Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 52 dní
Přechod Vysočiny (8. etapa, 167km)
20. - 24. den (415 - 582 km) Polička - Žďár - Landštejn
Na obzoru je nejdelší etapa vůbec, kterou chci přejít celou Vysočinu až do půlcíle na Landštejně na českomoravskorakouském pomezí. Takže přechod Vysočiny… jako Krkonoše, Orličky se dělají normálně, ale něco takového zkusilo asi méně lidí než výstup na Everest. Žádná dálková pěšina tu nevede, tak dál budu sledovat českomoravskou hranici. I hraniční kameny se stále najít dají. Hranice se kroutí dost nepřirozeně a logickou hranici rozvodí dávno opustila. Navíc Vysočina žádný hřeben nemá, je to změť kopečků s dvěma nejvyššími vrcholy s kótou 837 metru na obou svých koncích (Javořice a Devět skal), které se oba stanou i mým nocovištěm. Mohu v klidu vyrazit i přes víkend, protože na téhle trase moc turistů nepotkám. Za těch pět dní to byla přesně nula plus jeden značkař.
Pátek 7. 6. 2019 Polička – Devět skal
Jedu vlakem do Poličky přes Pardubice. Ty ceny jízdenek… akorát koukám na reklamní plakátek před sebou na letenku z Pardubic do Londýna, která je levnější než tohle kodrcadlo do druhého kraje. Tam se na prvních metrech nafutruju, zmrzlinu dám rovnou dvakrát a po červené značce opouštím město mírně zvlněnou zelenou krajinou. Lucký vrch by nabídl tábořiště i hospodu, Pustá Rybná pak roubenou stodolu. Míjím hraniční kámen oddělující okresy i země tak z půlky minulého století. Konečně se nořím do hlubokých lesů Ždárských vrchů. Vrchy jsou občas vylepšeny perničkami - skalnatými kupami s mrazovými mísami. Mně se připletou pod nohy ty Rybenské a Zkaměnělý zámek.
Polička
Náměstí v Poličce
Žďárské vrchy
Cesta z města
Českomoravské pomezí
Českomoravská hranice, rozvodí a trail
Žďárské vrchy
Novější hraniční patníky
Žďárské vrchy
Pustá Rybná
Žďárské vrchy
Skalní kupy a perničky
Nedaleké Křižánky prosluly výrobou pilníků. Pomalu zapadá slunce a kolem plno kvetoucích kytek. Ve vsi je další hraniční patník z 60. let, o který pečuje místní pán. Vyměníme dokonce pár vět, ale takový ukecaný Zibura by z něj dokázal dostat zajímavý příběh. No nic, mně zbude obecní dům, kde mají plnou hospodu, pizzu, fotbalovou kvalifikaci v televizi a dokonce i levné ubytování (350 Kč). Ale na dnešek mám hezčí noční cíl za tři kilometry na verandě v temném lese Devíti skal. Zaseknu se v hospodě a nahoru to dám po tmě přes šutry.
Polička (Čv) – Pustá Rybná – Rybenské perničky (o) – České Křižánky (M) - Devět skal
Dnes 24 km, up 650m (od Hřenska 439 km, 12600 metrů up a 20 dní)
8. 6. Devět Skal – Blažkov, 39 km
Širák na dlouhé spaní není, ale zas stihnu východ slunce přímo na hrotu Devíti skal, skládající se z hmotných skal, kterých bude plus minus devět. Snídaně s vánočkou jak za starých časů. Cestou dolů potkávám toho jediného turistu-značkaře. Přes Humboltův rybník na Žákovu horu, která je i prastarou bukovou rezervací. Míjím Sraženou vodu - dávný kanál spojující Černé moře se Severním, Dunaj s Labem. Jen na rozdíl od Zemanova kanálu, tady na to stačilo vykopat pár set metrů mezi Svratkou a (původní) Sázavou. Opouštím turistické značky a cestičkami si razím cestu až pod jednu z nejvýznamnějších staveb na hranicích vůbec.
Žďárské vrchy
Snídaně s úsvitem na vrchu 9S
Žďárské vrchy
Devět skal
Vysočina
Vysočinské luhy a háje
Vysočina
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Vysočina
Prezidentské sídlo v Novém Veselí
Vysočina
Prezidentský rybník
Vysočina
Vysočina
Vysočina
Hranice u Blažkova má i svého celníka
Vysočina
Další noc
Kolem rybníka za Světnovem s mrtvými rybami vyplavujícími se do kaňonu a dál přes pole, lesy, louky obzor začíná opanovávat poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Povalovou stezkou v džungli kolem rybníka na hřbitovy... Ale ten kruhový v areálu ambitů je už zrušen. Zrušeny jsou i stromy kolem. Prý si to vyžádalo Unesco za ten zápis. Škoda. Kostel samotný se opravuje, tak zatím spíš vynikne zvenku v moři květin.
