BULHARSKO & Istanbul
(2. Melnik - Plovdiv)
14.3. Sandanski - Melnik
Dopoledne prolezeme Sandanski a přejedeme kopečkovitou krajinou do Melnika. Městečko se rozkládá podél říčky se svými turistickými obchůdky, vinotékami a s pár restauračkami. Je krásné, prastaré, se zvláštní atmosférou a okolím. S naším Mělníkem ho spojuje historie, víno a možná i budoucnost. Bulharský Melnik měl před stoletím skoro 20 tisíc obyvatel (jako ten náš teď), teď má lidí 350 (nejmenší město v Bulharsku) a je to pěkná díra. I v tomhle se dělá u nás na Mělníku, co se dá, aby se bulharský kolega dohnal. Už nám i "mělnický" zastupitel, pražský exposlanec tu za ČSSD, tu za ODS Tomáš Teplík, dohodl družbu, tak určitě konšelé načerpají nové inspirace. V okolí jsou melnicke pyramidy, světle-pískovcové útvary, které ve vhodné chvíli vypadají jako dost zkosená pyramida, věž, štít, malý Matterhorn, lysohlávka... Většinou jsou to spíš jen velké útesy.
Ubytujeme se u jednoho dědy. Apartmánu nechybí skoro nic, květované povlečení, ve vázičce čerstvé kvítky ze zahrádky a z telky dokáže Furtadová přehlušit vrzání pouličních šmidlibojs (8L/os). Venku dáme gáblík a podél vyschlého řečiště se prodíráme do útrob horního Melnika, kde si zub času hlodá a hlodá, zdi padají, pyramidy sjíždějí... I to zpola zasypané fotbalové hřiště, kdy z písku čouhá jen vršek jedné ze "svatyň", se osudu mělnických čutálistů dost podobá.
Bulharsko
Bulharský Melnik
Bulharsko
a jeho centrum.
Bulharsko
Fotbalový svatostánek nad městem
Bulharsko
Melnické pyramidy
Odpoledne hopsneme busem do nedaleké Roženě, kde končí silnice (ale dá se pochodovat dál pohořím Pirin). Na konci světa stojí Roženský monastýr. Nabízíme stařence jdoucí naším směrem, že jí vezmeme těžké tašky. Ale má je sakra těžké a jde až nahoru do kláštera. Paní je asi zocelená tvrdým životem. Tvaří se jako tamní "domácí", tak pomalu ťapeme a doufáme, že nám za pomoc odhalí něco z toho, co běžný turista nezahlédne. Nahoře se k nám už ale nemá, vytahuje z tašek svaté obrázky, kytičky a prachovku a vrhá se k panence Marii a otírá ji, vyměňuje u ní obrázky za novější, líbá je a pak hrr na další sošku. Mnich jdoucí kolem jen shovívavě pokroutí hlavou.
Klášter je podobně významný jako ten Rilský, i když prťavější, bez turistických noh a se skutečným církevním životem. Ale čtyři patra tu nasázeli na sebe taky, jen místo zděných pruhovaných podloubí si vystačili s dřevem. Prostě to má ještě atmošku duchovna a klidu. Napijeme se spolu s klášterníma včelkama z pramene věčného mládí, či lásky či podle jakého osvědčeného kýče je tenhle pojmenován a při západu slunce scházíme zpět do Melnika. Společnost nám dělá pes, osel a prase (nevím proč mi připomněli zrovna Pecinu, Ratha a Paroubka, no ale tahle závorka se na internet nedostane). Na talíři nám pak dělá společnost ještě kuřátko a zbytek útraty se proleje hrdlem domácím červeným vínem ze džbánku.
Bulharsko
Roženský klášter
Bulharsko
resp Roženski monastir
Bulharsko
Balkóny
Bulharsko
a verandy
Noc: v apartmán v Melniku 8/os. (1L = 15Kč)
Doprava: bus monastyr-Rila 1.5, bus Rila-Blageovgrad 1.5, vlak do Sandanski 5, bus Sandanski-Melnik 1.5, bus Melnik-Rožeň 1.5
Oběd-megabrambory 1.3 + gigasalát 2.4 + pivo 1.2, rajčata 0.3/kg, véča-kuře 2+chleby 0.2+litr vína 7, voda 0.6
internet 1/hod, pohled 1.2 (co je na ten cestovní camrák nezaznamenám, ale je tu prostě levně)
15.3. Melnik - Sandanski - Blagoevgrad - Plovdiv
Dlouhé putování nás čeká. Ráno ještě proběhneme Melnik city a brzkým busem se vracíme do Sandanski (30Kč), odsud zase do Blagoevgradu (60Kč) a dalším busem poskočíme významněji do středu země, do Plovdivu (150Kč). Jsme v tom Melniku moc času nestrávili. Škoda, byl to klídek, ale času málo, míst v Bulgarii moc.
V Plovdivu jsme večer, moc levného turistického zázemí tu není, prý to chce se spolehnout na bábušky. Jedna nás odchytává za klasickou desetilevovku a táhne nás taxíkem na sídliště. Klasický panelákov, klasické minibyty, ale hlavně, že je postel. Z balkónu máme dokonce výhled na věznici, kde pracovával nebožtík manžel. Večer nákoupíme škodliviny, a tím pro dnešek končíme. V paměti vlastně zůstal jen ten panelák a zápisky pro dnešek mají jen pár čísel z nákupu a těch pět fotek nic nenapovědělo. Vlastně ještě napadlo teď Honzu, že jsme se po večer nemohli dostat do baráku a paní neotvírala. Nakonec jsme se nějak vloupali až ke dveřím a po dlouhém bušení otevřela, že nějak nic neslyšela.
16.3. Plovdiv
Plovdiv je velké (400tisíc obyvatel) historické (341 před n.l.) město, kde šutry opracoval každý, kdo šel kolem už od dob Řeků, Makedonců, Římanů, Byzantinců i Turků. Zbylo tu slušně zachovalé římské forum a antické divadlo, ruiny tráckého sídliště Eumalpiasu(-2000 před n.l.), Hippokratova lékárna, kostel Konstantina a Eleny (337 l.p.), historická část na Třívrší (Trimontinum)... starobylé uličky i novější malebné části z počátku bulharského národního obrození z toho dělá fajn město. Prolejzáme ho celý den až do odjezdu nočního vlaku.
Bulharsko
Plovdiv
Bulharsko
Vykopávky všude kolem
Bulharsko
Hippokratova lékárna
Bulharsko
Římský amfiteátr
Zajedeme k babce pro batohy. Na naše místo už se tlačily slečny a bábuška už na nás ostentativně prděla. Průměrné zpoždění vlaků bylo 150 minut a čas skutečného odjezdu nejistý, neb něco ruplo. Respektive ruply dva vlaky. Do sebe. Před nádražím je dost autobusových agentur, tak kupujeme lístky do Istanbulu za 4 stovky a jedeme hned.