hodina je pryč.

Vyšší ale bezvýhledovou horu Macechu ignoruju a kroutím metry pod Klínovcem. Stezka vede po polski kolmo na vrstevnice, tak se vyplazím sjezdovkou na vršek, kde přijde civilizační rána palicí. Všude asfalt, lanovky ze všech stran a davy cyklistů lačnících po zdejších singltrecích, které vedou vcelku příznivým směrem. Dolů. Hlavní chata je zpustlá a funguje jen vedle krčící se kamenná rozhledna.

Padla pátá a já nejsem ani v půlce. Trasa na Boží Dar byla docela zadkoklepající a na cestě louže a rybníky. Loukami nad Božím Darem klesám na náměstí. Zpátky to beru za hranici přes velký přechod pamatující slavné předschengenské časy. Silnicí padám až k lázeňskému Oberwisenthalu se skokanskými můstky pod dvanáctistovkovým Fichtelbergem. Gestapu jsem se vyhnul a rychle jsem vpadl zpět domů u Loučné.

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Kopec Meluzína

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Výhledy z ní

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Božídarský Špičák

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Königsmühle

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Königsmühle

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Hádě

Tma na krku a já jsem v Háji. S velkým H teda zatím, ale ten s malým bude vzápětí. Ještě zbývá ta sudetská osada Königsmühle, kterou jako jednu z mála nezbourali. Domorodci z okolí tehdy prý slíbili, že si to rozeberou místo armádní demolice, ale nějak to nedotáhli. Celá osada byla ukryta v údolí a nikoho to netrápilo. A do východního Německa se zas tolik nezdrhalo, aby se tu skrývali nějací králové Krušek.

Vede sem polňačka podél zarostlého úvozu a nad potokem jsou statné zbytky několika budov. Dnes se zde dělají různé kulturní akce a landart, který zdobí okolí různými serepetičkami. Prozkoumám ruiny i bytelnou dvoupatrovou budovu bývalého hostince, kde by se našla i plachta nad hlavou. Baráky v zapadajícím slunci obrostlé přírodou vypadají epesně. Vedle zurčí potůček s malou přehradou.

Já chci ale k autu, buď velkou oklikou přes Háj a kilometry po silnici bez světla, nebo zkratkou přes les. Jenže v něm není cesta. Ale jsou tam strašidla. Landart takhle v noci dokáže docela vyděsit. Klopýtám s kolem ve tmě mezi kořeny a pařezy a ještě do kopce. Po víc než hodině jsem konečně na silnici. To jsem si teda pomohl. Dojedu k autu, které popovezu víc do tmy a padnu v něm do klidného spánku.

Horní Halže (Čv) – Vysoká Seč – Loučná (1019) – Meluzína (1097) – Klínovec (1244) – Boží Dar
dnes 17 km, 500 v.m. (+ na kole 15 km přes Oberwisenthal); od Hřenska 162 km a 7 dní

16.10. Horní Blatná – Blatenský vrch – Boží Dar

Mně se spalo dobře. Ne tak dobře už autu, teplota padla k nule a uspalo to kontakty, že zamrzla i přístrojovka a roztála až večer. Nefungovala elektrika, přístrojovka ani světla, tak se ušetřilo na tachometru třicet kilometrů, o které jsem popojel do dnešního cíle – do Horní Blatné. Respektive jsem původně myslel, že to bude někde v půlce a udělám kilometry i západně, ale s průměrnou rychlostí kolem 8 km/h jsem byl rád, že s tmou jsem dojel aspoň zpět do Blatné.

Až do Božího Daru jedu odsud po červené značce. Startuju ve slunečném ránu zvostra na Blatenský vrch. Kopec je poddolován řadou štol, které se zde propadly do kaňonů Vlčích jam. Nahoře je už otevřená rozhledna, tak první pivo, ranní klobása a spíše podprůměrné výhledy. Stromy holt rostou, na rozdíl od rozhleden.

Pokračuju krajinou planin a luk se zbarvenými stromy a výhledy. I hadi jsou tak líní, že neuhnou z cesty a jen nasraně syčí. Kol Červené jámy a natřást zadek na zkratce nad Abertamy k pozůstatkům dalších štol. Ještě hezčí jsou čedičové obrovské sloupy v PR Rýžovna. Dvacetimetrová stěna by strčila do kapsy mnohem známější podobné lokality. Zde je jedna cedule a klid. Cesta po planinách se změnila na čvachtot v rašeliništi. A atmosféru horského plesa se žlutí trav, modří vod a smrků vůkol navodí Mrtvý rybník.

Na Božídarský Špičák se dostat nedá a všude kolem jsou rašeliniště. Kolem hezky udělali zážitkovou stezku s povídáním pro haranty ve formě Ježíškovy cesty. Podél silnice jsou dokonce asfaltové cyklostezky, ale po svých to beru skrz rozsáhlé Božídarské rašeliniště po povalovém chodníku nad rozkládajícími se rostlinami.

Jsem zpět na náměstíčku v Božím Daru. Doufám v oběd, ale nějak je to spíš pro Němce, kterých sem na oběd přijíždí dost. To je jedno. Stejně větší nektar budou sušenky, čokoláda a cola z krámu. Dobytku. Z Božího Daru se vracím zase mnohem blíž k hranicím, i když dnes patník nepřekročím.

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Vlčí jámy

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Nad Abertamy

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
PR Rýžovna

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
PR Rýžovna

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Božídarské rašeliniště

Krušné hory

Bohemia Crest Trail
Blatenský příkop

Zalesněným kopcem se dostávám až na hraniční Hubertky (1031), ale pak už zpátky na silničku lemující meandry řeky Černá kolem přehrady Myslivny až na planiny u Rýžovny. Z potoka odbíhá Blatecký příkop, což je 20kilometrový náhon, který v tomhle horském terénu s minimálním sklonem přivádí vodu do Horní Blatné. Nedávno byl celý zrekonstruován a kolem něj vede naučná stezka, která zlákala na nulové převýšení. Jenže… Ta cesta by nebyla ani pro chodce - šutry, kořeny, metrová tráva a pěšina žádná. Nadávám a doufám, že to v lese bude lepší. Tak ne, to už musím i potokem nebo se prodírat hustým lesem. Ale okolí je krásné, mechové, zelené a jen zurkot vody.

Po utrpení zdrhám na kopcovitou cyklostezku. Čas kvapí, velký okruh z toho už nebude a ještě mě odchytávají lesáci, že je zákaz vstupu do lesa a na všech přístupových cestách to bylo vyvěšeno. Tak na té mojí tedy rozhodně ne, pánové. Pod Blateckým vrchem zpět do Blatné a tmou dom.

Dneškem jsem celkově překročil už 500 kilometrů. Další etapa přijde až příští rok, ale to už bude konečně řádně, poctivě a pěšky. Rok 2017 byla tedy velká bída – tady na západě jsem se na kolech a běžkách posunul o 137 km z Telnice do Blatné a na východní o 115 km ze Žacléře k Haničce přes Adršpach, Kladsko do Orliček. Takhle to do tří let nebude…

Horní Blatná (Čv) – Blatenský vrch (1043m) – Blatenský příkop – Červená jáma – Mrtvý rybník – Boží Dar
Dnes 17.5 km a 300 v.m. (+ na kole 15.5 km); od Hřenska 179.5 km a 8 dní