Podél Sázavy si jdu užít ve Žďáru výjimečné existence města s náměstím a tvrzí na hranici. Dnes je to skoro po rovině a konečně se přiblížím hranici 40 kilometrů za den. 39. Že by to přeci jen šlo? Ale teď je v plánu jiná zastávka – prezidentské sídlo – tvrz v Novém Veselí. Prokroutím se kolem několika rybníků až k tomu Veselskému, na kterém řádí se svým gumotexem. Ale i prezidentská hospoda skončila a teď je tam mexická restaurace. Mně by se ale šikla televize, když už naše holka dorazila do finále French Open. Bednu a pizzu má opodál kolohospoda. Podél Milošova rybníka až k zemské hranici, kterou zde parádně upravili do dob časů CéKá R-U. Na nedalekém kopci Blažkov 694m chytám sunset i místečko na okraji lesa na lepší vyspání v útrobách tarpu. Tady někde stále loupežnická hospoda přinášející kraji doteď pár zlověstných pověstí.
Devět skal (Žl/Čv) – Žákova hora (o) – Světnov (Z) – Zelená hora (Čv) – Žďár n.S. (M) – Holetín (Žl) – Nové Veselí (o/M) - Blažkov
Dnes 39 km, up 350m (od Hřenska 478 km a 21 dní)
9. 6. Blažkov – D1 - Jihlava/Zaječí skok
Dopolednem po louce k Rudolci. Zámeček tu sice je, ale ne tamten. Přes pole s vyhlídkami do vesničky Stáj na návsi s lochy, což jsou takové stavby z Hobitína, které sloužily jako sklepy. Dál vede nepoužívaná modrá značka krásným údolím kolem rybníků. Na věži skautského tábora by se asi skvěle spalo. O městečku Polná jsem sice neslyšel, ale je to hezké historické město - echt autentická židovské ghetto se synagogou, staré baráky, rybník se zámkem a probíhá folklórní slavnost s hudbou. Ale jedinou otevřenou restaurace je pizzerie. O místních barácích možná neslyšelo víc lidí, ale jednoho občana asi zná každý. Odsud se spustila hilsneriáda, když z "rituální" vraždy u příští vesnice obvinili místního Žida Leopolda Hilsnera. Dál hezkým údolím potoka Šlapanky (kde k vraždám došlo) k Věžničce s dalším Hobitínem ve středu vesničky.
Vysočina
K Rudolci
Vysočina
Hobitín ve Stáji
Vysočina
Ochozské údolí
Vysočina
Polná
Vysočina
Židovské ghetto
Vysočina
Věžničský Hobitín
A přichází krizový úsek – dálnice D1. Rozpůlila krajinu a žádný inteligentní přechod přes ni není. A to se ještě blížím aglomeraci Jihlavy, kterou by bylo záhodno obkroužit. Zbývají vedlejší silnice přes Ždírec a Střítež, kde vykoupím benzínku. Bylo políčeno na kemp v Pávově, ale jeho umístění mezi D1 a Jihlavou, prázdnota a zbývající světlo vedou kroky dál.
Jakýsi Jihlavský okruh vede po žluté kolem skiareálu a Hybrálce do vietnamské večerky. Ne všechny stezky v mapě jsou i v reálu a tohle vzrostlé pole jsem si fakt užil. Kolem kopce se svatým Janem z Pomuku a zámku Plandry sestoupím ke kaňonu řeky Jihlava, která je v meandrech docela hluboká. Hezké místečko na břehu, vykoupat a spát.
Blažkov (M) – Stáj – Polná – Věžnička (o) – Střítež – D1 - Pávov (Žl) – Brandlův mlýn
Dnes 36 km, up 350m (od Hřenska 514 km a 22 dní)
10. 6. Rantířov – Roštějn - Javořice
Ve stanu v temném lese se spí krásně a dlouho. Další slunečný den začíná v údolí Jihlavy obsypáném chatičkami. V Rantířově kromě zámku je pěkná železniční stanice s vodou a mostem. Až do Cejle se držím červené, ale tady už se musí po asfaltkách. Hranice i rozvodí se nějak odchlíplo a byla by to zacházka mnoha kilometrů a já bych to chtěl touhle etapou fakt dorazit. Z Dolní Cerekve pro úsporu kilometrů vybírám nejpřímější pěšiny přes pole a kopce, kterým vévodí Hanzalka (663mnm), z nichž bylo turistické značení již vymazáno. U vesnice Čenkov je lom, což jsou občas super koupací spoty a v dnešním vařícím odpoledni by se to sakra šiklo. Zvlášť, když hospodu ve vesnici otevírají až za hodinu a půl. Jen zdolaným kilometrům to nenahrává. Ale koupání je skvělé, potom hospoda, sušenky a nanuky, takže fajn polední pauza.
Nedaleko jsou zajímavá městečka, ale zacházkové prohlídky nejsou účelem treku. Hrady by k němu už patřily více. Jsem u efektního velkého Roštejnu se sedmibokou věží. Akorát zavírají, ale i tady v lese mají wifi. Tse. A právě tady jsem i s ušlými etapami na západní trase, kde jsem aktuálně v Železné Rudě, právě zdolal tisící kilometr. 1000! Dál je dlouhá přímka až na Javořici. Podél jsou koupací rybníky i masivní Máchova skála. To už se stmívá a já chci urvat co nejvíc kilometrů, abych stihl zítra poslední autobus z Landštejna. Původně jsem nedoufal, že by tahle etapa šla stáhnout na pět dní.
Vysočina
Koupací lom u Čenkova
Vysočina
Roštejn
Vysočina
1000 kilometrů u Rotštejna
Javořice je s 837 metry nejvyšší horou Vysočiny, i když v dřívějších mapách byla menší a vedlo Devět skal. Z dálky je sice pěkná, ale vrchol si primát nezaslouží. Je to ploché, bez výhledů (a hospody:), vévodí tomu nepřístupná převysoká věž radiokomunikací a turisté tu transparenty požadují rozhlednu. Ale je tady perfektní přístřešek, spíš chatka, s jídelnou i patrem na přespání. Jako chtěl jsem jít ještě dál, ale takhle exkluzivní místo na spaní se musí využít. Ale řídím budíka na východ slunce v 4:40. Tvl.
Údolí Jihlavy (Čv) - Rantířov – Cejle (M) – Dolní Cerekev (Žl) – Spělov (o) – Buková – Hanzalka – Čenkov – Lom – Krautizna (M) – hrad Rotštejn – Arboretum (Z) – Javořice
Dnes 34 km, up 650m (od Hřenska 548 km, 13950 metrů up a 23 dní)
11. 6. Javořice - Landštejn
Do Landštejna je to 40 kilometrů a poslední bus odjíždí po 17 hodině. Těch večerních pět hodin světla bude chybět, tak zkusím urvat nějaké zkratky, kterými to sundám na 34 km. Po děsivě brzkém vstávání sestupuju dolů. Výhledy na pole a východ slunce si užiju až na temeni Javořice. Sleduji zelenou značku až k vrchu Hradisko s Poldovkou. Za Lipnicí vstupuju do typických stepí přírodního parku Česká Kanada. Podél kaskád rybníků už mě svírá vedro a hlad. Ani studánka, rybníky plné žabince a záchranou je až Havlova hora s rozhlednou, archeoparkem a spoustou blbůstek na vyhrání. Hlavně ale jde o lednici plného pití.
Vysočina
Cesta z Javořice
Vysočina
Česká Kanada
Vysočina
Starosta a 2. místostarosta
Vysočina
Chaloupky
Vysočina
Landštejn na obzoru
Vysočina
Půlcíl
Další místopisnou misí na této trase je to, kam se tak nějak to vše kompletně ubírá a kam jdu. Možná by to byl symboličtější závěr než Landštejn. Jde se do Prdele. Ďáblova prdel. Strčím do ní botu na tématickou fotku s názvem „starosta a druhý místostarosta“. Kromě ní jsou tu i jiné pěkné skály a celkově je krajina zajímavější a pustější. Z občasných hraničních kamenů zbyly jen minipatníky. A aby efekt Kanady byl úplný, na loukách se pasou bizoni. Krajinu obsadily modré kytky až k rybníku Punčoška. Teď už je cíl za rohem, mám hodinu k dobru a vše stíhám. Masa hradu Landštejn se vyloupne za kopcem a JE TO.
Javořice (Z) – Hradisko (o) – Brandlín – Lipnice – Havlova hora (NS) – Ďáblova prdel (o) – Terezín (M) – Landštejn !
Dnes 34 km, up 500m (od Hřenska 582 km, 14450 metrů up a 24 dní)
trasa na Mapy.cz
Na přechod Vysočiny za pět dní padlo 167 kilometrů, což je na mě slušný výkon s průměrem 33 za den. Východní etapa je po 582 kilometrech a 24 dnech fertig. Teď už jen cílové pivo, busem přes Novou Bystřici do Jindřichova Hradce a vlakem domů. A příště sem dorazit západní trasou přes Šumavu. Sice by se dalo pokračovat dál až k Hřensku, ale s tím napojováním etap je tenhle cíl takový cílovatější. A navíc jednou tady snad skončí i ten Moravia Crest Trail, který napojím od Mladkova přes Sněžník, Praděd, Ostravu, Beskydy a Podyjí. Ale ani tahle východní etapa nemá úplný šlus. Přijde ještě velká opravná část prvních čtyřech etap rychleji a v jednom cuku, které byly hrozně rozcourané a navíc spojují to nejhezčí, co u nás máme.